25D - 1. kapitola

Překlad: Clarissa

Chloe

„Upřímně nemám tušení, proč se rozčiluješ,“ zavrčel Seth a skočil na postel mojí spolubydlící. „Nechal bych si uříznout levou ruku, abych mohl strávit Vánoce v Aspenu.“

„To je lež a ty to víš,“ otočila jsem se zpátky k zrcadlu a pročesávala jsem si kartáčem mé dlouhé blond vlasy a ignorovala jeho popichování. Musel to vidět mnohem lépe než kdokoliv z nás, že jeho otec platil nejen za všechno už od minuty, kdy vstoupil do kampusu UCLA (pozn. University of California, Los Angeles), ale byl ochoten zaplatit škole za ohýbání pravidel, aby ho nechali projít.

„Není. Miluju lyžování a snowboarding.“ Sedl si a posunul se k okraji postele. Jeho rozcuchané blond vlasy a jeho nádherný dobrý vzhled byly jediným důvodem, proč jsem s ním randila. Nic jiného mezi námi nedávalo smysl. On byl atlet bez mozku se sklonem k pivu a jakékoliv hře v TV a já byla designerka, plavkyně a k smrti jsem nenáviděla sport.

„Mluvím o tom, že by ses vzdal tvojí levé ruky.“ Otočila jsem se na židli a ušklíbla jsem se. „Chystáš se být velkou fotbalovou hvězdou, pamatuješ?“

„Jojo, a ty budeš litovat, žes mě nechala.“ Pokrčil jedním ramenem a prohrábl si vlasy.

„Když už o tom mluvíš...“ Chtěla jsem nadhodit téma našeho rozchodu, ale posledně, když jsem to udělala, tak se ten chudák kluk rozbrečel. To bylo otřesný.

„Znovu o tom nemluv.“ Stoupl si a přešel ke mně. „Víš, jak se kvůli tomu cítím.“

„Jo, ale já jdu ve svém životě dál, Sethe. Záleží mi na tobě, opravdu, ale míříme každý jiným směrem. I když to byla velká jízda.“

Sklouznul jeho rukama kolem mého pasu a přitulil svou tvář k mému krku. „Nemusí to skončit, Chloe. Jenom protože jedeš k tvýmu tátovi na měsíc, tak to nemusí nic znamenat. Vrátíš se zpátky a můžeme se dát zase dohromady. Budeme to teď považovat jen za pauzu.“

„A co když někoho potkáš, zatímco budu pryč?“ Zatlačila jsem do jeho hrudi, chtěla jsem ještě jednou vidět jeho tmavě modré oči, než ho vykopnu z mého života.

Uchechtl se a dotkl se strany mé tváře. „Pak budeš mít zasranou smůlu. Ona bude tady a ty ne.“

Nemohla jsem si pomoct a smála jsem se. Cenila jsem si jeho zvráceného smyslu pro humor, ale ve vší upřímnosti, jsem sakra doufala, že by mohl někoho potkat, zatímco budu pryč. Zlomení jeho srdce se zdálo být nemožné, ale náš společný čas byl pryč.

Jeho další rok na UCLA vypadal, že bude pro něj dobrý a já musela vést bitvu uprostřed arktických mrazů s mým staroušem. Zatřásla jsem se, když jsem pomyslela na to chladné počasí, než jsem odstrčila Sethovu ruku pryč.

„Dobře. Vypadni. Musím si dobalit věci a chytnout můj let. Uvidíme se po Vánocích na promoci.“

Sklonil se a otřel svoje rty o moje, než odběhl ke dveřím. „Ne, že se zamiluješ, až budeš pryč. Jednoho dne budu velká hvězda a potřebuju vedle sebe žhavou blondýnu. A to jsi ty, panenko.“

Mrkl na mě a já protočila oči.

V žádném zatraceném případě neexistovalo, že bych se stala sladkým doplňkem nějakého chlapa. Na tohle drama jsem měla až moc snů.

Jo, náš vztah skončil. On to mohl nazývat pauzou, když mu to pomůže.

Dveře se se zaklapnutím zavřely a já si pospíšila s dokončením balení věcí na můj výlet. Byl to skvělý semestr, poslední semestr. Moje vysokoškolská kariéra skončila o šest měsíců dřív,  kvůli kurzům, které jsem si vzala předtím v létě. Byla jsem unavená studiem a kreslila jsem návrhy jen proto, abych je zařadila do nižší kategorie a roztrhala kousek po kousku ve jménu vzdělání.  

