ABK - 11. kapitola

Překlad: Simča

"Udržuj své uši vztyčené. Nepřestávej se dívat za sebe. Protože jednoho dne tě najdu, a pak budeš mým jídlem. "

~ Erin Hunter

LIAM

Mlčela. Její ramena byla napjatá a ruce měla zkřížené. Její hnědé oči se zaměřily výhradně na sérii fotografií před sebou. Čím víc se snížila, tím víc vypadala jako ohrožená kočka: nejistá, ale připravenávytasit drápy na cokoliv, co se hýbalo. Vstal jsem a položil jí ruce na ramena.

"Co se děje? Dnes večer jsi řekla sotva dvě věci."

"Nelíbí se mi," odpověděla vážně a znovu pustila další fotku Liling a jejího budoucího manžela, i když jsme je všechny viděli přinejmenším už dvakrát.

"Mel, dej mi seznam lidí, kteří se ti líbí, jsem si jistý, že je mnohem kratší-"

"To není moje obvyklé pohrdání lidmi, které cítím, Liame. Dívám se na ni a vidím něco podobného mně a nelíbí se mi to."

Znovu jsem se ohlédl na tu ženu, a pak k Mel. "No, je pěkná."

Zamračila se na mě, strčila mě do ramene a vrátila se do křesla.

"Je pěkná, ale ty jsi úžasně krásná."

"Liame?" Zkřížila si nohy, jak jsem se opřel o stůl naproti ní. "Byla jsem někdy člověk, který potřebuje ověření od tebe nebo někoho jiného? Vím, že jsem krásná; užívám si, že tvůj zrak je dost dobrý,aby sis všimnul? Ano. Ale ať už je pěkná, nebo ne,to mě nezajímá. Zajímá mě, kým skutečně je."

Byly dny, kdy jsem zapomněl, že jsem byl ženatý zaabsolutní mrchu a v takových dnech, se ujistila, že mi to bude jasně připomínat.

"Na vteřinu ji vypustím hlavy. To Emilio, myslím, že by mohl být synem nepřítele mého otce. Můžu říct, že je to monstrum. "

"Řeklo nejnebezpečnější monstrum z nich," připomněl jsem jí; Samozřejmě, že na tohle se usmívala.

"Nebereš je vážně, že ne?"Její zamračení se ke mně otočilo a vše, co jsem mohl udělat, bylo pokrčit rameny.

"Nezdá se, že by se Lilingvůbec starala o podnikání své rodiny. Tenhle Emilio nemá peníze nebo prostředky k získání odstřelovače, aby střílel na naše děti, Mel. Neexistuje žádný důkaz, žebychom se jich měli obávat. Víme jen to, žeLiling může být ve skutečnosti do něj zamilovaná a žije její vlastníHollywoodskou pohádku. Je jenom dcerou Ju-LongaTaiyanga, jinak je bezvýznamná. On je hlavou rodiny a jenom on a jeho zasraný odstřelovačje náš problém. Vybrali jsme Penningtonskou akademii, protože je v irské čtvrti, kde vlastníme všechny okolní budovy a je tam špatná viditelnost. Ten, kdo střílel, nemohl vůbec vidět kvůli špatné viditelnosti a špatných povětrnostních podmínkách. Kdybych neměl v úmyslu ho vykuchat zaživa, tak bych ho zaměstnal."

"Nevykucháš ho." Narovnala se v křesle.

Věděl jsem, na co myslí, a já to tak nechtěl. "Melody."

"Liame, devět děti bylo zabito. Jsem zasraná guvernérka. Město potřebuje toho chlapa."

"Pak ho dostanou po smrti."

"Liame dříve, než oni vyhlásili válku, věděli, žebudeme reagovat. Odstřelovač není o nic lepší než pes - sebevražedný pes, ale nicméně pes. My se se psy nepotýkáme. Pokud ho osobně zabiješ, snížíš se. Nech, ať ho má město. Nebudou to čekat. Kromě toho, stále máš lidi ve vězení, že jo? Dovol, ať je veřejným nepřítelem."

Naklonil jsem se, uchopil ji po stranách obličeje. "Když přijde na každého, kdo míří pistolí na mé děti,

nezajímá mě, jak malý přede všemi budu, Melody."

