WIA - 20. kapitola

Překlad: Sim

ROY

Dohodl jsem se přes víkend sám se sebou, že se budu k Rose chovat mile. Nebyl jsem přece žádnejmalej kluk. I když jsem se tak choval pokaždé, když to přišlo na mě a na ní. Musel jsem si to pamatovat. Nebyl jsem si jistý, co mě vůbec přimělo, abych zvážil, že se k ní budu chovat mile. Měl bych jí dokázat, že tam opravdu nechci být, ne? A stejně jsem se z nějakého důvodu těšil, až jí znovu uvidím, což bylo naprosto na nic.
Nenáviděl jsem, že je to tak.
Části mě bylo jasné, že by bylo nejlepší, abych se už konečně přes ní dostal, nebo jsem možná jen měl hodně, co říct za těch sedm let a teď se nemohu dočkat příležitosti. Pořád jsem na ní naštvaný, ano, ale stará se o ní moje srdce ještě?
Bohužel ano.
Jakmile dorazilo naše jídlo, Rose se v něm začala šťourat. Nemůžu si pomoci, ale musím jí sledovat. Něco se na ní změnilo a já bych hrozně rád věděl, co to je.
„Vypadáš mnohem…šťastnější,“ řeknu.
Podívá se mě a pomalu se zakousne do jedné z hub. Potom, co ji rozžvýká a polkne, vezme ubrousek a otře se rty. „Abych byla upřímná, tak jsem,“ řekne.
„Proč?“
„No, pro začátek jsem skončila s RedRound. Už nemám společného s nimi, ani s ničím, co způsobí. Taky jsem se minulý týden oficiálně rozvedla s Tommym. To, že jsem v New Yorku, bylo kvůli oslavě. Moje sestřenice, Anabelle – ta holka, pro kterou jste hráli – mě pozvala na její oslavu, když zjistila, že budu ve městě. Momentálně u ní a její mámy vlastně přebývám – dokud si nenajdu něco vlastního. Moc se mi tam nechtělo jít, protože představa spousty holek a kluků, které se snaží jenom nějak pobavit, nebylo nic pro mě, ale když jsem uslyšela FireNine a že tam bude pití..? Nevím, začala jsem se…těšít.“
„Těšít?“ uchechtnu se. „Na co?“
„Na to, že tě znovu uvidím….že se znovu setkáme. To, že s tebou budu moci zase mluvit a že uvidím, jak se máš,“ řekne a její obličej je čím dál tím vážnější. „Royi, nemáš tušení, jak hrozně se cítím kvůli tomu, jak se věci mezi námi vyvinuli. Ani trochu. Zatímco jsem byla s Tommy, uvažovala jsem každý den nad tím, jestli jsem se rozhodla správně. I když teď můžeš vidět, že ne, protože teď jsem rozvedená a nechci s ním mít nic společného.
Mlčím a odvrátím pohled. Chci vědět, proč jí to s Tommym neklapalo a proč skončila s RedRound, ale jsem potichu.
„Podívej, chápu, že jsi naštvaný. Rozumím tomu. Zradila jsem tě. Měla jsem tam pro tebe být, když jsi potřeboval, ale nebyla jsem. Zahodila jsem to tím, že jsem byla s někým, kdo si mě ani nevážil. Ale byla jsem tak mladá…tak bezohledná. Nebyla jsem si jistá, co chci, kromě Tommyho, protože jsem ho milovala. Byl moje první láska a přesvědčil mě, že on je ten jediný, kdo mě může milovat a chápat mě, vzhledem k tomu, že jsme spolu vyrůstali.“
Pokrčím rameny. „Měl jsem pocit, že jsi mě nikdy nemilovala potom, co jsem tě s ním tu noc viděl,“ zamumlám.
„Ne, Royi, milovala jsem tě. Hodně.“
„Ale ne tolik, jako Tommyho.“
Skousne si spodní ret a pohledem sklouzne někam do rohu.
No, ne…. Ale myslela jsem si, že ano, v určitém ohledu na náš vztah…. Když jsem tě poprvé potkala a ty jsi potom se mnou trávil skoro každý den.“
„Jo, jasně, cokoliv.“ Protočím oči. „Nerad ti to říkám, Rose, ale naprosto jsi marnila svůj čas setkáním se mnou. Nic se nezmění. Ať už se omluvíš nebo ne, pořád se ohledně tebe budu cítit stejně. Stejně je na omluvy trochu pozdě, nemyslíš? Sedm let… co to kurva?“ Poslední část jsem si zamumlal spíš pro sebe, než že bych mluvil na ní.
