WIA - 22. kapitola

Překlad: Sim

Roy

Uvědomuju, že jsem to opravdu podělal. Opravdu hodně, hodně moc. 

Co jsem si sakra myslel? Skrývat věci přes Kelsey? Mojí holkou. Hádám, že jsem věděl, že bude takhle reagovat. Nevěřila by mi při setkání s Rose, ale když jsem se zvládl vyrovnat s obědem s ní, jsem si jistý, že to zvládnu i s večeří. Nejdu na večeři kvůli ní. Jdu tam kvůli její sestřenici, Annabelle.

Projel jsem dvou křídlou bránou, překvapený, že tohle je dům, který vlastní její teta. Příjezdová cesta je prázdná, takže zaparkuju úplně vepředu. Zhluboka se nadechnu, vypnu motor auta a podívám se ke zlatému lustru, který visí nad dveřmi. Je elegantní a draze vypadající.

Vsadím se, že její teta, ať už je kdokoliv, jde vdaná za nějakého člena RedRound. To je jediné vysvětlení tohohle domu. Není tohle vždycky jediný způsob? Nemá snad každý člen téhle rodiny něco společného s mafií?

Nevím.

Konečně vystoupím z auta, zastrčím si vlasy za ucho a zapnu si bundu. Potom, co zamknu auto, začnu pomalu stoupat po cestě, srdce mi tluče ještě rychleji, než před tím. Uklidni se, kurva, štěkl jsem na sebe v hlavě. Je to jenom večeře a jakmile bude u konce, Rose bude pryč z mého života. Budu u Kelsey v bytě a řeknu jí úplně všechno. Mám pár věcí, které toužím Rose říct od chvíle, co jsem jí viděl jít ulicí s Tommym ten poslední večer…před sedmi lety. 

Zaklepu třikrát na dveře a čekám, dokud se neozve nějaký hlas. „Už jdu!“ Vím, že to není Rose.

Dveře se otevřou a stojí tam mladá dívka s hnědými kudrnatými vlasy a šedýma očima, které se na mě dívají a usmívají se. Zalapá po dechu, začne poskakovat na místě a křičet. „O můj bože, o můj bože! Jsi to ty! Opravdu jsi se ukázal! Nemůžu tomu uvěřit!“

Nikdy jsem se moc dobře neuměl vypořádat se situacemi tohoto typu, tak jsem jenom kývl hlavou a usmál se.

„Musíš mrznout. Pojď dovnitř,“ řekne, natáhne se pro mou ruku a vtáhne mě dovnitř. Zatraceně, ta holka je silná. Zabouchne za mnou dveře a potom mě pomalu obejde kolem dokola se širokým úsměvem na tváři. „Wow….jsi tak…vysoký,“ řekne a prohlíží si mě. Musí být alespoň o šest palců menší, než já. 

„Jsem,“ řeknu, stisknu rty k sobě a kývnu. „Ty musíš být Annabelle.“

„Ah! Znáš moje jméno! Řekl jsi moje jméno!“ vykřikuje. „Je mi dovoleno tě…obejmout?“ zeptá se po chvilce s naději v očích.

Zasměju se a pokrčím rameny. „Nevidím důvod, proč by ne.“ Rozevřu náruč a ona si poskočí radostí dřív, než se mi rozběhne do náruče a pevně kolem mě omotá ruce. Přísahám, že její objetí by se dalo přirovnat objetí anakondy. Její stisk je tak pevný, ale tak trochu je to pochopitelný na holku jejího věku, když potká někoho, jako jsem já. Občas zapomínám, že mě někteří lidí vidí něco jako rockového boha. 

„Anno, kdo to je?“ Starší žena s tmavými vlasy, kterými sem tam prostupují nějaké šediny běží dolů po schodech a na ruce má nasazenou růžovou chňapku. „Oh, on už je tady?“ Vykulí oči a po tváři se jí roztáhne úsměv.

„Ano, je tady, mami,“ řekne Annabelle a pořád mě pevně drží. Tvář má přitisknutou k mojí hrudi a moje paže jsou ve velmi podivné pozici…volně ve vzduchu, naprosto nejisté, kam je mám položit. Nesnažím se získat si reputaci pedofila.

„Anno, prosím, pust ho,“ řekne její matka a směje se.

