OTL - 25. kapitola

Překlad: Mishacka
Kor.: Arey

Povalovala jsem se na gauči u okna, listovala už skoro přes hodinu knihou, když vešla Mackenzie. Mozek nezpracoval ani jednu stránku. Byla jsem příliš zaměřená na své vlastní problémy, než abych se dostala do příběhu, ale to nevěděla. „Co čteš?“

Praštila s sebou na postel, blond vlasy se jí rozprostřely do všech stran. Dneska měla tepláky a vypadala docela uvolněně, vzhledem k tomu, že se druhý den měla konat předsvatební večeře. Myslela jsem, že s blížící se svatbou bude více uzavřenější, ale od dopoledne s Charity ve svatebním salonu se zdálo, že se Mackenzie trochu otevřela. Bylo to zvláštní.

„Nic důležitého.“ Zavřela jsem knihu.

„Co jsi dneska dělala? Něco zajímavého?“

„Spíš ne. Jen jsem se kolem poflakovala.“ Cítila jsem, že přišla z jiného důvodu, než že se nudila. „Potřebuješ něco Mackenzie?“

Obrátila se na bok, aby na mě dobře viděla. „Chci vědět, co se stalo s Levim.“

„Upřímně, nemám ani ponětí, co se děje s Levim.“ Potřásla jsem hlavou.

Zamračila se. „Proč se nezeptáš Leviho, jestli tě doprovodí na svatbu? Zná celou rodinu.“

Byla to pravda; ta holka dávala větší pozor, než jsem si myslela. „Dobrá Kenz. Tak ven s tím. Proč jsi tady?“

Posadila se a navlhčila si rty. „Jsem tady, protože vím, že k Levimu pořád něco cítíš. A právě teď si myslím, že bys měla bojovat jako o život, abys ho dostala zpátky. “

Začala jsem si dávat jednotlivé části skládačky dohromady. Mackenzie se s tím dneska nepárala Nikdy nenosila tepláky, pokud necvičila; musela si jít zaběhat. „Kde jsi je spolu viděla?“

Obrátila oči v sloup. „V té malé kavárně na rohu. Jejich káva stojí za prd mimochodem, tam nechoď. Ale tak jako tak spolu seděli venku a ona na něm doslova visela. Bylo to strašné. Dokonce, i když jste byli spolu vy dva, jsi tohle nikdy nedělala. Byla jako, já nevím, nějaká puberťačka.“

Věděla jsem přesně, co myslela. U kamarádů na koleji jsem to viděla milionkrát. Byli to ti, kteří se obávali, že je partneři podváděli. Ne že by Levi podváděl, teda pokud té holce neřekl o jeho pravidle s nulovými city. „Co si teda myslíš, že mám dělat?“ Ptát se mladší ségry na radu… Jo, právě jsem narazila na absolutní dno. Byla jsem připravená na nějaké pubertální kecy, což bylo Mackenzie podobné. Co ale řekla, mě šokovalo. „Jo, musíš o něj bojovat, ale mazaně. Protože pokud bude více žárlit, přilepí se na něj víc a ty nedostaneš šanci.  Dej si na čas a přemýšlej o tom. Musíš mu ukázat, že to myslíš vážně.“

Brala jsem to vážně? Podívala jsem se na telefon, který ležel vedle mě. Žádné nepřijaté hovory nebo zprávy. Uvědomila jsem si, že mu musím zavolat. Musela jsem si vyčistit hlavu.

„Díky za radu Kenz, teď se ztrať.“ Zamávala jsem na ní telefonem.

Než prošla dveřmi, střelila po mně jedním ze svých oslnivých úsměvů. Vzala jsem telefon do ruky a zhluboka se nadechla. Vstala jsem a přešla přes pokoj ke stolu, kam jsem odložila knížku. Sáhla jsem do kabelky a vytáhla vizitku, kterou mi Noa dala.

Neměla jsem v úmyslu volat Levimu předtím, než si promluvím s Elim. 

Vytočila jsem číslo a telefon několikrát zazvonil, než recepční odpověděl. „Rehabilitační středisko Green Valley, kam vás můžu přepojit?“

Zhluboka jsem se nadechla. „Chtěla bych mluvit s vaším pacientem, prosím.“

„Jméno?“

„Eli Jackson. Jmenuju se Lila.“

„Ano, vidím, že už má povolené hovory. Přepojím Vás.“

Telefon ještě několikrát zazvonil, než jsem uslyšela jeho drsný hlas. „Lilo?“

Posadila jsem se na okraj postele a nervózně mačkala v ruce vizitku. „Ahoj Eli, jak se máš? Zacházejí tam s tebou dobře? “

Neměla jsem tušení, co říct. Co řeknete někomu, kdo je na léčení?

