SF - 7. kapitola

Překlad: Tanulka

Sela

Moje střeva mi říkají, že Beck potřeboval znát pravdu o Caroline a JT. Byla jsem si jistá, že to byla správná věc. Ale jeho reakce…ponurá beznaděj smíchaná s bezmocným vztekem mě nutila na okamžik litovat svého rozhodnutí. Je to ten nejhorší pocit, že způsobujete bolest někomu, na kom vám záleží, ale není nic, jak bych to mohla vrátit.

Když byla Caroline znásilněná, Beck vystoupil do popředí a převzal kontrolu. Byl schopen použít svou lásku a sílu, aby jí přes to dostal. I když to nikdy nemůže odstranit bolest, kterou jí událost způsobila, Beckova schopnost podporovat jeho sestru z velké části uzdravila i jeho.

Ale teď, když ví, že to byl JT, co bude?

Není žádný způsob, jak očistit pocity nebo v jeho mysli dělat věci lépe. Nanejvýš jsem mu mohla nabídnout bezpečnou náruč kolem něj a převyprávět strašlivý způsob, kterým jsem zavraždila násilníka jeho sestry. Byl to pro něho balzám, ale to prostě nebylo dost dobré.

Beck odešel brzy poté, co si dal sprchu a hodil na sebe džíny, tričko a mikinu, říkajíc mi, že má něco na práci.

Nelíbilo se mi, jak znělo, když jsem se ho zeptala: „Jaké věci?“

Byl rozrušený, když si strkal peněženku do zadní kapsy a zamířil směrem do haly pro jeho klíče. Vůbec mi neodpověděl.

„Becku,“ řekla jsem rázně, když jsem ho následovala. „Jsi v pořádku?“

Ten se zastavil a otočil na mě. V očích má až moc utrpení, moc pro mě, abych ho snesla. „Ne, nejsem v pořádku. Ale musím se zbavit nože na dopisy a krvavého oblečení.“

Včera v noci nebyla příležitost. Jakmile uviděl u JTho domu policii si uvědomil, že není možné, aby se ukazovat na tomhle místě v okamžiku, kdy ho našli. Věci byly v kufru jeho Audi a myšlenka na policii mající příkaz k domovní prohlídce mě roztřásala strachem. Nebyla šance, že by se to dělo už minulou noc, protože bylo nalezeno jeho tělo a dokonce vím, že rozkaz nikdy nepřijde, tak rychle. To by museli mít minulou noc jasného podezřelého, ale to nemají.

Ale dnes?

No, nevíme, co očekávat, takže se musíme zbavit usvědčujících věcí.

„Půjdu s tebou,“ říkám s úsměvem, protože se mi nelíbí způsob, jakým se chová. Hodila jsem na něho strašlivou oprátku s mým odhalením JTho a Caroline, a v nejlepším případě bylo jeho rozpoložení křehké. Kromě toho, měl důkazy o mé vraždě a měla bych za to převzít odpovědnost.

„Ne,“ řekl mi a odvrátil se, sebral klíže ze stolku v hale. „Nechci tě kdekoliv v blízkosti té sračky. Kdybych byl zastaven dříve, než to hodím do příkopu..“

„Šel bys sedět za vraždu, kterou jsi nespáchal,“ podotkla jsem rozumně.

„Lepší já než ty,“ odsekl, když se podíval na mě přes rameno, krátce předtím, než došel k vchodovým dveřím.

„Rozdíl je v tom,“ řekla jsem tiše a přešel po mě mráz. „Že já jsem spáchala vraždu a ty ne.“

Beckova ramena klesnou a nadechne se bolestným dechem. „Přestaň tomu říkat vražda. Byla to sebeobrana.“

Otočil se ke mně a strčil klíč do přední kapsy, vzal mě za ramena.

Byl to něžný dotek, když se naklonil ke mně a dotkl se svým nosem mého.

