Unforgettable - 5. kapitola

Překlad: Peťa

Zanadával, když zajel na parkoviště přístavu, jen aby ho viděl skoro prázdné a najednou se cítil jako úplný blbec. Opravdu si zajistil, aby si to ráno do tašky hodil věci na převlečení, aby se na tuto příležitost převlíkl. Teď když přijel, v ležérním stylu a připravený na zábavu, cítil se prostě jako hňup.

Zastavil a sledoval chlapy pelášit v doku u přístavu. Zoufale se snažili všechno sesbírat a přeorganizovat, než se tmavé hrozivé mraky v dálce dostanou o něco blíž. Špatné počasí se blížilo, a zatímco nečekal, že smažení vydrží o moc déle, vzhledem k tomu že nebe se chystalo brzo otevřít, myslel, že se tam aspoň dostane dost včas na to, aby ji viděl a možná si něco snědl.

Neviděl Bailey od čtvrtečního rána v nemocnici, a zatímco spolu mluvili každý den aspoň několik minut po telefonu, mohl cítit, jak se každý uběhlý den propadá hlouběji do deprese. Ona tohle potřebovala – svůj prostor, oddělení od něj, ale na něm zůstalo, aby se snažil skrýt fakt, že ho to unavovalo. Pár týdnů zpátky si myslel, když souhlasila s tím, že zůstane v Savoy, že mají tu nejtěžší část za sebou. Možná ona ano a on doufal, že ona ano. On ale rozhodně ne. 

Chňapl po svém mobilním telefonu a vytočil svou mámu.

„Ahoj, zlato. Mrzí mě, že jsme tě dnes večer minuli. Zavřeli brzy, když se blížil déšť.“

„Jo, vidím. Zrovna jsem v přístavu.“

„Bailey ti nechala zprávu, abys jí zavolal.“

„Dostal jsem ji, ale právě nezvedá telefon. Je pořád s vámi?“

„Ne. Zrovna před pár minutami jsme ji vysadili. Vlastně jsi ji zrovna minul. S tvým tátou jsme na cestě domů.“

„Okay. Zkusím jí brnknout později.“

„Darrene, jsi v pořádku? Zníš nešťastně. Bailey říkala, že nespíš moc dobře.“

„Jsem v pohodě, mami.“

Jillian si povzdechla. Nespolkla mu jeho kec. „Víš, že terapie může být drsná. Zvlášť zezačátku.“

„Já vím.“ Cítil se trochu moc žalostně, než aby se v tuto chvíli dostal do této diskuze. „Raději půjdu.“

„Máme tě rádi, Dare.“ Její hlas zněl daleko víc znepokojeně.

„Taky vás mám rád.“

Nejel domů. Místo toho jel k Michelle, a když vyšel pět schodů na její verandu, otevřela dveře.

„Whoa!“ Vykřikla a smála se, když si tiskla hruď. „Promiň, překvapils mě. O co jde, doktore?“

„Jen jsem se stavil, abych viděl Bay.“

„Je ve sprše. Budu se dívat na druhou stranu, jestli se k ní chceš vplížit.“ Její úsměv byl šibalský a hravý.

„Lákavé. Radši ne. Řekneš jí, že jsem se stavil?“

Michelle ho studovala a chvíli nic neříkala. „Jsem na cestě ven. Co kdybys jí to řekl sám?“

Ohlédl se na svoje auto, zatímco si pohrával s klíčky a uvažoval, co chce dělat.

„Co je to s tebou?“ popíchla ho.

