Unfor - 5. kapitola

Překlad: Markéta

TATE

„Tohle bych neudělala, miluju tě,“ vykřikne, zatímco dojdu k předním dveřím.

„Lži,“ vyštěkne dřív, než slyším, že jí praští.

Zoufale se snažím dostat do dveří ten správný klíč. Srdce mi buší a ruce se mi třesou. Ve snaze pohybovat se rychleji, odhodím batoh na zem.

„Prosím?“ ona zavzlyká a mě se stáhne hruď. On miluje to, když ona prosí. Proč mu dává to, co on chce? „Musíš mi věřit.“ Její slova jsou nezřetelná zoufalou snahou udržet ho od sebe, aby jí nezbil.

„Poslední šance. Kde kurva byl dneska tvůj syn? Byl v domě té kurvy a jejím malém děvkovském domě?“

Tápu po klíčích a proklínám se, že jsem je upustil. Kašlu na to! Běžím k oknu obýváku a popadnu na zahradě kámen. Jakmile se sklo rozbije, skáču oknem, pořezajíc se na několika místech. Ignoruju bolest a běžím skrz dům, dokud se nezastavím v kuchyni.

Ona se na mě podívá s očima dokořán a on chce od ní odejít, ale ona ho popadne za nohu za nohu, jako když chce malé dítě svého utěšujícího medvídka. Nechápu, proč s ním chce zůstat. Proč mu dovolí jí tohle všechno dělat.

„Ne,“ vykřikne, ale jakmile to slovo opustí její pusu, on jí strčí zpátky na podlahu.

Sleduju, jak se on otočí a podívá se na mě. Jeho modré oči jsou zúžené a čelist má napjatou. „Kde jsi kurva byl, synu?“ dožaduje se.

„Nejsem tvůj syn,“ vykřiknu, nebudu tomu opilému bastardovi vysvětlovat, že jsem měl dneska školu. Stejně jako každý jiný den. Vždyť je mi nakonec jen deset.

Jeho nozdry se rozšíří a jeho oči se dívají do mých, zatímco jím cloumá zlost. „Já tě naučím nějakému zkurvenému chování,“ vyštěkne předtím, než na mě zaútočí.

Moje máma vykřikne a já se jen na vteřinu na ni podívám, když leze po kuchyňských dlaždičkách, ale ta sekunda byla všechno, co potřeboval. Zamrkám dívajíc se na strop, zatímco ležím na kuchyňské podlaze s ním nade mnou. I přes děsnou bolest hlavy a bolavá záda, hodím ruce nad hlavu, abych si chránil tvář. Snažím se být statečný a postavit se mu, ale pokaždé prohraju. Mám jen deset let a ten bastard je asi padesátkrát těžší než já.

Máma skočí na jeho záda a on se nakloní, než jí odhodí stranou jako hadrovou panenku.

Otočí se zpátky na mě a já před sebou vidím hvězdičky, když se jeho pravá pěst spojí s mou čelistí. Chce mi vrazit znovu, když se natáhnu a zablokuju to.

„Kdo k sakru jsem já?“ dožaduje se, když mě popadne za tričko a zvedne mi hlavu z podlahy. „Kdo kurva jsem?“ vykřikne a smrad alkoholu mi zaplní nos.

„Můj táta,“ říkám vzdávajíc ten boj. Mohl by tím procházet několik hodin, než by odpadl. A poslední dobou je to až do pozdních ranních hodin.

Pustí moje tričko a moje hlava spadne znovu na podlahu. Odtáhne svou paži dozadu, jako by mě chtěl znovu praštit a já couvnu. Ten bastard se mi směje.

Hlasitý výkřik vychází skrze můj sen. Posadím se na posteli, těžce dýchajíc a potím se. Tma mě dezorientuje, ale slyším tichý pláč vedle sebe. Rozsvítím lampu vedle mojí postele a podívám se na blondýnku ležící vedle mě.

Missy sedí vedle mě s rukou přes obličej a po bradě jí stéká krev.