„Prožila jsi toho dost, Selo. Od tvých šestnácti jsi v neustálých sračkách. Nyní mi dovol, abych tenhle problém vyřešil já, jo?“

Odtáhl se, na požehnaný okamžik byla bolest z toho, co jsem mu před patnácti minutami odhalila, pryč a on se na mě díval, jako se muž dívá na ženu, kterou miluje, takovým způsobem, který ji ukazujeme, že zemře, aby ji chránil.

To mě pokořilo, jak nikdy nic neudělal, ale stejně udělal tolik a rozesmutnilo mě, že mě Beck chrání tímto způsobem. Nezasloužila jsem si jeho pozornost nebo jeho ochranu, ale on to jasně dělal. Chystala jsem se to přijmout.

Kývla jsem k němu a on mi dal jemný polibek na rozloučenou, říkajíc: „Vrať se brzy.“

Nezeptala jsem se ho, co má v plánu. Nemám ponětí, zda se chystá zahodit nůž na dopisy z mostu GoldenGate nebo ho zakopat hluboko v lese. Věřila jsem, že by to udělal hned, i když by tyto důkazy mohly být nalezeny. To ho dalším krokem uvádělo to hlubších sraček, které jsem pro nás vytvořila a udělala z něho ještě většího spoluviníka ve svém zločinu.

Což znamená, že moje vina byla ještě větší.

Beck odešel a já zůstala s vyhlídkou na to, že budu sedět sama v prázdném bytě a obávajíc se o všechny způsoby, které by mohli způsobit zbortění tohohle domečku z karet. Ani jsem neměla nic do školy, aby mě to zaměstnalo, protože bylo zrovna volno. Nicméně, za dva dny začne jarní semestr a měla jsem tušení, že buď se ho zúčastním, nebo budu ve vězení. Ta myšlenka byla propastně depresivní.

Ale nebyla to jediná věc, která byla na mě depresivní, a to i v případě, že to nebyla tahle věc, měla jsem dalších milión. Což znamenalo, že se potřebuju vypořádat s tíhou na mých ramenou, převzít to, že Beck měl dnes mít krásný den a udělat něco, co by způsobilo nějakou změnu.

Možná někoho.

Zavolala jsem Caroline a zeptala se, jestli by si se mnou dnes nedala oběd.

***

Potkali jsme se ve v restauraci s mořskými specialitami, která byla jen pár bloků od místa, kde v HealdsburguCaroline pracovala a kde s Ally žijí. Vypadala krásně a elegantně ve vlněné velbloudí sukni, kterou měla ke kolenům, smetanový rolák a kostkovanou šálu.

Já jsem nebyla tak šik v dobře onošených džínách, roláku – dobře skrývající modřiny – v levných černých vinylových kozačkách. Zdálo se, že se nestará, tak já taky ne.

Sleduji, jak Caroline studuje menu a jemnými doušky upíjí vodu. Až do současnosti jsme si příjemně povídali, a když se na ni podívám, je těžké uvěřit, že před méně jak dvaceti čtyřmi hodinami drhla sprchu, abych vymazala pryč důkazy o JT, které jsem donesla do bytu jejího bratra.

Zavře menu, položí ho před sebe a podívá se na mě se sympatickým úsměvem.

„Jak se držíš?“

Oklepu se, potřebujíc mluvit o těch věcech, ale stejně tak se toho děsím. „To je to, co to je.“

Caroline kývne na porozumění.

Tolik pochopení.

„Je mi líto, co se ti stalo,“ řeknu jí. „Nedostali jsme možnost o tom mluvit…se vším tím, co se včera večer stalo.“

Natáhne ruku dolů a uchopí mou. „Obě jsme si prošly něčím hrozným. Nikdo nemůže nikdy vědět, jaký je to pocit. Ale já jsem ráda, že nyní máme jedna druhou.“

„Pokud bys někdy potřebovala o tom mluvit,“ řekla jsem jí upřímně. I když jí nikdy nemůžu říct totožnost jejího násilníka, mohu jí nabídnout vše ostatní pod sluncem, jestli jí to pomůže.