„Nic.“

„Kecy.“

Povzdechl si, jak moment zíral na strop verandy. „Jen se jí snažím dát prostor, to je celé.“

Michelle si v tu chvíli položila ruce na boky a zamračila se na něho. „To je celé, huh?“

„Co chceš, abych řekl, Shell?“

„Co třeba pravdu.“

Na moment zaťal zuby. „Fajn.“ Zněl naštvaně. „Nelíbí se mi to. Nechci prostor. Ale mám pocit, jako bych už ani neměl dovoleno mít názor. Jako bych byl zkurvený kretén, když řeknu cokoli v rozporu s tím, co chce.“

„Takže jaký je tvůj názor na její volbu odstěhovat se? Pokud to nemůžeš říct jí, řekni to mně.“

Moment na ni zíral. „Mýlí se. Smrtelně se mýlí. Není to pro nás lepší být od sebe. Prostě není. Kašlu na to, jestli se jí to zdá logické.“ Pokrčil rameny. „Ale stejně ji nechám udělat cokoli, co sakra chce.“ Neschovával si ani unci své sklíčenosti.

„Je mi líto, že se cítíš takto, ale musíš si s ní o tom promluvit.“

„Prakticky už se kolem ní bojím i dýchat. Tak se bojím, že to zase podělám.“ Znovu si pohrával se svými klíčky. „Opravdu bych měl jít. Jsem frustrovaný a… A nechci riskovat, že si to vyliju na ní.“

„Ne, fakt bys měl zůstat. Prosím zůstaň. Bude tě chtít vidět. A zní mi to, jako bys ty potřeboval vidět ji. Já jdu pryč, na drink s Jasonem.“ Seběhla schody verandy.

„Jasonem kým?“ volal za ní.

„Jasonem Suthersem. Byl o pár ročníků níž než ty. Právě se přistěhoval zpět do města a vzal pozici policisty na Savoyském policejním oddělení. Pamatuješ si ho“-

„Uh, jasně, Shell, pamatuju si ho. Chodila jsi s ní, když jsi byla ve třeťáku na střední.“

„Ano. To je ten chlap.“ Nesměle se na něj podívala a otočila se, bez pochyb si myslela, že bude moct uniknout, než ji vyvedl z omylu.

„Snaž se ho znovu nepodvést,“ zavolal za ní.

Zastavila ve vlastních stopách a pomalu se otočila zpátky, teď se červenala – ne něco co Michelle dělala nějak moc snadno. „Moc vtipné. Bylo mi šestnáct a podvádění sestávalo z líbání jiného kluka za nekrytými tribunami a dovolení mu, aby mi šmátral po hrudi.“

Zasmál se. „Jasně, no já si vybavuju třetí světovou, která po tomhle vypukla mezi tebou a Jess.“

„Jess mě nazvala courou, a já ji mrchou a Bailey“-

„Zavolala mně,“ dokončil za ni.

„Jasně že zavolala. Měj se, Dare. Uvidíme se později.“

Mohl slyšet sprchu, když stoupal po schodech do druhého patra Michellina malého domečku ve stylu venkovského domku. Každý krok na starých schodech skřípal a sténal, ale věděl, že Bailey si toho nevšimne. Když vstoupil do koupelny plné páry, opřel se o pult a čekal. Poslouchal, jak tiše povzdechuje a nemohl si pomoct, ale usmál se při pomyšlení na to, jak zrovna teď vypadá.

Sledoval ji sprchovat se už dřív – vlastně jen před pár týdny. Sprchoval se s ní nebo někdy jen stál ve dveřích, zatímco si čistil zuby, když si myla vlasy nebo si přejížděla žínkou po těle. Věděl, že mručí, když zakloní hlavu a nechává si smýt mydlinky z dlouhých kaštanových loken a věděl, že si protahuje krk a záda, když do ní buší horká voda.

Dokázal si představit každý pohyb, který udělala, z ničeho víc než tichého povzdechu nebo zamručení, které dělala, a když nakonec zastavila vodu, byl vzrušený a napjatý proti předku svých džínů. Odtáhla závěs a zalapala po dechu, když pohledem zachytila jeho, jak nenuceně stojí před ní, a když šok pominul, rty se jí trošku povytáhly.

„Ahoj,“ řekla tiše, když vystoupila ze sprchy a z police popadla ručník.

