BD - 1. kapitola

Překlad: Ivka, Anit
Kor.: Míša

Znovu dohromady, moc brzo   

                                                           

Všední den, New York, Graumannovo divadlo, první den zkoušky

Spěchala jsem dolů přeplněným chodníkem a nervozitou jsem se potila na nejméně očekávaných místech.

V hlavě se mi ozval hlas mé matky: "Dámy se nikdy nepotí, Cassie. Ony září."

V každém případě, mami, já zářím jako prase.

V každém směru, nikdy jsem netvrdila, že jsem dáma.

Říkala jsem si, že "zářím", protože meškám. Ne kvůli němu.

Tristan, můj spolubydlící a zároveň životní kouč, je přesvědčený, že se přes něj nikdy nedostanu, ale to je blbost.

Naprosto jsem se přes něj přenesla.

Přenesla jsem se přes něj nadobro.

Spěchala jsem přes cestu, přeskakovala jsem nezastavitelný newyorský silniční provoz. Několik taxikářů pořvávalo nadávky v různých jazycích. Já vesele zavlnila svým prostředníčkem, protože jsem si jistá, že “fucking you” je známé po celém světě.

Podívala jsem se na své hodinky, když jsem vstoupila do divadla a otočila hlavu ke zkouškové místnosti.

Sakra!

Mám zpoždění pět minut.

Mohu téměř vidět pobavený pohled toho bastarda a jsem zděšená předtím, než vůbec vkročím do místnosti. Taky mám obrovské nutkání mu jednu vrazit.

Zastavím se za dveřmi.

Já to udělám. Uvidím ho a nerozpadnu se.

Udělám to.

Povzdechnu si a opřu svoje čelo proti zdi.

Kdo má z tohohle sakra srandu??

Ano, jistě, já mohu hrát se svou bývalou láskou, která mi nezlomila srdce jednou, ale rovnou dvakrát. Žádný problém.

Praštím svou hlavou o zeď.

Kdyby existoval národ hloupých lidí, tak já jsem jejich královnou.

Zhluboka se nadechnu a pomalu vydechuji.

Když mi během mé broadwayské přestávky zavolala agentka s novou zprávou, měla jsem vědět, že kostky byly vrženy. Zuřila kvůli mužskému herci, který získal obsazení. Ethan Holt – současná hvězda divadelního světa. Talent. Vítěz. Zbožňovaný od křičících fanynek. Krásný jako peklo. 

Samozřejmě že nevěděla nic o jeho historii. Proč by měla? Já o něm nikdy nemluvila. Vlastně, vždycky jsem odcházela, když lidé vyslovili jeho jméno. Bylo jednoduché to zvládnout, když byl mojí jedinou skálou na světě, ale teď je pryč a pokazil mou vysněnou práci svou přítomností.

Typický.

Bastard.

Nebude pro mě snadné, abych si nasadila svůj herecký obličej, ale zvládnu to!

Vytáhnu ven zrcátko a zkontroluji svůj odraz.

Sakra, já vypadám jako Chrysler Building[1].

Vytáhla jsem svůj lesk na rty, jako by mě zajímalo, jak budu vypadat, až mě uvidí. Po všech těch letech. Hnědé vlasy, které jsem měla na vysoké dlouhé do půlky zad, jsem teď měla chaoticky sestříhané po límec. Můj obličej je o něco horší, než býval, ale ne o moc. Slušné rty. Dobrá struktura kostí. Oči, které nejsou ani hnědé, ani zelené, ale kombinací obojího. Prostě olivová líska.

Mlasknu svými rty a lesk hodím zpět do batohu, naštvaná, že vůbec uvažuji nad tím, zda bych se mu mohla líbit. To jsem se nic nenaučila?

Zavřu oči a myslím na všechny způsoby, kterými mi ublížil. Jeho stupidní důvody.  Jeho výmluvy.

Hořkost zklamání se vrátila a já vydechla úlevou. Tohle je odstup, který potřebuju. Takový, který vyplaví hněv na povrch. Zabalím ho kolem sebe jako brnění a nechám vztek v sobě vřít.

Já to udělám.