Bzučení mého mobilu mě vytáhlo z mých myšlenek a byla jsem za to vděčná. Škola byla mrcha a byla jsem ráda, že jsem ji dokončila a byla za mnou.

„Haló?“

„Máš všechno zabalený?“ Můj šestnáctiletý bratr, Parker.

„Mám. Přijedeš mě vyzvednout na letiště?“ Přitiskla jsem mobil ke straně mého obličeje a dokončila vyprazdňování šuplíků. Jediná věc, která tam zbyla, byly bonbonové kalhotky, které mi Seth letos koupil jako vtip k narozeninám, nebo alespoň jsem si myslela, že to byl vtip, až dokud se nezeptal, jestli je může ze mě sníst. Zakroutila jsem nad tou myšlenkou očima.

„Ne, sakra. Táta mi nedovolí, abych řídil ve sněhu.“ Můj bratr si odfrkl, což mě rozesmálo. Strávit příštích pětadvacet dní s mým otcem bude trochu mučivý, ale s Parkerem po boku by to mohlo stát za to.

„Takže jsi po celou zimní sezónu bez auta? To je na prd.“

„Rodiče jsou na prd.“ Uchechtl se. „Jsem upřímně překvapenej, žes s tím souhlasila. Vím, jak nesnášíš zimu. Co ti nabídl?“

Nesvěřila jsem se nikomu s dohodou, kterou můj táta položil na stůl, zejména protože se to zdálo být směšné.

„Pětadvacet dní v Aspenu s vámi za zafinancování mojí oděvní značky.“

Zapnula jsem svou poslední tašku, když moje spolubydlící, Jessie, vstoupila do studentskýho pokoje.

„Proč pětadvacet dní?“ řekl Parker.

„Nemám tušení. Myslím, že doufá, že se zamiluju do toho mrazivýho počasí a budu tam chtít zůstat, abych vedla jeho oděvní značku.“

„Nebo se k němu přidáš. To je dobrý, ale není to skvělý.“

„Není není slovo.“ Opravila jsem ho a sedla si na svou postel, když Jessie padla dolů vedle mě, její rty se přivřely v zamračení. Byly jsme spolu v našem studentském pokoji pět let. To bylo na opouštění školy nejtěžší, bez pochyby.

„Nech si svojí gramatiku v Californii a přivez svoje špatný kuchařský dovednosti. Jsem hubenej jako tyčka a vypadá to, že dámám se líbí svalnatý chlapy. Pomůžeš?“

„Tohle můžu udělat. Uvidíme se brzy. Mám tě ráda.“

„Hej,“ hlas mého bráchy nebyl nic jiného než šepot, který zněl úplně stejně jako když mu bylo osm.

„Co?“

„Mám novou hru Mortal Kombat. Seš pro, abych ti v ní nakopal zadek, co?“

Nahlas jsem se smála. „Tys tak klesnul, kámo. Někdo tě potřebuje naučit, jak zacházet s dámou.“

„Beru, babko.“ Položil telefon a já si svůj vložila do zadní kapsy. Muži v mém životě byli vtipní, když už nic jiného.

„Zabalila sis všechno?“ pustila mě Jessie a stoupla si.

„Ano. Co kdybysme si dali burger a pak večer zašli na pláž? Poslední dobrodružství než zamířím do Antarktidy?“

„Není tam taková zima, Chloe.“ Zhluboka se nadechla a rozhlížela se po pokoji, jako kdyby očekávala, že něco vyskočí z nicoty. „Byl tu Seth?“

„Jo, snažil se mě přemluvit, abych nejela nebo ho vzala s sebou.“ Svázala jsem si vlasy do vysokého culíku a zastavila se u mého prádelníky, popadla svou debetní kartu a šoupla si ji do kapsy. „Cítíš jeho kolínskou?“

„I lidi ve vedlejším pokoji cejtí jeho kolínskou.“ Otevřela dveře a vrátila se zpátky, aby mi je podržela. „Myslíš, že vy dva tuhle pauzu přežijete?“

„Ne, ale řekl mi, že pokud někoho najde, tak budu mít smůlu, takže doufejme, že tomu tak bude. Možná někoho najdu taky.“ Šla jsem na konec chodby a otočila se, když vybouchly konfety z otevřených dvěří přímo za námi.

Jess se smála a proběhla kolem mě, otevřela dveře a vpustila dovnitř studený vzduch, který nás lákal jít ven a hrát.