„Ahoj.“

Neřekl nic víc, když se sušila, ale sledoval ji. Její oči mu pravidelně hleděly do rozkroku, čímž dávaly jasně najevo, že nepřehlédla stav, ve kterém bylo jeho tělo. Když si konečně ovinula ručník kolem sebe a otočila se, aby vyšla z koupelny, šel za ní. Bydlela v Michellině rezervním pokoji, a když vstoupila, nechal svůj prst vklouznout pod vršek ručníku, přesně mezi její trošku vystupující lopatky. Jeho prst držel ručník na místě a pohyb jejího těla dopředu zajistil, že skončila nahá, odkrytá zády k němu.

Měla neuvěřitelný zadek. Kulaté, silné půlky, které byly perfektní pro jeho ruce, aby je jimi svíral, když ji píchal. Její malý pevný pas nad ním s tím tvarem krásně kontrastoval a on na ni zíral, když na moment zamrzla. Pomalu se otočila k němu, tváře zčervenalé rozpaky. Neměl představu, na co myslí, že musí být v rozpacích, ale od té doby co s ní začal být fyzicky intimní, objevil, že je ohledně svého těla hrozně plachá. A tak to bylo, dokud ji dostatečně nerozpálil, kdy zapomněla, že má zadek, který je větší, než chce a několik liber navíc, které by radši neměla. Kdyby jen věděla, jak moc miluje jejích několik liber navíc a její zadek, ale nikdy se nezdálo, že mu věří, když jí to řekl.

„Zíráš.“ Její hlas byl chraplavý, když přerušila jeho myšlenky.

„A ty jsi ohromující.“ Chvíli ji sledoval, věděl, jak moc ji jeho soustředění na ni vzrušuje.

„Na co myslíš?“ zeptala se, když se kousla do rtu.

„Že máš neuvěřitelně pěkný zadek a že bych do něj rád strčil svého ptáka.“

Nad otevřeností jeho slov zalapala po dechu a on se uculil.

„Na co myslíš ty?“ Udělal krok k ní a ona ucouvla k posteli.

Její nádechy vcházely zhluboka a pomalu – dokonce nuceně. „Možná jsem právě přestala myslet.“

Zasmál se. „Vadí ti slyšet, jak říkám, že chci šukat tvůj zadek?“

Ve spěchu ji opustil dech, ale zavrtěla hlavou a on udělal další krok blíž. Neměla kam jít, když jí zadní část kolen narazila do strany postele a přes hroudu v hrdle polkla.

„Co bys dnes v noci chtěla?“ zeptal se.

Když vše, co zvládla, bylo, že polkla další hroudu, naklonil hlavu do strany. Nakonec nervózně pokrčila rameny.

„Mě?“ Svlékl si tričko přes hlavu, když mluvil a znovu pokročil k ní. Dva další kroky a bude u jejího těla.

Přikývla. Udělal další krok, když si rozepnul knoflík v pase, a když pomalu rozepínal zip na džínech, uzavřel prostor mezi nimi úplně. Shlédl na ni, ale odmítl se jí dotknout. Jen na ní držel svou pozornost a nechával její jako kámen tvrdé bradavky, aby se otíraly pod jeho prsními svaly. Měl pevně zaťaté zuby, bránil se skoro oslepující potřebě, kterou cítil.

V tu chvíli byl trochu zmatený sám sebou. Chtěl ji tak moc, že v jeho koulích byla trnitá bolest a hrdlo měl stažené a napjaté – celé jeho tělo strnulé a rozechvělé. Zároveň… byl frustrovaný a dokonce naštvaný. Ale znal se v tuto chvíli dost dobře, aby věděl, že jeho vztek je bolest.

Vypadala, jako by se rozpadala ve švech a on perfektně věděl, co najde, pokud prstem vklouzne mezi pysky jejího pohlaví. Chtěla ho, přestože ho odstrkovala. Dělala to během minulého týdne a on to toleroval a potlačoval bolest, kterou mu to působilo, protože se bál rozčílit se. Bál se sám sebe a co jeho vztek měl za moc jim udělat. Důvěřoval si asi tak moc, jak se domníval, že důvěřuje ona jemu. A nelíbilo se mu to.

