Checkmate:TIW - 8. kapitola

Překlad: Simča

TRAVIS

Sakra.

Čím víc mluví, tím těžší je držet jazyk za zuby. Ve chvíli, kdy jsem ji viděl s tím zmrdem, Patrickem, okamžitě jsem vystřízlivěl. Drew je můj nejlepší přítel a on by miokamžitě vrazil, kdyby věděl, co se stalo. Vím, že kdybych měl sestřičku, tak bych očekával, že budena ní dávat pozor taky. (Mínus smyslný tanec, samozřejmě).

Viola je spoustu věcí-královská osina v zadku, tlučhuba, chytrolín a zatracenýsvatoušek - ale není holka, která se nezodpovědně opile a souhlasí s tím jít domů s klukem, kterého sotva zná. Dokonce po všech těch letech, co jí dávám zabrat a ona to hned vrací zpátky, bych ji nikdy nenechal odejít s mužem, jako je Patrick.

Když opře svoje bezvládné tělo proti mému, snažím se najít vůli chovat se. Může mě srát a lézt mi na nervy pokaždé, kdy dostane šanci, ale jsem pořád jen muž. Vypadá dnes kurevsky neuvěřitelně, žhavěji, než jsem ji kdy viděl, a tehdy na parketu, mě prakticky svlékala očima.

"Někdy tě nemám v nenávisti, Travisi Kingu," říká jízlivě a pak vzhlédne k obloze.

"Myslím, že to budu brát jako kompliment."

"Byl jsi tak milý, když jsem byla malá, ale pak jsi vyrostl a stal se z tebe královský kretén."

Zakoulím očima. Vím, že ráno si pravděpodobně nebude pamatovat nic z toho.

"Je v pořádku?" Zeptá se mě řidič a já přikývnu.

"Moc pila," vysvětluju. "Je to moje spolubydlící pro příštích pár týdnů, a chtěl jsem se ujistit, že se vrátí bezpečně domů."

"Jste dobrý muž," říká pochvalně a kývne. "Viděl jsem příliš mnoho nebezpečných věcí se přihodit ženám pozdě v noci. "

Jen našpulím rty, protože kdyby věděl, jaké mám myšlenky v hlavě právě teď,neříkal by mi to. Viola Fisher může být tabu, ale to nezastaví, jak moje mysl a tělo na ní reagují. Tak moc, jak jí rád dovádím k šílenství, nemůžu popírat způsob, jak mě vždy přiměje se cítit, i když jsme byli děti, které nevěděli vůbec o lásce.

Když dorazíme do domu, jsem schopen ji probudit natolik, abych ji dostal dovnitř. Vyčerpání mě udeří, ale nemůžu ji nechat samotnou.

"Travisi…" mumlá si, jak ji nasměruju na postel.

"Co je, Violo?" Zeptám se, jak pokleknu vedle ní a začnu ji vyzouvat podpatky.

"Violo?" Opakuje. "Ooh, tak formální," říká posměšným tónem, směje se pro sebe.

"Dokážeš se svléknout sama?" Ptám se nadějně.

"Raději bych byla, kdybys to udělal ty…" Chichotá se.

Sevřu si kořennosu, vydechnu. "Violo… proč jsi tolik pila?"

"Abych tě naštvala, a protože můžu."

Stisknu rty do pevné linky. "Dej ruce nahoru," žádám. "Je třeba tě svléknout z toho, čemu říkáš šaty."

"No, tys chtěl, abych si je vzala," říká záležitost věcně, její slova se spojí dohromady. Nakoneczvedne ruce nad hlavu a čeká.

"Já ani nevěděl, že jdeš dnes večer ven." Zlostseneskrytá v mém tónu. Přejedu prsty podél spodní části šatů a vytahuju je pomalu přes boky, pas, hruď, a pak nakonec přes ruce a hlavu.

"Proč si mi teda vzal oblečení?" Vyklene obočí, když hodím šaty na podlahu. Zvedne hlavu, chce odpověď.

Polknu. Sundat jí šaty byl kurva špatný nápad.

Má na sobě krajkovou podprsenku a ladící kalhotky. Bojuju s nutkáním se jí dotknout a jen tak pro zajímavost,jak se na mě dívá, vidím, že s tím bojuje taky.

