Unfor - 2. kapitola

Překlad: Markéta

TATE

Sedím na svém gauči, zatímco přemýšlím nad nadcházejícími narozeninami Missy. Jsou za dva dny a já jsem každou vteřinou víc a víc nervózní. Myslím tím, že jí vídám často v pekárně, a snažil jsem s ní mluvit poté, co jsme se vrátili z Vegas. Konverzovat, samozřejmě, ale ona mě prostě ignoruje. Takže končím se snahou. Ačkoli to není o nic jednodušší.

Poprvé jsem potkal Missy před třemi lety, když jsem dostal práci na částečný úvazek v opravně jejího otce. Pořád si pamatuju, když jsem jí poprvé uviděl. Přijela na víkend a byla naprostým opakem dívky, se kterou jsem obvykle býval. Musíte rozumět, že chlap jako já chce typ ženy, kterou nevezmete domů představit své matce. Chcete takové, jako je Ginger, které nosí až příliš krátké sukně a vystavují svůj výstřih z triček. Takové, které chtějí pozornost přes sex. Takové, o kterých víte, že roztáhnou svoje nohy v daný den a nebudou klást dotazy nebo neustále volat s tím, že chtějí vědět, kde jste, nebo s kým jste. Chcete někoho, kdo je tak jednoduchý, jak jen to je možné, aniž by bylo nutné víno a stolování.

A Missy tohle nebyla.

Byla mladá a nevinná. Už jen z pohledu na ni jste mohli říct, že předtím ještě nikdy neviděla mže, jako jsem já. Muže potetovaného a zjizveného – zevnitř i zvenčí. Když jsem jí potkal poprvé, měla na sobě modré tričko a opotřebované džíny. Své špinavě blond vlasy měla sepnuté v chaotickém drdolu, a přestože měla na sobě brýle s černýma obroučkama, pořád jsem mohl vidět její nádherné modré oči. Okamžitě mi z ní vyschlo v krku a ztvrdnul mi pták, což bylo šílené. Byla pro mě až moc mladá a já pracoval pro jejího tátu.

Dívám se na nádhernou blondýnku zpoza skla uvnitř obchodu, zatímco pokračuju v utírání hadrem francouzského klíče v mých rukou. Vejde dovnitř a položí papírové pytlíky na pult. Můj šéf se usměje, když se na ni dívá. Ona si posune brýle na nose a několikrát na něj kývne hlavou.

„Přestaň zírat.“

Otočím se a vidím šéfova syna Jacoba, jak se na mě dívá s úsměvem na tváři.

„Já nezíral,“ říkám a hodím klíč do bedny na nástroje, která stojí vedle mě. A pak si zastrčím špinavý hadr od oleje do zadní kapsy.

On se zachechtá. „Ale ano, zíral jsi. A můj táta by tě zabil, kdyby viděl ten pohled na tvojí tváři,“ dodává.

„Tvůj táta?“ Jeho táta je můj šéf. „Proč by se o to staral?“

On kývne hlavou zpátky k oknu. Otočím se a sleduju blondýnku popadnout dva pytlíky. „Protože tohle je moje mladší ségra.“

Dřív, než mám šanci reagovat, ona vejde zadními dveřmi s dvěma papírovýma pytlíkama v rukou. Na vteřinu se zastaví, když mě uvidí a já tam stojím jako idiot a zírám na ní zpátky.

Její oči klesnou k mým kloubům, když prozkoumávají jizvy z mých bojů, které mám z minulosti. Pomalu mi cestují po pažích a rozšíří se, když dosáhnou tetování, které dovoluje vidět moje tílko bez rukávů. Kmenová práce (indiánský znak) dělaná celá v černým inkoustem.

„Missy,“ říká Jacob, díky čemuž ona poskočí. „Tohle je Tate.“ Ukáže na mě s úsměvem na tváři.

„Tate,“ otočí se na mě, „tohle je moje malá sestřička Missy.“ Pak projde kolem mě a sebere jí jeden z jejích sáčků z ruky, nechávajíc nás o samotě.

Stojíme tam několik vteřin, než ke mně udělá krok a podá mi tu druhý pytlík.

„Pro mě?“ ptám se zmateně.