Zatáhnutím otevřu dveře a vejdu dovnitř. Předtím, než ho uvidím, ucítím na sobě jeho pohled. Odolám své touze podívat se na něj, protože to je to, co chci, a jedna z věcí, kterou jsem se naučila s Ethanem Holtem, je, že musíte vždy potlačovat své instinkty.  Možná to je to, díky čemu se věci mezi námi podělaly. Řekl mi o věcech, které bych od něj mohla získat, a přesto nenabídl nic.

Radši se zaměřím na našeho ředitele Marca Fioriho, který vede diskuzi s producenty Avou a Saulem Weisteinem. Vedle nich stojí další známá tvář -  naše režisérka, Ethanova sestra Elissa.

Řekla bych, že Elissa je Ethanův bezpečný přístav, ale opravdu, proč by ho on potřeboval? Nepotřebuje nic ani nikoho, správně? On je nedotknutelný.

Elissa gesty naznačuje zmenšený model, který používáme, když mluví o jevištní mechanice.

Producent poslouchá a kýve.

Já nemám s Elissou žádný problém. Je fantastickou režisérkou a už dříve jsme spolu pracovaly. Ve skutečnosti jsme před miliony lety byly dobré kamarádky. Tehdy, když jsem si myslela, že se její bratr narodil z lidské matky a že to není největší kretén.

Skupinka vzhlédne a já přistoupím.

„Já vím, já vím,“ říkám, když pokládám svůj batoh na židli. „Omlouvám se.“

„To je v pořádku, Cassie,“ říká Marco. „Mluvíme tu o detailech představení. Uklidni se, dej si kafe. Začneme brzy.“

„Skvěle.“ Zahrabu ve své tašce pro zásoby.

„Ahoj, ty,“ říká Elissa a vřele se na mě usmívá.

„Ahoj, Lisso.“

V tu chvíli je mé rozčilení zmírněno nostalgií a já si uvědomím, jak moc mi Elissa chybí. Je tak jiná než její bratr. Je mnohem menší než on. Dokonce i barvy jejich vlasů jsou rozdílné. Blond a rovné proti černi a chaosu. A přesto, když ji vidím, připomíná mi důvod, proč jsme se neviděly několik let. Vždycky si ji s ním budu spojovat. Takže i ty špatné vzpomínky.

Jak jsem vytáhla svou vodu z batohu, batoh sklouzne ze sedadla a dopadne hlasitě na podlahu. Všechno ztichne. Zabrousím svými zuby, když uslyším tichý smích.

Jdi do hajzlu, Ethane. Ani tohle mě nedonutí se na tebe podívat.

Zvednu svůj batoh a vrátím ho zpět na židli.

 Chichot se ozve znovu a já přísahám k všemohoucímu Bohu o ospravedlnění vraždy, protože půjdu a zabiju ho vlastníma holýma rukama.

Potřebuju cigaretu.

Zadívala jsem se na Marca, který začal okázale popisovat hru. Tohle je ta největší chyba. On byl první, kdo chtěl Holta a mě do tohohle projektu. Přesvědčila jsem sama sebe, že tohle je skvělá příležitost v mé kariéře, ale ve skutečnosti to bude poslední výzva, protože se smíchem toho idiota v rohu, který nedokáže držet hubu, se chystám na vražedné běsnění podruhé, aby mohl konečně vypadnout z mého života.

Bohudík, chechtání skončí, ale já stále cítím jeho pohled, spalující mou kůži.

Ignoruju to a začnu se šťourat v batohu. Mám cigarety, ale nemůžu najít zapalovač. Vážně bych si měla batoh někdy uklidit. Ježíši, je snad něco, co tady nemám? Guma, kapesníky, make-up, prášky proti bolesti, staré filmové letáky, malou lahvičku od parfému, tampóny, klíče, figurku z WWF[2] – co to sakra?

„Omluvte mě, slečno Taylorová?“

Zvednu pohled a vidím milého afroamerického kluka, který voní moc podezřele, jako mé oblíbené zelené fazole macchiato.

„Wow, ty vypadáš vystresovaně,“ říká s tou správnou dávkou obav, která neroztrhá mé uši. „Já jsem Cody. Producentský stážista. Kafa?“

„Ahoj, Cody,“ říkám s pohledem upřeným na lepenkový pohár. „Co tam pro mě máš?“

„Double-shot zelené fazolky macchaito s moka a extra smetanou.“

No, udělal dojem. „To jsem si myslela. Je to moje oblíbené.“

„Já vím. Postaral jsem se, abych se seznámil s tím, co máte a nemáte rádi vy a pan Holt, takže budu moct předvídat vaše potřeby a usnadnit vám zkoušky v tomto prostředí.“

Usnadnit zkoušky v tomto prostředí? Mně a Holtovi? Oh, ty chudý, oklamaný dítě.

