Hater - 3. kapitola

Překlad: Lucie

#ZnudenyBuzz

Upomínka: Škola si žádá knihy.

Sežeň si vlastní.

#KnihkupectviMaOtevreno

#DomaciUkolyPrichazeji

 …Alpha BuzzFeed

Rimmel

Sněhové vločky vířily studeným vzduchem. Šedá obloha visela nízko, vypadala trochu zlověstně s hrozbou víc než jen přeháňky.

Dívala jsem se z okna Romeova bytu, dělala jsem všechno, abych se vyhnula pohledu na obří bazén, který ležel přímo v mém zorném poli. Ruce se mi sevřely kolem bílého keramického hrnku a vůně skořice a hřebíčku se vznášela do mého nosu, odnášela některé z mých nespokojených pocitů, které s sebou přinášel sníh.

Musím uznat, že když tady stojím v teple s horkým jablečným ciderem v rukou a s chlupatýma botama na nohou, vypadal sníh krásně a hravě, jak padal k zemi. Prvák byl mou první zkušeností s těmahle věcma, nikdy předtím jsem tak daleko od Floridy nebyla.

Stále si pamatuju zázrak mého prvního sněžení. Byl to krátkodobý pocit, protože v okamžiku, kdy jsem musela vyjít ven a plahočit se do třídy, kouzlo pominulo, stejně jako jsem si přála, aby to udělala i ta bílá věc.

Cítila jsem, jak za mnou přišel Romeo, jeho velkou přítomnost nebylo možné ignorovat. Moje tělo hučelo v očekávání jeho doteku, a já si v tom pocitu libovala, protože to bylo něco, co mě nikdy neunaví.

„Obdivuješ sníh?“ Zamumlal, když mi kolem pasu omotal obě paže a přitáhl si mě ke svému tělu. Jeho brada spočívala na mém rameni a dech flirtoval s vlasy za mým uchem.

„Začíná se to držet na zemi,“ odpověděla jsem, zhluboka jsem se nadechla a natlačila se blíž k němu. Byl cítít dobře, po šampónu. To mě domutilo přemýšlet o hodině, kterou jsme před chvíli strávili ve sprše.

Romeo ovinul ruku kolem mého hrnku a jemně zatáhl. Pustila jsem ho a on se narovnal, aby se napil tekutiny. Pootočila jsem se, abych se podívala na práci jeho hrdla, jak polyká. Jeho safírové modré oči mě pozorovaly přes okraj a chemie, která vždy byla mezi námi, prošpikovala vzduch.

Neměl na sobě tričko, jen džíny a psí známky, které jsem mu dala, se opíraly o jeho hruď mezi jeho neuvěřitelnými svaly.

Když položil hrnek stranou, natáhla jsem se, abych mu prsty přejela přes prsa, ale on mou ruku chytil a políbil mě na konečky prstů. „Nepokoušej mě,“ napůl zavrčel.

Nevinně jsem zamrkala řasama.

Zasmál se. „Jak jsi poukázala, sníh se začíná držet. Měli bychom jít, než začne padat ještě víc.“

Nechtěla jsem odejít. Co jsem se vrátila z Floridy, tohle bylo jediné místo, kde jsem byla. Můj kolejní pokoj je stále tu. Stále bydlím s Ivy, ale ta nebude v kampusu dřív, jak dnes večer.

Bylo skvělé vidět tátu a prarodiče, ale tyhle poslední dva dny tady, v tomhle domě, s nikým jiným než s Romeem, byl vrcholem zimních prázdnin. Bylo mi líto, že končí, i když jsem věděla, že to musí nastat.

„Půjdu se obléknout.“ Povzdechla jsem si a otočila se.

Zasmál se a přitáhl si mě zpátky. „Stále máme dnešní večer.“ Oči mu potemněly slibem.