Přikývne. „Přinesla jsem vám oběd,“ říká tiše. „Vždycky přináším tátovi a bratrovi o víkendech obědy,“ vysvětluje, než se plaše podívá dolů na podlahu.

Usměju se pro sebe. Ona je závan čerstvého vzduchu, který není jako jiné ženy, se kterými jsem si byl blízký. Díky vůně kokosu a slunečního svitu se cítím naživu a doufám v něco lepšího, než je pivo, cigarety a barové kurvy. Ale i kdyby byla v mém věku, je mimo mou ligu. A kvůli toho dovolím temnotě mě opět pohltit. Naděje vás pouze oslabuje. A slabost je ta poslední věc, co bych dovolil, abych se kvůli ní tak cítil.  

Ačkoli jsme skončili tím, že se z nás stali přátelé. Pak, jak roky plynuly dál a ona absolvovala na střední škole, dostala falešnou občanku. Začal jsem jí vídat po klubech a barech a stal se jejím velkým bratrem; ujišťoval jsem se, že je v bezpečí a že se jí nikdo nesnaží využít. A mezitím v tu samou dobu jsem uvažoval nad tím, jaké by to bylo být s ní. Její plachý úsměv a modré oči mě nutily chtít víc z ní, ale věděl jsem, že je nevinná. Jak bych jí mohl chránit a mít ji v tu samou dobu? Nikdy jsem nebyl z těch, kdo dělá věci tím správným způsobem. Ale když jsem jí viděl ve Vegas, už jsem se déle neudržel. A v té době jsem si myslel, že už byla s jinými muži. Myslel jsem si, že se změnila v něco jako stereotypní ženu. Ale věděl jsem to lépe. Lhal jsem sám sobě. Missy nikdy nebude tím typem dívky. Kdyby nebyla opilá, nikdy by mě nenechala se jí dotknout.

Moje myšlenky jsou přerušeny, když si Parker sedne na gauč naproti mně a zavolá svoji kočku. Když sleduju černobílou kočku přicházet chodbou, rozezní se zvonek u dveří. Vstanu a dojdu ke dveřím a vidím tam stát svého švagra Slada  s úsměvem na tváři a lahví vody v jeho pravé ruce.

„Co se děje?“ ptám se otevírajíc dveře, aby mohl projít dovnitř.

„Našel jsem nám budovu,“ říká vzrušeně. Slade byl jedním z největších obhájců tady v St. Louis. Udělal rozhodnutí skončit s prací před několika měsíci poté, co si s mou sestrou prošli nějakými těžkostmi kvůli jeho kariéry. Díky tomu, že byl obhájce, si získal nějaké nepřátele, ale nikdy si nemyslel, že půjdou po jeho rodině. Rozhodl se otevřít bezpečností agenturu a zeptal se Parkera a mě, zda bychom se připojili. Já po tom skočil. Jsem pro, když je nějaká šance zbít nějaké špatné lidi.

„Ach jo. Kde to je?“ ptám se.

„Je to jen o pár dveří níž, než je Andělův sen.“ Andělův sen je pekárna, kterou koupil mojí sestře. Dává mi obrovský úsměv, pyšný sám na sebe, když procházíme chodbou do mého obýváku.

„Co to děláš?“ ptám se Parkera, když ho najdu sedět na gauči s jeho stupidní kočkou. Teď si jí jednou rukou drží u obličeje a druhou rukou vytahuje telefon.

„Puss Puss a já si uděláme fotku.“ Trošku odsekne.

„Proč?“ Nechápu, proč je tak moc spojený s tou zatracenou kočkou. Je to malá děvka. Všechno, co dělá je, že se promenáduje s ocasem ve vzduchu, ukazujíc každému svou prdel. A pokud nesere ve své malé krabici, leží na nábytku nebo všechno shazuje.

Protočí oči a položí si kočku do klína. „Pro svou profilovou fotku.“

„Profilovou fotku na co?“ ptá se Slade stejně tak zmatený jako jsem já. „Snažíš se teď o seznamku?“ ptá se se vší vážností.

„Na můj Facebook,“ odpoví.

„Ty máš Facebook?“ ptám se, snažíc se ho pochopit. Který dospělý chlap má Facebook? Není to pro děcka na střední škole? Vím, že je to nadržený bastard, ale taky vím, že se nebude snažit spát s někým tak mladým. Vždyť je to policista prokristapána.

