TB - 10. kapitola

Překlad: Verča

Delilah

Uplynuly pouze dva dny od té doby co jsem viděla Brodyho, přesto jsem ho pořád nemohla dostat z mé mysli. Zdá se, že jsem nebyla jediná.

„Roztomilý.“ Indie zamávala na chlápka na druhém konci baru, který nahnul jeho drink naším směrem. Vzdychla, když si dala k ústům její martini. „Ale není to Brody Easton.“

„Můžeme tam znovu nejít? Tvůj zájem hraničí se stalkingem.“

 „Myslím, že ten chlap je tu vždycky." Naklonila její skleničku směrem ke staršímu muži, který připomínal Dr. HannibalaLectera z Mlčení jehňátek. Stál sám v rohu, pošilhával naším směrem, a když nás zachytil pohledem, jeho vratké zuby se ukázaly, protože se usmál. Cítila bych se bezpečněji, pokud by Hannibal měl omotanou koženou masku kolem jeho obličeje. „Jsem si jistá, že by byl šťastný, kdyby prolomil tvojí zanesou vagínu…předtím, než by snědl polovinu tvého obličeje.“

„Myslím, že si to nechám ujít. Mám další záležitosti, víš. Michael Langley mi dneska napsal.“

„Oh, joo. A souhlasila si, že si s ním vyjdeš?“

„Byla jsem zaneprázdněná. Neměla jsem času mu odepsat.

„Oddaluješ to, protože chceš Brodyho, a víš to.“

„Nechci.“

„No, teď zaneprázdněná nejsi.“ Ukázala na barmana a ukázala na její prázdnou sklenici. „Do toho. Počkám. Napiš mu a řekni mu, že si s ním vyjdeš. Pokud nechceš BrodyhoEastona, pak tě nic nezastavuje. Tvoje očista je stejně tak už u konce.“

„Dobře.“

„Čekám.“ Indie poklepala prsty na baru. Potřeba dokázat jí, že se mýlí byla silná, takže jsem vytáhla telefon a zmáčkla rychlou odpověď Michaelovi.

„Šťastná?“ Obrátila jsem telefon jejím směrem, takže viděla slova na mé obrazovce. Vytrhla mi ho z ruky a četla mou odpověď.

Děkuji. Další bláznivý týden. Slibuji, že se ozvu příští týden.

„To neříká, že si s ním vyjdeš. Zase ho odtlačíš o týden.“

„Ale já jsem zaneprázdněná.“

Poklepala na klávesnici a otočila telefon mým směrem. Naštěstí nemáčkla Odeslat. Nemyslím si, že můžu čekat další týden. Večeře v sobotu večer?

„Nejsem tak troufalá.“ Uchopila jsem můj telefon. Stáhla ho zpět, mimo můj dosah.

Se širokým úsměvem řekla, „Teď jsi.“ Zmáčkla Odeslat.

Mé oči se vyboulily. „Nemůžu uvěřit, že jsi to udělala!“

Ignorujíc mě, nám objednala dva panáky, když jí barman udělal její třetí martini. Nebyla jsem moc piják. Dvě sklenky vína byly limit našich pravidelných pátečních nocí.

Stále jsem trucovala když mi zazvonil telefon. Michaelovo jméno se zablýsklo na obrazovce. Otáčejíc se na Indii jsem zvedla panáka, kterého objednala a vypila ho. Pak jsem vypila také její. Po zamrazení po zádech, které způsobil alkohol, odvážila jsem se přečíst Michaelovo reakci.

Už jsem si začínal myslet, že si mě odfoukla. Tvoje zpráva dala mému zkaženému dnu jasnost. V sobotu v osm?

Možná že měla Indie pravdu. Byla jsem zaseknutá kvůli přitažlivosti k jednomu quarterbackovi. K jednomu, o kterém jsem v hloubi duše věděla, že bych ho neměla chtít prozkoumávat. Opravdu nebyl žádný důvod proč nezačít randit.