"Tak jaký je tvůj plán, manželi?"

"Ublížím mu. Bude křičet. Bude krvácet. Zemře. Konec." Popadljsem sako zpoza křesla a přesunul se ke dveřím.

"Takže nebudeme mít o tomhle civilizovaný rozhovor?" Zavolala, když jsem došek ke dveřím. Zastavil jsem se a obrátil zpátky k ní. Neobtěžovala se vstát, jensi položila tvář do dlaně.

"Můžu nosit oblek. Můžu chodit do kostela. Ale poslední věc, kterou jsem, manželko, je civilizovaný. Nebudu hrát hry s těmito lidmi. Pokud budu muset vypustit bomby po celé Číně, pak to udělám. Za dnešek bude pomsta."

Zlý úsměv se šířil přes její červené rty. "Teď se mě snažíš jen vzrušit."

"Když už jsme u toho, tak proč nejsi pořád?" Mrkl jsem. "Budu v našem pokoji za hodinu, buď v tu dobu svlečená."

Než se mohlahádat, a já byl v příliš velkém pokušení, zavřel jsem za sebou dveře a snažil se ignorovat rostoucí erekci. Kurva.

Naklánějíc hlavu,jsem se snažil nemyslet, uklidnit se. Musel jsem nejdříve něco vyřídit. Soustřeď se,

Liame. Soustřeď se. Křikl jsem na sebe, ale nemohl jsem dostat ten její úsměv z mé hlavy. Kurva!

Sevřel jsem si kořen nosu a otočil se. Otevřel jsem dveře. Otočila se ke mně hlavou, jak mé oči putovaly po křivce jejích zad. Stála u mého stolu, oblečená v těsných smetanových šatech, které si oblékla ráno do práce. Boty na sobě neměla.

"Myslela jsem, že mám hodinu?" Vyklenula obočí.

"Lhal jsem." Zavřel jsem za sebou dveře a hodilsako na gauč, než jsem k ní přešel.

Obešla stůl a zkřížila si ruce na prsou. "Myslela jsem, že jsi chtěl mluvit se svým bratrem?"

"Jsem opravdu tak předvídatelný?" Zeptal jsem se, když jsem stál před ní, můj penis sebou škubnul; držel jsem se zuby nehty, abych ji neohnul přes stůl a nešukal ji až do rána.

"Pokud jde o naše děti, ano." Položila mi ruku na hruď a já položil svou na její bok. "Myslíš, že já jsem předvídatelná? "

"Ano, ale jen pro mně," zašeptal jsem, když se naklonila blíž.Odstrčil jsem pramen jejích tmavých vlasů z její tváře. Nikdo jiný jí nerozuměl stejně jako já a nechtěl, aby se to někdy změnilo. Její rty se vznášely nad mými. Sledovala mě pozorně očima.

"Pak tě musím udržet na nohou, ne?" Řekla a pomalu klesla na kolena přede mě. S lehkostí mirozepla pásek a kalhoty.Hrdě sevřela můj penis, jak jí zasalutoval. Nikdy se nepodívala ode mě pryč, její růžový jazyk olízl špičku a já se zachvěl.

"Do prdele!" Bylo to jediné slovo, které mi přišlo na mysl, když mě olízla od špičky až ke kořenu, pak sála moje koule. Její jazyk přejížděl požílách teď bolestivě pulzujících. Hladila mě rukama.

"Mel-kurva kurva!"

Spadla mi čelist, když mě vzala do úst, zuby jemně klouzalapo mém penisu.Užívala si to, sledovat mě bezmocného… sten po stenu vycházel z mých rtů, když mě pomalu mučila.

Nemohl jsem to už vydržet. Popadl jsem hrst jejích vlasů, držel jsem ji na místě, než jsem se jí strkal

do krku. Ochotně to přijala a uchopila mě za zadní strany nohou, aby se udržela na místě. Čím více

sála, tím rychleji jsem šukal její ústa. Byl jsem tak zatraceně nadšený, že můj penis vyklouzl přímo z jejích úst a poplácal její tvář. Neměl jsem se těšit z toho pohledu tak moc, ale nemohl jsem si pomoci. Zvedl jsem volnou ruku a přejel jí prsty přes rty. Líbala mě po straně penisu tak dlouho, že její červené rty zanechalyna mě značky.Vklouzl jsem zpět do jejích teplých, vlhkých, hříšných úst.