„Samozřejmě. Cožpak vy nemáte?“

Se Sladem oba zavrtíme hlavou.

„Je úžasné, že si vy dva vůbec zašukáte,“ komentuje předtím, než políbí svou kočku na hlavu, dělajíc ještě několik fotek.

„No, jsem ženatý. Takže jo, já šukám celou tu dobu,“ odpoví Slade, ale Parker ho ignoruje. „A Tate to dělá obvyklým způsobem. Bary.“

„Víte vy vůbec, jak vypadám pro ženy, když si vložím svůj profilový obrázek mě a Puss Puss?“ ptá se Parker vzrušeně.

„Jako zkurvený idiot,“ řekne Slade suše, díky čemuž se zachechtám.

On jen zavrtí hlavou. „Vypadám jemně a citlivě. Ženské se chtějí přátelit s mužem, který miluje kočky. S mužem, který miluje svou kočičku.“ Zasměje se svým vlastním slovům. „A pak, když si je přidám. Bum! Vidí mou titulní fotku v uniformě, vedle mého policejního auta. Děvky milují tento druh sraček!“ Usmívá se pyšně sám na sebe.

Slade si mně svou bradu, jako by uvažoval o jeho slovech, než promluví. „Co se stane, když si ony uvědomí, že nejsi ten, kdo bude milovat jejich kočičku?“ ptá se se vší vážností.

„Vymažu je a zablokuju tyhle děvky,“ konstatuje věcně.

„Takže to všechno začíná dávat smysl. To je důvod, proč dostáváš všechny ty podivínky.“ Říkám.

Ukáže na mě prstem. „To kotě, které jsi tu měl minulou noc byla podivínka. Slyšel jsem jak křičí ‚jezdi se mnou jako na koni‘.“ Ušklíbne se. „Jak jsi mohl potom zůstat tvrdý? A co tím vlastně sakra myslela?“

Usměju se. „Chtěla, abych jí utáhl otěže.“

Slade se ohne, když vyplivne vodu, kterou se právě napil, zatímco Parker se na mě dívá s prázdnou tváří. „Nedělám do zoofilie,“ říká nakonec, zatímco se Slade směje našemu škádlení.

Podívám se dolů na jeho kočku a pak zpátky na něj. „Zdání může klamat. Jistě jsi ve spojení s touhle kočičkou, co máš ve svých rukách.“

Pusa se mu otevře a zúží na mě oči. „Takhle o Puss Puss nemluv,“ vyštěkne a já protočím oči, než se otočím a pokračuju do kuchyně, účinně ukončujíc tuhle zbytečnou debatu.

Slade mě následuje. „Dnes jsem dostal telefon od Richarda,“ oznamuje, než se posadí. Richard je Parkerův a Braxtonův otec, také známý jako starosta St. Louis. Sladův táta a Richard jsou přátelé od doby, co byli ve škole. Ale kvůli svým zaměstnáním vystupují jako političtí nepřátelé a setkávají se za zavřenými dveřmi.

„Co chtěl?“ ptám se popadajíc pro sebe vodu z ledničky.

„Má svou výroční párty a chtěl vědět, zda bychom měli zájem být jeho ochranka.“

„Chce nás na práci?“ Ptám se, zastavujíc láhev jen kousek od mých rtů a dívám se na něj. „Proč by po nás potřeboval ochranku?“ Je to starosta. Má svůj bezpečnostní tým, který s ním pracuje a věří jim. Neříkám, že nám nemůže věřit. Jen mě zajímá, proč by chtěl pro tohle nás. Možná budeme jen další ochranka?

Slade si vjede do svých rozcuchaných vlasů. „Říkal, že tam byly nějaké bláznivé sračky od té doby, co se to stalo s Andělem a důstojníkem Whitem.“

Důstojník White je ten důvod, proč Slade nechal svého zaměstnání. On byl šílený policajt, který se snažil zranit mou sestru, aby se dostal ke Sladovi. Ta vzpomínka mě pořád pálí v mysli.

Parker, Slade a já sedíme v zadní části kanceláří na policejní stanici, zatímco Parker začne přehrávat video, které natočilo jeho auto.

„Jsi si tím jistý?“ promluví Parker, dívajíc se na Slada.

