SF - 1. kapitola

Překlad: Tanulka

Sela

„Ach, Selo. Co jsi udělala?“

Beck se ode mě trochu odtáhne, jeho ruce se dotýkají těch mých s takovou jemností. V těch očích vidí lásku protkanou strachem. Mé oči znovu zvlhnou a po jednom mrknutí mi slzy stékají po tváři. Nejsem schopna přestat plakat, protože…

„Musíme ji dostat do nemocnice,“ říká Caroline.

Okamžitě zavrtím odmítavě hlavou a to navzdory skutečnosti, že jsem pokryta JTho krví. Navzdory skutečnosti, že se mě právě pokusil zabít. „Jsem v pohodě.“

Beck zvedne ruku…prsty se lehce dotýká mého krku, až cítím motýlí křídla, což je zcela v rozporu s panickým tónem jeho hlasu. „Máš modřiny.“

Vrtím znovu hlavou. „Jsem v pohodě.“

Pak my z úst vyskočí vzlyk a Beck si mě přitáhne do náručí, aby mě těsně obejmul. Můj obličej tlačí k hrudi, mé ruce obtočím zoufale kolem jeho pasu. Cítím mírný tlak na mém rameni, po kterém následuje krouživý pohyb, a vím, že je to Caroline, nabízejíc mi tak fyzické pohodlí. Dokonce i přes pevně zavřené oči mi dál slzy unikají ven.

Musím jim to říct.

Co se stalo.

Co jsem udělala.

Ale nedokážu otevřít pusu a utvořit slova.

Jako by vycítil mou neschopnost, Beck mě uvolní a položí mi ruce na ramena. Zatlačí mě dál, takže se můžeme navzájem na sebe jasně podívat a Carolina ruka spadne. Po obličeji mi stéká více slz, rozmazávajíc mi tak jeho obrys. Ale vím, že má pořád stejný pohled plný starostí.

„Je JT mrtvý?“ Ptá se Beck roztřeseným hlasem.

Nemůžu odpovědět, ale pouze kývnu hlavou.

„Kristepane,“ šeptá Beck a já rychle mrkám, abych si pročistila zrak, protože potřebuji vědět, jestli mě Beck za to nenávidí.

Když přijde do centra mé pozornosti, vidím, že se dívá ustaraně na Caroline, ale pak se jeho oči vrátí ke mně. Jeho ruce vyskočí na mou tvář a hladí mě. „To je v pořádku, zlato. Bude to v pořádku.“

A s tím se sevření na mých hlasivkách uvolní. Má slova vylítnou v kaskádě zoufalství, smíchané s malými vzlyky. „Nechtěla jsem. Neměla jsem na výběr. Chtěl mě zabít.“

„To je v pořádku,“ říká Beck tichým uklidňujícím hlasem, ale vím, že to tak není. To je v pořádku. Už jsi v bezpečí. Jsi u mě.“

„Ach bože,“ sténám žalostně, mé oči přebíhají mezi jeho a prosí o odpuštění. „Někoho jsem zabila.“

„Pššš,“ říká Beck, ruce přikládající na můj obličej, naléhajíc na mě, abych ho poslouchala. „Potřebuji, abys mi řekla, co se stalo, tak abych přišel na to, jak to napravit, ano?“

„Nemůžeš to napravit,“ volám, jak se mu snažím vymanit. Podívám se dolů na mé krví nasáklé tričko držící v ruce. „Vidíš to? Zabila jsem JT. Nemůžeš to napravit.“

„Musíš se uklidnit…“

Otočím se směrem ke dveřím, hlava se mi točí stresem a emocemi.

„Ne. Musím se dát do pořádku…“

Beck mě popadne za loket, zastavujíc mě v cestě a poté mě otočí k němu.

„Nemusíš se dávat do pořádku, dokud mi neřekneš, co se stalo.“

„Zavraždila jsem tvého o-o-obchodního partnera,“ křičela jsem na něj a v tom momentu jsem si uvědomila, že jsem chtěla skoro říct „tvého bratra.“ Naštěstí jsem se zarazila, protože v místnosti je Caroline a ta nemá ponětí o jejich vztahu.

Tělo se mi chvěje, jak si vzpomíná na JT, který říkal, že znásilnil Caroline. S vědomím, že je Allyin otec.

Stejně jako její strýc.

Žluč mi stoupá do krku a já ji spolknu proti nepoddajnému odhodlání.

„Selo,“ říká Beck pomalu, ale s jistým příkazem, stále pevně svírající mé rameno, abych pochopila a nemyslela si, že budu chtít znovu odejít. „Řekni mi, co se stalo.“

Hlavu nakloním doprava a dívám se na Caroline. Má jednu ruku na hrudi pod prsy a druhou má zatnutou v pěsti a položenou u úst v zamyšlené chlapské póze. Ale ty oči…jsou stejné jako Beckovi…jsou naplněné strachem a starostmi pro mě.