„Missy?“ zaskřehotám. „Co se děje?“ ptám se naklánějíc se k ní, ale ona se odtáhne. Tohle jsem jí udělal já?

„Jsem v pohodě,“ říká tiše.

„Co se stalo?“ ptám se, zatímco se mi hrudník stáhne strachem.

„Já…omlouvám se. Jen jsem se tě snažila probudit….“

„Tohle jsem ti udělal já?“ přeruším jí v šoku.

Oči má zaplněné slzami a rukou se drží přes nos. Má na sobě moje bílé tričko a pár kapek krve jí na něj spadne z její ruky. Budu zvracet. Já jí zranil!

„Je mi to líto…. Nechtěl jsem….“

„to je v pořádku, Tate,“ říká vstávajíc, když leze z postele. Držíc se ke mně zády jde do koupelny a zavře za sebou dveře.

Odhodím přikrývku a vyskočím z postele. Jdu do kuchyně a popadnu první věc, kterou vidím, láhev Jacka. Dám si velký doušek a pak přivítám to pálení. Co je to se mnou kurva špatně? Vždycky sebou mlátím kolem sebe, když mám noční můry z minulosti? Nikdy předtím jsem žádnou ženu takhle nezranil. Ale na druhou stranu jich mnoho nezůstávalo přes noc.

„Tate?“

Vzhlédnu z podlahy a vidím jí stát ve dveřích kuchyně. Zdá se, že krvácení přestalo a ona si umyla obličej, ale pořád je tady nějaká ta krev, která jí zůstala na tričku, co má na sobě.

„Musíš odejít.“ Znovu se dívám na podlahu. Změnil jsem se do něj. Oficiálně jsem ublížil ženě, která mě přiměla chtít víc, než to, co mám. Jedinou ženu, která mi dala naději na něco lepšího.

„Jsem v pořádku,“ říká tichým hlasem.

„Řekl jsem, že musíš odejít,“ zasyčím.

„Neopustím tě v tomhle stavu, Tate,“ hádá se.

Zasměju se, ale není v tom ani špetka humoru. Je stejně hloupá, jako moje matka. Alespoň, že Missy a já nemáme dítě uprostřed tohoto bordelu.

Přiblíží se ke mně. „Ty nejsi jako tvůj otec.“

Záda mi ztuhnou a tělo mi zchladne. Pomalu se na ni podívám a vidím jí několikrát zamrkat.

„Cos to řekla?“ jsem překvapený, jak chladně zní můj hlas. Krev mi vře a jsem na nejvyšší míru nasraný. Se zaťatými zuby a rukama v pěst čekám na její odpověď. Musel jsem jí špatně slyšet.

Nervózně polkne. „Řekla jsem, že nejsi jako tvůj otec,“ tentokrát zašeptá. „Ve svém snu. Řekl jsi táta….“

Natáhnu se dozadu na pult a zabalím pěst okolo hrdla láhve Jacka a hodím ho přes celou místnost. Ta narazí do přední části ledničky a rozbije se, sklo se roztříští a tekutina se rozlije po kuchyni. Missy uskočí se zaječením.

„On není můj otec,“ zařvu. Čelím jí s rukama zaťatýma po bocích a rozšířenýma nosníma dírkama. Mám pocit, že každou chvíli prasknu. Pokud tady i nadále zůstane stát, určitě si zažije nějakou show. 

Udělá ke mně plachý krok a já ustoupím dozadu. „Odejdi,“ dožaduju se.

„Ne,“ říká pevně.

„Potřebuju, abys odešla,“ říkám, když cítím svoje zlikvidované tělo se uvolnit. Chystám se zkurveně zhroutit. Co je se mnou kurva špatně? Necítil jsem tolik smutku od té doby, co jsem byl dítě.

Přijde ke mně a položí své ruce na můj hrudník. Odtáhnu se, nechci žádný kontakt, ale ona mě teď přišpendlí proti pultu.