"Ach… to je ono,bejby." Zasténal jsem, jak jsem se ji zabořil do krku. Snažil jsem se pohybovat pomaleji, vychutnávat si každý tah, ale nemohl jsem. Jako zatracené zvířete jsem ji šukal ústa a vrážel tvrději a rychleji, tahal ji pevněji za vlasy. Její tělo bylo nebe, ale její ústa, byla kostel, výhradně pro můj penis a mně…

"Mel-o-dy." Vydechl jsem. Stříkal jsem do ní, jak mi srdce závodilo v uších, a ona pila všechno ze mě,

dokonce olízla špičku, když bylo hotovo. Vstala, opřela se a utřela si koutek úst.

"Máš nějakou další výmluvu, abys nemluvil se svým bratrem?"

Ignoroval jsem ji. Upravil jsem se, jak mě sledovala.Její bradavky jasně vyčnívaly ven přes její podprsenku.

"Tohle není konec, manželko."

"Už jsem mokrá, manželi.“

To mě poser.

Protahujíc svou čelist do strany, jsem přikývl a vrátil se ke dveřím bez dalšího slova. Neal. Musel jsem se soustředit na Neala.

MELODY

V okamžiku, kdy odešel, Fedel vstoupil do pracovny, když jsem si nabídla Liamovu brandy. Dveře

zaskřípaly, jak se zavřely.

"Šéfe?"

Vypila jsem skleničku. Brandy pálila jako tekutý oheň dolů do mého krku.

"Fuj, zabije se touhle sračkou," řekla jsem, i když jsem si nalila druhou sklenku.

"Podle toho, jakji pije, si nejsem jistý, jestli má na něj ještěnějaký vliv," odpověděl.Stál, jako kdyby byl v armádě: ruce za záda, hrudník hrdě nadutý, oči bez emocí. Když jsem poprvé přišla do tohoto domu, měla jsem armádu mých lidí: Monteho, Bena, Jinxe… a teď to byl jen on. Jinxzemřel na jediném místě, o kterém smýšlel jako o domově: na obloze. FBI řekla, že to byla nehoda, že pták vletěl do jednoho z křídel letadla, ale bylo to cítit jako kravina, protože to byla kravina. Já měla být v tom letadle. Byla jsem ten, kdo měl zemřít, stejně jako Monte, stejně jako Ben. Teď to byl jen Fedel.

"Šéfe?"

"Emilio EstebanCortés," uvedla jsem, zvedalajeho fotku. "Víš, koho mi připomíná?"

"Ne šéfe." Přistoupil blíž a zavrtěl hlavou.

"MarcoseFelipehoCarrasca."

"El Rojo? Mexický drogový magnát?" Zněl příliš šokovaně pro člověka, který si měl udržovat čistou mysl a oči otevřené pro cokoliv, co by nám mohlo ublížit. "Šéfe, při vší úctě, El Rojoje mrtvý již více než deset let; viděla jste to na vlastní oči, než jste se provdala do rodiny Callahanů."

"A pak to byla tvoje práce, aby ses ujistil, že jeho žena a děti byly také pryč."

"A taky jsem tak provedl. O každého posledního člena rodiny Carrasco bylo postaráno, madam. "

Sevřela jsem si kořen nosu – zvyk, kterého jsem se nemohla vzdát nyní díky Liamovi. Zavrtěla jsem hlavou.

"Povídalo se, že tenkrát El Rojo měl nemanželského bastarda s nějakou tanečnicí z Ameriky, kterého ukryl ke své sestře- "

"Madam, nemanželské dítě? Myslíte si, že je nemanželským bastardem jednoho z nejznámějších drogových baronů v Latinské Americe a přišel do Chicaga, aby se pomstil? Madam, pokud se sem dostal, musel se nejprvedostat přes všechny nepřátele jeho otce, nemluvě o naších špionech na jihu-"

"POSLOUCHEJ!" Praštila jsem do stolu a vstala. "Dělám to téměř dvě zasraný desetiletí! Moje instinkty mě nikdy nezklamaly! Dívám se na tuto dívku, Liling; dceru nejznámějšího člověka v Číně a ona jde a vezme si bezcenného Mexičana? Mexičana, kterého vidím a automaticky pomyslím naMarcoseFelipehoCarrasca; moje mysl si se mnou nezahrává, neblázním! Jsem ostřejší, než jsem kdy byla v mém životě. Díváš se na tyto fotografie, jako můj manžel, a vidíte, co? Právníka? Láskou poblázněnouČíňanku s mocným příjmením? Hádej co. Byla jsem ta dívka, na první pohled to dokážu rozpoznat, ona se k někomu přivdává, ne snižuje. Najdi Emilia, Fedele a střel ho mezi oči, než se naštvu!"

