Wildcard#3 - 9. kapitola

Překlad: Aileen

Scarlett

Mrknu přes rameno na Jakea, který spí na zadním sedadle Ryderova auta. Byl to dlouhý den a já jsem překvapena, že vydržel tak dlouho. Usměji se, když se podrbe na nose a přetočí se.

„Byl to pro něj velký den,“ prohodí Ryder.

Přikývnu a opřu si hlavu o okénko. Byl to velký den pro nás všechny. A vše se to zdá ještě těžší, když se snažíte neustále nosit statečnou tvář.

Celý večer se usmívám a předstírám, že je vše v pořádku, přičemž jediné po čem toužím, je pět minut o samotě, abych mohla zavolat Penny a zeptat se jí, co má do háje znamenat ta zpráva. Jsem zmatená a vyděšená.

Já to prostě nechápu. Proč by mi to psala? Poslední co jsem jí napsala, bylo, že jsme bezpečně dojeli a ona mi odepíše, ať řeknu Ryderovi pravdu? To nedává smysl. Žaludek se mi z toho celý kroutí. Něco tu nesedí. Co když se něco dozvěděla o Tonym? Možná mě tak varuje, abych řekla Ryderovi pravdu dřív, než to udělá někdo jiný.

„V pohodě?“ zeptá se Ryder. Letmo na mě pohlédne a v jeho modrých očích se zračí obavy.

Přikývnu a stisknu mu ruku. Z myšlenky, že by znal pravdu, se mi udělá špatně. Žluč se mi nahrne do krku a já mám pocit, že budu zvracet.

„Zastav,“ zařvu. Otevřu dveře, vyběhnu z auta a dostanu ze sebe valnou část dnešní večeře.

Ryder vystoupí z auta, přejde ke mně a čupne si. „Bože, jsi v pořádku?“

„Jo, myslím, že to je pásmová nemoc,“ zalžu.

Podá mi kapesník a rukou mi tře záda. Popadnu láhev vody, která je v držáku na pití a loknu si, abych vypláchla ústa. Nemůžu si pomoct, ale usměji se, jelikož s Jakem to ani nepohnulo. Ten kluk by zaspal i zemětřesení.

„Chudák dítě. Pojďme tě dostat domů a do postele.“

Zbytek cesty jedem v tichu. Jake spí, když zavřu oči - hlavně se vyhnout jakýmkoli otázkám, které by mi Ryder mohl položit. Cítím se blbě a poslední, o co mám zájem, je rozebírání mých pocitů.

Otevřu oči jen, co dorazíme na příjezdovku. Jake se zavrtí, ale spí dál. Vystoupím a čekám, až Ryder Jakeovi odepne pás a odnese ho dovnitř. Jdu za ním do pokoje pro hosty a sleduji, jak ukládá Jakea do postele.

„Uvidíme se později,“ zašeptá a políbí mě.

Usměji se a jsem šťastná, ale zároveň mám pocit, že si ho nezasloužím. Vidět ho, jak skvěle vychází s mým synem, dělá divy s mým srdcem. Vždy jsem chtěla pro svého chlapečka to nejlepší a víc než kdy jindy jsem si jistá, že Ryder je to nejlepší.

Jen doufám, že o nic z toho nepřijdu.

***

Poté co převleču Jakea do pyžama, vrátím se k sobě do ložnice. Ryder nám v kuchyni připravuje pití, takže se rozhodnu využít příležitosti napsat Penny. Ve skutečnosti s ní chci mluvit a pochopit proč mi napsala to, co napsala, ale nemohu riskovat, že by mě slyšel Ryder. Jen při té myšlence se zachvěji. Už nejsem tou osobou, kterou jsem bývala - i když nic neomlouvá to, co jsem udělala.

Já: Co se mi to snažíš říct, Pen?

Ihned mi odpoví.

Penny: Co tím myslíš?

Já: Ta zpráva. Vůbec jí nerozumím…

Penny: Jak nerozumíš? Ptala ses mě na můj názor. Víš, že tě podpořím, ať se rozhodneš jakkoli. Promiň, jestli jsem tě špatně pochopila.

Srdce mi bije jako o závod. Jsem tak zmatená, jelikož mi nic z toho nedává smysl. Že jsem se jí ptala na názor? Co tím k sakru myslí? O ničem takovém nemám páru. Ale pokud je to pravda, tak si to můžu ověřit v historii zpráv.

