Hater - 4. kapitola

Překlad: Lucie

#OchAch

Staré zlozvyky umírají těžce a objevují

V sobě rivalitu.

#VsichniMajiRadiRomea  #KromeJednoho

#KupovaniKnihSeStavaZajimave

…Alpha BuzzFeed

Romeo

Zasraný Zach.

Kdyby existovala cena pro kteréna roku, byl by úřadující šampión.

Byl tak pohlcený otcovou reputací, otcovými penězi a vším, čím si myslel, že je, že nikdy nezačne uvažovat o pravdě.

Ale byl to jen ztroskotanec s kreditní kartou.

Možná, že v minulosti jsem si to nikdy neuvědomil. Sakra, možná jsem byl ten typ člověka, který si myslel, že pěníze rovná se postavení. Možná jsem si myslel, že pach arogance, který Zach nosí jako brnění, z něj dělá lepšího než ostatní.

A pak jsem se zamiloval do dívky, která byla ztělesněním opaku mého světa.

Rozbila všechno, co jsem znal. A i když ona byla ta, kdo nosí brýle, byl jsem to já, kdo nakonec uviděl jasně.

Naše oči se uzamkly přes celé knihkupectví. Jeho rty byly zkřivené, jako kdyby chtěl říct něco ošklivého, a já častečně chtěl, aby to udělal. Rád bych měl záminku, abych mu ten výraz vymazal z tváře.

Známý pípavý zvuk telefonů působil trochu rušivě, ale ani jeden z nás se neodvrátil. Bylo to, jako kdybychom byli uzamčeni v soutěži vůle, abychom viděli, kdo ustoupí jako první.

Rimmelina malá ruka vklouzla do mojí, její prsty se mi obtočily kolem dlaně, zatímco její palec kroužil kolem, a zatahala. Nepodívala se pryč od Zacha.

„Romeo.“ Její hlas byl tichý a znovu mi zatahala za ruku.

Zachovy oči sklouzly na místo, kde stála vedle mě, a úsměv se mu rozprostřel na obličeji. Můj horní ret se stočil v reakci, rychle jsem se otočil, abych Rimmel blokoval z jeho pohledu.

S povzdechem zvedla telefon. Byl to Buzz o mně a o Zachovi. Rozhlédl jsem se a lidé odvraceli pohledy. Nemohl jsem si pomoct, ale zajímalo mě, kdo dal vědět BuzzBossovi o mé zírací soutěži.

Lidi potřebují žít si vlastní život.

„Napadlo tě někdy, kdo je BuzzBoss?“ Zeptala se Rimmel.

„Nee,“ odpověděl jsem po pravdě. „Nemohl bych se zajímat míň.“

Uložila si telefon do kapsy. „No, oni se o tebe určitě zajímají.“

„Pojďme pro tvé knížky.“ Chtěl jsem se otočit zpátky k místu, kde byl Zach, ale odolal jsem pokušení. Neměl jsem v úmyslu si s ním tady a teď něco začínat. Ne, když byla Rimmel po mém boku. Nelíbilo se mi, jak se na ni podíval, jako kdyby on byl šelma a ona byla kořist.

Přísahám, že potřebuje asi 20 kilo knížek. Zdálo se, že z každé hromady, kterou jsme minuli, musela přidat další na svůj seznam. „Sakra, kdybych věděl, že toho potřebuješ tolik, mohl jsem vynechat ranní trénink,“ vtipkoval jsem.

Odfrkla si a obrátila se, aby řekla něco s úsměvem na rtech. Ale slova se jí zadrhla v krku a její pohled přešel přes mé rameno, a pak zase na mě.

„Stále spolu, jak vidím,“ řekl Zach za mnou.

Vykreslil jsem se do své plné výšky a úplně se obrátil, roztáhl tělo, takže jsem zcela zablokoval Rimmel z jeho pohledu. I když zaplatil za všechno, co jí udělal v strašidelném domě, nehodlal jsem na to zapoměnout. Nechtěl jsem ho nikde poblíž ní.

Za mnou se mi Rimmel snažila nahlédnout kolem boku, ale já jsem zasadil nohy pevněji do země a posunul se, abych ji zablokoval.

Z její roztomilé malé zlosti z frustrace jsem byl jen víc odhodlaný, abych ji udržel z dohledu, abych ji chránil.

Zach měl tmavé vlasy, které mu vepředu trčely, a kolem uší a krku je měl ostřihané blízko k hlavě. Byl to hezký klučičí účes, se kterým pravděpodobně správil třicet minut každé ráno. Měl na sobě džíny a kabát v barvě námořnické modři s příliš mnoho zatracenými knoflíky. Na co, sakra, potřebuje chlap tolik knoflíků? Leda, že by si tím kompenzoval jiná místa, kde mu něco chybělo.

Ta myšlenka mě donutila usmát se.

„Můžeš před ní stát celý den, Andersone. Ale já pořád vím, že tam je,“  řekl Zach a samolibě se šklebil.

Šepot prošel obchodem, jak všichni stáli na místě a pozorně naslouchali naší výměně. Od chvíle, co byl Zach sesazen z předsednictví Omegy a dostalo se ven, že jsem do toho byl zapletený, drby proletěly kolem kampusu rychleji, než je bouřlivý zimní vítr.

Ačkoli já jsem si do těch drbů nepřisadil ani hovno, Pokřačoval jsem jako vždycky. Usmával jsem se, vtipkoval a hrál fotbal. Pokud si někdo myslel, že moje účast byla stinná, nikdy mi to neřekli do očí nebo jsem se o tom nedoslechl od žádného z mých přátel.