„Proč jsi pořád tady?“ zašeptám. „Nejsi se mnou v bezpečí,“ říká po pravdě. Jsem překvapený, že je pořád tady po minulé noci. Znovu jsem si jí vzal, jako by byla moje vlastní osobní šukací hračka, se kterou si můžu hrát. Šukal jsem jí tvrději, než bych měl a byl to úžasný pocit. Využil jsem jí, jako by byla jednou z mých kurev, které potřebuju jen k uvolnění. A ačkoli to bylo špatné, nelituju toho. Byl to až příliš dobrý pocit na to, abych toho litoval.

Dovolí svým slzám kutálet se po její tváři a já se okamžitě natáhnu a setřu jí je svým palcem. „Byl to jen sen, Tate. Neměl jsi v úmyslu mi ublížit.“

„Ale udělal jsem to. Já….“ A pokud mi budeš dávat tu příležitost, tak budu.

„Neudělal jsi to schválně.“

„Jack…“ říkám, ukazujíc na rozlitou tekutinu a sklo, které teď pokrývá podlahu. Ten muž nebyl mým otcem, ale naučil jsem se od něj, jak se chovat jako zvíře.

„Byl jsi naštvaný, Tate. Neměla jsem ho zmiňovat. Omlouvám se.“ Další slzy jí stékají po tvářích.

Místo, abych jí je setřel, zabalím okolo ní paže a přitisknu si její tělo ke svému. Vím, že by bylo lepší, kdyby se ode mě držela dál, ale chci si jí držet blízko u sebe. „Omlouvám se,“ zašeptám a políbím jí do vlasů. Když neřekne ani slovo, odtáhnu se tak, abych se na ní mohl podívat. „Nebojíš se?“ Řekni mi, že jsem zrůda a že jsem tě vyděsil k smrti. Bylo by to tak pro oba jednodušší.

„Jediná věc, které se bojím je, že si tím budeš i nadále procházet sám. Pusť mě k sobě, Tate. Chci ti jen pomoct.“

Nervózně polknu. „Bojím se,“ říkám upřímně. Hlas se mi třese a čelist se mi stáhne. Zkurvená kundička, je to, co mi vždycky říkal.

„Čeho?“

Zvednu svoje ruce, dávajíc si její tvář do dlaní. „Že tě zraním. Ty nechápeš, čeho jsem schopen. Já ano. A věř mi, když říkám, že tě nechci zranit.“

Další slzy jí stékají po tvářích a já je stírám polštářkem svého palce. „Taky se bojím. Bojím se toho, že mi nedáš šanci ukázat ti, že jsem tady pro tebe.“

Spolknu zpátky strach, že jí nakonec ublížím, protože se to stane. Všechno, co můžu dělat, je doufat, že mě může zachránit dřív, než jí budu muset zachránit sám před sebou.

MISSY

Ležím vedle Tatea v jeho posteli. Je stále hluboká noc, protože pokoje se topí ve tmě. Můžu říct, že je pořád vzhůru, kvůli bití jeho srdce a jeho dýchání. Tvrdě jsem spala, když začal mluvit ze spaní. Říkal někomu bastarde a křičel táta. Pak sebou začal házet a otáčet se. Posadila jsem se a naklonila se k němu, snažíc se ho probudit, a to byla ta chvíle, kdy zvedl ruku a setkal se s mým nosem. Nedal mi facku. Bylo to, jako by zvedl svoje ruce, aby sám sebe ochránil, ale já stála v cestě.

Nevím toho moc o Tateově minulosti. Taky jsem hodně dlouho nevěděla, že je Samin bratr. Všichni jsme byli shromážděni v čekárně nemocnice, čekajíc, až uslyšíme nové zprávy o Sam poté, co jí Parker přivezl, když měla tu autonehodu.

Podívám se na Slada. Lokty má opřené o kolena a hlavu v dlaních. Je potichu, ale můžete říct z toho, jak se mu třese tělo, že teď pláče kvůli svojí ženě. Jeho těhotné manželce, která je teď na operaci po její autonehodě.

Parker si získá mou pozornost na druhé straně místnosti, když si přejede rukávem své policejní uniformy pod nosem, dovolujíc mu zachytit kapky krve. Hádám, že ho Slade praštil docela dobře. Nejsem si jistá, co se mezi nimi přesně stalo. Dostala jsem se sem teprve před pár minutami. Ale řekla bych, že Slade ho praštil zatraceně dobře.