Přikývne. „Nápodobně.“

Obě se na sebe usmíváme, utvrzujíc se v našem nezávazném přátelství, které jsme si poprvé vytvořili asi před měsícem na Díkůvzdání a nyní má mnohem silnější vazbu.

„Ale zpátky k mé původní otázce,“ říká Caroline moudře, a tím mám na mysli, že si chytře všimla, že se tomu vyhýbám a dívá se na mě popichujícím pohledem. „Jak se držíš?“

Natáhnu se pro vodu, zoufale se snažím, aby se mi netřásla ruka, ale ta nespolupracuje a dává tím Caroline jasnou zprávu. Dám si malý doušek, postavím ji zpátky na stůl a pročistím si hrdlo. „Nevím, jestli cítím vinu nebo zadostiučinění,“ řekla jsem jí po pravdě.

„Navrhuji zadostiučinění,“ říká troufale. A pokud je tu ještě jedna věc, kterou mohu být nadšená, je to, že jsem se pomstila za Caroline, i když se to nikdy nedozví.

„Po dlouhý čas, jsem cítila vinu, víš?“ Říkám ostře, protože vím, že to Caroline pochopí, že mluvím o svém znásilnění. I když Caroline a já neznáme vzájemné detaily, myslím, že mám docela slušnou představ o emocích oběti znásilnění a vsadím se, že cítí to samé.

„Ano,“ říká se smutným úsměvem. „Vždy jsem přemýšlela, co jsem mohla udělat, abych se tomu vyhnula.“

„Pronásledovalo mě to po dlouhou dobu.“

„Mě ne moc dlouho,“ říká věcně. „Beck mi to nedovolil, a já jsem s ním uzavřela mír, a to zejména hned poté, co se narodila Ally. Byla něco tak dobrého, co vzniklo z něčeho tak špatného, že jsem musela věřit, že se to mělo stát, protože jsem ji měla mít.“

Zatřesu hlavou a předstírám rovnání ubrousku na klíně, takže mohu zuřivě mrkat očima, které jsou plné slz nad takovou vyváženou a milující perspektivou. Když mám sama sebe pod kontrolou, podívám se na ni zpátky, abych ji našla, jak na mě zírá s porozuměním a empatií

Empatií, že jsem snad našla klid stejně jako ona.

„Víš, že můj původní záměr byl, zabít JTho,“ řekla jsem, když jsem se naklonila přes stůl a snížila svůj hlas. „Chystala jsem se ho mučit, abych získala identitu ostatních útočníků, a pak jsem ho chtěla zastřelit mezi oči.“

Překvapeně na mě mrká.

Přikývnu. „Před několika měsíci, když jsem se dozvěděla o jeho totožnosti…vymyslela plán zastřelit ho.“

„Ohwau,“ mumlá zděšeně, ale nakloní se ke mně, aby slyšela víc.

„Měla jsem pistoli v kabelce a šla na ples Cukřenky. Chystala jsem se tam vejít, najít až bude sám a pak jsem ho chtěla zabít. Jednoduché, ne.“

„Ale nic není tak jednoduché,“ řeknu hypotézu.

Krátce se zasměji. „Přesně tak. Beck North mě zbystřil a odvedl mě. Nakonec jsem si uvědomila, že to byl špatný plán.“

„No, já jsem jeho sestra, takže mě nemusíš vysvětlovat, jak přesvědčivý je,“ směje se.

„Ne, myslím, že ano,“ řekla jsem naléhavě, jak jsem se nahnula blíž a zašeptala. „Právě teď je pryč a likviduje důkazy vraždy, aby mě ochránil. Nemůžu to nechat jít takhle dál, Caroline. Musím jít na policii a přiznat se k tomu, co jsem udělala. Beck mě chrání od chvíle, kdy jsme se setkali, ale už je toho moc. Je to příliš nebezpečné. Riskantní. Nemůžu ho nechat se pro mě takhle obětovat.“

Caroline se nakloní zpět, prochází rukama přes břicho a zkoumá mě. „Miluješ mého bratra?“

„Víc, než cokoliv jiného,“ vydechnu jako potvrzení.

