Hlas - 15. kapitola

Autor: Tsukiko Haruka

Drahé čtenářky, poslední kapitola bude zase trošku delší, pak Vás ještě čeká epilog, který je z pohledu Nathaniela. Tak Vám přeji pěkný víkend a děkuji za komentáře.

Mysli na mě a buď trpělivá

Moudro následujících dní:Nezapomeň si vzpomenout.

            V garáži jsem po odjezdu Nathaniela strávila ještě dlouhou dobu. Potřebovala jsem se vybrečet, aby nikdo z lidí nahoře neuviděl moji slabost. Celou dobu jsem se bála, že tam někdo přijde pro svůj vůz a spatří mě, jak se potácím v slzavém údolí. Alespoň mě to rozptylovalo od myšlenek na Nathaniela. Částečně jsem na něj nebyla fér. Neuteklo až tak hodně času od té doby, co ležel v nemocnici s vědomím, že celá jeho rodina umřela a on jediný přežil. Nepoznala jsem bolest od plamenů, které vás spálí až tak, že se vám povrch kůže promění v rozteklý vosk. Já vyrůstala se svou matkou, která se o mě starala a milovala mě, i když jsme neměly dostatek peněz. Jeho rodina podle všeho stála za starou belu.

Hned po návratu nahoru, když jsem přišla zlomená kvůli incidentu v garáži, mi otec ukázal důkazy, co se týkaly činnosti Nathanielova otce. Všechny byly pravé, nevyvratitelné a já otci začala důvěřovat ještě o chlup víc. Později mi k tomu všemu opatrně oznámil, že mu volal Nathaniel, aby se zeptal na moji novou adresu. Odeslal mi tam zbytek věcí, co jsem si u nějnechala, ale i pár bonusů navíc. Otec mi přes jeho odpor keCraigům přiznal, že se na mě Nathaniel vyptával, ale nechtěl se mnou mluvit. Otec mě ujišťoval, že jinak by mi ho k telefonu dal. Nevěděla jsem, jestli mu to mám věřit, ale také jsem po dnešku potřebovala od Nathaniela pauzu, takže jsem se po tom nijak zvlášť nepídila.

Akorát jsem si na ten popud v otcově pracovně přečetla další články o Nathanielovi, kde jsem se dozvěděla, že mu nějakou kůži odoperovali už před rokem, protože byla tak poškozená, že by mu omezovala průtok krve. Ta v oblasti krku a hrudníku napomáhala jeho dýchacím obtížím a musela také pryč. Nikdo ovšem nevěděl, že si Nathaniel většinu zjizvené pokožky nechal schválně, aby se z nějakého důvodu potrestal. Ten důvod byl tak závažný, že mi ho neprozradil a mě to vrtalo hlavou.

Dále jsem se dočetla, že z domu toho osudného večera utekl, až když byl slabý a omámený z kouře. Zhroutil se na zahradě, kde neměl sílu se převalit, aby uhasil plameny. Udělal to za něj déšť, co se zázrakem spustil. V bolestech tam ležel ještě nakolik minut, než dorazila pomoc. Obdivovala jsem ho za tu vytrvalost, škoda že jí tolik neprojevil i v našem vztahu.

***

Následující dny pro mě byly těžké, ale Deacon se mě snažil rozveselovat. Choval se ke mně hodně mile a začala jsem mu důvěřovat stejně jako otci, kterému teď říkám Mill, jako většina jeho přátel. Docela se mi ulevilo, protože Millard mi připadalo trošku směšné.

Millův dům se stal i mým domovem. Byl menší než residence Craigů, ale tak nějak osobnější, útulnější a méně moderní. Líbilo se mi to tam. Dokonce jsem získala i práci v otcově firmě. Našla si nové známé. Měla jsem s kým chodit na jídlo nebo na kávu. Občas jsem navštěvovala i veřejné akce s Deaconem, jako jeho doprovod, i když jsem se tam pokaždé cítila moc stísněně a trochu jako páté kolo u vozu. Zatím jsem ještě mezi bohaténezapadla. Možná ani nikdy nezapadnu.

Na Nathaniela jsem samozřejmě ani na okamžik nezapomněla. Myslela jsem na něj víc, než bych si přála. Když mi bylo nejhůř, tak jsem od něj dostala obrovskou kytici zvláštních růží v barvách duhy. Přidal k nim vzkaz, kde stálo:

Napomeň si vzpomenout, na člověka, jehož srdce se ti povedlo odemknout. Omlouvám se.

S láskou Nathaniel

Vlastně jsem mu potom několikrát volala, ale neodpověděl mi. Z novin jsem se později dozvěděla, že podstupoval několik plastických operací. V poslední době se novinářům trochu otevřel, zároveň i celému světu. Poskytl rozhovory. Zezačátku na něj musel být vyvíjen hrozný nátlak, ale všimla jsem si, že během dvou měsíců polevil.

Ach ano, už jsem ho neviděla zhruba tři měsíce. Sama jsem řešila vlastní rozruch kolem své osoby. Odhalení, že můj otec zplodil nemanželské dítě, se příběhu o znetvořeném boháči skoro vyrovnala. Naštěstí jsem v průběhu své puberty neprovedla nic, co by proti mně mohli použít. Bulvární novináři byli schopní na vás najít prakticky cokoliv.

Mill mi taky včera dovyprávěl příběh o jeho zasnoubení. Nathanielův otec mu podstrčil svoji milenku Anitu, aby mu o něm zjišťovala informace, falšovala dokumenty a nenásilně Milla ovlivňovala. Takže se s Nathanielovým otcem znala ještě dřív než s tím mým. Nikdy jí na Millovi skutečně nezáleželo. Jemu vlastně taky ne. Po vztahu s mou matkou už nenašel žádnou ženu, která by ho zaujala, tak přistoupil na vztah s tou, která se mu nabízela na stříbrném podnosu a působila perspektivně.

Mimochodem Mill se domnívá, že tocelé divadlo s požárem si Anita a Nathanielův otec naplánovali, aby mohli společně utéct někam daleko s penězi zločinců, bez toho aby jim ti, mnohdy vrazi, ublížili. Vyhnuli se tak smrti, vězení i novinářům.

Čím déle jsme pátrali, tak se tato teorie potvrzovala. Podle všeho, Nathaniel pátral také. Sice jsem netušila, jak daleko postoupil, jestli je oproti nám napřed nebo pozadu, ale dozvěděla jsem se, že vyhodil Raye. Vlastně obměnil většinu personálu v domě. Udělalo mi to radost, protože jsem se o něj, kvůli Rayovi, bála. Jen kdyby se mi konečně ozval.