Naklonil se k jejímu krku. Mohl cítit vůni jejího šamponu, a když se naklonil blíž, cítil, jak se mu její mokré pramínky lepí na tvář. „Chceš, abych tě políbil?“

Přikývla. „Ano,“ řekla zadýchaně.

Odtáhl se a studoval ji. Jemně ji políbil na koutek úst. Pootočila se, ale odtáhl se, než mohla dostat svoje rty na jeho. „Pojď do postele, prosím.“

Vlezla do postele, pohybovala se uhlazeně, a aniž by se otočila nebo podívala za sebe. Následoval ji, položil si koleno na postel a naklonil se k ní. Úhlem svého těla ji tlačil dozadu, ale vůbec se jí nedotkl. Vlezl si za ní a podepřel se o loket, aby na ni shlížel.

Vlekl prst po její hrudi, obkreslil bradavku, ale ztvrdlého vrcholku na jejím ňadru se nedotkl. „Chceš, abych tě tady sál?“

Přikývla a zavzdychala, když jeho prst pomalu zakroužil. Ve chvíli, kdy jeho prst přejel k opačnému prsu, její břišní svaly se svíraly a chvěly. Nechal to mučení chvíli pokračovat, a pak se posunul po jejím těle dolů, konečně jí odstrčil nohy od sebe a lehl si mezi ně. Sledoval ji a nechal svou tvář, aby se jí jemně otřela o vnitřek stehna. Zanaříkala, když cítila jeho pichlavé strniště přejet přes tu citlivou kůži.

„Chceš i tohle?“

„Ano.“

„Moje prsty?“

Přikývla.

„Moje rty?“

Přikývla.

„Můj jazyk?“

Přikývla.

Možná to hrál na pohodu, ale v pohodě nebyl – vůbec. Přejel si palcem přes spodní ret. Její rty se oddělily a zaťala zuby, zatímco znovu zanaříkala. Rozuměl tomu zanaříkání moc dobře – ona jen nemohla slyšet to jeho.

Odstrčil se, aby si klekl mezi její nohy, a když to udělal, odstrčil si džíny a spodní prádlo na stehna, přičemž si sedl na lýtka a nechal si ptáka vybíhat na břicho. „Sála bys mi pak ptáka? Nechala bys mě strčit ti ho do krku?“

„Ano.“

„A pak bych tě s ním šukal, jakmile bys ji měla pěknou a vlhkou pro mě?“ Čekal na to, až přikývne, než pokračoval. „Na co bys dnes večer měla náladu? Jemně, tak jak to někdy děláme, zatímco se ne sebe díváme? Miluju to, když sleduju tvoje oči, když ti pomalu strkám ptáka do těla. Je to to, jak to dnes večer potřebuješ? Nebo to chceš drsně, když do tebe tvrdě buším zezadu, zatímco ti tisknu ruce k posteli. Vím, že si užíváš to perfektní množství bolesti, když tě tvrdě šukám a s každým přírazem zasáhnu tvoje nejhlubší místečko. Je to to, na co máš dnes náladu?“ Chvíli ji sledoval. „Řekni.“

„Drsně.  Zezadu.“ Rty se jí chvěly, když promluvila.

Vlezl si zpátky za ni. „A pak co?“

Nevěděla, jak na tohle odpovědět a obočí se jí nakrčilo zmatením.

„Pak mě vykopneš a budeš spát sama po tom, co jsem se s tebou právě miloval? Hodíš starému psovi kost a necháš ho aspoň na chvíli tě držet?“

Rozšířily se jí oči a rty se jí oddělily, jak na něj v šoku zírala. Nakonec odvrátila pohled, našpulila rty, a když si sedla na kraj postele, vytáhl se nahoru za ni, přičemž si sedl obkročmo k jejímu tělu. Nechal čelo klesnout na zadní část jejího krku a pomalu vydechl.