Sakra, jediné, čeho jsem se obával, byl nový semestr. Všechno, co se stalo s Omegami, byla minulost, stará zpráva. Neměl jsem zájem to znovu vytahovat.

Zach měl zřejmě jiný názor.

„Co, sakra, chceš, Bettingere?“ Zeptal jsem se, už mě nudil.

„Chtěl jsem, abys věděl, že jsem nezapomněl na to, co jsi udělal.“

„Co jsem udělal?“ Držel jsem svůj hlas na konverzační úrovni. Zvedl jsem obočí. „A co to bylo?“

Přistoupil blíž, zavrčel a zkazil si tím svou vizáž pěkného chlapce. „Odplata je mrcha,“ řekl potichu.

„To má být výhružka?“ Všechny svaly v mém těle se stáhly. Mé oči se zúžily na jeho tváři.

Braeden se objevil vedle mě, zasadil své nohy do podlahy a napodobil moje postavení. Ruce si založil na hrudi, když se díval na Zacha. Ale promluvil na mě. „Co se děje, Rome? Potíže v sousedství?“

„Nic, co bych nezvládl.“ Zíral jsem Zachovi přímo do očí, když jsem odpověděl.

„Já nedělám výhružky,“ odpověděl Zach a díval se na mě zpátky. „Já dělám sliby.“

Nemohl jsem si pomoct. Usmál jsem se. „Co to sakra je?“ Zeptal jsem se. „Uštěpačnost po školním filmu?“

Nějaké hihňání se neslo kolem nás knihkupectvím a Zach ztuhl.

„Vypadni sakra odsud, člověče,“ řekl Braeden. „Než se ztrapníš ještě víc.“

Po dalším dlouhém pohledu od Zacha, se otočil. „Uvidíme se později, Rimmel,“ zavolal Zach, takže se mi svaly mezi lopatkami zmáčknou dohromady.

Braeden mi položil ruku do středu hrudi, jako by věděl, že jsem byl vteřinu od toho, abych popadl toho parchanta za kůži na krku a vrazil bych mu hlavu do nejbližšího tvrdého povrchu.

„Zapomeň na něj,“ řekl Braeden tiše.

Zabručel jsem a otočil se zpátky k Rimmel. Dala mě a potom i Braedenovi zničující pohled. „Co to, sakra, mělo znamenat?“

Braeden si hvízdl pod vousy. „Doučovatelka je nasraná.“

Rimmel přimhouřila oči.

Braeden rychle promluvil. „Musím jít. Žhavá holka mi ve frontě drží místo.“ Poplácal mě po rameni a odešel.

„Zbabělče,“ zamumlal jsem za ním a on se zasmál.

Položil jsem ruku Rimmel kolem ramen a naváděl jsem ji k dalšímu stohu knih, které potřebovala. „Je jen nasraný, že už není Omega prezidentem.“

„Zdá se, že si myslí, že ty jsi ten důvod,“ řekl nízko.

Neřekl jsem Rimmel svou část, kterou jsem sehrál v Zachově zatčení, což vyústilo ve ztrátu prezidenství. Nemusí to všechno vědět. Chtěl jsem, aby byla ve věrohodném popření. Měla toho za sebou dost kvůli mně a nehodlal jsem ji tím víc zatěžovat. Kromě toho, nikdo to nepotřeboval vědět, kromě těch pár lidí, kteří do toho byli zapletení, aby mi pomohli, ale věděl jsem, že ti mluvit nebudou. Nechtěli riskovat Zachův hněv.

Zejména proto, že byli stále ve stejném bratrstvu.

Ukázalo se, že jeho malá „krádež“  stačila na to, aby zůstal na noc ve vězení a aby ztratil nejlepší místo u Omeg, ale nestačilo to, aby se za ním navždy zavřely dveře. Mělo to stačit, ale Zach má konexe. Jeho otec zatáhl za pár nitek, zavolal si pro pár laskavostí a tím mohl v bratrstvu zůstat.

Zajímalo mě, jaké to pro něj musí být, když mu srazili hřebínek, nebo dva.

„Romeo,“ řekla Rimmel, když jsem hned neodpověděl.

Podíval jsem se dolů na ni a usmál se. „Lidé, kteří nenávidí, budou nenávidět.“

Její ruka vklouzla mezi moje tričko a bundu a šťouchla mě do žeber. „To není odpověď.“

Zakryl jsem její rty svými a prozkoumával jsem vnitřek jejích úst jazykem. Pak jsem se lehce odtáhl a vyslovil proti jejím rtům. „Mám hlad. Vezmeme tvé knihy a vypadneme odsud.“ Odtáhl jsem se dál, abych se jí podíval do očí. Dnes měly hlubko v sobě zelené skvrny. „Vezmu tě na oběd.“

„A co ten sníh?“ Zeptala se.

Pokrčil jsem rameny. „Dostaneme se na cestu ke mně.“

Jestli měla na mysli ještě něco o Zachovi, nic neukázala.

Samozřejmě, že jsem se kvůli tomu necítil o nic líp, protože stále byl v zadní části mé mysli, a taky tu byl ten temný způsob, jak na mě zíral, když mi sliboval odplatu.

Už jsem si nemyslel, že budu moct nechat poslední semestr tam, kam patřil, do minulosti.

Jestliže to byl dnes nějaký náznak, Zach tahal naše stará zavazadla do současnosti.