Povzdechla jsem si. „Dobře. Možná máš pravdu.“

„Ještě jednou?“

Mluvila jsem nahlas. „Řekla jsem, že máš možná pravdu.“

„Jo, slyšela jsem tě. Jen miluju to, že si to přiznala.“

Indie a já jsme seděly v baru téměř do jedenácti. Byla jsem opilá, když nám zavolala taxíka. Řidič nejdřív vysadil jí a pak jsme jeli ke mně. Když jsme se zastavili kvůli provozu, podívala jsem se z okna a uviděla vedle nás stát autobus. Reklama na něm upoutala mou pozornost. Bylo to logo New York Steel s fotkou Brodyho hezké tváře a popiskem: Easton je zpět. Muselo to být několik let staré.

Alkohol za mě udělal ukvapené rozhodnutí. Bez přemýšlení jsem stiskla zprávy.

Delilah: Právě se koukám na tvojí fotku na straně autobusu. Líbí se ti mít tvůj obličej na veřejné dopravě?

Reagoval za třicet vteřin.

Brody: Líbí se mi mít můj obličej kdekoliv. Ale nejraději bych ho měl mezi tvýma nohama.

Kdo říká takovéhle věci? A proč se mi to sakra líbí. Vážně, spodní polovina mého těla začala brnět.

Delilah: Máš přirozenost se slovy, kamaráde.

Brody: Mám přirozenost s mým jazykem. Kdy se hodláš vzdát?

Delilah: Lákavé. Ale myslí si, že se přilepím ke chlapovi, který má zájem o víc než jen o mé otvory.

Brody: Jsem teď tvrdý, protože si použila slovo otvory.

Zasmála jsem se. Taxikář se na mě podíval do zpětného zrcátka a zvedla jsem telefon na vysvětlenou.

Delilah: Dobrou noc, Brody.

Ten chlap mě rozesmál a vznítil ve stejnou dobu. Byla to kombinace, která se mému tělu celkem líbila.

Brody: Uvidíme se ve tvých snech.                                  

Určitě.

***

V sobotu odpoledne ze mě byla troska. Měla jsem rozhovor s Brodym v pět hodin, po něm rande s Michaelem v osm. Jak jsem mířila do Regency, chtěla jsem zabít Indii za sestavení mé večeře.

„Nervózní?“ Nick se na mě podíval a pak zpět na silnici. Měli jsme s sebou více zařízení, než bychom měli za normálních okolností pro šatnový rozhovor, takže mě vyzvedl v dodávce.

„Je to vidět?“

„Točíš si s propiskou od té doby, co ses dostala dovnitř.“

Sevřela jsem propisku v dlani a zastavila se. Byla jsem nervózní a netušila jsem co mám dělat. „Promiň.“

„Nevadí mi to. Ale jsem překvapený. Pro mě, míření do šatny by bylo více nervující než toto posezení. Ty se zdáš vždycky tak klidná.“

„Musím být lepší ve skrývání. Plus. Mám rande po rozhovoru. Je to už nějaký čas. Dala jsem si od randění šestiměsíční přestávku.“

„No, to vše pak vysvětluje. Kdy je tvé rande?“

„V osm.“

„Spousta času. Budeme pryč v sedm.“

Přijeli jsme k Brodyho hotelu o pár minut dřív, otevřel dveře, vypadajíc čerstvě osprchovaný. Vlasy měl sčesané dozadu a kapky vody mu stékaly na jeho směšně tónovaném hrudníku. Bože, chtěla jsem je z něj slízat.

Brody mě zachytil, jak na něj zírám. Vědoucí úsměv se rozšířil přes jeho nádhernou tvář. Chtěla jsem mu ho odfackovat. Nebo zlíbat.

„Pojďte dál. Delilah mi pomůže si vybrat něco na sebe, zatímco si to nastavíš.“ Potřásl si s Nickovo rukou a pak se naklonil a políbil mě na tvář. „Vypadáš nádherně.“

Nick a Brody se bavili o tom, kde se bude a pak několik minut mluvili o sportu. Ten chlap byl rozhodně sympaťák – pro muže i ženy. Byla to jeho přirozenost. Byla jeho součástí. Vyzařoval důvěrou a charismatem. Nakonec obrátil jeho pozornost na mě. „Jsi připravená mě obléct?“

Zvedla jsem oči v sloup. Když mě Brody vedl do jeho ložnice, Nick zakřičel, „Nevybírejte moc dlouho, jinak zmeškáš půlku tvého rande.“

Šla jsem za Brodym, když se zarazil. „Rande?“

Polykajíc, jsem se cítila jako bych udělala něco špatného. „Ano, mám dneska večer rande po našem rozhovoru.“

„V kolik?“

„V osm.“

Překvapil mě tím, že dál nic neřekl. Šli jsme do ložnice a pak do velké šatny. „Co si myslíš? Oblek nebo něco neformálního?“

„Myslím neformální. Možná svetr a kalhoty.“

„Jdi do toho.“ Natáhl ruku směrem k vestavené polici, ve které ležely úhledně složené svetry.