Vzala jsem si od něho kávu a přivoněla si k ní, zatímco jsem nepřestávala kopat do té blbosti.

„To jako vážně?“

Kde je sakra můj zapalovač?

„Ano, madam.“ Vyndal si zapalovač z kapsy a vtiskl mi ho do ruky s bláznivě roztomilým úsměvem.

Povzdechla jsem si a zaklonila hlavu.

Svatý Ježíši, toho kluka musel poslat sám Bůh.

Vzala jsem si zapalovač a odolávala potřebě ho obejmout. Tristan řekl, že nemůžu být tak citlivá.

Vlastně, jeho rada je úžasná, ale Cody se musí přizpůsobit tomu, abych se cítila dobře.

Místo toho jsem se na něj jen usmála. „Cody, doufám, že to nevezmeš špatně, protože já vím, že jsme se teprve potkali, ale… myslím, že tě miluju.“

Zasmál se a zaklonil hlavu. „Jestli si chceš venku zapálit, dojdu pro tebe, až budou připraveni začít.“

Kdyby nevypadal na šestnáct, pravděpodobně bych mu dala pusu. Francouzáka.

„Jsi hvězda, Cody.“

Periferně jsem si všimla tmavého tvaru hrbícího se na židli na druhé straně místnosti, tak jsem vypla hruď a vykročila, jako bych neměla strach.

Teplo jeho pohledu mě pronásledovalo až ke schodům, takže jsem šla jako otupělá. Řekla jsem si, že nemá cenu utíkat, jako by mi za patami hořelo.

Schody byly příkré a tmavé a vedly do temné uličky za divadlem. Ještě předtím, než se za mnou dveře zavřely, jsem měla zapálenou cigaretu v ústech. Když jsem se naklonila přes chladné cihly znovu, nadechla jsem se a vzhlédla k úzkému pruhu oblohy viditelné mezi dvěma budovami.

Nikotin mě trochu uklidnil. Ale mnohem méně než sedativa, která mi dnes pomáhají.

Dokouřila jsem a vracela se ke dveřím, ale než jsem stihla chytit kliku, otevřely se a spouštěč

mého hněvu vešel. Jeho černé džíny ho objímaly v místech, která jsem raději nepozorovala.

Jeho oči byly stejné, jaké jsem si je pamatovala. Bledě modré, okouzlující. Tmavé, husté řasy. Intenzivně hořící.

A všechno ostatní…

Oh, raději bych zapomněla. Raději bych se donutila zapomenout.

I teď je to ten nejkrásnější muž, kterého jsem kdy viděla. Ne, to není správně. Krása ho neomlouvá. Seriáloví herci jsou krásní, ale naprosto předvídatelní, jak jinak. Holt je… okouzlující.

Jako vzácný, exotický panter; stejně krásný a silný. Tajemný, aniž by se snažil.

Nesnáším, jak dobře vypadá. Silné, brázděné obočí. Ostře řezané čelisti. Rty, které jsou dostatečně plné a mocně mužné. Jeho černé vlasy jsou kratší, než když jsem ho viděla posledně, ale dělá ho to zralejším. A je vyšší, pokud je to možné.

Vždy se nade mnou tyčil. Šest stop tři palce oproti mým pěti stopám a pěti palcům. A je širší v ramenech, od vysoké asi hodně posiloval. Není to moc, ale stačí to natolik, abych viděla jeho svaly rýsující se pod tričkem.

Začervenala jsem se a měla chuť si dát facku, abych zareagovala.

Věřte mi, vypadal lépe než kdy dříve. Ledová sprcha.

„Ahoj,“ řekl on, jako bych poslední tři roky nesnila o tom, že mu jednu vrazím do toho jeho úžasného bastardího obličeje.

„Ahoj, Ethane.“

 Podíval se na mě, a jestli je to vůbec možné, začala jsem cítit jeho vibrace až do morku svých kostí.

