OTL - 29. kapitola

Překlad: Mishacka
Kor.: Arey

Tak milé čtenářky, jsme u konce. Moc vám všem s Arey děkujeme za přízeň a vaše komentáře. Každý mě potěšil. Jsem ráda, že si tato moje prvotina našla pár svých čtenářek i přesto, že to byla poměrně jednoduchá kniha s běžným tématem. Nebylo tady žádné velké drama, jen příběh, který se mohl stát komukoliv z nás.

Užívala jsem si i vaše spekulace a komentáře postav, většinou jsme se shodly J Za mě musím říct, že mě se z knihy nejvíce líbil začátek tak do 8 kapitoly a závěr.

Největším peklem této knihy byly jména, jako překládat jména Levi, Eli a Lila – peklo, několikrát se mi pletli.

Jinak po této knize se můžete těšit na pokračování série Chantal Fernando #Maeby a to 2.díl This time around, který je o Ryanovi. Překládám opět něco dopředu, aby mohly kapitoly přibývat pravidelně a překlad se neprotahoval.

Užijte si poslední kapitolu a těšíme se u další knihy.

Mishacka, Arey.

Zatímco na nás pracovali kadeřníci a vizážisté, seděly jsme v tichosti a dvě z nás rozjímaly nad skutečností, že se dneska táta pohne kupředu. Udělá to oficiální. A v některých ohledech jsem na něj byla hrdá; bylo pro něj dobré, že to udělá. Potřebovala jsem si začít vážit štěstí ostatních nade vše, dokonce i nad své vlastní. Zvažovala jsem, že zkontroluju telefon, abych zjistila, jestli mi nevolal Levi, ale věděla jsem, že kdyby ne, tak bych byla více rozrušená a dneska jsem neměla náladu. Charitina sestra byla mrcha; nepotřebovala, abych jí taky kazila den.  

„Nemyslím si, že mi tenhle účes sluší. Můžeme zkusit něco jiného?“

Kadeřník vypadal otráveně a od té chvíle, co začal dělat Charitině sestře vlasy, si počtvrté povzdechl.

„Leslie, myslím, že to vypadá moc dobře. A opravdu nezáleží na tom, jak vypadáme; všechno je o Charity.“ Snažila se Mackenzie pomoct; neuvědomila si, že to ale ještě zhorší.

„Začněte znovu. Chci ten drdol snížit; nejdu na maturitní ples v roce 1985.“

Kadeřník začal vyndávat sponky a Mackenzie po mně střelila pohledem, který říkal “Lepší na ní nemluvit“.

Přikývla jsem. Bláznivá kočičí dáma opět udeřila. Trvalo nám přes dvě hodiny, než jsme se všechny připravily, ale když jsme vedle sebe stály v koupelně před zrcadlem, musela jsem uznat, že Charity opravdu odvedla dobrou práci, když nám vybrala tyhle šaty. Vypadaly jsme nádherně. Dlouhé Mackenziiny blond vlasy byly zvlněné a sepnuté na šíji, můj hnědý nepořádek byl v elegantním drdolu a Leslie měla zapletené vlasy sepnuté těsně nad krkem. Každá jsme vypadaly jedinečně, ale šaty nás spojovaly. Charity seděla v kadeřnickém křesle, když jsme vešly a výraz v její tváři byl k nezaplacení. Možná jsem jí neměla moc ráda, ale bylo jasné, že tátu milovala a že je tohle nejšťastnější den jejího života. Měla jednoduché šaty s hlubokým výstřihem vepředu a na zádech s výstřihem do V. Kolem pasu měly krajku, která pak splývala po zádech. Zbytek tvořil hladký satén; vypadala elegantně. Sotva jsem si všimla jejího zakulaceného bříška. Našla jsem ho jen proto, že jsem ho hledala. Její rodina si ničeho nevšimne, a to bylo nejspíš nejlepší.

Do kostela jsme jeli limuzínou, přesně ve stylu Charity. Kostel byl krásně vyzdoben kyticemi drobných růžových růží. Každá lavice byla ozdobena bílou látkou a uličkou se táhl dlouhý bílý koberec.

S Mackenzie jsme šly uličkou ruku v ruce. Vzájemně jsme se podporovaly a když jsme došly před kostel, tak jsem dokonce viděla Leslie brečet.  Jak jsem stála u oltáře a viděla tátův úsměv, když poprvé spatřil Charity, věděla jsem, že udělal správné rozhodnutí. Uvědomila jsem si, že je to více jak deset let, co jsem ho viděla tak šťastného, a i když mi to lámalo srdce, byla jsem ráda, že našel někoho, s kým bude šťastný. Miloval Charity, přestože byla bláznivá a hodně náladová. Ale všichni máme nějaké chyby; to je to, co z nás dělá člověka.