Škola nezačne dřív než pozítří a já jsem neměla v plánu dnes večer zůstat na koleji. Ale potřebovala jsem se dostat ke svým knihám. Nikdy předtím jsem je takhle pozdě nekupovala. Jen jsem doufala, že jim ještě nějaké zbyly.

Můj přeplněný kufr se rozletěl na podlaze Romeovy ložnice. Oblečení se rozložilo ke stranám a hrozilo, že spadne na zem. Musela jsem si na něj před odletem sednou, abych ho zapnula. Když jsem odjížděla, byl jen z poloviny plný.

Když jsem byla doma, zmínila jsem se babičce, že jsem přemýšlela o oblečení, které není tak pytlovité. Vzhledem k tomu, že strávila polovinu mého života snahou mě dostat do oblečení podle nejnovětších trendů a já jsem ani jednou neprojevila zájem, chovala se, jako kdyby vyhrála v loterii. Trvala na tom, že půjdeme nakupovat (za což jsem byla ráda, protože jsem neměla tušení, co si vybrat) a také trvala na tom, že to všechno zaplatí.

Ivy si to půjde hodit, až uvidí všechno to nové oblečení.

Věci, které jsem dostala, byly krásné, ale musela jsem přiznat, že stále dávám přednost teplákům, pytlovitým tričkům a neupraveným vlasům. Ale řekla jsem si, že tenhle semestr odložím kalhoty, díky kterým padám, a budu se stažit nosit něco trochu víc lichotivého.

Vytáhla jsem úzké džíny ve vybledlé barvě s dírama. Když jsem do nich vklouzla, hledala jsem k tomu teplý top, v ruce mi přistál svetr s vodorovnými šedobílými pruhy, který byl tlustý a teplý. Přetáhla jsem si ho přes podprsenku a bílé tričko a užívala si způsob, jakým mi zadní lem spadl přes zadek.

Náramek, který mi daroval Romeo, byl stále na mém zápěstí. Měla jsem v plánu ho nikdy nesundat.

Moje vlasy byly pohroma, protože jediné, co jsme s Romeem dělali od příjezdu, bylo střídání pohovky a postele, takže jsem běžela pro kartáč a rychle si je na hlavě upravila.

Romeo byl u dveří a šněroval si hnedé kožené boty. Poté, co si přetáhl džíny přes tkaničky, se narovnal a usmál se. Byl oblečený v červeném tričku s dlouhým rukávem.

„Nové oblečení?“ Zeptal se, když si oblékal univerzitní bundu.

„Jo,“ řekla jsem trochu rozpačitě. Nebyla jsem zvyklá, že si lidé prohlíží mé oblečení, nebo si vůbec všímají, jak jsem oblečená.

„Vypadáš žhavě,“ řekl uznale.

Usmála jsem se.

„Kde je tvoje mikina?“ Zeptal se.

Měla jsem vědět, že bude chtít, abych si oblékla jeho mikinu, když jsme jeli do kampusu. Podívala jsem se z okna. Sníh teď padal o trochu víc.

Běžela jsem zpátky do ložnice, zahrabala ve spodní části kufru a vytáhla svůj nový kabát. Milovala jsem mít na sobě Romeovu mikinu, ale dnes bylo příliš chladno. Potřebovala jsem kabát.

Zastavila jsem se na bílé prošívané bundě, kterou jsem si zapnula, když jsem šla. Vnitřek byl lemovaný fleecem a byl příjemně teplý. Velká kapuce ležela na mých zádech, byla divoká s šedou podšívkou z umělé kožešiny.

Romeo zvedl obočí, když jsem se objevila, a vzal mě za ruku. „Dnes nepotřebuju nosit tvoje jméno, protože budeš hned vedle mě.“

Zavrčel a my vyšli do svěžího zimního vzduchu. Nasála jsem chlad a přitiskla se k Romeovu boku, jak jsme šli.

Zasmál se a ovinul mi ruku kolem ramen.