„Ano,“ vyštěkne. „Prostě už přehraj tu zkurvenou věc,“ zamumlá.

Parker si povzdechne a ramena mu poklesnou, ale zmáčkne tlačítko na dálkovém ovladači a obrazovka před námi se probudí k životu.

První věc, kterou vidíme, je zadek Sladova Chevy, který řídí Sam. Brzdová světla se rozsvítí, jako by si myslela, že na semaforu před ná naskočí červená.

Vjede do křižovatky a pak bum! Stane se to tak rychle, že Slade uskočí dozadu, jako kdyby do něj někdo praštil. Stojím tam, srdce mi divoce bije a kolena se mi třesou, když se černé auto přiřítí přes křižovatku a narazí do zadní části auta na straně řidiče. To pošle zadek auta do prava, kde pneumatika narazí na vysoký obrubník. A pak se začne točit. Kdyby nebylo auto zvednuté, nemuselo se točit. Ale tím, jak bylo vysoko nad zemí a s rychlostí druhého vozu, nebylo možno dělat nic, než se přetočit.

Všichni stojíme v tichosti sledujíc, jak se jeho auto několikrát převrátí. Můžeme slyšet Parkerův hlas křičet uvnitř policejního auta, zatímco jeho pneumatiky zakvičí, jak rychle zastaví. 

Vyskočí ven a pak běží před policejním autem, v dohledu kamery. Doběhne k tomu, co zbylo z auta, stoupajíc na sklo a kousky plechů.

Kopne do již rozbitého zadního okna a zmizí v autě. Můžete slyšet jeho trhané dýchání a neustále mluví na někoho z dispečinku do vysílačky, připojené na jeho hrudníku.

„Samantho?“ vykřikne Parker. „Vydrž, Sam.“

Všichni tu stojíme, když on pokračuje v mluvení. Z pohledu jeho policejního auta je nemůžeme vidět uvnitř auta, ale můžete slyšet každé slovo z mikrofonu na jeho uniformě.

Rozbije se více skla. „Kristepane,“ zasyčí. „Sam, otevři oči,“ dožaduje se. „No tak, Sam, podívej se na mě.“

„Musíš se na mě podívat,“ prosí jí.

„Sam,“ vykřikne. Pak hluboce vydechne. „Dobře. Velmi dobře, Sam. Musím tě dostat ven. Rozumíš mi? Vytáhnu tě přes čelní sklo.“

Chci, aby se mi ulevilo, že se na něj dívá, ale nestane se tak. Všechno, co můžu dělat, je stát tady a sledovat obrazovku. Přemýšlejíc, že může zemřít stejně tak, jak jsme ztratili našeho tátu. Při autonehodě. „Potřebuju zkurvenou bundu,“ zakřičí Parker najednou.

Někdo mu podá bundu do vnitřku auta a pak on promluví. „Položím to přes tebe tak, abych mohl vykopnout čelní sklo.“

Ona pořád nic neřekla. Ale o vteřinu později ho slyším zabručení a pak zvuk jeho bot rozbíjet sklo.

„Zůstaň se mnou, Sam,“ vykřikne.

A pak se to stane, ona křičí. Její hlas přichází skrz audio a díky tomu se moje čelo orosí a hrudník se mi stáhne. Je to křik z bolesti. Musel se s ní snažit pohnout, protože její křik je následovaný jeho frustrovaným hlasem.

„Kde jsou kurva ti záchranáři?“ vyštěkne.

„Na cestě. Dostaňte jí odtamtud,“ vykřikne někdo.

„Snažím se, ten volant jí drtí,“ říká Parker skrz zaťaté zuby.

Drtí jí? Ona nemůže dýchat? Proč si on dává tak zkurveně na čas? Proč mu tam někdo jiný nepomůže?

„Sam?“ Slyším ho, jak kolem šustí a pak slyším zvuk trhání. „Neodcházej ode mě!“ dožaduje se. „Zůstaň vzhůru. Můžeš to pro mě udělat?“

Přejedu si rukou po svém neoholeném obličeji a polknu knedlík v krku. Tohle se teď nemůže stát. Zrovna jsem dostal šanci být jejím bratrem. Celou tu dobu jsem jí nechal si myslet, že jsme jen přátelé. Nemůžu teď ztratit svou malou sestřičku.