Oslava byla úžasná. Venku za kostelem stál obrovský bílý stan. Charity to tam nemusela moc zdobit, protože to uvnitř bylo krásné i bez ozdob, ale samozřejmě ona zašla dál. Všechny stoly byly zahalené do bílé látky s krásnou kyticí světle růžových růží uprostřed stolu. Použila jen růže a několik z nich ozdobila ve středu zářivými drahokamy. Bylo to jako v kouzelném lese. Každá židle byla obalena bílým plátnem a ovázána malou růžovou mašlí. Jejich stůl byl ve tvaru srdce, což nám s Kenz vyhovovalo, protože jsme alespoň nemusely sedět s nimi. Bylo tady kolem stovky hostů; všichni se hemžili kolem, pili a poslouchali živou hudbu, kapela hrála před večeří pomalejší písničky. Táta mě požádal, abych pronesla přípitek; řekl, že to musí být krátké a milé, ale já chtěla, aby to bylo i upřímné. V rukou jsem držela malý složený kus papíru a dokola ho obracela, zatímco jsem čekala, až začnou proslovy.

„Co jsi napsala?“

„Všechno, co vím o tátovi. Mám na mysli, že Charity moc neznám, tak mě napadlo napsat jen o tátovi.“

Mackenzie se usmála. „To dává smysl. Pravděpodobně ho znáš lépe než kdokoliv jiný.“

„Dalo by se to tak říct. Ale posledních pár let jsem s ním nebyla ve styku. Hodně se změnilo.“

Mackenzie nadzvedla obočí. „To my všichni. Dospěly jsmeza těch posledních pět let.“

Myslela jsem na všechno; hodně se změnilo a něco moc ne. To, co jsem cítila k Levimu, se nezměnilo; během celého dne jsem přemýšlela o odchodu, pořád jsem se držela naděje. Za sebou jsem slyšela cinkání o skleničku a viděla jsem tátu s Charity, jak se u stolu láskyplně líbají. Číšníci začali plnit podnosy a věděla jsem, že už brzo přijde řada na mě.

„Přípitek na nevěstu a ženicha!“ řekl otec Charity a pozvedl skleničku.

Na řadě teď byla Leslie. Byla to pěkná a krátká řeč, připomněla nejlepší společné vzpomínky. Podívala jsem se na Mackenzie a myslela na to, jak jednou budu pronášet stejný přípitek pro ni. Jak si točila vlasy na prst, tak jsem byla ráda, že mám nejméně deset let, než se to stane.

Teď byla řada na mě. Když skončil potlesk pro Leslie, postavila jsem se se skleničkou a zmačkaným kusem papíru, kde byly sepsány všechny mé pocity. Zhluboka jsem se nadechla. „Táta je skvělý muž. Vždycky nás holky učil, jak se správně chovat. S respektem a laskavostí, ale nejlepší věcí na tátovi je, že si taky myslí, že žena má dostávat dary.“ Z davu zazněl smích. „A Charity má štěstí, že ho získala a s ním všechny dárky, které jí přinese. Ale vím, že táta teď myslí jen na to, že největší dar dostal on. A tím darem je Charity.“ Podívala jsem se přímo na ni. „Miluje tě a doufám, že spolu prožijete dalších sto let, kdy se budete obdarovávat navzájem každý den. Na tátu a Charity, na zdraví!“ Slyšela jsem hlasité povzbuzování a někteří si vzájemně přiťukli, pak nastalo ticho, když se každý napil šampaňského. Právě začala hrát hudba, když jsem slyšela někoho říct, „Chci pronést přípitek.“

Poznala jsem ten hlas. Otočila jsem se a uviděla Leviho, jak stál vedle kapely v dokonale padnoucím černém obleku s kravatou. Měl v ruce skleničku a usmíval se. „Vím, že je to neobvyklé, protože jsem nebyl k pronesení přípitku vyzván. Nicméně mám na srdci něco, co se se sem hodí. Takže, napsal jsem si pár věcí, které si myslím, že byste si měli zapamatovat, když se snažíte někoho milovat.“ Zadržela jsem dech. Snažila jsem se nadechnout, když prošel tanečním parketem a přistoupil k mému stolu. Mackenzie mě šťouchla do ruky a mně se rozbušilo srdce.