Oči si nemohly pomoct, ale zabloudily k bazénu, kde sněhové vločky zasáhly vodu a okamžitě se rozpustily. Také tam stoupal mírný oblak páry.

„Proč tvoji rodiče nezavírají na zimu bazén jako všichni ostatní?“ Zeptala jsem se, můj hlas zněl nevrleji, než jsem chtěla.

Nemohla jsem si pomoct. Moje matka se utopila v bazénu. Já jsem našla její tělo. Vidina růžově zbarvené vody a její mrtvé tělo uprostřed mnou otrásla.

Romeo mě sevřel trochu blíž ke svému tělu, takže jsem už bazén nemohla vidět. Naše kroky se směrem k Hellcatu zrychlily, předení běžícího motoru znělo povědomě.

„Protože mojí matce se líbí, jak v noci svítí. Říká, že je to hezké na párty a že můžeš sledovat vločky, jak se rozpouští v horké vodě.“

„Udržovat ho vyhřívaný celou zimu musí být drahé,“ zamumlala jsem. Zmínka o jeho matce odplaví ošklivou vzpomínku na nalezení mojí mrtvé matky. Valerie mě nemá ráda. Myslí si, že chci něco od Romea, což dala jasně najevo tu noc, kdy jsme se setkaly.

Snažila jsem se ukázat, jak je mi to jedno, ale vadilo mi to. Možná to bylo proto, že jsem už neměla svoji vlastní matku a přátelský vztah s tou Romeovou by byl hezký. Vím, že nikdo nemůže nahradit mou matku, ale vycházet s ní pro mě bylo důležité.

„Jsem si jistý, že ano,“ odpověděl Romeo a vytáhl mě tak z mých myšlenek. Když otevřel dveře na straně spolujezdce, pokynul mi, abych vlezla dovnitř.

Jakmmile jsem byla uvnitř, natáhl se kolem mě a připnul mi bezpečnostní pás na hrudi. Neobtěžovala jsem se mu říkat, že jsem se mohla připoutat sama. Nikdy neposlouchal. „Není to teplota na koupání.“ Pokračoval. „Je to jen dost teplé na to, aby to nezamrzlo.“

Poté, co byl na sedadle řidiče, zapnul topení, které se nalívalo do auta. Dálkové startování, které měl nainstalované, byla nejlepší věc na světě. Nikdy jste nemuseli čekat, až se zahřeje.

Pomocí střeračů sklouzl všechen sníh ze skla a vyjeli jsme na ulici. Zatímco řídil, moje oči se vrátily k bazénu a zůstaly na něm, dokud mi nezmizel z dohledu.

#   #   #

Kampus nebyl tak rušný jako obvykle, i když tam lidé frézovali, jak se studenti vraceli zpět ze zimních prázdnin. Romeovo parkovací místo bylo prázdné (jako vždy) a vklouzl na něj s lehkostí. Ještě jednou jsem sama sebe připravila na chlad, když jsme spěchali k budově v kampusu, kde bylo uvnitř knihkupectví.

Vůně kávy a jídla nás přivítala u dveří, protože nahoře v budově byl jídelní kout.

Dole lidé mleli o získání knih a dodávek, a fronta u pokladny byla delší, než bych si přála. Jako obvykle, ve vteřině, kdy vešel Romeo dovnitř, byl středem pozornosti. Lidé volali jeho jméno a plácali si s ním.

Jak mluvil a žertoval s lidmi, kteří k nám přistupovali, jsem se zaměřila na vyndání seznamu knih a zásob. Snažila jsem se proklouznout davem a začít nakupovat, ale Romeo utáhl stisk kolem mé ruky. Vzhlédla jsem a on se usmál.

I přesto, že mi bránil v útěku, jsem se usmála zpátky. Asi bych se na něj usmála, i kdybych umírala. Jen při pohledu na něj se mé vnitřnosti zaplnily radostí. To byl důvod, proč jsem se učila vyrovnávat se s jeho statusem celebrity. Přišlo to s ním, a Romeo nebyl někdo, s kým jsem to chtěla vzdát.