„Chceš, abych byl tvoje děvka? Sex na zavolání? Tvoje šukací hračka?“ Mluvil tiše. Opravdu se nesnažil být zlý, ale ona si pravděpodobně myslela, že ano. Ona by mu nikdy nemohla chtít záměrně ublížit, ale musela pochopit, jak bolestivé její nezáměrné ubližování je. Na moment nechal svoje rty, aby se dotkly jejího ucha, než znovu promluvil. „Udělám cokoli, co chceš. Budu tě lízat, šukat tě, dělat ti děvku, pokud mi jen budeš věřit… a možná mi i odpustíš.“

Vstala a odešla k prádelníku, než se otočila čelem k němu. Neměl tušení, co se jí děje v hlavě. Nebyl si jistý, že může říct, že je na něj naštvaná, ale zírala na podlahu mezi nimi a s pažemi založenými neříkala nic. Dal jí chvíli, aby něco udělala – co, nebyl si jistý, ale nakonec to vzdal a vstal, natáhl si kalhoty a sebral triko z podlahy.

Když k ní přistoupil, byla pořád ve stejné pozici a zírala na podlahu. Natáhl se po jejím pasu, a když to udělal, shlédl na vršek prádelníku a pohledem zachytil malou knížečku s Deník vyraženým vpředu. Co by nedal za to, aby jí právě teď mohl vidět do hlavy. Vše to bylo tam, na stránkách té malé knížečky. Pravděpodobně byla desetkrát lepší než on ve vkládání myšlenek do slov a věděl, že se dívá na opravdový zlatý důl porozumění, ale nebyly to jeho myšlenky, aby je znal, pokud si nevybrala se o ně podělit.

Naklonil se k jejímu čelu a jemně ji políbil. Nechal rty na její kůži zdržet se a ona konečně uvolnila stisk na sobě a taky se natáhla po jeho pase. Přistoupila k němu blíž a nechala hlavu, aby jí klesla na jeho hruď. V jejím pokoji bylo ticho a on tam stál. Nebylo nic víc, co by mohl dělat. Už dál neměl kontrolu nad tímto vztahem a začínal si uvědomovat to, že dokud ona není připravená posunout se vpřed, tohle je prostě to, kde zůstanou – minimálně dokud se jeden druhého nevzdají.

Donutil se, aby ustoupil, a když to udělal, viděl, že její oči jsou lesklé. „Vyzvednu tě zítra na cestě k Dr. Greenovi.“

„V pohodě. Pojedu na kole. Mám pár zastávek, které chci po naší schůzce podniknout.“

Přikývl a naposled pohlédl na deník, zatímco její pozornost sledovala tu jeho, a pak odešel. Když se dostal k autu, otočil se zpátky a pohlédl k druhému patru, aby ji viděl, jak ho sleduje z okna své ložnice. Znovu měla ručník a pevně si ho držela na hrudi. Její vlasy byly mokrý zamotaný nepořádek a to mu připomnělo tolik vzpomínek s ní, že nevěděl, na kterou se soustředit jako první. Strávil tolik sobot na jejích plaveckých turnajích, nezmiňujíc plachtění na jezeře a plavání na každičké ze stovky skrytých malých pláží podél pobřeží. Její mokrý vlasový mop pro jeho mysl rozhodně nebyl novým obrazem, ale byl tím, který ho učinil hladovým po ní.

I tehdy, když byla pořád jen na střední, nebyl schopný udržet od ní oči.

„Přestaň zírat na nejlepší kámošku tvojí malé sestřičky.“ Vyzval ho jednou jeho kamarád Scott – víc než jednou, kdyby byl upřímný.

„Nezírám,“ odsekl vždycky defenzivně.  

Scott se smál, když vrtěl hlavou – ani trochu přesvědčený.

Teď na ni zíral znovu, ale dnes to měl dovoleno tak, jak to neměl dovoleno před tolika lety. Popadl telefon a vytočil ji. Zmizela z dohledu, a když se znovu objevila, zvedala si telefon k uchu.

„Ahoj“-

„Miluju tě.“ A pak zavěsil.

Konečky prstů její volné ruky se dotkly skla a jen ho sledovala. O chvíle později si vlezl do auta a odjel.