Moje oči vystřelí zpátky ke Sladovi, když se rychle postaví. Přejede si rukou po tváři, než si ji otře o kalhoty. „Jak je mojí ženě?“ zeptá se hlasem plným paniky, když se k němu blíží lékař.

„Je stabilizovaná.“

Dlouze vydechne, ale držení těla zůstává stejně napjaté. „A naše dítě? Je v pořádku?“ ptá se Slade.

„Dítěti se daří dobře. Pečlivě ho sledujeme.“

Sladovi klesnou ramena, když si přejede rukou přes své tmavé vlasy. „Děkuju vám,“ říká předtím doktorovi, než si ho vtáhne do objetí.

Doktor se nezdá být ovlivněn Sladovou vděčností. Jsem si jistá, že se mu takové věci stávají každou chvíli. Odkašle si a odtáhne se od Slada. „Ztratila hodně krve. Pokud má nějaké vnitřní krvácení, mohla by potřebovat transfuzi krve.“

Tate vyskočí na nohy. „Jsem její bratr. Můžu jí darovat krev.“

Hlavy všech se na něj otočí s ústy dokořán, s výjimkou Parkera a Slada. Cože? Slyšela jsem správně? On je její bratr?

Doktor se na něj podívá a přikývne. „Chtěl bych, aby vám sestřička vzala trochu krve a uvidíme, jestli jste stejná skupina. Pokud ano, počkáme a uvidíme, kam až budeme muset zajít.“

Tate přikývne a následuje doktora beze slov.

„Cože?“ Sladova matka, Vivian, se na něj dívá. „Tys tohle věděl?“

Slade přikývne. „Věděl jsem to od té doby, kdy jsem jí v New Yorku požádal o ruku. Jack byl jeho táta.“

„Tate?“ říkám tiše.

„Hmmm?“ v hrudi mu zarachotí, když odpoví.

Přetočím se na bok a položím mu hlavu na hrudník. „Řekneš mi něco?“ ptám se opatrně.

Dlouze vydechne, jako by věděl, že tenhle rozhovor přijde. „Co chceš, abych ti řekl?“ ptá se do tmy.

„Řekneš mi, o čem se ti zdálo?“ Jeho uvolněné tělo okamžitě ztuhne poté, co dokončím svou otázku.

Znám tohoto muže už roky. Bylo mi sedmnáct a byla jsem na střední, když jsme se poprvé setkali. Pracoval pro mého tátu v jeho opravně. Netrvalo mi dlouho, než jsem se do něj zamilovala, ale je tak tajnůstkářský. Nechává si všechno pro sebe.

„Ne.“ Jeho hluboký hlas přeruší moje myšlenky.

Ne? Přetočím se na záda a dívám se do temnoty. Možná, kdybych mu něco dala, udělal by totéž na oplátku. „Skončila jsem se školou,“ říkám do ticha a ve skutečnosti se pro sebe usmívám. Tohle bylo poprvé, co jsem vyšla s pravdou ven a řekla jsem to někomu. Je úžasné, jak vás jedna malá lež mlže držet dole.

„Cože?“ zeptá se a pak cítím, jak se hýbe, otáčejíc se na bok tak, aby byl tváří ke mně.

„Řekla jsem, že jsem skončila se školou.“ Podruhé to bylo ještě lepší. „Před několika měsíci.“ Položím si ruce na břicho. „Všem jsem lhala. Donutila jsem je myslet si, že tam chodím.“ Braxton byl jediný, komu jsem řekla, že si beru na jeden semestr volno.

„Proč jsi skončila?“

Srdce mi začne bít v hrudi. Nevzpomínalo se mi na to moc dobře. Tohle je jediná věc, kterou mu nemůžu říct. Nemůže vědět, že on byl ten, kdo mě dovedl k tomu, abych skončila se školou. „Další věci se staly mnohem důležitější,“ říkám snažíc se zapomenout na ten hrozný den, kdy mě Braxton převezl do nemocnice. Měla jsem takovou velkou bolest, že jsem se nemohla ani posadit.