"Nemluvě o tom, že jsi mi nechal jen tanga a jednu krajkovou podprsenku."

Koutek mých rtů se zvedne, když pomyslím na to, jak naštvaná nejspíš byla, když si toho všimla. "Jo, právě teď toho jen trošku lituju."Opravdu lituju toho rozhodnutí.

"Ach, Travisi Kingu," zamumlá a kousne se do spodního rtu. "Už jsi mě nahou viděl, pamatuješ?"

Oh, pamatuju si. Mám to zkurveně vypálený v mozku.

"Myslím tím, že pokud bys mě raději viděl v sexy prádle, vše, co jsi musel udělat, bylo požádat." Její oči na mě zajiskří a teď jsem si jist, že si ráno nebude pamatovat nic z toho.

"Do prdele," zamumlám si pod dechem, zavrtím hlavou. Ona vážně testuje mou sebekontrolu právě teď.

"Myslím, že by ses měla vyspat," říkám a naznačím jí, aby šla pod přikrývku. "Ráno to pocítíš."

"Ach, teď mluví šéfík,"znovu se posmívá a našpulí rty.

"Violo…" zavrčím, varujíc ji, aby mě nezkoušela. "Vlez si pod deku."

"Přinutíš mě? Protože si přeju, abys to udělal."

Kurva, přál bych si, abych měl svůj telefon s sebou, nahrál jí to říkat. Tohle není Viola, kterou poznám.

Ona strávila posledníchdeset let mě nenávidět. Přesto ji znám dobře, a ona mě bude zase nenávidět, jakmile alkohol vyprchá.

"Co bys chtěla, Violo? Pověz mi,"vyzvu ji.

"Polib mě," říká a její oči se na mě podívajía prosí, abych to udělal.

Vyklenu obočí, jsem šokován, že vlastně měla koule to říct. Část mě je v pokušení políbit ty rty apolknout její slova, ale druhá část ví, že jestli začnu, nemusím být schopen zastavit.

Usměju se na ni, zastrčím ji pod deku. Ona pokračuje v zírání, jako kdyby to čekala. Skloním se, mé rty jsou blízko jejích. Její hruď se zvedá a klesá, její mělký dech mě zasáhne proti strništi.

"Princezno…" říkám šeptem, záda prohne blíž do mě. "Panny nelíbám."

Mé rty se tvoří do nafoukaného úsměvu, vědom si toho, že bude na mě křičet.

Její modré oči se zúží a ona mě strčí do hrudi. "Jdi do prdele, Travisi."

Tady je Viola, kterou znám.

Skloním se a uchechtnu se na ni. "Ty bys ani nevěděla, co se mnou dělat." Vytáhnu ji přikrývku až ke

klíční kosti. "Vyspi se."

"Vsadím se, že nemáš koule mě políbit, Travisi Kingu. Jsi jen mluvka. Nemůžu říct, že jsem překvapena. Zklamaná, možná, ale- "

Umlčím ji mými ústy, tisknu své rty na její a otevřu je svým jazykem. Nečekám na její svolení; Beru to, co chci, vědom si toho, že to je přesně to, co chce.

Vypustí hluboký, hrdelní sten a zachytím ho svými ústy, což mě jen popožene, abych pokračoval. Její rty jsou teplé a chutnají po brusinkové vodce, kterou pila.

Obtočí ruce kolem mého krku a přitáhne si mě na ni. Cítím, jak zvedne boky a setká se semnou. Ve chvíli, kdy se její rty dotkly mých, nebyl jsem už pod kontrolou, ale vím, že je třeba zastavit to.

Neochotně uvolním své rty od jejích a odtáhnu se nahoru. "Tak co, mluvka?" Ptám se, potřebuju

obnovit hranice.

Její tvář zbledne a předtím, než se jí můžu zeptat, co se děje, stáhne přikrývku a vrazí do koupelny. O chvíli později, slyším, jakse jí vyprazdňuje žaludek.

"Violo!" Spěchám k ní, najdu jí klečet nad záchodem, sténá. "Ježíši." Vezmu její vlasty do pěsti a stáhnu je z obličeje. Čekám, dokudneskončí a nesedne si zpět, vypadá poraženě.

"Budu se snažit a nebrat si to osobně," řeknu se smíchem.

Zúží na mě oči. "K popukání, kreténe."