„Jo, je mi dobře. Lidi tady jsou v pohodě, ale prvních pár dnů bylo opravdu drsných. Ale za to si můžu sám. Měl jsem si uvědomit, že to moje pití bylo už nějakou dobu mimo kontrolu. Víš, Lilo, nebylo to tebou. Nic z toho nebyla tvoje chyba.“

„Já vím, Eli. Vím, že to bylo kvůli Megan. Ale měla jsem tady být, měla jsem ti pomoct. Je mi to líto…“

„Na tom nezáleží. Tuhle bitvu si musím vybojovat sám. Jak se máš? Co Levi?“

Takže spolu nemluvili. To znamenalo, že neměl odpovědi, které jsem hledala.

„Je v pořádku, teda myslím. Moc jsem s ním v poslední době nemluvila. Myslím, že se stýká s někým jiným.“

Skoro jsem mohla slyšet, jak se na druhém konci usmál. „Myslíš někoho, kromě tebe? A co s tím budeš dělat?“

„Co tím myslíš?“

„Lilo, jsem na léčení, ne na psychiatrii. Vím přesně, co k němu cítíš. Tvoje tvář, když sis uvědomila, že nás slyšel… byla jsi zdrcená. Nechtěla jsi, aby si o tobě myslel něco horšího, než co si myslel od vašeho rozchodu. Znám ten pocit.“

Povzdechla jsem. „Máš pravdu. Pořád k němu něco cítím. Ale nemám ponětí, co s tím budu sakra dělat.“

Odmlčel se. „Pokud existuje jedna věc, kterou jsem se na terapii naučil, a ne že se mi budeš smát, je to, že máš říkat lidem, jak se cítíš. Tak jak ti můžu teď říct, že nic z toho není tvoje chyba a že mi opravdu chybí Megan. Ty bys měla říct Levimu, že ho pořád miluješ a že ta noc byla chyba. Protože to je pravda, Lilo, oba to víme. Není to vůči němu fér, lhát mu nebo sobě.“

Páni. Skutečná slova o pocitech Eliho Jacksona. Lehla jsem si na postel a nohy přehodila přes okraj. Nebyla jsem si jistá, jestli jsem vůbec dýchala.

„Musíš mu to říct, Lilo. A musíš to udělat předtím, než zase odjedeš.“

Posadila jsem se. Měl pravdu. Za pár dní odjíždím, a i když několik posledních týdnů bylo šílených,  musela jsem mu to před odjezdem na Floridu říct. Jinak už nikdy nedostanu další šanci, hlavně pokud odejde do Japonska.

„Dříve než já odjedu? Neřekl mi o Japonsku, Eli.“

„Myslel jsem si to, jo. Je tebou posedlý. Vím to. Řekl mi o jeho plánu, vaší malé dohodě. Myslím, že to na mě křičel během jedné z našich hádek. Ale je to kravina, jeho způsob jak sám sebe ochránit.“ Povzdechl si. „Já jsem ten důvod, proč ho poslali do Japonska, Lilo. Posral jsem dohodu s Red Hawks a jeho málem vyloučili. Japonsko je moje vina. A hele, ta ženská, co o ní víš?“

Pokrčila jsem rameny. „Nic moc, proč?“

„Jeho agentka přijela do města, aby ho viděla. Roztomilá věc s tmavými vlasy, opravdu sexy. A jen abys věděla, ty bys pro něj mohla být ta pravá.“

Pane bože. Ta žena na telefonu a v kavárně, co když to byla jeho agentka? Byla jsem tak pitomá. „Aha. No, díky za… všechno. A Eli, dávej na sebe pozor, jo? Kdybychom se před mým odjezdem už neviděli.“

Zasmál se. „Nechceš mě během léčení vidět, Lilo. Ale to je v pořádku. Měj se.“

„Ahoj Eli.“ Ukončila jsem hovor a podívala se na telefon. To bylo poprvé, co jsem slyšela Eliho mluvit vážně. Pořád mu patřil kousek mého srdce od noci, kdy mě zachránil. I když mi královsky posral můj vztah s Levim, nevím, co bych si bez něj počala. Párkrát jsem otočila telefonem, než jsem konečně klikla na zprávy a napsala Levimu.

Musíme si promluvit. Je to důležité. Mluvila jsem s Elim.