„Přijdeš o všechny párty tady. Prázdniny jsou tu zábavný.“ Jessie vytáhla klíčky z její kapsy a držela je nahoře. „Budu řídit.“

Přišli jsme k její staré Hondě, když mě přepadly vzpomínky. Nejela jsem k tátovi na Vánoční prázdniny od té doby, co jsem před pěti lety přišla do Los Angeles. Tradičně trávil prosinec až do konce ledna v Aspenu v Coloradu, což můj bratr miloval. Já to nesnášela. Jako dítě jsem chtěla žít dva měsíce před krbem a čekat na minutu, kdy jsme mohli pospíchat zpátky do Arizony.

Žádní kamarádi, žádná rodina, nic než malý brácha a protivný otec, kteří mi dělali společnost v těchle časech. To nechalo kyselou pachuť v mojí puse. V minutě, kdy jsem přijela do tepla jižní Californie, zbláznila jsem se do toho. Už žádné ježdění do zasněžených hor a předstírání, že to miluju. Žití ve lži bylo součástí mé minulosti. Doufejme.

Nasedli jsme do auta a Jessie se snažila nastartovat, ale já jsem hravě strčila její ruku zpátky. „Je to tady perfektní. Neplýtvej svým benzínem.“ Její rodiče byly strašně chudí a ona se prokousala vysokou díky různým stipendiím a několika prácím. Snažila jsem se pomoct tam, kde jsem mohla, ale Jessie Millerová byla hrdá, když nic jiného.

„Mrzne tady!“ Nastartovala auto a vyjela do rušné ulice a pak projížděla kampusem.

„Holka, ty nevíš, co je mráz.“ Podívala jsem se na ni, když se mé srdce v hrudi sevřelo. „Pojedeš se mnou do Aspenu? Bude to tam bez tebe sakra osamělý.“

„Cože?“ Podívala se na mě a usmála se. Její tmavě oříškové vlasy byly rozcuchané, jako vždycky bývaly. Ona byla vřelá a milující, ten druh kamarádky, kterou si nikdo nezasloužil a každej ji chtěl. „Ne. Jedu navštívit moje rodiče. Moje malá sestřička by mi nikdy neodpustila, kdybych nepřijela domů na Vánoce.“

Krátce jsem si povzdechla a otočila se, abych sledovala slábnutí světel, když jsme mířili jižně do San Diega. Bude to delší cesta, ale bylo to to, co jsme Jessie a já často dělali.

„Budeš jim muset říct, proč tam letos nejsem.“ Překřížila jsem si ruce přes hruď a vytáhla jsem svoje nohy nahoru na sedačku. „A schovat mi ovocný koláč tvé mámy.“

„Oni budou teda pekelně zklamaný.“ Nakrčila svůj nos. „Nemáš ten hnus doopravdy ráda, že ne? Všichni jsme si mysleli, že jsi byla jen milá. Dokonce i máma si tom myslela.“

Smála jsem se, nemohla jsem si pomoct. „Mám ráda koláče. Je to koláč.“

„Ano, my víme. Stáhne ti to pusu, jako kdybys cucala citron.“ Vtáhla svoje tváře a já ji za její snahy odměnila zahihňáním.

„Vůbec se na ten výlet netěším. S tátou jsme si nebyli blízcí od té doby, co máma umřela.“

„Pak je možná teď čas na to, abys začala na tvém vztahu k němu pracovat.“ Nátáhla se a stiskla moji ruku. „On je jediný rodič, kterého máš a očividně chce s tebou trávit čas, co?“

„Myslím. On mě k tomu nutí. Kdo tohle dělá?“

„Někdo, kdo nemá žádnou jinou možnost.“ Podívala se na mě vědoucně a já si mumlala pod vousy, opakujíc její slova jako neposlušné dítě.

Ona se smála a zahnula na dálnici, stáhla její okénko dolů a kývla k mému.

„Pokračuj a udělej to. Já vím, že to chceš.“

„Opravdu?“ Stáhla jsem ho dolů a posadila se v mé sedačce. Jessie nesnášela vítr v jejích vlasech, ale já nemohla myslet na lepší způsob jak žít.

„Co když tohle všechno bylo součástí mistrovského plánu?“ zeptala se Jessie.

„Cože, jako že můj otec kýve mrkví na konci klacku, aby mě na zimu dostal do Aspenu?“

„Ano. Co když potkáš muže svých snů a bláznivě se zamiluješ?“ podívala se na mě Jessie holčičím pohledem a já ji dramaticky umlčela.