Dívám se znovu na Becka a zhluboka se nadechnu. „Napadl mě…“

„Uf – uf,“ říká Beck a zavrtí hlavou. „Začněme od začátku. Předpokládám, že tě kontaktoval?“

Málem se mi podlomí nohy z toho, že si uvědomím, tu jednoduchou otázku, v které Beck vůbec nepředpokládal, že bych mohla inicializovat setkání s JT. Nepředpokládal, že jsem šla na setkání s JT s úmyslem ho zabít. Implicitně mi důvěřuje a není možné, abych ho milovala víc.

Přikývla jsem. „Nechal mi hlasovou zprávu. Poslechla jsem si ji, když jsem vyšla ze školy. Řekl, že má návrh, který by chtěl se mnou projít, abych tě ovlivnila v tom, že je to přesně to, co chceš.“

„A ty jsi mu zavolala zpátky?“ Ptá se Beck, hlas mající s nádechem ledu, jak začíná rozumět hlouposti, kterou jsem udělala.

„Jo,“ šeptám, sklopím obličej a podívám se na nohy. „Chtěla jsem slyšet, co chtěl říct. Doufala jsem, že bych mohla pomoci zjistit, co zamýšlí.“

„A co?“

„Požádal mě, abych přišla do jeho domu?“ řekla jsem tak měkkým, že mě sotva mohl slyšet.

Hlas plný viny a studu, že jsem jen uvažovala nad tím, jít k němu domů, kde byl sám.

Beck slyší ty emoce hlasitě a jasně, proklínajíc je s odporem. „Zatraceně, Selo. Nemohla jsi přece být tak hloupá a jít do JTho domu sama. Ne po tom, co ti udělal.“

Hlava mi klesne a můj pohled zkoumá Caroline. Předpokládám, že ji Beck musel říct, proč se o mě tak bojí. Carolinina hlava se nakloní a dívá se na mě sympatickým sesterským úsměvem.

Vítej v Klubu My jsme byli znásilněny.

Beck vrátí ruce na má ramena a jeho stisk není jemný nebo uklidňující Jeho modré oči víří strachem, ale spíše vypadá jako bledý led. „Nemůžu uvěřit, že jsi kurva udělala něco tak hloupého.“

Skutečná a normální Sela Halstead by se odtáhla a vynadala mu, proč mi to říká, ale nemůžu. Byla jsem směšně hloupá.

Caroline udělá krok vpřed a vytýkacím hlasem říká: „Becku.“

Její poselství je zřejmé. Jdi do prdele s obviňováním, protože právě teď jsem zničená dost. Ale nemůžu říct, že mu to mám za zlé. Naprosto si to zasloužím. Myslím tím, co jsem si to sakra jen myslela?

„Omlouvám se,“ prohlašuji, mé oči ho upřímně prosí o odpuštění.

Beck uvolní stisk a zasune si prsty do vlasů, sevře si jimi hlavu a dívá se na mě, jako kdyby nyní úplně nevěděl, co dělat. Je naštvaný a má strach, nemůžu si ani představit, jak se v tom momentu vůči mě cítí.

Carolin ke mně přistoupí, sevře má ramena do uklidňujícího sevření. „Řekni nám, co se stalo.“

Dívám se na Beckovi ruce klesající z jeho hlavy a obrátí se ke mně zády. Udělá dva kroky a narazí do svého stolu, dlaně dá na okraj, nakloní se a skloní hlavu, aby slyšel můj příběh.

Nechce se na mě podívat, tak se podívám na Caroline. Její tvář je otevřená a připravená k pochopení a přijmutí všeho, co jí řeknu. Ale neexistuje žádný způsob, jak jí mohu říct všechno, co se stalo v JTho domě.

„Sladká Caroline byl krásný kus, kterému jsem prostě nemohl odolat, ale byla to mnohem větší boj, než jsem kdy musel podstoupit, ale tím lépe pro mě.“

Natočím hlavu na Becka, který se stále hrbí nad svým stolem, hlava mu visí nízko, když poslouchá.

Vrátím se k Caroline, která naklání hlavu, do mé úrovně s pohledem říkajícím, Ty a já, sestra... prošli jsme si stejným peklem.Máme jedna druhou.

Bože, ani kurva nemá ponětí, že jsme si skutečně prošli stejným peklem.

Znásilněny stejným mužem.

Zhluboka jsem se nadechla a zavřela krátce oči při vzpomínce na ten okamžik těsně po tom, co mi JT řekl, co udělal Caroline. Měl jeho ruku položenou na mém krku a mé tělo hladovělo po kyslíku. Ležel svým tělem na mém a já byla plná panikou přemýšlejíc, jestli mě znovu znásilní nebo mě jen uškrtí. Bez ohledu na jeho plány, které se mnou měl, se moje ruce začaly bránit silou blízké hysterie a akutní potřebě k životu.