Přejíždějíc přes ně, jsem si všimla, že každý kus oblečení byl složen přesně stejně. „Hádám, že máš někoho, kdo ti dělá prádlo.“

Přišel těsně za mě. Velmi blízko. Cítila jsem teplo z jeho těla. Jeho nádherného těla.

Snažíc se předstírat, že mě jeho blízkost nijak neovlivnila, jsem se zaměřila na úkol výběru oblečení. Popadla jsem námořnický kašmírový svetr. „Co tohle?“ Obrátila jsem se k němu abych mu ukázala svetr, který jsem vybrala a narazila přímo do jeho hrudi. Nepohnul se. Byla to velká skříň a přesto tam byl malý prostor mezi policemi za mnou a mužem přede mnou.

Pokrčil rameny. „Pokud se ti to líbí, obleču si to.“

„Jsi snadný.“

„Kéž bych to samé mohl říct o tobě.“

„Něco mi říká, že kdybych byla, tak by si ztratil zájem.“

„To si myslíš? Že mám rád lov?“

Podívala jsem se mu přímo do jeho očí. „Myslím. Ano. Myslím, že si užíváš lov. Hádám, že je to v těchto dnech novinka. Normálně jsi loven ty, ne obráceně.“

Udělal ke mně krok, couvla jsem a narazila do police za sebou. Umístil jeho předloktí proti zdi po obou stranách mé hlavy, měl mě v kleci. Měla bych chtít uniknout, ale místo toho jsem měla nutkání přitisknout se proti jeho teplému tělu. Naštěstí v mém mozku existovalo trochu sebeovládání.

Sklonil tvář k mé. „Kdo je tvé rande?“

„Do toho ti nic není.“

Naklonil se blíž, takže naše rty byly jen palce od sebe. „Máš pocit, který cítíš právě teď, když jsi blízko u něj?“

Ne. „Možná.“

„Blbost. Řekni mi, že tě můžu políbit.“ Sklonil hlavu a jemně mi nosem přejel po krku. Mé tělo bzučelo jako vysokoškolskému klukovi při zasvěcení do bratrstva.

„Ne,“ slovo vyšlo ven šepotem.

Dál pokračoval v cestě po mé kůži. Smyslný dotek zanechal husí kůži po jeho cestování. Když dorazil k uchu, jeho hlas byl napjatý a protkaný potřebou. „Řekni mi, že tě můžu políbit. Cítím, jak je tvé tělo zapnuté. Řekni mi to.“

Má kolena se třásla a moje ústa se otevřela, aby se mu vzdala. Chci, aby mě políbil. Tak moc.

Naštěstí Nickův hlas prolomil okamžik. „Brody, můžu – whoa…promiňte. Nechtěl jsem rušit.“

Brody odpověděl bez pohybu. „Udělej všechno, co potřebuješ, Nicku.“

„Jo. Dobře, chlape,“ řekl Nick. Jeho kroky se rychle vzdalovaly.

Bylo to jen několik vteřin nepozornosti. Ale daly mi šanci dostat se z mého oparu chtíče. „Tohle je ode mě naprosto neprofesionální.“ Sklonila jsem se a proklouzla pod jeho pažemi a vyběhla pryč.

Strávila jsem několik minut sebíráním se v koupelně, než jsem vstoupila do obývacího pokoje za Nickem. Byl skoro hotový. „Omlouvám se. Neuvědomil jsem si, že tvé rande je s Brodym.“

Moje ústa se otevřela, ale odpověď přišla od muže, který za mnou vstoupil do místnosti. „Není. Ale kurvamělo by být.“

Otočila jsem se, našla Brodyho oblečeného v námořnickém kašmírovém svetru, který jsem mu vybrala a páru dobře přiléhajících džínů. Sytě modrá barva pozvedla intenzitu v jeho očích. Očích, které se do mě nořily.