„Ano, prosím, Annabelle,“ ozve se známý hlas z vrcholu schodiště. Můj pohled sklouzne z Annabelliny matky na Rose, která stojí úplně na horním schodu, na sobě má krátké zelené šaty s dlouhým rukávem. Vlasy má stažené do koňského ohonu, ale kolem obličeje jí spadá pár pramenů. Na rtech má lehký úsměv. Odtrhnu pohled a snažím se ze všech sil, abych na ní nezírál. Moc dobře ví, co dělá, když má na sobě šaty, jako jsou tyhle a já bych lhal, kdybych řekl, že Rose nemá žádný sex-appeal, ale já jí to nežeru. Nestojí mi to za to, abych ztratil vše, co teď mám…znovu.

„Jsem Janice,“ představí se matka Annabelle, když dojde až k nám a přitáhne si svou dcer k sobě. Natáhne ke mně ruku, já se jí chopím a usměju se.

„Těší mě, Janice. Roy Sykes,“ řeknu.

„Neobtěžuj se, Royi,“ řekne Rose, když sejde dolů. „Už tvoje jméno stejně zná a ví, kdo jsi…a kdo jsi byl pro mě.“

Odfrknu si a odtáhnu ruku od Janice. „Mimochodem,“ řekne Janice. „Večeře je skoro hotová. Proč se všichni neposadíte v pracovně, dokud není hotovo?

Kurva..ne.

„Ano, pojďme!“ řekne Annabelle. Čapne mojí paži a táhne mě směrem do chodby.

Vejdeme do potemnělé pracovny s velkou bílou koženou sedačkou a chlupatým kobercem. V krbu hoří oheň a místnost díky tomu vypadá tepleji. Je to velmi…hezké.

Annabelle mě vede k sedačce a stáhne mě, abych se posadil vedle ní. Snaží se mi věnovat veškerou její pozornost, točí se na mě celým tělem a usmívá se, až jsou jí vidět jasně bílé zuby. Rose vejde do místnosti o chvíli později a pořád se lehce usmívá. 

„Vidím, že jste se vy dva seznámili,“ řekne a posadí se do křesla naproti nám. 

„Vlastně ano,“ řeknu a usměju se na Annabelle, plácajíc ji po rameni. Zasměje se a já se podívám na Rose.

„Annabelle, proč nejdeš a nepřineseš svůj FireNine zápisník? Jsem si jistá, že by ho Roy rád viděl. Vždycky své fanoušky uznává. Nikdy by je nezklamal.“

Snažím se zadržet zamračení, když Annabelle vyskočí a vykřikne: „Skvělý nápad, Rose! Bude se mu líbit!“ Vyběhne ven z pracovny a za chvíli slyším její kroky na schodech.

Stojí mě to všechny síly, abych Rose nevěnoval pozornost. „Tak.. jak se mají kluci?“ zeptá se.

„Dobře.“

„Dobře. Chtěla jsem s nimi mluvit po vašem vystoupení, ale hádám, že měli jiné věci na práci.“ Pohodí vlasy ve vzduchu. „Nějaká další nadcházející vystoupení v blízké době?“

„Jedno v Detroitu. Další ve Washingtonu. A potom jedno v Severní Karolíně.“

„Severní Karolína,“ opakuje. „To je docela blízko Virginii. Mám vlastně v plánu se přestěhovat zpátky na jih…Severní Karolina vypadá jako pěkné místo.“

„Měla bys to udělat. Nikdo ti v tom nebrání, ne? Když už nemáš co dělat s RedRound ani Tommym, jsi volná jako motýl.“ Zvednu dlaně a zamávám s nima ve vzduchu, hlas plný sarkasmu.

Lehce se zasměje a zavrtí hlavou. „Vidím, že jsi pořád ohledně něčeho naštvaný.“

Protočím oči a podívám se na hořící krb. Na tohle nemám čas. „Kdy bude hotová večeře?“

Cítím, jak se na mě dívá – zírá na mě – ale já se na ní nepodívám. Chci, aby věděla, že jenom mrhá mým drahocenným časem a že tu nejsem kvůli ní. Jsem tu kvůli Annabelle. „Večeře by měla být hotová každou chvíli. Teta Janice nás zavolá.“ Povzdychne si a já se na ní podívám. Už mě nesleduje. Dívá se na tygrovaný chlupatý koberec a koutky růžovým rtů má pokleslé. „Royi, prosím, nechovej se, jakože pro tebe nic neznamenám.“

„Já se tak nechovám. Já ti to dokazuju..“

„Oh?“ povytáhne jedno obočí. „Opravdu?“

Podívám se na ní.