„Vypadáš dobře, Cassie.“

„Ty taky.“

„Máš kratší vlasy.“

„Ty taky.“

Udělal krok vpřed a já okamžitě začala nenávidět pohled, kterým se na mě díval. Oceněno a schváleno. Hladově. Přitahovalo mě to znovu proti mojí vůli, jako bych byla papírová vlaštovka, a všechno uvnitř mě bzučelo a zkoušelo se osvobodit.

„Je to už dlouhá doba.“

„Vážně? Nevšimla jsem si.“

Zkoušela jsem znít znuděně. Nechtěla jsem, aby viděl, co se mnou dělá. Nezasloužil si tuhle reakci. A co je důležitější, já taky ne.

„Jak ses měla?“ zeptal se.

„Měla jsem se dobře,“ odpověděla jsem mu automaticky. Nic to neznamenalo. Neměla jsem se nijak, ale dobře.

Nepřestával na mě zírat a já jsem vážně chtěla být kdekoliv jinde, protože právě teď vypadal jako dřív a to bolelo.

„A ty?“ zeptala jsem se zuby nehty zdvořile. „Jak ses měl?“

„Já… dobře.“

Bylo tu něco v jeho tónu jeho hlasu. Něco pohřbeného. Popíchl mě, aby mě to začalo zajímat, ale já do toho nechci rýpat, abych zjistila více, protože vím, že je to to, co on chce.

„Páni, to je skvělé, Ethane,“ řekla jsem energicky, abych ho naštvala. „To ráda slyším.“

Rozhlédl se a pak si prohrábl své vlasy.

Jeho tělo se přesunulo do známého držení blbce, které znám velmi dobře.

„Tak, je to tady,“ řekl. „Tři roky a to je všechno, co mi řekneš. Samozřejmě.“

Můj žaludek poskočil.

No, kreténe, to není všechno, co ti řeknu, ale co je za pointu? Všechno bylo řečeno předtím a mluvení v kruzích není moje představa ideálně stráveného času.

„Jo, to je všechno,“ řeknu mu radostně a protlačím se kolem něj. Praštím do otevřených dveří a sejdu po schodech, ignoruju chvění své kůže.

Ozve se tlumené „fuck“, než ho slyším pospíchat za sebou. Pokusím se mu utéct, ale on hmátne po mé ruce dříve, než se dostanu z jeho dosahu.

„Cassie, počkej!“

Otočí si mě k sobě a já očekávám jeho tlak proti mně. Ničí mě s jeho kůží a vůní. Míval všechen můj čas. Ale teď už ne.

On jen stojí a všechen vzduch v úzké, temné schodišťové šachtě je jako bavlna. Cítím klaustrofobii, ale nechci, aby to viděl.

Žádná slabost.

To mě naučil on.

„Poslouchej, Cassie,“ říká a já nenávidím, že mi tak chybí poslouchat ho, jak říká moje jméno, tak absolutně moc. „Myslíš, že bychom mohli hodit všechny naše hovadiny za nás a začít znovu? Opravdu to chci. Myslel jsem, že ty o to také stojíš.“

Jeho výraz je plný upřímnosti, ale já ho viděla už předtím. Dlouho jsem mu věřila, ale pak jsem se musela hodně snažit, abych získala zpět své zlomené srdce.

„Ty chceš začít od začátku?“ říkám. „Oh, jasně. Žádný problém. Proč mě to nenapadlo?“

„Nemusí to být jako předtím.“

Důsledky se na mě projevily okamžitě. Místo abych byla naštvaná, smála jsem se.

„Tak jak by to mělo být? Podobně?“ zeptala jsem se, slova jako kyselina. „Prosím, řekni mi. Po tom všem, ty si ten, kdo rozhoduje o našem vztahu. Jak to chceš hrát v tuhle chvíli? Přátelé? Zasraní kamarádi? Nepřátelé? Oh, počkej. Já vím. Proč nehraješ to hovado, co mi zlomí srdce, a já budu žena, která nechce nic mít nic společného s touhle hrou v divadle? Proč to tak nemůže být?“

Zaťal čelist. Je naštvaný.

Skvěle.

Umím se vypořádat se zlostí.

