OTL - 18. kapitola

Překlad: Mishacka
Kor.: Arey

„Co děláš zítra?“ zeptala jsem se Noy, jak jsem rozložila na stole mapu.

„Zítra? Nevím, proč? Co s tou mapou? Plánuješ nějaký výlet?“

Energicky jsem přikývla. „Královsky jsem to s Levim posrala a od dobrého zdroje vím, že zítra má schůzku se svým agentem nahoře na stadionu Red Hawks. Myslím, že bude nejlepší mu ukázat, že pro naši dohodu udělám cokoliv. Chceš se přidat?“

Noa zavrtěla hlavou. „Ne, myslím, že ne. Chci říct, opravdu chceš mluvit s Levim? Mám pocit, že se toho děje mnohem víc, než tušíš.“

„Co to má sakra znamenat?“ Pokrčila rameny. „Nic, neznamená to nic. Musím jít vyzvednout Claru, slíbila jsem jí dneska večeři. Hodně štěstí s Levim, dej vědět, jak to dopadlo.“

Kývla jsem na ní, když odcházela. Proč jsem měla pocit, že přede mnou něco skrývá? Jako by bylo Fayette plné tajemství. Život by byl mnohem jednodušší, kdyby mezi sebou byli lidi upřímní.

Znovu jsem prohlížela mapu a zjistila, že dostat se na stadion mi zabere několik hodin. Levi se zmínil, že má podepsat nějaké papíry a taky jsem viděla status s jeho fotkou a zprávou na facebooku Red Hawks. Taky tam bude tisková konference. Nechtěla jsem mu překážet, zatímco bude dělat svojí práci; nechtěla jsem ho ztrapnit. Tak zněla původní dohoda, že se to tým nikdy nedozví. Ale počítala jsem, že bych mohla získat chvíli s Levim a ukázat mu, se snažím. Že ta celá věc s Elim byla jen nedorozumění a neměla jsem v úmyslu porušit pravidlo. Možná by to přece jen mohlo fungovat. Stále jsem bojovala s tou částí: žádné city, vzhledem k tomu, jak jsem se cítila od konce naší dohody. Ale přes to jsem se mohla přenést. Ten sex za to stál.

Odjela jsem brzo ráno a půjčila jsem si od táty nějaké oblečení Red Hawks. Koupil je poté, co Levi podepsal smlouvu. Taky mi půjčil auto Charity. Pořád jsem jim neřekla o své úspěšné jízdě do vězení tehdy v noci. Co nevěděl mu nemohlo ublížit. Tuhle lekci jsem se za poslední dobu naučila dobře.

Celou cestu tam jsem měla puštěnou hudbu na plné pecky a snažila se přesvědčit, že dělám správnou věc. Ale když jsem vjela na parkoviště obrovského stadionu, cítila jsem se malá a bezvýznamná. Levi mě donutil slíbit, že to nebude narušovat jeho čas s týmem, ať už to bylo cokoliv. A přesto jsem byla tady, abych narušila jeho den na stadionu. Možná jsem dělala chybu. Ale to bych nezjistila, kdybych to nezkusila.

Jak jsem šla směrem ke stadionu, viděla jsem jednoho muže od ochranky mluvit s lidmi, kteří vypadali jako od tisku. Ukázali mu průkazy a pak je nechal projít. Nad tím, jak se dostanu dovnitř, jsem nepřemýšlela.

„Mohu Vám pomoci, slečno?“

Kývla jsem a počítala s tím, že říct pravdu bude lepší než zkoušet lhát. Už jsem lhala dost a nepotřebovala jsem další tajemství. „Jsem tady, abych viděla Leviho Jacksona. Jsem jeho kamarádka z domova. Vím, že dneska podepsal smlouvu a vím, že nemám lístky nebo cokoliv jiného, abych ho viděla. Jen jsem ho chtěla překvapit. Je to problém?“

Ochranka, starší muž v uniformě, která mu možná seděla trochu lépe před několika lety, se na mě usmál. „Kamarád?“

Taky jsem se usmála. „Jo, jenom kamarád.“

Nadzvedl obočí. „Pokud bys byla mojí kamarádkou, zlatíčko, ujistil bych se, že nebudeš jen kamarádka. Když půjdeš dolů touhle chodbou a na konci zabočíš doleva, dostaneš se k šatně. Nikdo jiný by tam dole neměl být, takže tam na něj můžeš počkat. Postarám se, aby věděl, že tam na něj někdo čeká.“