„Jako?“

„Pekárna.“  Zavřu oči a zhluboka se nadechnu. „Vynechala jsem tolik věcí, když mě Sam potřebovala. Když jí Jeremy unesl a pak její a Sladova svatba. Přesto mi nabídla práci v pekárně a já jí s tím chtěla pomoct.“ To je pravda.

Cítím jeho drsné klouby, jak mi lehce přejíždějí po tváři. „Ví Sam, že jsi skončila se školou?“

„Ne. A nechci, aby to věděla. Pravděpodobně by mě vyhodila a řekla mi, ať se vrátím zpátky do školy.“

Tiše se zachechtá. „Právě tak to udělá.“

Myslím na naši minulou společnou noc, nohy mám bolavé a stehna mě bolí z toho, jak jsem mu dovolila mě udělat. Je úžasné, jak moc si člověk může vychutnat bolest.

„Spala jsem jenom s tebou,“ přiznávám nahlas a jeho chechtání se zastaví. Nemohla jsem to prostě dělat s Braxtonem. Randili jsme spolu jen pár týdnů, když se mnou spěchal do nemocnice. Bylo to špatné, a upřímně jsem si myslela, že umřu. Měla jsem potíže s dýcháním.

Spala jsem mnohokrát v jeho posteli jen ve svém spodním prádle a tričku a líbali jsme se, ale nikdy to přes to nepřešlo.

„Proč mi tohle říkáš?“ ptá se tiše.

„Zeptal ses mě na párty, jestli pořád spím s Braxtonem. A pak jsi ho znovu zmínil minulou noc, když jsme byli v posteli….. Chci, abys věděl, že jsem s ním nikdy nespala. Randili jsme spolu, ale nikdy jsem nebyla připravená udělat s ním tenhle krok. Netlačil na to.“

„Ublížil jsem ti?“ ptá se tiše, jakmile si uvědomí, že tohle bylo podruhé, co jsem vůbec měla sex.

Ublížil? Absolutně. Stálo to za to? Absolutně. „Ne,“ lžu a on se krátce zasměje s vědomím, že jsem lhala.

Ležíme tady spolu ve tmě, zatímco ticho znovu zaplní místnost. Snažím se zavřít oči, abych se mohla trochu vyspat, ale nemůžu. Moje mysl mě drží vzhůru. Tohle je všechno, co jsem chtěla. Aby mě chtěl. Aby mě miloval způsobem, jakým miluju já jeho. Vím, že se to nikdy nestane, ale přeju si, aby mi toho ze sebe dal o kousek víc. Přeju si, aby se mi otevřel a dovolil mi mu pomoct. Nikdo nemůže bojovat s démony na vlastní pěst.

Místnost se začíná pomalu zaplňovat, když vykoukne slunce a sluneční paprsky zasvítí skrz okno. Rozhlídnu se a vidím ho, že konečně usnul. Tiše se usměju, když se moje oči setkají s jeho tmavě modrýma.

Nezavře je, ale natáhne se a zabalí kolem mě paže, než si mě přitáhne k boku. Přitulím se k jeho horkému tělu, cítíc se v bezpečí.

„Bylo to o mém dětství,“ říká tiše. A já zůstávám v klidu doufajíc, že mi o tom řekne víc. „Už se mi o tom nějakou dobu nezdálo. Bývala to jediná věc, o které jsem snil.“ Hruď se mu zvedá a klesá, když zhluboka dýchá. „Moje matka se vdala za muže, který byl nemocný bastard. Používal bití, aby z ní vytřískal kecy. A jakmile jsem se dostal do určitého věku, začal jsem jí bránit a on se obrátil proti mně. Ačkoli jsem byl zbabělec. Snažil jsem se být silný kvůli ní, kvůli nám, ale to nikdy nikomu z nás nic dobrého nepřineslo. Byl jsem příliš slabý.“

Srdce se mi pro něj láme. „Byl jsi jen dítě, Tate,“ říkám snažíc se ho přimět, aby sám sebe viděl jinak.