Oplatí mi pohled. Hádám, že její mafiánské zvyky jí neopustili. „Jen…mi dej ještě šanci, Royi. Můžeme být přátelé. Změnila jsem se. Vím, že jsem udělala chybu a mrzí mě to. Omlouvám se z hloubi mého srdce. Myslím, že se necítím vina za všechno, co jsem ti udělala? Potom, co jsem se rozvedla s Tommym, jsem si uvědomila, jak moc ti muselo ublížit, že jsem tě nikdy nemilovala.“

Nakrčím obočí. „Co tim myslíš?“

„Chiříct….“ Sklopí pohled a zavrtí hlavou. „Chci říct….že mě Tommy nikdy nemiloval. Celou dobu jsem si myslela, že je to s námi vážné, ale během našeho celého manželství, se choval k jiné ženě stejně tak, jako ke mně. Skončila jsem s RedRound, protože otec se postavil na Tommyho stranu, místo, aby stál při mně. Oba říkali, že to moc přeháním. Měla jsem toho dost.“

„Zatraceně.“ Zavrtím hlavou a bojuju s úsměvem. „Vždycky mi bylo jasné, že tě podvádí. Ale nemyslel jsem si, že by mu to to vydrželo, i během manželství.“ Pokrčím rameny a Rose ve vteřině vyskočí na nohy a dívá se na mě shora.

„Víš, Royi, nemusíš být tak bezcitný. Taky mám city. Taky jsem měla zlomen srdce. Omlouvám se za to, co jsem ti udělala. Byla to chyba, kterou už nikdy znovu neudělám.“

„Jo, protože nehodlám být takový idiot, abych ti dal další šanci na zničení mého srdce,“ zasyčím na ní a postavím se.

Zíráme na sebe, intenzita by se dala mezi námi krájet, srdce mi tluče tak hlasitě, že ho cítím až v ušních bubínkách. Na malý moment si myslím, že mi jednu vrazí a řekne, ať jdu k čertu, což je to co chci, ale to se nestane. Místo toho mě chytne za paži, přitáhne mě jejím směrem, strčí mě k nejbližší zdi a já skoro spadnu.

„Co to sakra dě--“ Nemám dostatek času, abych dokončil větu.  Přitiskne mě ke zdi, její hruď na mé. Oči pevně na mě, paže má kolem mého krku. Nestihnu zareagovat dostatečně rychle a její rty přistanou na těch mých. Jazykem vklouzne dovnitř, zasténá a zvedne jednu nohu, kterou kolem mě omotá. Šaty jí vyjedou nahoru a ona mou dlaní sjede na její odhalené stehno. Cítím pod bříšky prstů její jemnou kůži, jak mi ruku sune víš, ale dřív, než stihnu doputovat k okraji jejích kalhotek, vyškubnu se jí. 

A než stihne prsty sevřít mé vlasy v pěst, odstrčím jí od sebe a pohledem sklouznu na její nateklé rty. „Co to do prdele děláš, Rose?!“

„Nechtěl jsi vědět, jaké to je, naposledy mě políbit?“ zeptá se a oddechuje. „Nechtěl jsi znovu cítit tu vášeň? Ten žár? Uvolnit tu touhu, alespoň na malý moment?“

„Kurva ne, Rose! Nechtěl!“ Do hajzlu. Do hajzlu. Ne. Do hajzlu. Kelsey měla pravdu. Bude na mě tak nasraná. „Bože, uvědomuješ si, do čeho si mě dostala?! Nemůžu uvěřit, že jsem sem přišel! Měl jsem poslouchat. Do hajzlu. Nemůžu tomu věřit!“

Rose se na mě zmateně podívá. „Je mi úplně jedno, do čeho jsem tě dostala, Royi. Tvoje srdce patří mně. Vždycky to tak bylo. Jediný důvod, proč si s tou holkou je, že se chceš přes mě dostat. Všichni to víme, tak to přestaň popírat. Pořád mě miluješ!“

„Fuckyou,Rose.“

„Fuckme?“ vydechne. „Fuckme? Jo, zrovna teď bych byla štěstím bez sebe, kdyby sis to se mnou rozdal. Máš teď tak velkého ducha, Royi. Možná to, že jsem ti zlomila srdce, byla dobrá věc. Udělala to z tebe osobnost. Před tím si se mnou souhlasil ve všem.“

„Jo, protože jsem tě miloval, Rose.“

„Jaká holka chce, aby s ní její přítel se vším souhlasil? Kde je ta vášeň? Ten žár? Vášnivé hádky a následné vášnivé usmiřování? Sotva se něco takového mezi námi stalo. Vždycky to bylo jedno a to samé. Nic nového.“

Moje zorničky se rozšíří. Nemůžu uvěřit tomu, co právě řekla.