Vstanu a seberu pro ni ručník z pultu.

"Už nikdy nebudu pít."

"To říkají všichni."

Podívala se na mě a zamračí se.

"Tak Pojď." Natáhnu pro ni ruku. "Zpátky do postele."

Chvíli se na mě dívá, než se vzdáa vezme mě za ruku. Mé oči se potulují po jejím těle a ona si toho všimne.

"Vážně? Budeš mě okukovat poté, co jsem se právě před tebou pozvracela?"Její výraz je tvrdý; Voila, kterou znám se vrací na povrch.

Přejedu svou volnou rukou po bradě a blýsknu se lstivým úšklebkem. "Vlastně jsem uvažoval o tom, že ti řeknu,že máš něco malého… na prsou, ale to nevadí, prostě tě nechám spát ve zvratcích. "

Uvolní se z mé ruky a otočí se, aby se podívala do zrcadla nad umyvadlem. Popadne ručník a setře to, při tom udržuje oči uzamčené na mně přes zrcadlo.

"Měla by ses trochu vyspat," říkám. "A vypít trochu vody, abys nebyla dehydratovaná."

Otočí kohoutkem a pocákáse trochou vody po tváři,než se na mě zamračí v zrcadle. "Neboj se o mě. Jsem v pohodě."

Chci říct něco o tom, jak málem odešla s nějakým náhodným chlápkem z baru a jak bylastěží při vědomí na cestě domů, ale kousnu se do jazyka a vztekle se na ni zamračím, než se vydám zkoupelny a zamířím zpět do svénepovlečené postele.

Poté, co ukořistím extra deku ze skříně a odpadnu, vzbudím se někdy kolem čtyř hodin ráno k většímu hluku přicházejícího z koupelny.

Do prdele, Violo.

Ona je znovu shrbenánad záchodem, vlasy má divoký a přilepený na obličeji a krku.

"Do prdele, V." Spěchám za ní, odtáhnu ji vlasy a třu ji rukou záda. "Kdy ses sem vrátila?"

"Nikdy jsem neodešla."

Hluboké vrčení mi uniká při myšlence na její zatracenou tvrdohlavost, která mi stála při cestě, abychji pomohl zpátky do postele. "Budeš dehydratovaná. Přinesu ti trochu vody. "

"Ne," sotva zaskřehotá. "Neopouštěj mě." Položí si hlavu na sedátko, obličej má bílý jako duch.

"Budu hned zpátky. Slibuju."Vezmu jí pár lahví vody z ledničky a podám ji jednu, jakmile se vrátím. "Vypij to."

Zavrtí hlavou.

"Violo," říkám drsněji. "Řekl jsem, pij."

Vezme si ji a začne pít. "Cítím se jako smrt."

"Jo, no, to se stává, když piješ panáky celou noc." Ovinu ruku kolem mého ramene, stisknu si krk. "Co sis vlastně sakra myslela?"

Zavře oči. "To nechceš vědět."

Po několika tichých okamžicích, ji zvednu z podlahy a odnesu ji zpátky do postele. Konečky mých prstů se tisknou proti její holé kůži, chladné na dotek.

Jakmile je přikrytá, nemůžu se přinutit ji znovu opustit. Rozhodnu se vzít další deku z Drewovy skříně a spát vedle ní na podlaze. Pak už jen pro jistotu, umístím koš vedle postele, kdyby se jí udělalo opět špatně.

Usměju se a dám ruce za hlavu, když poslouchám její jemné dýchání. Jdu do svého pokoje, seberu jejíoblečení a dám ho tam, kde bylo. Jsem napůl v pokušení zalézt do postele vedle ní, ale místo toho si lehnu na podlahu.

O hodinu později, nejsem pořád schopen usnout. Vzpomínka jejích rtů na mých je stále přítomna v mé mysli, a vím, že když se probudí, bude chtít moji hlavu za to, že jsem ji líbal.

VIOLA

Jsem mrtvá.

Pane Bože. Ne, nemůžu být mrtvá, protože se cítím kurevsky hrozně.

Podaří se mi otevřít oči a všimnout si, že Travis není nikde k nalezení. Nemám ponětí, kolik je hodin, ale vzpomínám si, že tu minulou noc byl. Alespoň myslím, že byl.

Pochodujíc kolem, abych našla můj telefon, ho nakonec najdu ve své kabelce na podlaze. 11:18.