„Ne, to si teda nemyslím. Chovala jsem se k tomu špatně a zasloužím si za to trest, ale znám tě, Royi. Nemůžeš mě nenávidět, bez ohledu na to, jak moc sám sobě lžeš. Nenávist v tobě není, ne, dokud ti někdo neprovede něco tak hrozného, jako to udělal Corey.“
Přimhouřím oči. „Vůbec o něm nezačínej.“
„Vlastně je to docela dobrý nápad. Slíbila jsem Rockymu, že ti řeknu, co s Coreym provedl.“
Rychle zamrkám, narovnám se a nakloním se přes stůl.
„Nechci to vědět. Corey je mi u prdele. Je to minulost.“
„Zbavil se Coreyho a Cheeka jenom kvůli tobě,“ pokračovala a dívala se přitom na moje rty.
Odtrhl jsem o ní a pohled a zadíval se na talíř se špagetami přede mnou. Vždycky jsem byl zvědavý, co jim Rocky provedl. Tak nějak….zmizeli potom, co mě donutili si šňupnout kokain a během mého procesu se z toho dostat. Kurva, byly to těžké časy.
Znovu se setkám s Roseinýma očima, vydechnu a znovu se nakloním přes stůl. „Co…přesně s nimi udělal?“ Váhám. Chci to opravdu vědět?
Sakra jo.
„Není to tak zlý, jak si myslíš,“ řekne, jako kdyby jí to snad nějak trápilo. „Řekl několika mužům z RedRound, aby další den vpadli do Coreyho domu. Řekli všem jeho pracovníkům, aby odešli a už se nikdy nevraceli, ale Coreyho a Cheeka si nechali pro sebe a vzali je sebou.“
„Kam?“ naléhal jsem.
Rose se zakřenila, ale hned na to zamračila. „Taverna.“
„Co?“ zasyčel jsem. Začal jsem se zvedat, ale ona mě chytne za ruku a zavrtí hlavou.
„Vzali tam Coreyho a Cheeka. Rocky se mě zeptal a já nevěděla, kam jinam by je mohl vzít, kromě našeho doma, ale v domě jsem je nechtěla ani vidět, tak jsem Rockymu řekla o taverně. Věděla jsem, že ty ani kapela tam nepůjdete potom, co se setkáte s vaším manažerem a nikdo jiný by se o nějaké staré opuštěné skladiště nezajímal. Navíc po sobě uklidili. Na tom místě nenajdeš krev, ani vlas… nic. Vím to. Byla jsem se tam podívat.“ Vydechne a sevře pevněji mou ruku.
„Rocky jim dal šanci žít. Chtěl, aby slíbili, že tě nechají na pokoji a pokud by souhlasili, mohli si nechat peníze a životy. Vše, co by museli udělat, by bylo zaplatit ti peníze, které bys potřeboval, aby ses uživil, aniž bys pro ně musel dál pracovat. Odmítli. Řekli Rockymu a těm mužům, co mu pomáhali, aby šli k čertu. Rocky se naštval, byl unavený ztrácet s nimi čas, tak je oba nechal střelit do hlavy.“
„Co? A to jako není tak hrozný?“ zeptám se. Jsem překvapený….šokovaný. Ne, že bych něco takového netušil teda.
„Vůbec. V porovnání s tím, co dělá můj otec lidem, co s ním nějak vyběhnou, Rocky to vzal až moc lehce. Nemučil je, ani nic jiného. Dal jim šanci. Můj otec by z nich vymlátil duši, přivázal je k autu a potom jejich těla tahal je ulice, pak je přivázal ke dvěma autům a řekli řidičům, aby je roztrhali na kousky.“
„Do prdele.“ Ušklíbl jsem se. Nemohl jsem si pomoc a musel jsem se na ní dívat, jako kdyby to byla ona, kdo vymýšlel způsoby, jak mučit lidi. „Proč chtěl Rocky, abych věděl, co se jim stalo?“
„Protože chtěl, abys věděl, že se ti snažil od nich znovu získat nějaký respekt. Věděl, že by se ti nelíbilo, kdyby prostě jen tak… zemřeli kvůli tobě, tak jim dal šanci. Abych byla upřímná, Rocky tě nakonec měl docela rád….trochu. Moc toho o tobě nevěděl, ale věděl, že sis nezasloužil nic z toho, co ti Corey a Cheek provedli. Kdokoliv na téhle planetě může říct, že máš srdce ze zlata.“
„Jo…před tím, než se rozpadlo na kousky a tratil jsem mámu,“ zamumlám.