„Ne.“ Jeho hlas je tvrdý a plný hněvu. „Byl jsem kundička. Měl jsem stát za ní. Měl jsem být tím mužem, kterého potřebovala ve svém životě a postarat se o ní.“ Zvedne svou levou ruku a přejede si s ní po tváři. „Ačkoli mě vždycky odháněla. Brala mě do domu Sam a její mámy, Marie, aby se o mě postaraly. Někdy jsem tam zůstal i několik dní. A užil jsem si s nimi tolik legrace, že jsem zapomínal, čím si moje matka prochází. Nebo co na mě čekalo, když jsem se musel vrátit domů.“

„Byl jsi dítě,“ opakuju. „Tvojí prací nebylo starat se o svou matku. Ona měla být tou jedinou, kdo se měl starat o tebe.“

Vytáhne se zpoza mě a vyskočí z postele. Stojí vedle ní a dívá se dolů na mě. Jeho tvář je plná vzteku. Jeho modré oči jsou ještě tmavší, než normálně a já vím, že jsem zašla příliš daleko. Řekla jsem toho až moc.

„Kdo jiný to měl udělat?“ dožaduje se. „On to k sakru určitě nebyl!“ Hlas se mu zvedne. „Zvenku se zdál být kurevsky perfektním manželem a otcem. Ale uvnitř domu byl zkurvený ďábel.“ Nozdry se mu rozšiřují a hruď se mu rychle zvedá a klesá. „A ona si ten život vybrala! Vybrala si, aby z ní vybíjel ty kecy a prosila o víc. Ona nás dostala do téhle situace.“

Nevím, proč by si jeho matka vybírala dávat sebe a svého syna do téhle situace. Ale musela mít pocit, že pro ni neexistuje žádná jiná cesta. Posadím se a začnu jít k němu. „Já…“

„Ne,“ vyštěkne, což mě zastaví v mých stopách. „Nepředstírej, jako bys kurva věděla, čím jsme si prošli.“

„Jen se snažím pomoct,“ říkám, zatímco se mi stáhne hrdlo. Ani si nedokážu představit, čím si prošli, ale pro ně osobně to muselo být peklo.

„Nemůžeš mi pomoct,“ křičí. „Přestaň se snažit.“

Cítím, jak mi slzy začnou ohrožovat oči. Položí pěsti na postel a nakloní se; jeho tvrdá tvář je jen centimetry od mojí. „Přestaň se snažit zachránit něco, co za to nestojí, miláčku. Jestli je to to, o co tady jde, pak jsi ztrácela svůj čas.“ Miláčku nebylo řečeno roztomilým způsobem. Jeho slova byla tvrdá jako ocel a chladná jako led, zmrazujíc moje srdce.

„Tate….“ Říkám a hlas mi zakolísá, když se na mě jeho tmavě modré oči zúží. Chápu to. Vážně jo. Jeho rány jsou hlubší, než jsem si myslela. Nemůže jim uniknout ani ve svých snech. „Všichni máme věci, které nás pronásledují,“ říkám tiše.

Hází hlavou dozadu a krátce a drsně se zasměje. Je to temné a posílá mi to mrazení po páteři. Pak se narovná a zkříží si ruce na své tvrdé, tetované a zjizvené hrudi. „Vážně? Snažíš se mi dát terapeutické sezení?“ Zvedne své obočí. „Co bys kurva ty o tom mohla vůbec vědět? Jaké věci tě straší?“ Než můžu odpovědět, pokračuje. „Jaké bys ty mohla mít noční můry?“ ušklíbne se a jeho hněv znovu stoupá. „Skončila jsi se školou. Takže co? Ukázalo to tvým rodičům, že nejsi perfektní malá princeznička, o které si mysleli, že je?“ Jeho poslední otázka vyzní tak chladně a díky tomu zraňuje ještě víc. Už neječí, že by byl mimo kontrolu. Chce mě zranit. Chce, abych utekla.