Tak dlouho jsem naposledy spala, když jsem…Do prdele.Zvednu nedaleký koš a vyprázdním si znovužaludek.

Když mám konečně pocit, že je bezpečné se posadit, vzpomínky na minulou nocvylezou na povrch v mé mysli. Podívám se dolů a uvědomím si, že jsem jen ve své podprsence a kalhotkách. A Travis King mě v nich viděl.

Prostě skvělý.

Pak si vzpomenu na polibek, a jak jeho tvář se vznášela nade mnou.

Opravdu se to stalo? Možná, že alkohol a zvracenísi představují celou tu věc, protože neexistuje způsob, že bych ho líbala. Pokud něco, tak bych mu dala facku.

Možná, že ani tu facku bych mu nedala.

Moje prsty se zvednoua dotknou se mých rtů. Všechno se ke mně vrátí a já si pamatuju jeho rty na svých. Jemný, hluboký, opojný polibek.

Kurva. Jsem si téměř jistá, že polibek mě zničí víc než jeho, ale nemůžu mu to dát najevo.

Jak ho sakra mám teď zvládnout? Bude si myslet, že vyhrál.

Ale nenechám ho si to myslet. Být blíž Travisovi je špatná zpráva. Nic dobrého z toho nikdy nemůževzejít, obzvláště nechat ho znovu rozdupat moje srdce.

Potřebuju rozptýlení, a tak se rozhodnu napsat Drewovi. Tvuj spolubydlící me svlekl do podprsenky a kalhotkach minulou noc. Kde je kafe?

Usměju se, když stisknu "odeslat."

O vteřinu později se rozsvítí jeho odpověď. Je mrtvej. Je v kredenci nad drezem.

Začnu se smát, ale brzy si uvědomím, že mě bolí žaludek, a tak přestanu. Je zcela prázdný a vrčí.

Budu mu muset čelit dříve nebo později, jen kéž by to mohlo být mnohem, mnohem později.

Konečně se mi podaří vylézt z postele. Usměju se, když uvidím mé oblečení, ale obleču si jedno z Drewových dlouhých triček, dokud se neosprchuju. Nejdříve musím něco sníst.

Jak pokukuju z dveří do ložnice, dům je naprosto tichý. Díky bohu. Vyjdu ven do chodby a jdu do kuchyně, hledajícnějaké známky po něm. Když to vypadá, že je čisto, uchopímcereální tyčinku a hledám kafe. Jak začne kávovar dělat kafe, slyším ho v dálce.

"VIOLO!"Jeho hlas mě přiměje poskočit, ale ne natolik, abych se bála. Zakryju úsměv, když vběhne dokuchyně.

"Děláš si ze mě kurva srandu? Prosím, řekni mi, že jsi zažila nějaký druh poranění hlavy neboněco."

"Je to možné."

"Nech si ty sračky."

Pořád mu nečelím. Nejsem si jistá, jestli můžu, ale pak si připomenu, že hrajeme hru. Nezjednoduším mu to.

"Zklidni se, Kingu." Otočím se a uzamknu s ním oči. "Ještě jsem neměla svoje ranní kafe."

"Tahle sračka mi za to nestojí," zamumlá, než odejde. Dobře. Bod pro hostující tým.

Po sprše se cítím zase jako člověk. Obléknu se do mých oblíbených zeleno modrých legín a červeného topu. Svážu svoje mokré vlasy do chaotického drdolu, uchopím mou knihu, a schoulím se na postel pro oficiální línou sobotu.

Ve chvíli, kdy korunní princ se setká se Cinder, jeho Popelkou, slyším rozruch na chodbě. Sednu si, snažím se poslouchat, co to sakra je, a když slyším sténat ženu před mými dveřmi, moje nejhorší noční můra ožívá.

Zavření jeho dveří od ložnice je následováno hlasitým bouchnutím do zdi. Více sténání. Více bouchání do zdi. Více hluku.

To myslí vážně? Přivedl si nějakou holku zpět do domu uprostřed odpoledne?

Zasraný bastard.

Zavrtím hlavou, odmítám nechat ho mě obtěžovat. Strčím nos zpět do mé knihy, znovu čtu poslední odstavec.