„Miluju tvůj kabát,“ řekl někdo na straně.

Romeo do mě šťouchl, protože jsem si neuvědomila, že mluví na mě. Nadskočila jsem a obrátila se k ní. Byl to někdo, s kým jsem nikdy nemluvila. Viděla jsem ji kolem. Část mě si myslela, že by to mohla být roztleskávačka.

„Díky,“ řekla jsem, nutila jsem sama sebe, abych se nescvrkla do jeho boku. Romeo nepotřeboval přítelkyni, která utíká z jeho života. Potřeboval někoho, kdo přijme jeho cestu, stejně jako on přijal mou.

Dala jsem dívce zkroušený úsměv a řekla jsem, „Snažit se najít kabát na Floridě je téměř nemožné.“

Trochu vytřeštila oči, když jsem jí dala víc než jednoslovnou odpověď. Ale zotavila se z toho a usmála se. „Jsi z Floridy?“

Přikývla jsem.

Vzdychla. „Takové štěstí. Ráda bych žila na pláži.“

„Jednou možná,“ řekla jsem, protože jsem neměla tušení, co jiného říct. Byl to nejdelší rozhovor, jaký jsem kdy měla s jedním z Romeových přátel. Kromě Braedena, samozřejmě.

Jako kdybych ho vyvolala, Braeden se zhmotnil poblíž a vykřikl, „Rome! Kde ses schovával?“

Dav se rozestoupil, aby vytvořili prostor pro Romeova nejlepšího přítele, a ten, když mě uviděl, jak tam stojím, se usmál. „Aha,“ řekl, „doučovatelka je zpátky.“

Dramaticky jsem si povzdechla. Přestane mi někdy tak říkat?

Braeden se tlačil středem malého davu a objal mě, až mi Romeo musel pustit ruku, když si mě Braeden přitáhl k boku. „Byl nesnesitelný, když jsi byla pryč,“ řekl. Byla jsem si vědoma, že nás všichni sledují, tu snadnou náklonnost, kterou mi ukázal. Bylo mi trochu nepříjemně, i když jsem si to užívala.

„O tom pochybuju,“ řekla jsem a stršila ho do žeber. „Ty jsi byl pravděpodobně otravný.“

Lidé kolem nás se zasmáli a Braeden zahoukal. „Rome, potřebuju si půjčit tvoji holku. Ona ví o knihách všechno a zdá se, že nemůžu najít jedinou, kterou potřebuju.“

Strčí mi pomačkaný papír pod nos a nasměruje mě ven z davu, abych mu mohla pomoct.

Našla jsem knihu za tři vteřiny a podala mu ji s to jako vážně? pohledem na své tváři.

„Vypadalo to, jako kdyby to tam bylo trochu přecpaný,“ řekl a vzal si knihu. Jeho oči držely vědoucí pohled.

Udělal to schválně. Věděl téměř stejně dobře jako Romeo, jak mi z toho bylo nepříjemně.

„Díky,“ řekla jsem a myslela to vážně.

„Kdykoliv, doučovatelko.“

„Mám jméno, víš?“ Řekla jsem.

„Já vím.“ Usmál se. Byla to jediná odpověď, kterou jsem dostala. Rozhodně neřekl, že se chystá ho začít používat. „Takže Missy se už vrátila z prázdnin?“

Podívala jsem se na něj. „Ty jsi s ní nemluvil?“

Pokrčil rameny. „Proč bych měl?“

Protože spolu spali… Alespoň tomu tak bylo, než jsme všichni odjeli. „Ummm,“ řekla jsem, náhle jsem se cítila trapně. Zdá se, že bych pravděpodobně neměla poukazovat na něco takového.