„Díky!“

Šla jsem po betonové podlaze a procházela chodbou, ale když jsem uviděla šipku k šatnám, tak jsem místo toho zabočila ostře doprava a vešla na stadion. Levi stál uprostřed pódia, odpovídal na dotazy tisku. To místo bylo obrovské. Tisíce červených sedadel zelo prázdnotou. Tohle bylo to, o čem všem Levi snil. Všechno, co kdy chtěl dělat, bylo hrát na velkém hřišti před davem, který vykřikuje jeho jméno. Teď konečně dostal příležitost. Vklouzla jsem zpět do chodby, aniž si někdo všiml mé přítomnosti a šla jsem do šatny a čekala. Seděla jsem na lavičce a zdálo se mi to jako věčnost, než se konečně otevřely dveře a vešel Levi.

„Lilo? Co tady děláš?“ Oči se mu rozšířila překvapením. Zřejmě mu muž z ochranky neřekl, jak vypadám.

Vstala jsem a cítila, jak se mi zadrhl dech. „Nechtěla jsem porušit pravidlo. Ještě nechci, aby to skončilo. Řekl jsi tři týdny a já je chci všechny. Přijít sem byl jediný způsob, jak ti to říct.“

Zavrtěl hlavou, ale viděla jsem, jak mu na rtech hraje úsměv. „Řekl jsem tři týdny, že? Musím ti říct, že sex s tebou mě ve hře zlepšuje. Dneska jsme hráli tréninkový zápas a dokonce jsem skóroval.“ Přešel ke mně tak blízko, že se naše těla skoro dotýkala, položil mi prst pod bradu a nadzvedl ji. „Uklidňuješ mě.“

„Vážně?“

Přikývl. „Takže si myslím, že jestli je to dobré pro mou hru…“

Natáhla jsem se a políbila ho. „Musíme dělat to nejlepší pro tvoji hru. Je to tvoje kariéra.“

„Nemůžu zklamat fanoušky,“ řekl, když mě zvedl a já jsem kolem něj obtočila nohy. Cítila jsem, jak mě narazil na skříňku. Rty přesunul na stranu mého krku.

„Samozřejmě, že ne. Pro fanoušky cokoliv.“

„Nemůžu uvěřit, že jsi sem přišla,“ řekl a dál mě líbal.

„Chtěla jsem víc.“

Přikývl. „Teď to vidím. Nesmíš znovu porušit pravidlo.“ Začal se o mě otírat a cítila jsem, jak je jeho penis a každým pohybem tvrdší. Dech se mi zrychlil a teplo z rozkroku se mi šířilo do celého těla. Chtěla jsem mít sex ve fotbalové šatně. S Levim jsem ztrácela všechny zábrany.

„Neporuším,“ vydechla jsem.

Jeho ruce začaly přejíždět po mém těle a právě když se dostávaly pod tričko, tak se dveře za Levim otevřely a do šatny vešel starší muž v obleku.

„Neuvědomil jsem si, že by tady mohl někdo být.“

Levi mě okamžitě postavil a otočil se, pozorně si staršího muže prohlížel. „Omlouvám se, pane, předpokládal jsem, že tato část stadionu byla prázdná.“

Muž dal ruce za záda. „No, nebyla. Navrhuji, abyste se vy a vaše přítelkyně šli trochu projít. Tohle místo na noc zavíráme. Ujistěte se, že vyplníte veškeré papíry správně. Nepotřebuju mít kvůli tomu u zadku mezinárodní svaz.“

Levi přikývl. „Ano pane, samozřejmě. “ Popadl mě za ruku a táhl za sebou, řítil se chodbou až k parkovišti.

„Panebože! Omlouvám se.“ Tohle bylo přesně to, co nechtěl, aby se stalo. Byla jsem tak sobecká.

Přitáhl si mě k sobě. „Neomlouvej se.“

„O čem to tam mluvil? Mezinárodní svaz?“

Zavrtěl hlavou. „Nedělej si s tím starosti. Vrátím se zpátky a zkontroluju škodu, uvidíme se později.“

„Naše dohoda?“ Zeptala jsem se.

„Pokračuje.“

Otevřel mi dveře a já vklouzla dovnitř. Nohy se mi třásly, jak mé tělo opouštěl adrenalin. Po tom, co zavřel dveře, se otočil a vrátil se zpět na stadion, zatímco já jsem seděla na parkovišti a cítila se, jak mě jeho přítomnost opouští. Tentokrát jsem získala Leviho zpět. Pro jednou můj plán fungoval.