"Ach, Travisi… jo bejby…" Jo, bejby? Jak originální. Pokračuje ve sténání a křičí jeho jméno,zatímco vráží do zasraný stěny.

Sevřučelist. Je mi úplně jasný, o co se snaží. Strávil posledních deset let dostáváním se mi pod kůži. Ale bez ohledu na to, jak moc ho nenávidím, je tu nepopiratelné chemické spojení. Dokonce, i kdybychse tomu poddala, způsob, jakým mě zničil a všechno, v co jsem věřila, nebude nikdy stačit na napravení všech let mučení a vzájemné nenávisti k sobě navzájem.

Protože jsem zralá dvaadvaceti letá žena, zapnu můj iPhone do Drewova stereo systému a pustím přes něj na plný pecky soundtrack k Mary Poppins. Pokud mi tohle nepomůže zmizet, nejsem si jistá, co to dokáže. Nicméně, on mi řekl, abych si zapnulahudbu, která by mi zabránila slyšet jeho sexkapády. Takže technicky, pouze následuju jeho pokyny.

Dám to tak nahlas, jak to jen jde, přehlušujíc zvuky jich dvou hned vedle.

Hudba funguje a brzy jsem schopna se dostat zpět do své knihy, kde princ je překvapen zjištěním, že Cinder je nejlepší mechanička v zemi. Opřu se do mých polštářů a málem vyskočím z kůže, když Travis vlítne do mých dveří, úplně nahý, a tvrdý.Ani se na mě nepodívá, když popadne můj telefon a začne s nímněco dělat.

"Co to sakra děláš?" Křičím přes basy supercalifragilisticexpialidious. (Ta hudba je opravdu otravná!! :D)"Vypadni!"

On mě ignoruje, zvedne telefon nad hlavu, když zjišťuje, jak hudbu vypnout.

"Znovu si to zapnu." Odseknu.

"Ne, pokud ho nebudeš mít." Otočí se a jde k mým dveřím.

"Dej to zpátky," žádám.

"Ne." Vyjde ven na chodbu a vrátíse do svého pokoje. Následuju ho, ale je příliš pozdě, když se zamkne. Počkat… píchá ji oproti zdi, protože jeho postelnemá pořád žádné povlečení? Nebo mě tajně popichuje?

Pravděpodobně obojí.

Ale Travis mě znovu podceňuje. Pokud chce porušovat všechna pravidla domu a ojíždět o zeďholku, fajn.

Jdu do kuchyně, vezmu si židli a nesu ji s sebou. Vezmu zapalovač ze zásuvky s haraburdím, papírovou utěrku, a vylezu na židli, přímo pod detektor kouře. Jsou všechny propojené a po celém domě. Jestliže se jeden zapne,zapnou se všechny.

Usmívám se, jakzapaluju utěrku a čekám na malý plamen, jen takový, aby z něho šel kouř, když ho sfouknu.

Dám ho pod detektor a čekám na to, až se konečně spustí alarm.

Jakmile se to stane, vyskočím ze židle a vyhodímubrousek do dřezu. Slyším kroky halou a holku na něj křičet,aby vypnul ten hluk.

"Violo!" Křičí, jasně naštvaný.

Vyklouznu z kuchyně a schovám se do výklenku ve zdi, kde mě nemůže vidět.

"Zatraceně, Violo." Slyším ho zamumlat, než vypne alarm. "Promiň mi to, kotě. Měla bys jít."

Ano, zkurveně by měla.

O několik minut později, slyším přední dveře se zabouchnout, a já vydechnuúlevou. S výjimkou nového pocitu, který mě překonává: strach. Travis je tentokrát nasranej.

"Kde kurva jsi?" Křičí.

Neodpovím.

"Tak co? Dokážeš mi zničit rande, ale nedokážeš mi čelit? "

On má pravdu. Jsemzbabělec.

Pokud si s ním budu kvit, chci mít možnost vidět výraz v jeho očích.

Záměrně udělám nějaký zvuk, kterýzachytí jeho pozornost. Než se na něj můžu vůbec připravit, je přede mnou jen v džínách,kteréměl na sobě včera, hladem v očích, zaťatými pěstmi.

Stojíme proti sobě, díváme se z očí do očí, ani jeden z nás se nepohne. Jediný zvuk je naše dýchání, a než ho můžu přečíst, natáhne se pro mě.