„Trenér se mnou potřebuje mluvit. Musím si zavolat. Chovejte se tu jako doma. Objednám nějaké občerstvení než mu zavolám.“

„Žádný problém. Díky, Brody,“ řekl Nick.

Pak zmizel.

Na téměř dvě hodiny.

Nakonec jsem se odvážila jít se po něm podívat. Bylo tam ticho, žádný náznak toho, že by byl stále na telefonu. Lehce jsem zaklepala na dveře jeho ložnice, ale žádná odezva. Tak jsem zaklepala znovu. Opět ticho, otevřela jsem dveře. Brody ležel ve středu jeho královsky-velké postele. Tvrdě spal.

„Brody?“

Jeho oči se s třepotáním otevřely. „To je žena z mých snů.“

Mé ruce šly k mým bokům. „Co si myslíš, že děláš?“

„Myslím, že jsem usnul.“

„Před nebo po telefonátu s tvým falešným trenérem?“

Přehodil nohy přes okraj postele a posadil se. Přejel si rukou po vlasech a řekl: „Jsi připravena začít?“

„Jsem připravena už dvě hodiny.“

„Promiň. Hádám, že budeš muset zrušit tvé rande.“

Brody se usmál a já se usmála nazpět. Ale můj úsměv nebyl přátelský. Byl spíš zakřivení. „To je v pořádku. Můžeme přeskočit večeři a jít rovnou na všechno, co plánoval na později.“

Brodyho úsměv opadl. Můj rostl.

O deset minut později jsme konečně seděli a byli připraveni zahájit rozhovor.

Prvních několik otázek bylo naškrobených. Moje nepříjemnost krvácela a jeho reakce byly strohé. Věci se začaly měnit zhruba po čtvrté otázce, kdy jsme se dostali do vášnivé debaty o statistice. Více než hodinu a půl pásky jsme zaplnily, i když jsme měli naplnit jen dvacet-dva minut, po započtení reklam.

Došli jsme k poslední otázce: „K dispozici nebo zabraný?“ Jeho odpověď „ani jedno“ během pre-rozhovoru byla přesným popisem jeho randícího života. Nebyl zabraný, ale také nebyl k dispozici.

Takže když jsem tentokrát položila otázku, jeho odpověď mě zaskočila.

„Zabraný.“

Mohl vidět zmatek na mé tváři, ale rychle jsem skočila zpět do režimu reportérky. „Opravdu? Je to nové?“

„Je.“

„Jak nové?“

„Tak nové, že o tom ještě sama neví.“

„Pardon?“

„Plánuju jí říct o našem novém vztahu hned po tomto rozhovoru.“

„Říct? Nezeptáte se jí?“

„Jop. V tuto chvíli si hrajeme hru na kočku-a-myš. Bylo tu něco po týdny. Ale vyhýbal jsem se tomu, protože ve vztazích nejsem nejlepší.“

„A teď, co se změnilo?“

„Dělá ze mě blázna. Nemůžu na ní přestat myslet. Takže je na čase, aby se to stalo oficiální, a stáhnu se z trhu, aby bylo vidět, jak věci ve skutečnosti jsou.“

Neměla jsem tušení, jak na to zareagovat a tak jsem to zabalila. Otočila jsem se na kameru. „Slyšely jste to první, dámy. Brody Easton se stahuje z trhu. Jsem si jistá, že existují zástupy žen, které jsou touto zprávou zdevastované. Ale WMBC přeje Super Bowl MVP štěstí v zítřejší hře a v jeho novém vztahu.“

Nick vypnul kameru. Zatímco si balil věci, řekl, „Skvělý rozhovor. Editoři budou mít těžké najítněco k odstřihnutí a udělat tak finálních dvaadvacet minut.“

„Díky, Nicku.“

Brody a já jsme pomáhali balit zbytek vybavení. Bylo po deváté, když jsme skončili. Nick se podíval na jeho telefon. „Chceš, abych tě hodil na tvé rande? Meškáš.“

„Díky, ale poslala jsem mu textovku a odložila to.“

Nick přikývl. „Hodím tě domů?“

„Hodím jí já,“ řekl Brody. „Pomůžu ti odtáhnout tyhle hovna do dodávky.“

Zvedla jsem tašku. Brody mi jí vzal z ruky. „Zůstaň. Mám to. Budu hned zpátky.“

Zatímco byl pryč, upravila jsem obývací pokoj tak jak vypadal před rozhovorem. Brody přišel právě když jsem skončila s natřásáním polštářů.