Rodina Carrasco málem zničila mého otce. Pravě když onemocněl, Marcos-El Rojo-ukradl více než polovinu svéhokokainu a zabil desítky našich lidí. Setnul jim hlavy a nechal je na místě, jen aby dokázal tvrzení - že Giovanniovinezmůžou nic. A měl pravdu; můj otec bojoval, jen aby udržel Iry na uzdě, a Rusové byli stejně špatní. Neměl čas se zaměřit na Mexiko; Jeho hrdost mu nedovolila prohrát nadSedricem. Málem jsme ztratili všechno - naši hru, naše bohatství, naši moc - za to vše proto, že nějaký zasraný Mexičan se jménem TheRed, se odvážil vstoupit do ringu, který pro něj nikdy nebyl.

"Šéfe, rád ho zabiju na potkání. Už jste mluvila o tom s Liamem?"

"O čem mluvím nebo nemluvím se svým manželem, není tvoje starost. Co je moje starost, je, že někde dýcháv tomto městě. To je nedokončená věc Giovanniových, Fedele. Nezajímá mě, jak to uděláš, prostě ho srovnej se zemí. Jen vyslovit jeho jméno zanechává pachuť v mé puse,"řekla jsem anapila se z láhve.

"Samozřejmě." Přikývl, než vyšel. Teprve když byl pryč, jsem se posadila. Měla jsem z toho špatný pocit… z toho všeho.

A pokud šlo o mou práci, pokud šlo o mou rodinu,věřila jsem špatným pocitům.

LIAM

"Kdo sakra?" Zařval, rozrazil dveře a ztuhnul v jeho stopách, když mě uviděl. Byl bez košile a džíny mu visely nízko na bocích. Ohlédl jsem se za něj a viděl Minu ovinoutpovlečení kolem ní.

"Zaneprázdněný, bratře?" Zeptal jsem se.

Jeho obočí se vyklenulo, jak si mě pečlivě prohlížel. "Byl jsem."

"Byl, je minulý čas. Pojďme se navečeřet. "

"Je jedna ráno, Liame."

"Dobře, potom nasnídat."

"Rád půjde!" Zařvala Mina, hodila mu tričkoa to mu přistálo na hlavě. Zíral, neobtěžoval se ho sundat z hlavy, když se na ní otočil.

"Zdá se, že bych rád," vyštěkl na ni předtím, než zavřel dveře. Sundal si tričko z hlavy a vklouzl do něj.

Neřekl ani slovo, dokud si nevšiml, že jsme opravdu šli do kuchyně.

"Opravdu budeme snídat?"

"Dělám zabijácké omelety," ušklíbl jsem se, otevřel dveře, a jak jsem si myslel, všichni byli pryč, jen úklidová služebná tu byla. Drhla podlahy.

"Můžete odejít," řekl jsem, aniž bych se obtěžoval na ni podívat, když jsem šel k lednici.

"Když se řekne zabijácké omelety, nezahrnuje je to ve skutečnosti žádné umírání, že ne?" Vyptával se, jak táhl za sebou stoličku a posadil se ke kuchyňskému ostrůvku.

Položil jsem vejce, cibuli a papriky vedle sporáku a začal hledat pánev. "Opravdu si myslíš, že bych tě zabil, bratře? "

"To záleží."

"Na čem přesně?" Položil jsem pánev na sporák, popadl nůž a jeho oči se na něj podívaly, pak zpět k mému obličeji.

"To mi řekni ty."

Začal jsem krájet cibuli a neodpověděl jsem, protože jsem si nebyl úplně jistý, jak reagovat, nebo začít tento rozhovor. Skvělá věc naNealovy byla ta, že někdy neměl trpělivost.