„Muže mých snů? Musel by být sexy, sladký, zábavný a mít talent pro módu.“ Pokrčila jsem ramenem. „To se zřejmě nestane....nikdy. Já se prostě nakonec usadím, jako to dělá většina lidí.“

„Talent pro módu?“ Smála se a odfrkla. „Který chlap má talent pro módu a když už jsme u toho, co je to sakra talent?“

„On existuje. Já vím, že jo.“ Pokrčila jsem ramenen a vklouzla dlaněmi pod moje stehna. „Můj otec má talent pro módu. Jeho lyžařská a snowboardová značka se prodává velmi dobře. Potřebuje vytáhnout lepší barevnou škálu, aby mohl zdvojnásobit zisky, ale to už jsem mu říkala, až jsem byla fialová v obličeji.“

„Tak mu to řekni jinak. Možná, že když tě uvidí v akci jako návrhářku, začne respektovat tvůj názor trochu víc. Jsi pořád jeho malá holčička. Dokaž mu, že jsi vyrostla v nezávislou ženu.“

„Proč mluvíme o mém otci? Zpátky k muži z mých snů.“

Uchechtla se a kývla. „Ano, pokračuj tam, kdes skončila.“

„Chci, aby měl postavu nejmíň jako quarterback než obránce, vysoký a neskutečně hezký.“

„Takže jako Seth?“

„Jo, ale s hnědýma vlasama a vřelýma hnědýma očima. A taky hezký smích. Sethův smích je příšerný a připadá mi falešný.“

„Souhlasím. On to dělá, aby si ho všímali. Všichni fotbalisti to tak dělají.“ Poklepávala si na volant, když z rádia hrála dobrá písnička. „A musí mít rád tvoji rodinu.“

„Hodně štěstí s mým tátou, ale můj brácha...jo. Musí být taky dobrý vzor. Žádný opilec nebo někdo, kdo nahání děvky, víš?“

„Myslím, že nevadí, jestli to dělal v minulosti, ale ne teď. Všichni jsme byli blbí, když jsme dospívali.“

„Já nebyla.“ Nabubřele jsem se na ní podívala a vystrčíla svůj nos nahoru.

„Ty seš pořád taková.“ Bouchla mě do ramene a já se rozesmála.

Milovala jsem dobré tmavé pivo a párty stejně jako ta holka vedle mě, ale spaní s kdekým šlo mimo mě.

„Plán je jednoduchý. Chystám se strávit prosinec s mým tátou, většinou se budu soustředit na mého malého bráchu, a když tohle všechno skonči, budu mít obrovské množství nakreslených návrhů pro mou oděvní značku a peníze, které do ní vložím.“

25 dní s mým otcem a peníze pro mou společnost budou moje. To zvládnu.

„Pak se vrátíš zpátky k nám domů?“

„K tobě. Jasně.“

„Ne k Sethovi?“ Pohlédla Jessie mým směrem.

„Proč se tak staráš o Setha?“

„Jen si myslím, že je to hodný kluk a měla bys být opatrná s jeho srdcem. Vím, že je do tebe blázen.“ Pokrčila rameny.

„On chce snovou manželku, Jessie. S tím nikdy nebudu souhlasit. Já chci partnerství s vášní. Někoho, kdo bude podporovat moje sny a pořád půjde taky za těmi svými.“

„Ty nemyslíš, že je Seth takovej?“

„Vůbec ne. On chce, abych podporovala jeho sny a smála se do kamer. To není možné.“ Odfrkla jsem.

„Není není slovo.“ Smála se a uhnula z mého dosahu, když jsem jí chtěla plácnout.

„Mám tě ráda. Budeš mi chybět:“ Stiskla jsem její rameno, když se otočila, její oči plné slz.

„Ty mě taky, ale tohle bude pro tebe úžasný. Cítim to hluboko v sobě.“

„A vrátím se k tobě po Vánocích, oh vzácná jasnovidko?“

„Rozhodně ne. Budeš zamilovaná a zbožňovat zimu.“

„Možná. Snad. Ne, nikdy.“

Smáli jsme se a užívali si hloupý vtipkování, které mezi námi pokračovalo po zbytek večera. Pojedu do Aspenu a budu hrát absurdní hry mého otce, až dokud nepřijde čas, abych nastoupila zpátky do letadla a vrátím se zpátky do mého života. Nebylo nic, co bych mohla najít v Coloradu a co by změnilo můj názor.

Dokonce ani láska.