„Měl by sis pořídit nějaké povlaky na polštáře,“ řekla jsem. „Ať to tu vypadá víc domácky.“

„Kdy jsi odložila to rande?“

Zvedla jsem si jeden polštář proti mé hrudi. „Poté, co jsem vyšla ze šatny.“

„Ne potom, co jsem tě zpozdil?“

Zavrtěla jsem hlavou. Způsob, jak jsem se cítila, když jsem vyšla z té skříně..prostě jsem věděla, že jít na rande s Michaelem by bylo špatné. Měla jsem pocity k jinému muži. Bylo by špatné začínat si vztah s někým, když bych myslela na jiného.

„Odložila jsi to na neurčito.“

„Ano.“

Přikývl a obešel pohovku. Sáhl na mou ruku a podíval se do mých očí. „Můžu dělat exkluzivitu. Do pekla, myšlenka na to, že jsi s někým jiným mě kurevskyvytáčí. Trvám na exkluzivitě. A randění. Jsem pro cokoli chceš. Vztahová část, pravděpodobně budu potřebovat pomoct. Je to už dávno. Pravděpodobně to poseru a vytočím tě, hodněkrát, ale rád bych to zkusil.“

Páni. Asi třicet vteřin jsem byla zticha. „Dobře.“

„Dobře?“

„Ano. Taky bych to ráda zkusila. Jsi arogantní osel. Ale je tu něco, kvůli čemu tě mám ráda.“

Zvedl druhou ruku a přivedl ji k jeho rtům, přitiskávajíc sladký polibek na její hřbet. „Skvělé. Večeře, pak šukání? Nebo šukání a pak večeře?“

„Gee. Jak se dívka může rozhodovat mezi takovými nabídkami?“

„Hoď si mincí. Hlava – dáš mi. Rub – já tobě. Je to výhra-výhra.“ Zamrkal.

Zasmála jsem se. „Co takhle začít s rande?“

„Pojďme.“

„Ne tak rychle.“

Brody vypadal, jako bych nakopla jeho štěně. „Co?“

„Pokud do toho půjdeme, začneme správně. Zítra máš hru. Chci skutečné rande. Co třeba příští víkend?“

„V žádném případě.“

„Netrpělivý?“

„Trpělivost je hořká. To ovoce je sladké.“

„Citoval jsi právě Aristotela?“

„Možná.“ Přitáhl si mě tvrdě k němu. „Večeře. Ve středu. Vyzvednu tě v sedm.“

„Dobře.“

„Teď mě už sakra polib.“

Neměla jsem čas zareagovat. Jeho rty byly v okamžiku na mých. Jeho paže mě majetnicky objaly a přitáhly si mě k němu. Moje kolena se podlomila. Srdce mi bušilo v mé hrudi a přísahala bych, že v mém žaludku bylo hejno motýlků. S povzdechem, který se rozhlehl po našich ústech a vibroval celým mým tělem, olízl mé rty a šťouchl do mé pusy. Jazykem agresivně sledoval můj a pak jsem mu dala všechno. Polibek byl zoufalý a intenzivní, nikdy předtím jsem nic takového necítila. Mé ruce se zamotaly do jeho vlasů, popadly hrst a přitáhly ho blíže ke mně. Zakňučela jsem, cítíc z něj touhu. Zasténala jsem, když jsem ucítila jeho tvrdost tlačící se proti mému břichu.

Svatý hovno.

Zůstali jsme takto dlouhou dobu. Ohmatávající se. Když konečně pustil mou pusu, nasál můj spodní ret a vypustil hladové zasténání. „Přines si celonoční tašku. Protože neexistuje žádný způsob, že bych tě znovu nechal odejít.“