„To je to, co jsi měla s Tommym? Tohle chceš? Někoho, kdo tě sem tam uhodí, bude ti říkat, co máš dělat, někoho, kdo se k tobě bude chovat jako… k psovi?“

„Nechoval se ke mně jako k psovi,“ zamumlá naštvaně.

„Oh, jasně. Máš pravdu. Choval se k tobě jako mrše. K rozmazlené nevděčné mrše, přesně taková jsi. Že?“ Zalapá po dechu a další věc, kterou si uvědomuju, je její dlaň blížící se k mému obličeji. Lehce to štípne, ale nic, co by se nedalo vydržet. Pomalu natočím hlavu a dívám se jí do očí. Ještě jsem s ní neskončil. „Měl jsem tušit, že přijít sem bude chyba,“ pokračuju. „Ty jsi byla chyba. Doufám, že budeš žít s tím zlomeným srdcem, které máš. Doufám, že budeš trpět každý den. Každý. Den. Doufám, že toužíš potom, aby byl s tebou a doufám, že se nikdy nevrátí. Nezasloužíš si být šťastná, Rose.“ Vím, že je naštvaná. Vidím jí to v očích. Pomalu tmavnou. Vidím jí to vepsané po celé tváři. Ale mě je to jedno. Myslím upřímně každé slovo, které jsem řekl.

Protáhnu se kolem ní a zamířím ven z pracovny. Zahnu za roh kolem schodiště a když spatřím vchodové dveře, zaplaví mě úleva. Jsem překvapený, že jsem to stihl ke dveřím, ale když mířím ke svému autu, Rose už běží za mnou.

„Můžeš si přát všechno, co jsi řekl, Royi,“ řekne , dohoní mě a zabodne mi prst do hrudi. „Ale víš, v co doufám já?“ Je bez dechu, frustrovaná. „Doufám, že ta Kelsey Prior, nebo tak se jmenuje, tě opustí. Políbil jsi mě taky. Dotýkal si se mě. Chtěl jsi se mě dotýkat. Cítila jsem to. Myslíš si, že jsi lepší než já, protože máš teď slávu a jí, ale nejsi. Jsi úplně stejnej, jako jsi byl před sedmi lety. Slabý. Nudný. Nic se nezměnilo!“

Rychle zamrkám a spolknu cihlu, která se mi objevila v krku. Než stihnu něco odpovědět, Rose už pomalu couvá s ďábelským úsměvem na rtech. Otočí se a zamíří pomalu k verandě, kde zmateně stojí Janice s Annabelle, která drží v ruce svůj zápisník.

Rose jednoduše zavrtí hlavou, omotá jim paže kolem ramenou a otočí je. Dřív, než se za nimi dveře zavřou, Rose se na mě otočí a ušklíbne se. Když se dveře konečně zavřou, zaplaví mě úleva, ale zároveň jsem si vědom toho zoufalého pohledu na mé tváři, kterého se nemůžu zbavit.

Nenávidím se. Nenávidím se ještě víc za to, že jsem Kelsey neposlechl.  Vím, že mě to zničí, až mi Kelsey řekne, abych vypadl a opustí mě. Slíbil jsem jí, že jí nikdy neublížím, ale slyšel jsem tu bolest v jejím hlasem. To mělo být znamení, abych zapomněl na celou tuhle věc s Rose a její sestřenicí a místo toho utíkal k ní. Abych utíkal jako ForrestGump.

„Kurva!“ Zařvu a nakopnu pneumatiku. „Do hajzlu!“ Vjedu si zoufale rukou do vlasů.

Hluboko uvnitř vím, že jsem právě ztratil někoho, kdo se ke mně choval jako ke králi. Někoho, kdo by pro mě udělal cokoliv a kdykoliv. Ona je moje královna. Moje spřízněná duše. Posral jsem to…. A co je horší, musím jí sledovat, jak jí to zničí, až jí řeknu, co se stalo. Mohl bych jí lhát a dělat, že se nic nestalo, ale to bych nebyl já. Nejsem pes. Miluju jí a zasloužím si cokoliv, co se má stát. Zasloužím si její hněv. Měl jsem jí sakra poslechnout. Zaslouží si víc, než mě.

Posral jsem to.