OTL - 10. kapitola

Překlad: Mishacka
Kor.: Arey

„Noo, musíme se odsud.“ Ohlédla jsem se a byla svědkem scény, která se za mnou odehrávala. Dva bratři se po sobě váleli, doslova se kvůli mně prali. To by měl být sen každé holky, ale pro mě to byla nejhorší noční můra. Nepohnula se, stále byla zabraná v hovoru se svou přítelkyní. „Noo, hned! Musíme jít!“ Zatáhla jsem jí za ruku a snažila se jí přerušit rozhovor.

Naštvaně se otočila. „Co je, Lilo?“

Věděla jsem, že byla zmatená. Každý by byl. Každý, kromě Leviho a Eliho. Nemohla jsem uvěřit, že nás Eli slyšel. Jak jsme mohli být tak pitomí? Byla to moje první noc od návratu do Fayette a už jsem ničila cizí životy.

Prosila jsem ji, „Noo, prosím. Musím rychle odsud, ano? Něco se stalo a nemůžu tu zůstat.“

V obličeji jsem viděla její obavy, které odpovídaly jejím zmateným očím. „Lilo, co se děje? Co se stalo?“

Zhluboka jsem se nadechla, „Nechala jsi mě samotnou s Elim Jacksonem, to se stalo. Nechápeš to.“

Obrátila se zpátky ke Claře. „Musíme jít. Zavolám ti.“ Lehce jí políbila na tvář, otočila se a následovala mě ven z baru. Když jsme se konečně dostali ven ze dveří, s úlevou jsem se nadechla, jako bych celou dobu zadržovala dech. Všichni, co si tady užívají a tancují spolu, nejspíš znají moje hrozné tajemství a já se kvůli tomu cítila špinavá.

Rychle jsem naskočila do auta, a když jsem dosedla, Noa začala vyzvídat. „Nenastartuju auto, dokud mi sakra neřekneš, co se děje, Lilo. Nikdy jsem tě takhle vyděšenou neviděla.“

Snažila jsem se zklidnit dech, ale cítila jsem se stísněně. Kdybych stála venku, cítila bych, jak se kolem mě stahují stěny. „Takže bych ti asi měla něco říct.“ Drtila mě tíha vlastní viny.

„Když se rodiče rozešli, šla jsem za Levim. Byla jsem na ně tak naštvaná, chápeš? Bylo to celé jejich vina, že jsme musely opustit Fayette, tedy aspoň část.“

Zavrtěla hlavou. „Odešli jste z Fayette, protože se rodiče rozešli, zlato. Všichni to věděli. Nebylo to tak velké tajemství.“  

Jediná věc, co jsem mohla udělat, bylo pokračovat. „Když jsem hledala Leviho, tak jsem si uvědomila, že jsem nebyla připravená ho vidět. Nemohla jsem mu říct o rodičích pravdu. Tak jsem šla k Eliho bytu na pláži. To ráno jsem ho potkala a říkal, že se byt opravuje, tak jsem si myslela, že tam nikdo nebude.“ Zatřásla jsem hlavou, byla jsem sama sebou znechucená. Věděla jsem, co přijde, ale Noa vedle mě napjatě čekala.

„Myslela jsem, že tam budu sama. Ale Eli přišel a utěšoval mě. Jedna věc vedla k druhé a……“

Noa otevřela pusu dokořán. „Do prdele! Ty jsi spala s Elim? Nemůžu tomu uvěřit! Asi rok po tom, co jsi odešla, o tom lidi mluvili, ale já jim všem řekla, že to není pravda. Říkala jsem jim, že jsi nebyla ten typ holky, která by to Levimu udělala. A Levi tomu nikdy nevěřil.“

„Teď už ano,“ zašeptala jsem.

Zrovna v té chvíli jsem zahlédla Leviho, jak vyšel zpoza rohu. Ruce měl zaťaté v pěst a mohla jsem říct, že byl pěkně naštvaný.

„Noo, vím, že to byla velká chyba, ale teď to nezměním. Musíme odsud vypadnout. Odjeď prosím.“

Věděla, že by neměla odjet, věděla, že by mě tam měla nechat vypořádat se s následky mých rozhodnutí, ale také znala holčičí kodex. Noa nastartovala a tak rychle, jak jen to bylo možné, vyjela z parkoviště. Během několika minut jela devadesát a najela na dálnici.„Víš, že to není konec.“

Svěsila jsem hlavu, „Vím. Můžeš mě prostě jen zavézt domů?“

Přikývla a celou cestu k tátovu domu jsme jely mlčky.  