Naše pohledy se setkaly. „Vždycky bys měla běhat v dešti, ležet na pláži a sledovat hvězdy a snít o tom, že budeš mezi nimi. Měla by ses držet za ruce a běžet v jarním větru po poli. Měla bys plavat v oceánu, kdykoliv budeš chtít. Měla bys zkoušet nové věci, poznat nové lidi a jít na nová místa. Ale vždycky by ses měla vrátit domů, kde jsou lidé, kteří tě znají nejlépe.“ Odvrátil se ode mě a podíval se na tátu s Charity. „Měli byste se milovat navzájem tak, až vás bude bolet dýchat, když nebude ten druhý poblíž.“ Znovu se podíval na mě. „A měla bys hrát. Protože to naplňuje tvé srdce a tvoji duši.“ V té chvíli se zvednul ze stoličky hráč na klávesy a pokynul ke svému místu. Levi ke mně natáhl ruku, vystrašeně jsem mu ji podala. Vedl mě kolem k pódiu, a když jsem šla tím směrem, cítila jsem se úplně zvláštně, jak se na mě všichni dívali. Pohlédla jsem na tátu, který se jen usmál. Zřejmě měl Levi plán.

Podržela jsem si spodní část šatů a posadila se, nechala prsty, aby našly své místo na klávesách. Musela jsem vymyslet správnou skladbu, něco, co by ukázalo Levimu, že jsem vnímala, jak ke mně promlouval. Odpověď byla naštěstí přímo přede mnou. Na stojanu leží noty písně „All of Me“ od John Legend. Kývla jsem na Leviho, jak si sedal na mé místo vedle Mackenzie. Pomalu jsem začala hrát baladu a splynula jsem s hudbou, která se linula z kláves. Do písně jsem promítla všechny své emoce. Zavřela jsem oči, protože jsem noty znala a nechala jsem se unášet. Levi mi přišel říct, že mě miluje a já jsem uvnitř umírala, zkoušela jsem zadržet srdce, aby mi nevyskočilo z hrudi do klína. Ale hudba mě uklidňovala a řekla všechno, co jsem nemohla já. Říkala, jak moc jsem ho potřebovala, milovala a jak vynahradím všechno špatné, co jsem nám udělala. Strašně mi chyběl. Jak se píseň blížila ke konci a publikum začalo tleskat, hledala jsem v davu jen jedinou osobu, Leviho. Seděl tam a spokojeně se usmíval. Charity s tátou ke mně přišli a pevně mě objali, celé to bylo jednoznačně naplánované. Kapela začala opět hrát a číšníci povzbuzovali společnost k bufetu. Vrátila jsem se zpátky ke stolu, ale Levi byl pryč.

„Kenz, kam odešel?“

Kývla směrem k zahradě. „Altán.“

Když jsem se otočila tím směrem, tak mě zastavila. „Lilo!“ Otočila jsem se zpátky. „Řekni mu to. Řekni mu, že ho miluješ. Protože je do tebe očividně blázen. A taky jsem slyšela, že japonská kuchyně je úžasná.“

Šla jsem trávou a podpatky se mi trochu bořily do trávy, když jsem šla směrem k altánku. Levi stál ke mně zády, sledoval večerní zahradu. Nahoře visely světýlka, která místo pěkně osvětlila. „Přišel jsi.“

S rukama v kapsách se otočil. „Samozřejmě, že jsem přišel. Holka ti nemůže říct, že to chce znovu zkusit a ty jí necháš odejít.“

Zavrtěla jsem hlavou. „Ale minulou noc jsi mě nechal jít.“

„Na některé věci jsem musel přijít, provést nějaké změny v mých plánech.“

„Jaké?“

„Japonsko.“

„Levi, to ne. Nemůžeš se kvůli mně vzdát fotbalu. To je šílené.“

Povzdechl si, „Dobře, takže místo toho, co takhle jít se mnou?“

Otevřela jsem pusu. „Do Japonska? S tebou? Co se stalo s tím, být poslušný a soustředit se na hru? Všichni, co tě sledují? Naše dohoda?“

Zasmál se. „Nemůžu se soustředit, když nejsi poblíž. Trenér to pochopí. A naše dohoda se stala něčím víc od chvíle, kdy jsem tě v létě políbil. Myslel jsem, že můžu pohřbít své city, ale nebyla ksakru žádná jiná cesta.“

Zvedl pravou ruku a položil ji na mou tvář, aby mě k sobě přitáhl a jemně mě políbil. Vrhla jsem se mu kolem krku, druhou rukou mě chytil a zvedl, až jsem se nedotýkala země. Když mě postavil zpět, byla jsem bez dechu. „Co budeme dělat?“

Ďábelsky se usmál. „Je tu něco, co už chci dlouho udělat.“

Couval ode mě a já jsem uviděla starou deku z divadla složenou na lavičce altánku. Zvedl jí, položil na zem a posadil se. „Přidáš se?“

Lehl si na deku a já si vytáhla šaty nahoru, abych se na něj mohla posadit. Přitáhl si k sobě mou tvář a naše rty se dotkly a jazyky propletly. Když jsem se potřebovala nadechnout, tak využil příležitost a líbal mě na odhalený krk. Pomalu jsem se zvedla nahoru tak, aby se naše hrudníky dotýkaly. Pokračoval v líbání na prsou, zatímco jsem si rozepínala šaty. Vstala jsem a pomalu je sundala a odhalila černou soupravu. Vstal a natlačil mě proti jednomu ze sloupů altánku.

