TB - 11. kapitola

Překlad: Verča

Brody      

            

„Víš, když jsem byl malý, byli opravdoví fotbalisté. Měli na sobě kožené helmy a tak. Jaký druh zbabělých sportovců potřebuje týden volna uprostřed sezóny?

„Když jsi byl dítě, skóre se zapisovalo jako X do kamene.“ Hodil jsem Grouperovi dres. Další týden byl inspirován návratem do minulosti, takže tým měl na sobě repliky dresů několik let zpátky. Objednal jsem jeden extra pro Groupera III. „Řekni Guppymu, že jsem to podepsal nesmyvatelnou fixou. Nechci aby volali jeho matce ze školy, že smrdí.“

Grouper ho zvedl a nostalgicky vzdychl. „Vzpomínám si na tento dres.“

„Kousni mě, starý muži.“

Marlene seděla na kraji její postele s květinovou koupací čepicí na hlavě. Čmárala si nějaké poznámky do jejího poznámkového bloku, zase sledovala The Price Is Right.

„Jdeš plavat, Marlene?“ Naklonil jsem se k ní a políbil ji na tvář.

Nechápavě se na mě podívala. „Jsi řidič autobusu?“

„Ne. Jsem Brody. Pamatuješ?“

Stále vypadala zmateně.

„Willowin Brody.“ Vypadala jako by mě poznala a rozhlédla se kolem sebe. „Je s tebou?“

„Dnes ne, Marlene.“

„Nechtěla přijít?“

Nenáviděl jsem, když se mě ptala na tyto otázky. Někdy bylo jednodušší, když si nepamatovala kdo jsem. „Pracuje na uměleckém projektu v mé chatě. Víš, jaká je.“

Zdálo se, že ji to uklidnilo. Tak jsem změnil téma na své oblíbené. „Jak sis dneska vedla ve tvé show?“

Podívala se na její poznámkový blok. „Vyhrála bych celý shebang (posloupnost znaků skládající se z čísel a vykřičníků - #! – na začátku skriptu). Žena, která byla ve finále, Kathryn, to bylo její jméno, měla pouze jeden řádek/veslo ve vodě.“

„Všichni nemůžou být jako ty.“

„Barkerův mikrofon je příliš tenký. Nevím, co se tím snaží dokázat.“

Zasmál jsem se. „Jo.“

Marlene vzala dálkový ovladač z jejího stolku a vypnula TV.

„V kolik je plavání? Nezaregistroval jsem, že změnili plán.“

„V jedenáct.“

Podíval jsem se na hodinky. Bylo pět po dvanácté.

Do jejího pokoje vešla Shannon s malým plastovým kelímkem obsahující několik pilulek. Dala je Marlene s trochou vody.

„Je pozdě na plavání?“ Zeptal jsem se.

„Ne. Plavání není do středy ve dvě.“

Podíval jsem se na Marleninu koupací čepici a pak zpět na Shannon.

Pokrčila rameny. „Naštvala se, když jsem jí řekla, že plavání nebude do zítřka. Řekla mi, že mám místo mozku hovno. Správně, Marlene?“

Marlene přikývla a podala jí zpět prázdný kalíšek. „Správně. Hovno místo mozku.“

Shannon mi dala palec nahoru a mrkla, když odcházela z místnosti.

O hodinu později mi Marlene dovolila sundat jí její gumovou koupací čepici. Ta zatracená věc byla tak těsná, že jí nechala červený otisk na jejím čele.

„Půjdu. Máme cvičení.“

Přikývla. „Polib za mě vnučku a řekni jí, aby nepracovala tak tvrdě.“

„Ano, provedu.“