Možná jsem se zbláznila. Projede mnou zimnice a tak, abych se zahřála, si protřu rukama paže. Najednou se všude potím - dlaně, záda,… Musím si zatahat za límec od košile.

Bože, tady je to jak v sauně.

Rychle schovám mobil do zadní kapsy, jakmile Ryder vejde do pokoje se dvěma skleničkami naplněnýma sodovkou. Nakloní hlavu na stranu, jak mi podává pití. On tuší, že se něco děje. Jsem v háji. Cítím, jak se hroutím. Položím sklenici na stolek, jelikož nevěřím svým třesoucím se rukou.

„Pořád se necítíš dobře?“ zeptá se, zatímco mě proskenuje svýma očima.

Odfrknu si, protože vím, že vypadám jako sračka.

Zavrtím hlavou. Nekecám; dokonce se tak i cítím.

Postavím se a okamžitě se mi začne točit hlava. Chci se natáhnout na pohovku, ale ta tu nikde není. Ryder je okamžitě po mém boku a obejme mě, abych zůstala ve vzpřímené poloze. Zhluboka se nadechnu, aby se mi ulevilo, ale nefunguje to. Jsem tak unavená, že jsem na pokraji zhroucení.

„Myslím, že bys měla jít do postele.“

Ryder si mě zvedne do náruče a odnese k sobě do pokoje. Posadí mě na kraj postele a já ho nechám, aby mi pomohl ven z oblečení. Nespustí oči z mých, zatímco mi rozepíná halenku, kterou posléze odloží.

Políbí mě na krk, jak se jeho ruce přesunou na záda, kde mi rozepíná podprsenku. Zasténám, když svými rty přeskočí na mé rameno. Jakmile odstraní spodní prádlo z cesty, položí mě na záda.

„Spi sladce,“ mrkne, dá mi pusu na čelo a jeho prstíky zabloudí k mým bradavkám. V očích se mu zajiskří, když mě přikryje až k bradě.

Provokatér.

Zúžím na něj oči, zatímco odchází, zavře dveře a nechá mě tu ve tmě s mými myšlenkami. Vzrušení pomine v momentě, kdy si uvědomím, proč se cítím tak zle.

Ta zpráva od Penny.

Odsunu přikrývky na stranu, posadím se a nohama se dotknu plyšového koberce. Vylovím mobil ze zadní kapsy, pak se opět položím do postele a přikryji se.

Srdce mi splašeně buší, jak vytáčím Penny. Modlím se, aby tohle všechno bylo jen velké nedorozumění, ale v srdci vím, že Ryder už něco ví. Jak to, že se o tom nezmínil? A proč jsem to neudělala já? Budeme to ignorovat a předstírat že se nikdy nic nestalo? Nevím, co mám dělat.

„Haló?“

„To jsem já.“

„Ahoj. Jak se máš? Co měly znamenat ty textovky, cos mi předtím poslala? Má na tebe vliv to špatné počasí?“ poškádlí mě.

„Jde o tu esemesku, která se zjevila odnikud, Pen. Poslední, co jsem ti napsala, bylo, že jsme dojeli na místo.“

„Cože?“ zeptá se zmateně. „Ne, odpověděla jsem ti na rozhovor, který jsme vedly o Ryderovi a Tonym. Jsi v pořádku, Scar?“

„Nepsala jsem ti!“ Zvýším hlas. Ruka mi vyletí k ústům a můj pohled padne na dveře. Musím zůstat u šepotu. „Nepsala jsem ti. Myslím si, že se za mě Ryder vydával. Můžeš mi ty zprávy přeposlat?“

„Jasně.“ Zní jako bych ji nepřesvědčila. „Později mi zavolej, dobře? Já ti to za chvilku pošlu.“

Rozloučíme se a já začnu hypnotizovat mobil, čekajíc až mi Penny pošle zprávy. Jednu po druhé je začnu pročítat. Moje úzkost je obrovská a každou vteřinu roste. Opět v krku cítím žluč.

Tyhle esemesky jsem nepsala… a pokud jsem to nebyla já, tak existuje pouze jedna osoba, která to mohla udělat.

Ryder.