„Japonsko bude úžasné,“ řekl, když vzal do dlaní moje prsa. Opět mě políbil, tentokrát důrazněji a sunul rty dolů po mém těle. Když dorazil ke kolenům, tak mi stáhl kalhotky. Během toho mě škádlil, několikrát zastavil a líbal vršek stehen. Když byly konečně dole, chytl mi pravou nohu a dal si ji přes rameno. Pomalu olíznul můj pahorek. Potom mě začal líbat a ochutnával mou šťávičku. Zasténala jsem, když se mi kundička začala chvět vzrušením. Chytila jsem ho za vlasy a jimi přejížděla. Druhou rukou jsem se držela sloupku za mnou. Dvěma prsty vklouzl do mé vhlké kundičky a začal je do mě vsouvat, zatímco mi sál klitoris. Celé tělo se mi začalo třást, jak mě zaplavil orgasmus.

„Kurva, ano!“

Bylo to rychlé a sotva jsem popadala dech, když přestal.

Levi na mě takhle působil. Celé mé tělo se třáslo. Naposledy mě políbil na vnitřní stranu stehna, než mi sundal nohu dolů. Vstal a natáhl ruku, chytla jsem jí a vedl nás zpátky k dece, kam mě položil. Sundal si sako a pomalu rozepínal knoflíčky na košili a když si sundal kravatu, tak jí na mě hodil. „Zavaž si oči.“

Usmála jsem se na něj a poslechla. Uvázala jsem si kravatu kolem hlavy tak, že jsem nemohla nic vidět. Cítila jsem, jak mi roztáhl nohy a strčil znovu prst mezi mé stydké pysky. Pak mě otočil, takže jsem ležela na pravé straně na boku. Hrubá deka mě dřela na kůži. Vytáhl prst ven a přejel s ním po mém těle. Políbil mě na krk a vsál ušní lalůček, kůže se mi pod jeho dotykem chvěla. Chtěla jsem víc.

Posunul se za mě a zvedl mi nohu. Cítila jsem, jak do mě vklouzl a dlouze vydechl. Pomalu vjížděl dovnitř a ven. Když se vytáhl, tak mi penisem přejížděl přes poštěváček. Nenáviděla jsem, že jsem nevěděla, co udělá příště. Cítila jsem, jak do mě svým penisem zase vniká, ale tentokrát rychleji a tvrději.

„Šukej mě, Levi, prosím,“ žadonila jsem.

Vstoupil do mě hlouběji a zrychlil tempo. Prstem jsem si dráždila klitoris a on mi pozvedl hlavu, aby mě mohl políbil. „Řekni mi, že to chceš,“ zašeptal.

„Prosím, Levi.“

Znovu mě otočil na záda. Strhl mi dolů kravatu, takže jsem mu konečně viděla do očí a roztáhla jsem nohy, abych mu poskytla dostatečný přístup. Znovu do mě vnikal, ale tentokrát v pravidelném tempu. Šukal mě tvrdě a zasténal, když byl blízko vyvrcholení. Sledovala jsem jeho napjaté svaly na hrudi, když do mě vrážel hlouběji. Do háje, vypadal tak dobře.

Zvedla jsem hlavu a sledovala, jak jeho pták klouže dovnitř a ven. Znovu zasténal, když se ve mně zrovna udělal, tak i já dosáhla svého druhého orgasmu. Cítila jsem, jak mnou prochází jedna vlna rozkoše za druhou a zachvěla jsem se pod ním. Zhroutil se na mě a chvíli jsme tak leželi, než se nadzvedl.

„Takže si myslím, že je nutné zabalit tyhle šaty a ještě ty červené do Japonska.“

Potřásla jsem hlavou. Pojedu do Japonska s Levim Jacksonem, sledovat ho, jak hraje fotbal. Tohle léto se určitě věci změnily.

„Proč?“ Zeptala jsem se hravě.

„Protože tě v nich chci šukat znovu a znovu,“ zašeptal mi do kůže.

Slyšela jsem v dálce křičet Mackezie, „Krájí se dort!“

„Měli bychom jít,“ řekla jsem, když jsem mu prstem přejela po bradě.

Přikývl. „Pokud mi slíbíš, že si to brzy zopakujeme.“

„Dnes večer?“

Usmál se. „Dnes večer.“

Měli jsme před sebou dlouhou cestu, zbavit se minulosti a začít společnou budoucnost. Bude hrát fotbal a já bych se ráda vrátila k hudbě. A náš nový začátek bude v nové zemi.

Ale bude to stát za to.

Stálo to za to chytit se šance a konečně vyléčit mé zlomené srdce.