"Liame, co se kurva děje? Proč mi děláš omeletu v jednu ráno? "

"Můj pokus o bratrské sblížení." Popadl jsem papriku.

"Bratrské sblížení?"

Nelíbilo se mi, jak si na to odfrknul. "Co? Jsme bratři; nemůžeme se sbližovat?"

"Ne." Bojoval se smíchem. "Nebo alespoň ne ´pojďme si udělat omelety´ způsobem. "

"Už jsem nakrájel zasranou cibuli, budeme mít omelety."

"Jasně."

"Zatraceně, Neale… můžeš na chvíli předstírat, že je to normální? Že zatraceně jímespolečně zasraný omelety? Ježíši Kriste."

Neřekl nic jiného, ​​když jsem krájel s lehkostí rajčata, pak popadl máslo.

"Kde je sůl?" Zeptal se a já ucítil, jak mi nahlížel přes rameno.

"Nepřidám sůl, pepř přidám."

"Žádná sůl? Cože?"

"Ano. Žádná sůl. Mám dost věcí, které mi zvyšují krevní tlak, děkuji,"zabručel jsem.

"Bez soli není omeleta dobrá," zamumlal si pod vousy. Když jsem se otočil zpátky k němu, předstíral, že si píská, jako kdybyto byla nějaká zatracená kuchařská show.

Naštěstí to byla jeho poslední poznámka, jak jsem všechno připravil. Jednou jsem hodil omeletu na pánvi a pak jemu na talíř, než jsem vzal kuchyňskou sůl a dal ji vedle něj.

"Děkuji." Hodil si na omeletu velké množství, než si dal sousto. "Není to kurva špatný."

"Cítíš ji vůbec? Vypadá to, že je jen evakuována do tvých úst." Sledovat ho jíst byl vždy pohled; mysleli byste si, že hladoví.

Přitáhl jsem si židli vedle něj a nandal si svoje vejce. Na chvíli jsem zíral na náš odraz v nerezové oceli napříč ostrůvku. Jako vždy, když přišlo na svaly, nikdo na něj neměl. Byl jako tank. Vždycky jsem nenáviděl, jak se nade mnou tyčil, když jsem vyrůstal.

"Měljsi někdy pocit, že tě otec nenáviděl?" Nakonec jsem vypálil. On zakašlal, jeho tvář zrudla. Zakoulel jsem očima a podal mu sklenici vody. "Je ta otázka opravdu tak překvapující?"

"Od tebe… jo." Promnul si krk. "Cítil ses tak?"

"Nemluvím o sobě, mluvím o tobě. Ale ne, nikdy. Vždycky jsem věděl, že mě otec miloval."

"To muselo být pěkné." Shrbil se nad talířem.

"Takže ty ano. Cítil ses, jako by tě otec nenáviděl- "

"Liame,snědl jsem tvou omeletu;navedeš mě teď k tomu, co se děje? "

"Wyatt má pocit, že ho nenávidím," přiznal jsem s povzdechem, aniž bych se obtěžoval k jídlu. "Žárlí na Ethana a nejhorší ze všeho je, že si o sobě myslí méně."

"Hm."

"Hm? To je vše, co řekneš? Hm?"

Přikývl. "Nejsem si jistý, co na to říct. Zdá se mi to normální."

"Jak může být pocit, že ho nenávidím a žárlivost normální?"

"Možná ne pro tebe," odsekl. "Ty jsiEthan. Vždycky jsi byl přirozeně ve všem dobrý. Dokonce, i když jsi byl nemocný,makal jsi na sobě dvakrát tolik, a přesto dokázal, že jsi byl lepší než já. Je normální, že někdo, kdo bojuje, žárlí na někoho, kdo to má lehké. Nezáleží na tom, jak je Wyatt skvělý, Ethan ho prostě zastíní, a Wyatta to jen naštve, protože Ethanto nedělá schválně. On je prostě sám sebou. Ty, na druhé straně, jsi to dělal schválně. "

"Já? Byl jsem v podstatě krypl- "