Protočil očima a vydechl. Očekávala jsem, že začne křičet, ale nezačal. Namísto toho řekl tiše: „To, co jsem ti napsal v e-mailech, pro tebe nic neznamenalo, že ne? Myslel jsem, že můžeme být schopni mluvit o tom, co se stalo. Četla jsi je vůbec?“

„Jistě že četla,“ odpověděla jsem. „Nevěřila jsem tomu. Myslím, že jsi mě jenom krmil blbostmi, než jsem tebou začala pohrdat. Co je to za fráze? Udělal jsi za mě blázna poprvé, styď se. Udělal jsi ze mě blázna podruhé, - “

„Nelžu ti. Ani sobě. Udělal jsem jen to, co bylo pro nás nejlepší.“

„Děláš si ze mě srandu? Chceš, abych ti byla vděčná za to, co jsi udělal?“

„Ne,“ řekl s hlasem naplněným frustrací. „Samozřejmě, že ne. Já jen chci…“

„Ty chceš další šanci na to, abys mě zničil? Jak stupidní si myslíš, že jsem?“

Zavrtí hlavou. „Já chci, aby se věci změnily. Když budeš chtít přijmout mou omluvu, budu se ti omlouvat, dokud nepřijdu o svůj hlas. Chci jen, aby se věci mezi námi urovnaly. Mluv se mnou. Pomoz mi to napravit.“

„To nejde.“

„Cassie, - “

„Ne, Ethane! Ne teď. Nikdy znovu.“

On se naklonil. Je blízko. Moc blízko. Voní jako dřív a já nedokážu myslet. Chci ho dostat pryč ze své hlavy. Nebo ho mlátit tak dlouho, dokud nepochopí, že jsem celou tu dobu byla nešťastná a že je to jeho chyba. Chtěla bych udělat hodně věcí, ale všechno, co dělám, je, že stojím tady a nenávidím, jak bezmocně se kvůli němu cítím.

Jeho dech je stejně nepravidelný jako můj. Jeho tělo je napjaté. I přes všechno, co se stalo, nás stále mučí přitažlivost. Tak jako kdysi.

Díkybohu, že dveře jsou stále otevřené. Když vzhlédnu, uvidím Codyho se zmateným výrazem na tváři.

„Pane Holte? Slečno Taylorová? Je všechno v pořádku?“

Holt odstoupil dozadu a prohrábl si vlasy.

Spěšně jsem vydechla. „Všechno je v pořádku, Cody. Všechno je dobrý.“

„V pořádku,“ řekl s úsměvem. „Jen abyste věděli, budeme začínat.“ Zmizel a já tam zůstala s Ethanem sama. Oh, a taky s tím břemenem, které neseme.

„Máme tu práci,“ řekla jsem s třesoucím se hlasem.

„Tak ji pojďme udělat.“ Nadzvedl obočí a skousl čelist a na sekundu jsem si myslela, že nepůjde, ale on řekl: „Jestli je tohle to, co opravdu chceš.“

Pocítila jsem zvláštní pocit zklamání.

„To je.“

Beze slova přikývl a pak prošel ven dveřmi.

Nechala jsem si chvilku na to, abych se uklidnila. Obličej mi hořel, srdce divoce tlouklo a skoro jsem se začala smát, když jsem si uvědomila, že mě má naprosto omotanou okolo prstu, a to jsme ještě ani nezačali zkoušet.

Následující čtyři týdny budou těžké.

Narovnala jsem se a zamířila zpět do zkušebny. Po cestě jsem si vzala svůj scénář a vodu, protože je tu jen jedna židle u produkčního stolu a samozřejmě je vedle Holta.

Odtáhla jsem ji tak daleko, jak jen to šlo, a ponořila se do nepohodlného plastu.

„Všechno v pořádku?“ Marco nadzvedl své obočí.

„Jo, v pohodě,“ odpověděla jsem s úsměvem a cítila se jako první rok na Divadelní škole. Říkala jsem to, co chtěli ostatní slyšet, takže byli šťastní, že já nejsem. Hraju svoji roli.

„Tak to potom můžeme začít,“ řekl Marco.

Ozvalo se šustění papíru, když všichni začali listovat ve svých scénářích. Jaký skvělý nápad. Všechny dobré příběhy musejí někde začít. Tak proč by měl tenhle být jiný?

---

[1] Mrakodrap v New Yorku

[2] World Wide Fund for Nature – Světový fond na ochranu přírody