„Na tom nezáleží,“ řekne a usměje se. „Vím, že máš dobré srdce, Royi.“
Stisknu rty k sobě a podívám se na ní. Oči má lesklé, jako kdyby se v nich formovaly slzy, rty lehce otevřené do úsměvu. Věci se začínají trochu zahřívat a čím déle tady budu, tím hlouběji budu padat to té jámy, kterou pro mě vykopala. „Měl bych odtud vypadnout. Měl jsem dneska trénovat a ne se setkávat s tebou.“
Jak se začínám zvedat, Rose se postaví taky a chytne mě za paži dřív, než si stihnu obléci koženou bundu. „Royi, počkej…“ pustí mou paži a udělá krok zpět. „Moje teta dnes večer vaří… a Anabelle chtěla, abych tě pozvala na večeři. Řekla jsem jí, že se s tebou mám dnes setkat.“
„No, tak jí budeš muset říct, že nedorazím. Sorry.“
„Royi, prosím,“ žádá mě. „Nechci, aby si Anna myslela, že jsem lhářka. Je tvoje velká fanynka. Myslím, že si zaslouží poznat alespoň jednoho člena kapely osobně, vzhledem k tomu, že jste neměli čas tam chvíli po vašem vystoupení zůstat, na její party. Byla z toho trochu smutná mimochodem, řekla jsem jí ale, že jsi taky můj oblíbenec a že tě přemluvím, abys přišel…kvůli ní.“ Nadějně se usměje a prosí mě očima.
Vydechnu, vklouznu do bundy a odvrátím od ní pohled. Vím, že bych neměl, ale komu to ublíží? Kelsey stejně pracuje dlouho do noci. „Jeno na večeři, Rose. Žádný desert, Žádné víno. Žádné sledování filmů. Nic. Jenom večeře a jenom pro mou malou fanynku Anabelle. Tohle s tebou nemá nic společného.“
„Ano, samozřejmě,“ řekne. „Jenom pro Annu.“
Vezmu ubrousek a podám jí ho. „Máš propisku?“
„Jo.“ Sáhne do kabelky a vytáhne růžové pero.
„Napiš mi adresu. Setkám se s tebou u tvojí tety.“
„Skvěle,“ řekne a začne psát adresu na ubrousek. „Večeře by měla být v sedm. Uvidíme se tedy v tolik?“
Strčím ubrousek do kapsy a vytáhnu klíče. „Jistě, Rose.“ Odejdu dřív, než stihne říct cokoliv jiného. Čím déle jsem s ní, tím víc si začínám vzpomínat, proč byla tak návyková… proč jsem tak miloval její úsměv. Nemůžu jí nenávidět. Měla pravdu. Prostě to nemám v krvi. I když můj otec byl kretén a mlátil mou mámu a mě, pořád jsem nebyl schopný ho nenávidět. Proč? Protože jsem to v sobě neměl. Máma mě nevychovala, abych lidi nenáviděl. Pořád to byl můj otec a já si víc pamatoval ty dobré věci, než ty špatné.
Jak jsem odcházel z restaurace a zatočil jsem za budovu, měl jsem v sobě zvláštní pocit viny. Vím, že tohle je špatní, vím, že Rose se o něco snaží. Snaží se dostat znovu na mou dobrou stranu. Snaží se mě donutit si vzpomenout, jak dobře jsme se měli, a pravdou je…že si nejsem jistý, jestli to funguje nebo ne.
A to je špatné. Ne jenom pro mě, ale pro dobro mého a Kelseyina vtahu. Vím, že bych jí měl říct, co se se mnou děje a s kým jsem se setkal. Bude na mě naštvaná, ale musím jí to říct. Ona je moje číslo jedna a nechci jí zklamat. Jen prostě… všechny vzpomínky se ke mně vrací, všechny ty dobré časy, které jsem zažil.
Zatraceně.
Naskočím do auta a vytáhnu telefon. Vytočím Kelseyino číslo, vyznání to, ale potom vyskočí hlasová schránka. Volám znovu…a znovu…a ještě jednou. Žádná odpověď. Vím, že je v práci, ale nikdy se nestalo, že by mi nezvedla telefon, pokud teda nemá nějakou schůzku. Možná proto mi to nebere. Schůzka.
Nakonec jí píšu zprávu a žádám ji, aby se mi ozvala ihned, jak bude mít příležitost. Vydechnu, nastartuju auto a mířím k sobě do bytu plný naděje, že potom rozhovoru, co jsem zrovna měl, budu schopný dostat Rose z hlavy.
Nemůžu jí dovolit, aby okupovala mou mysl, ne, když v mém životě jde všechno tak hladce a konečně jsem našel svou životní lásku. Teď není čas na to, aby se kolem šířili nějaké spekulace a rozhodně nemůžu dopustit, aby někdo zpochybňoval můj vztah s Kelsey.