„Přestaň,“ říkám, když se snažím polknout knedlík v krku. On nemá ani ponětí, čím jsem si prošla.

„Proč?“ ptá se, když se na mě i nadále dívá s nenávistí. Ty tmavě modré oči, které miluju, mě půlí napůl kvůli tomu, jak moc toho viděly. „Protože o tom nechceš mluvit? Rozkříží ruce a rozhodí je před sebou. „Já chci! Chci slyšet proč…“

„Kvůli tobě,“ zakřičím ztrácejíc svou bitvu, nechat si to pro sebe. Skončila jsem kvůli tomu, co následovalo po té noci s ním.

„Tys skončila se školou kvůli mně?“ Převrátí oči v sloup, jako by to byla směšná odpověď. Pro něj jsou moje důvody dětinské. „Proč? Protože jsem tě ošukal ve Vegas a po tom si tě nechtěl vzít za manželku?“ vyštěkne. „Probuď se Missy. Už jsem ti to předtím řekl, tohle není nějaký pohádkový vztah. K ssakru, tohle vlastně vůbec není vztah!“ připomíná mi. „Tohle je, že spolu budeme šukat tak dlouho, dokud to jednoho z nás neunaví a posune se dál.“

Jeho slova plná ledu jsou jako ostří skrz mou hruď. Nemyslela jsem si, že by to mohlo ještě víc ublížit. Nemyslela jsem si, že by mě mohl přimět cítit se ještě hůř, než ve Vegas. Mýlila jsem se. Vždycky jsem se v Tateovi mýlila. Možná, že je tím temným a bezcitným člověkem, kterého ztvárňuje.

Slzy mi tečou po tvářích a já pomalu skloním hlavu k prostěradlu – k tomu samému prostěradlu, na kterém jsme spali minulou noc – a to mi zlomí srdce. Jak jsem mohla být tak hloupá, abych sem přišla? Abych mu dala další kousek sebe? Nechci mu už dávat více slz, ale nemůžu je zastavit. Jsem unavená z pláče. Jsem unavená z toho, že vypadám jako patetická, po uši zamilovaná žena. Ale kolikrát mi může zlomit mé srdce? Kolikrát se ho můžu pokusit slepit dohromady předtím, než je nechám ležet zlomené na podlaze? 

Držím hlavu dole, když lezu na konec postele a stahuju si rychle jeho tričko přes hlavu předtím, než si obléknu svoje tílko. Najdu svoje spodní prádlo a legíny. Dokončím oblékání tak rychle, jak jen můžu.

Začnu jít ke dveřím ložnice. Pohybuju se pomaleji, než chci. Chci, aby mě popadl za rameno, zastavil mě v naději, že se omluví. Pak by mi řekl, že nic z toho nemyslel vážně. Že mi může dát naději, že může být v bezpečí. Ale neudělá to. Neřekne ani slovo, ani se nijak nepohne. Takže procházím domem a držím oči na podlaze, zatímco v tichosti pláču. Dokonce ignoruju Parkera v obýváku. Nechci se obtěžovat tím, že bych se ho zeptala, proč je vzhůru v tuto hodinu a nechci mu odpovídat na to, až se mě zeptá, co je špatně.

Všechno je špatně!

Nastoupím do svého auta a nastartuju. Zhluboka se nadechnu, když mým břichem proletí ostrá bolest. Byla jsem tak uchvácena vším ostatním, že jsem zapomněla, že mi začíná perioda. Vykřiknu sama pro sebe, zatímco se natáhnu a začnu se přehrabovat v kabelce, abych našla nějaký Midol.

„AU!“ Vykřiknu znovu. Několikrát se zhluboka nadechnu, když položím ruce na volant. Musím se dostat domů. Prostě se potřebuju dostat domů. Budu je znovu hledat (prášky), jakmile se dostanu domů.

Ženu se do svého bytu, zatímco pláču. Proč se cítím tak špatně? Moje břicho takhle hrozně nebolelo od té doby, kdy mě Braxton odvezl do nemocnice.

Ne! Říkám si pro sebe. Tohle nemůže být ten problém. Ne znovu! To není možné……