„Pak bys v něj měla věřit,“ říká jednoduše a pak na mě mrkne.

Než mohu odpovědět, Carolinu pozornost zaujme číšník, který jde k nám. „Jsou dámy připraveny si objednat?“

„Dám si humrovou rolku plněnou ovocem,“ říká a podává mu její menu.

„Dám si totéž,“ říkám, a zvedám své menu, neobtěžuju se ho ani otevřít. Její není vysoko na mém seznamu priorit.

Jakmile se číšník od nás obrátí, Caroline pokračuje. „Je to chytrý chlap, Sel. On dělá, co je nejlepší a to je…zatímco můj prvotní instinkt byl jít na policii, zpětně si myslím, že je to správné. Šla jsi do domu svého násilníka s pistolí.“

„Protože mě tam pozval.“ Poukazuji.

„A to má policii přesvědčit?“ Ptá se sarkasticky, a poté ignoruje můj zúžený pohled, protože se mnou nehraje. I když jsem chtěla sem přijít a upevnit s ní pouto, Caroline a já jako oběti znásilnění, mojí prioritou jedna je dostat ji na palubu a přesvědčit se mnou Becka, že musím jít na policii a tohle všechno skoncovat.

Ale ona nehraje fér.

„Je to tvůj bratr, o kom mluvíme, Caroline,“ říkám jí drsně. „Mohl by se dostat do vážných problémů. On mi stejně tak řekl, že se na něho dívají pozorně, protože vždy podezřívají nejbližší v okolí.“

„Ale on to neudělal,“ řekla poukazujíc na skutečnost. „Neexistuje žádný způsob, aby ho spojili s vraždou.“

„Ale…“

„Nech to plavat, Selo,“ říká tiše Caroline. „Chápu, proč se tak cítíš. Věř mi…Beck taky. Ale je to dost stresující, aniž bys měla neustále obavy o správný postup, nebo se hádala s Beckem. Říkám ti…nech to být. Nech to na Beckovi a stůj po jeho boku, dokud nebude rozhodnuto.“

Chci se hádat. Chci argumentovat, dokud nebudu modrá v obličeji a dokud se mnou nebude souhlasit. Do čerta, právě v noci to byla ona, kdo řekl, že mám jít na policii. Ale teď pevně podporuje to, co se děje, i když to jasně svědčí mimochodem o tom, že skočila do věcí, které jasně zakrývají trestný čin, protože její bratr  - její zachránce – ji o to požádal. Nyní to už nezmění.

Zhluboka se nadechnu, nechávajíc vzduch volně vycházet ven a pokoušejíc se vydechnout všechny své obavy z této situace. Naprosto to nefunguje a stále mám pocit, že křeč z obav hluboko v mé hrudi je vypovídající. Ale na Caroline se usměji a kývnu hlavou. „Dobře. Nechám to tak.“

„Dobrá,“ říká s krátkým úsměvem, pak se zatváří vážně. „A teď…jak se Beck cítí?“

Jak se Beck cítí?

Myslím tím, poté, co jsem mu řekla, že ji JT znásilnil? Poté, co si uvědomil, že JT je Allyin otec? Poté, co je bolestivě jasné, že s tím nic neudělá a vztek a hořkost se obrátily dovnitř a teď mám opravdu obavy o jeho duševní stav mysli?

„Je v pořádku,“ ujišťuji se, protože nechci mít obavy o jejího bratra. Není tu nic, co by tak jako tak mohla udělat, protože ona nikdy nepochopí jeho bolest právě teď. Vzala jsem to břemeno pouze na svoje bedra a chystám se jí říct, že právě teď se Beck zdá být zcela pod kontrolou.