Braeden se zasmál a hodil si paži kolem mých ramen a táhl mě dopředu. Jeho náhlé pohyby mi způsobily, že jsem ztratila rovnováhu a spadla jsem na něj. Jeho chychotání se proměnilo na smích, jak mě uklidňoval.

Narovnala jsem se a zatlačila si na brýle. „Myslím si, že se vrací zítra.“

„Super.“

Zamračila jsem se. „Opravdu jsi s ní nemluvil?“

„Nee.“ Pokrčil rameny, jako kdyby to nic nebylo. Přemýšlela jsem, co si o tom myslela Missy.

„Takže vy dva spolu opravdu nechodíte?“ Naléhala jsem.

Braeden vzdychl a opět mi přehodil paži přes ramena a nasměroval mě k hromadě knih. „Tak nevinná,“ přemítal. „Doučovatelko, jako nejlepší přítel tvého muže a tvůj samozvaný velký bratr, mám pocit, že je čas tě něco naučit o skutečném světě.“

„Jsi můj samozvaný velký bratr?“ Zeptala jsem se a podívala se na něj.

Přikývl, jako by to bylo zřejmé. „Ty a Rome… jste výjimka z pravidla. Ty dva to máte vážný, ale většina kluků, jako já, se nehodlají usadit. Oni mají rádi-“

„Rádi se baví?“ Dokončila jsem za něj mírně pobaveně.

„Přesně.“

„Ale co ty holky?“ Zeptala jsem se.

Dal mi bezradný pohled. Povzdechla jsem si. „Možná jsem to já, kdo by tě měl učit, brácho.“

Zvedl obočí.

„Kluci se možná chtějí bavit,“ řekla jsem, s použitím jeho slov, „ale pro holky je těžší udržet své city, aby se nezapletly.“

„Klid, doučovatelko,“ řekl Braeden. „Vím, jak to zvládnout.“

Nevěděla jsem, co to zneměná, ale doufala jsem, že to Missy nezraní.

Před námi se objevil Romeo, zkřížil si ruce na široké hrudi a zíral na mě a Braedena. Nezdálo se, že by Braedenovi vadil ten smrtící pohled, který ho se mu dostávalo. „Vypadáš děsně útulně s mojí mojí holkou.“

„Zrovna tu školím naši holku o různých způsobech světa,“ odpověděl Braeden hladce.

„Naši holku?“ Opakoval Romeo.

„Nedělej ze svých kalhot rolku.“ Zazubil se Braeden.

Přerušila jsem jejich macho rozhovor. „Ptal se na Missy.“

Romeo se usmál.

Braeden spustil svou paži, kterou měl kolem mých ramen a dal mi pohled plný zrady. „Co se stalo s bratrsko sesterskou důvěrností?“

Zasmála jsem se.

„Ty vole, támhle ve frontě je žhavá holka,“ řekl Romeo a naznačil bradou. „Běž si stoupnout za ni.“

Braeden se otočil a pomalý úsměv se mu rozšířil po čelisti. „Den-um,“ řekl. „Vypadá dobře, Rome.“ Zvedl ruku v pěst a Romeo ho do ní uděřil.

„Doučovatelko,“ řekl Braeden, a pak byl pryč. Sledovala jsem ho, jak plynule vklouzl do fronty za holku, kterou Romeo právě označil jako žhavou.

Byla mým naprostým opakem. Vypadala jako nějaký lyžařský zajíček, který strávil veškerý svůj čas lenošením u krbu v nějaké exkluzivní lyžařské chatě. Měla na sobě přiléhavé černé legíny, vysoké bílé boty, růžové tričko s dlouhými rukávy a bílou vestu zapnutou přes bujný hrudník. Její ultra blond vlasy byly stažené a na hlavě měla velké černé brýle.

Jediná věc, která vypovídala o tom, že nebyla na lyžařské dovolené, byly její ruce plné knih a fakt, že jsme stáli v knihkupectví.