Zaparkovala u příjezdové cesty. „ Šílená noc.“

Zhluboka jsem se nadechla. „Nemáš ani ponětí.“

Zakroutila hlavou. „ Co Eli říkal?“

Pokrčila jsem rameny. „Nic moc, řekla bych. Ale políbil mě. Já mu pak vrazila facku.“

Překvapeně se na mě podívala. „Na tom mě znepokojují dvě věci. Zaprvé, že tě políbil Eli Jackson. Zadruhé, že jsi měla koule na to, mu jednu vrazit. Myslím, že ještě žádná ženská to neudělala. Ale zasloužil si to za to, co udělal. Neumím si představit, jak se teď Levi cítí. Byla jsi jeho holka, ale on je jeho bratr.“

„Správně. Levi a já jsme se rozešli hned po tom, co jsem se přestěhovala. Snažil se často volat, zkoušel udržet vztah na dálku. Ale nemohla jsem mu lhát. Nebylo to fér a ukončit to nakonec vypadalo, jako nejlepší řešení.“

Zvědavě se na mě dívala. „Pořád ho miluješ?“

Zavrtěla jsem hlavou. „Nevím. Miluju představu, kterou o něm mám. Nebýt pořád sám, opravdu byl skvělý přítel. Ale mezi námi už nikdy nic nemůže být. Ne po tom, co jsem mu udělala. Nikdy mi neodpustí.“

„Divíš se mu?“

Povzdechla jsem. „Ne.“

Noe pípnul telefon. Podle zvonění dostala dvě zprávy. Natáhla se po telefonu a rychle ho kontrolovala. „Clara potřebuje, abych jí vyzvedla, v baru došlo k rvačce. Policajti všechno zavřeli.“

Kousla jsem se do rtu. „Rvačka?“

„Můžeš hádat, kteří dva idioti to byli.“

Protočila jsem oči. „Samozřejmě, že jsem začala rvačku. Samozřejmě, že zavřeli bar. To jsou celí oni. A to je přesně ten důvod, proč se od nich musím držet co nejdále. Musím to konečně uzavřít, provždy.“

Noa se samolibě usmála. „S tím hodně štěstí, zlato. Obě víme, že před bratry Jacksonovými není úniku.“

Sotva jsem se dostala po schodech nahoru a padla do postele, když mi zazvonil telefon.

„Přijímáte hovor z okresní věznice Fayette?“ Řekl operátor na druhém konci linky.

„Okresní věznice?“ Kdo mi sakra může odtamtud volat? Dneska jsem se vrátila do Fayette, není možné, abych si už našla nějakého šíleného stalkera.

„Vydržte, prosím.“

Super, stroj ovládaný počítačem mi nebyl schopný říct, co se děje. Jak jsem ale uslyšela hlas na druhé straně linky, věděla jsem o koho jde.

„Lilo, užila sis večer?“ Eli zněl klidně jako vždy a nejspíš i trochu samolibě.

„Eli, co ksakru děláš ve vězení?“

Lehce se zasmál. „To je vtipná historka. Levi nevzal příliš dobře, že jsme ty a já píchali na pláži, tak se mě pokusil zmlátit. A co se stalo, je, že jsem mu zlomil nos a možná i žebro. A když přijeli poldové, nechtěli nic z toho poslouchat a rovnou nás šoupli do vězení. Takže jsi náš telefonní hovor, což vlastně znamená, abys pohla zadkem a dostala nás odsud.“

„Já? Chcete, ať vás vyzvednu já? Se mnou to nemá nic společného, že jste se rvali a chytili vás!“ Převážná část mě věděla, že tam jsou kvůli mně, ale taky jsem si užívala skutečnost, že je chytli.

„Vlastně oba víme, že je to jenom tvoje vina a teď potřebujeme 250 dolarů na kauci. Každý. Takže nás přijedeš vyplatit nebo všem řekneme, co se v tu noc opravdu stalo.“

Skvělý. Takže teď mě bratři Jacskonovi vydírali, chtěli pošpinit dobrou pověst a rodinné jméno. Jakoby rozvod nestačil, aby mě odlišil od ostatních tady.

„Fajn,“ povzdechla jsem si. „Ale chvíli potrvá, než se tam dostanu. Nemám auto.“

Na chvíli se odmlčel, evidentně přemýšlel. „Přijeď tak rychle, jak jen můžeš. Opravdu nechci, aby se můj malý brácha stal něčí kurvou.“

Zavrtěla jsem hlavou. „Ty seš takovej debil.“

Zasmál se. „Dřív se ti to na mně líbilo. Teď už ne?“ Slyšela jsem, jak na něj někdo zakřičel. „Musím jít. Brzo se uvidíme, zlato.“ A praštil telefonem. Přejel mi mráz po zádech. Seděla jsem na posteli a zírala na telefon ve snaze přijít na to, co dělat. Co řeknu Charity nebo tátovi?

Ahoj, jsem ve městě sotva dvacet čtyři hodin a parta lidí, se kterými jsem si vyrazila, jo, tak skončili ve vězení. Takže potřebuju 500 dolarů na kauci a taky vaše auto, abych je vyzvedla a zavezla domů. V pohodě?