"Jak dlouho to bude tvoje výmluva, Liame? Sešel jsi z cesty, abys dokázal otci, že jsi lepší než já a já… já jsem nic nedělal, jen sledoval to, protože jsem si to u tebe nechtěl znovu posrat jako bratr. Udělal jsem jednu chybu a tys to nemohl nechat být. Dobře. To máš jedno, byli jsme děti, naučil jsem se s tím žít. Ale co teď? Jsme na tom mnohem lépe, než jsme byli předtím? Ano. Budu stále stát vedle tebe, i když i nadále mi budeš nadávat? Ano. Jsi moje krev. Jsi můj bráška.Pamatuju si den, kdy ses

narodil. Jsem na to hrdý. Nicméně, byl jsi někdy hrdý na to, že jsem tvůj bratr? Ne, protože to je jeden titul, který nepřijmeš. Bez ohledu na to, co děláš, nebo jak skvělý jsi, budeš i nadále druhý synSedricaCallahana. Vlastně je to ironie, ale kdyby ses narodil první, byl bys úžasný starší bratr, protože bych tě rád následoval, a ty by ses nikdy nemusel bát, že tě bodnu do zad a vezmu si titul, který by měl náležet prvnímu synovy."

Otevřel jsem ústa, abych promluvil, řekl mu, že jsem nechtěl být první, že se mýlil, ale opět, všechna má slova mě zradila. Vše dokonale uvedl, jako kdyby čekala roky, abypromluvil… možná, že skutečně čekal.

"Budeme potřebovat něco mnohem silnějšího než vodu, pokud budeme mít tento rozhovor."

Vstal a prohledal skříňky, dokud nenašel víno na vaření. "Dostatečně dobrý?"

"Dost dobrý." Přikývl jsem. Dopil jsem vodu a natáhl svůj hrnek.

"Jeden hrnek pro tebe, láhev pro mě." Usmál se, než se napil. Skutečnost, že se stále mohl skutečně usmívat…

"Nejsem si jistý, jestli jsem někdy byl pyšný," zašeptal jsem, zíral na červené víno, jako na krev v šálku.

"Nicméně jsem byl vděčný."

"Vděčný?"

"Jo." Byla to pravda. "Pořád jsem na to myslel. Mohl jsi požádat dědečka o podporu. SeShamusem na tvé straně, bys dostal podporu od Irů. Měl jsi manželku Irku, prvorozenství, schopnost… následovali by tě. Kdyby následovali, Olivia by se nikdy nestala chamtivou; byla by šťastná, že je příští hlavou domu. V okamžiku, kdy otec byl pryč, mohl jsi mě s lehkostí zabít."

"Hm." Napil se.

"Řekni hm ještě jednou-"

"To je důvod, proč jsem nikdy nemohl být lídrem. Moje mysl takhle nefunguje. Tys pořád myslel na to, jak bych mohl být CeannnaConairte. Jen jednoduchá aliance zde, zavraždit svého bratra tam. Žádný velký problém.Takhle si prostě myslel, pravděpodobně s lehkostí. Mezitím já se jen snažím zůstat naživu, a nedělat naší rodině ostudu. Jsem chlápek od drog a pistolí. Chlápek od drog a pistolí není Ceann na Conairte. "

Řekl to jako by to bylo jasné. "Mohl jsi mít toto všechno, Neale. Titul, moc, všechno; Jak jsem si nemohl myslet, že jsi to nikdy nechtěl?"

"Jsme odlišní. Vše, co jsem kdy chtěl, bylo, aby moje rodina byla v bezpečí. Trochu respektu a žít ve větším přepychu, jaký jsem jen mohl mít… Mám to všechno. Proč víc? Podívej, ty takhle nepřemýšlíš, ty přemýšlíš takhle, stačilo by se zbavit jen pár těl a měl bych svět. Nedokážu vysvětlit, proč jsem jiný. Prostě jsem. A je to tak. Jsme jako páv a havran."

"Tak co mám dělat, když mám dva syny, kteří jsou stejní? Co mám dělat, když oba Wyatt a Ethan se nevyřeší přirozeně jako my dva?"

Pokrčil rameny. "Máš dvě možnosti: modli se, ať jsi mrtvý dřív, než se rozhodnou navzájem zabít, nebo zatímco budeš naživu, jim můžeš ztížit život natolik, aby bez sebe nemohli žít."

Snadněji se řekne, než udělá.