Braeden něco řekl a ona se otočila. Věděla jsem, že podle toho, jak se její tělo naklonilo k jeho, má zájem.

Zanechalo mi to bolestný pocit v žaludku.

„Hej,“ řekl vedle mě Romeo.

Stáhla jsem svůj pohled z Braedena a zaměřila jsem se na seznam v ruce. „Myslím, že první kniha, kterou potřebuju, je támhle,“ řekla jsem a vydala jsem se tím směrem.

Romeo mě chytil za loket a jemně si mě přitáhl. „Co je špatně?“

„Byl jsi jako on,“ vyhrka jsem. Pak jsem srazila rty k sobě a proklínala se za to, že dřív mluvím, než myslím.

Romeo svraštil obočí. „Braeden?“

Přikývla jsem. „Líbilo se ti bavit se. Měl jsi každý den jinou holku…“ Zastavila jsem se a zhluboika jsem se nadehla. „Hezkou holku.“

Něco velmi blízkému hněvu rozzářilo jeho oči a rozhořilo se, jako nejteplejší část plamene. Než jsem mohla dát zpátečku, jeho velké ruce vklouzly pod mé ruce a zahákly se mi pod rameny. Romeo mě zvedl ze země, jako by to bylo snadné, jako kdyby nemuset vynaložit úsilí. Moje nohy visely ve vzduchu, jak mě vytáhl nahoru, takže jsme byly tváří v tvář.

„Tisíce těhle holek“ – udělal drobný pohyb hlavou směrem k Braedenovi – „se ti nemůže rovnat.“

„Romeo,“ zašeptala jsem, zachytila jsem roztavený modrý plamen probliknout v jeho pohledu.

„Víš, že jsem byl taky takový. Nikdy jsem se tím netajil. Ale teď jsi tu pro mě ty, Rim. Není tu nikdo jiný. Nikdy nebude.“

I když mluví tiše, pořád jsem cítila, jak nás celá místnost poslouchá. V krku mě mravenčí z těch tisíců pohledů, ale nestarala jsem se. Jeho slova mě probodla. Vytáhla ze mě pocity pochybostí, která se uvnitř mě plížila, a totálně je porazila.

Usmála jsem se a něco v jeho očích se uvolnilo. Obavy, které jsem neviděla, dokud ta chvíle nezmizela. Dal mi jeden ze svých ach tak okouzlujících pokřivených úsměvů a přitáhl si mě blíž k polibku.

Byl to rychlý polibek, ale byl více než efektivní.

Jakmile jsem zase stála na nohou, vyrušila nás realita a já si všimla, jak moc publika jsme získali.

Začala jsem sklánět hlavu, ale Romeo mi vytrhl seznam z ruky a táhl mě podél k nejbližší sekci. A tak se zdálo, že se všechno vrátilo k normálu. Každý se zase začal pohybovat a místnost ožila.

Rty mi mravenčily, když jsem se natáhla pro jednu z učebnic, kterou jsem potřebovala, ale začala jsem se v nich přehrabovat, abych našla nějakou použitou (ty stály mnohem méně). Romeo se natáhl kolem mě a pomohl mi hledat.

O pár vteřin později se odtáhl, jeho tělo ztuhlo.

„Našel jsi jednu?“ Zeptala jsem se a otočila se.

Jeho ruce byly prázdné a z těla mu vyzařovalo napětí.

„Romeo?“ Řekla jsem a položila mu ruku na kříž. Jeho svaly zareagovaly a okamžitě se napjaly.

Rozhlédla jsem se kolem sebe a přemýšlela, co mohlo způsobit takovou reakci.

Měla jsem to vědět.

Nebylo to co, ale kdo.

Zach.

A soudě podle jeho polovičního zavrčení a vypočítavého záklesku v očích jsem věděla, že sem nepřišel pro knihy jako my ostatní.

Ne, přišel si pro kousek Romea.