Jo, to by bylo jako dostat nakládačku od tuny cihel. Ale jinou možnost jsem neměla. Musela jsem je jet vyzvednout z vězení, bylo to tak správné.

Tiše jsem sešla dolů po schodech, stejně všichni nejspíš spali. Když mě Noa vysadila doma, slyšela jsem z pokoje Mackenzie hudbu, ale byla jsem si jistá, že je pryč. Charity nechala klíče na stolku v předsíni. Třeba by nepoznala, kdybych si půjčila auto? Byla jedna ráno. Určitě by nechtěla, abych ji probudila. Popadla jsem klíče a rychle vyběhla ze dveří.

Když jsem přijela k věznici, chvíli jsem seděla venku a přemýšlela nad svým osudem. Měla jsem v plánu zaplatit jejich kauci kreditní kartou a doufala jsem, že mi ty peníze vrátí. Ale taky jsem jim musela něco říct, nemohla jsem je nechat dál takhle ovládat můj život. Nemohla jsem znovu dovolit, aby Eli zvedl telefon a donutil mě ho jít zachránit. Nechtěla jsem být ta holka. Musela jsem rozbít pouta, které mě k nim vázala.

Vešla jsem na policejní stanici a řekla strážníkovi za pultem, proč jsem přišla. „Jsem tady, abych vyzvedla Eliho a Leviho Jacksonovi. Mám kauci.“

Přikývl a dal mi stvrzenku poté, co jsem zaplatila. „Můžete je vyzvednout vzadu. Dostanou ještě zpátky svoje věci.“

Přikývla jsem a vrátila se zpátky před budovu, sedla si do ukradeného Jaguára. Když jsem zajela dozadu, kluci stáli se založenýma rukama asi metr od sebe. Vypnula jsem motor a vylezla ven. Byla temná noc, jako by nám mraky chtěly pomoct v ukrývání, udržet mezi námi další tajemství.

„Vypadá to, že potřebujete odvoz.“

Eli se na mě usmál, ale Levi se na mě nepodíval. „Mrzí mě, jak se věci v baru posrali, bylo ale opravdu nutné, aby vás sebrali policajti?“

Eli se začal smát. Levi pokrčil rameny a otočil se od nás. „Ani netušíš, jakou má teď můj malý bratříček páru. Hodně posiloval, když jsi byla pryč. Příprava na zápasy a tak.“

„Drž hubu, Eli.“ Zavrčel na něj Levi. Bylo vidět, že neměl náladu na žerty. Ale to bylo v pohodě, protože jsem měla na srdci něco důležitého.

Položila jsem ruce na boky, abych se cítila sebevědoměji, než jsem opravdu byla. „Poslouchejte, musíme si promluvit. Nehodlám být nějaká holka, se kterou si budete hrát nebo důvod, proč jste na sebe naštvaní. Stalo se to už dávno a já končím. Skončila jsem s váma oběma. Nevrátila jsem se, abych vyvolávala žárlivé scény. Jsem tady kvůli tátově svatbě.“ Eli chtěl něco říct, ale já ho rukou zastavila. „Nechci s vámi mít nic společného. Po tom, co vás vysadím, mi už nevolejte. Nechci vás vidět až do mého odjezdu z Fayette. Pokud s tím máte problém, tak se s tím smiřte, protože já jsem skončila.“ Otočila jsem se a podívala na Leviho, který se na mě ani nepodíval. „A Levi, opravdu mě mrzí, co se stalo mezi mnou a Elim. Měla jsem ti to říct už dávno, ale neřekla a to byla chyba. Viselo to nade mnou roky a nejspíš vždycky bude.“

Levi se otočil, tvář rudou vztekem. „Visí to nad tebou? Uvědomuješ si, co jste udělali? Jste naprosto nechutní. Spala jsi s mým bratrem. Co jste si sakra mysleli?“

Nikdy jsem ho za celou dobu, co Leviho znám, neviděla tak naštvaného. Byl to pro mě šok, že křičel.

„Nevím. Nemysleli jsme.“

Eli k němu natáhl ruku, ale Levi se odtáhl. „Prostě mě jen odvez domů. Pak se o mě nemusíš bát, nebudu tě obtěžovat. Nechci s tebou mít nic společného.“ Přešel k autu a zabouchl za sebou dveře. Prosebně jsem se podívala na Eliho, ale ten vypadal stejně vztekle. „Tohle není konec.“

Zavrtěla jsem hlavou. „Ano, Eli, je.“

Cesta do Eliho bytu proběhla v tichosti. Oba seděli vzadu, nedívali se ani na sebe, ani na mě. Když jsem vysadila Eliho, Levi taky vystoupil. „Zbytek dojdu pěšky.“

Věděla jsem, že je to daleko, ale nic jsem nenamítala. Jen jsem chtěla domů, zalézt do postele a předstírat, že se tahle noc nikdy nestala.