***

JT se dívá dolů na mě, oči pošilhávající bez sexuálního chtíče, ale s poblázněnou nenávistí. Slina klouže přes jeho spodní ret a visí v dlouhém řetězci, dokud necítím její slizký dotek na mé bradě. V tuhle chvíli mám na starosti horší věci, ale cítím, jak mě tekutina znechucuje, snažím se zvednout rameno, abych sliny utřela.

Mé hrudi chybí kyslík, snaží se ho nasát, ale nic dovnitř nejde. Všechno kolem mě se zdá ztlumené, můj periferní pohled je rozmazaný a pak zatemněný na šedou. Cítím se neuvěřitelně slabá.

Jedna ruka trhne, ne úmyslně, ale tak nějak nahodile plácne JTho do tváře. Směje se na mě, jak dopadne facka bez užitku na jeho tvář, kdy ještě před chvilkou ležela bez užitku na straně stolu. Moje druhé rameno sebou také trhne a pomalu se začne pokládat, sestupuje tiše k odpočinku nad mé rameno. JT se dále na mě dívá, oči se prakticky protáčí vyšinutou radostí, když mě pozoruje, jak se dusím.

Líným smyslem pro přijetí toho, co se se mnou děje, si uvědomuji, že už si nikdy neublížím. Nemůžu už ani cítit tlak od jeho ruky na mém krku a ani jediné smyslové vnímání nevnímá tvrdý, studený stůl pode mnou. Na zadní straně hlavy patrně cítím vůni dřeva a to mě u houpavá do spánku. Chladný, tenký předmět pod mým předloktím, jen tak zbytečně ležící nad mou hlavou.

Počkej…co je to?

S herkulovským úsilím, dá můj mozek povel k posunutí ruky…lehce natočit…uchopit předmět, ale nezdá se, že chceme spolupracovat a uvědomuji si, že můj mozek musí být otupělý.

Ale pak…něco je v mé ruce.

A já hned vím, co to je.

Obraz Becka mi bliká před očima, ležícího v posteli vedle mě…s úsměvem…rozcuchané vlasy a oči hřejivé a milující.

Moje ruka vyletí ze stolu, letí vzduchem v obřím oblouku, kde se na konci nůž na dopisy ponoří na spodní straně do JTho krku. Okamžitě ho vytáhnu ven, spíše v jakési reakci na to, že jsem právě někoho bodla.

Proud krve mě udeří do krku a vidím JTho oči přecházet v nanosekundě do šoku, pak se změní do rozzuřených. Nemyslím si nebo váhám, ze strachu řídit svoje činy. Znovu vyrazím s nožem na dopisy a zasáhnu vršek jeho krku, ale opět jde hluboko.

JT se ze mě trochu zvedne, otevře pusu, aby něco řekl, a kaluž krve se vylije na mou hruď.

Nůž na dopisy je na stejné straně jako jeho zasádrovaná ruka, tak použije druhou ruku a pokusí se ho uchopit, ale nemůže ho najít. I když na tom nezáleží, protože z první rány bublající krev tryská s umírajícím srdcem. Jeho oči se stávají prosklenými a já vidím, že mi slábne před očima.

Jeho ruka se znovu snaží uchopit nůž, ale snahy jsou ubohé a minou. Přes opar bolesti a smrti na tváři, JTho oči mě prosí o pomoc, ale vše, co mohu udělat, je civět v bezmocné fascinaci.

Najednou si uvědomuji, že opět dýchám a okamžitě se mi vrací síla a zjišťuji, že jsem poháněna ničím víc, než čistým adrenalinem. Zaberu oběma rukama a odstrčím ho ze mě. JT udělá bublavý zvuk, když se začne topit ve vlastní krvi, spadne na stranu, pak spadne na zem z mé přímé viditelnosti.

Okamžitě se vyškrábu a přetočím se na opačnou stranu, hodím nohy na zem a udržuji stůl mezi námi. Jsem si docela jistá, že je neschopný, ale nedám tomu žádnou šanci. Moje hlava se rozhlídne doleva a doprava a konečně vidím, moje zbraň leží na spodní polici s knihami. Běžím k ní, kašlu a sípám, moje hrdlo je v plamenech.

S jistou ruku vezmu Walther a hned ji namířím zpět směrem ke stolu, představujíc si nejhorší a to, že JT leze přes něj ke mně. Ale nic nevidím.

Opatrně obcházím stůl a snažím se nekašlat a nezakopnout, ale nedaří se mi to. Jestli je naživu, uslyší mě přicházet na míle daleko, jak moje bolavé hrdlo protestuje a nárokuje si zmírnit bolest v opakovaných návalech kašle a lapání po dechu.

Zbraň připravená ke střelbě držím přede mnou s jistotou, obcházím stůl dívajíc se na zem.

JT tam leží na zádech, oči otevřené, ale nic nevidí, nůž na otevírání dopisů mu trčí z krku a kaluž krve se tvoří pod ním tam, kde byla vytvořena první rána na první místě.

JT je mrtvý.

Můj násilník je mrtvý a já mám pocit, že můj život byl právě zničen.