„Udělám to tak rychle, jak to jen půjde,“ říká on znějíc rozhodnut. Slyšíme k němu mluvit další hlasy. Vyštěkne několik příkazů a já vydechnu úlevou, když slyším v dálce slabý zvuk sirén. „Ještě pár vteřin,“ říká. „Otevři oči krucinál!“ dožaduje se znovu zběsile.

Je tam teď více vrčení a on několikrát zanadává, ale pak je tady, znovu na obrazovce, odcházejíc s ní pryč od auta. Tou dobou můžete vidět černý kouř, vycházející z dálky a také lidi, kteří z povzdálí křičí nějaké věci, zatímco jí pokládá na zem.

Položí jí prsty na krk a pak se skloní dolů, přikládajíc svoje ucho k jejím rtům.

Rychle se odtáhne a pak jsou jeho ruce na jejím hrudníku, když začne dělat masáž srdce. Moje srdce se zastaví. Jsem svědkem toho, jak moje sestra leží na cestě přede mnou mrtvá a já nemůžu udělat ani jednu zkurvenou věc. Jsem její velký bratr. Měl jsem být schopen jí ochránit. „Musíš se mnou zůstat, Sam. Už jsou skoro tady,“ křičí.

„No tak, Sam. Tohle nedělej. Tak pojď,“ prosí jí, zatímco ona tam i nadále leží; bez hnutí.

Místnost i nadále naplňuje moje těžké dýchání a on pak popotáhne. Dělá to asi jen půl minuty, když jí znovu zkontroluje puls.

Pořád tady stojím nehybně, když dojede sanitka a oni na ni taky pracují. Zdravotníci jí umístí do krku dýchací trubici, zatímco další pracují na stlačování sáčku. Jiný jí pokládá límec okolo jejího krku. Jakmile jsou s ní všichni hotoví, přesunou jí na nosítka a přivážou jí. Všichni pomáhají při zvedání nosítek a umísťují ji do zadní části sanitky.

Čelist se mi stáhne, když si na tu scénu vzpomenu. V době nehody byla taky těhotná. Jsme velmi vděční, že ona a moje neteř přežily. Jediná věc, díky které nechci jít po někom je fakt, že ten chlap, Jeremy, který do ní narazil, zemřel při té nehodě. Parker byl příliš zaměstnaný pomocí udržet mou sestru naživu, takže on uhořel v jeho autě.

„Jako co?“ zeptá se Parker, vcházejíc dovnitř a pokládajíc svou kočku na kuchyňskou podlahu.

O čem jsme to mluvili? Aha, jo, jeho otec dostal výhružný dopis.

„Tak za prvé, důstojník Howard se stále pohřešuje.“

Povzdechnu si. Tohle jsme věděli. A tohle byl taky další důvod, proč byla Missy v mojí mysli.

Jeremy – ten chlap, který zemřel během autonehody s mou sestrou – pracoval pro důstojníka Whita. Zdrogoval mou sestru, když šla se Sladem do baru a pak se na jednom místě snažil zdrogovat i Missy. Důstojník White a důstojník Howard byli ti dva policisté, kteří zatýkali Jeremyho. Zjistili jsme, že jsou oba tak zkurveně pokřivení jako vývrtka. Jeden policista šel po mém švagrovi a teď je mrtvý, díky Parkerovi. Ale ten další pořád chybí. Nikdo nemá kurva ponětí, kde je – nebo cokoli dalšího, co se jeho týče, když na to přijde.

„Ale hádám, že starosta O´Hare obdržel dopis a myslí si, že je to od důstojníka Howarda.“

„Takže si myslí, že je nebezpečný?“ ptám se dívajíc se na Parkera a ten jen protočí oči. Není tajemstvím, že on a jeho otec spolu nevycházejí. „Jsou holky v nebezpečí?“ ptám se a začínám být znepokojený.

„Nevím.“ Povzdechne si Slade. „Víš, jak ochranitelský jsem, když dojde na Anděla a teď i na Sadey. Myslel jsem si, že už všechno skončilo a je to za námi, ale věci se mi pořád přemílají v hlavě.“

„Jako co?“ ptám se.

„Anděl říkala, že jí Jax řekl, že o tobě zná nějaké tajemství.“

Zavrtím hlavou. „Neexistuje způsob, jak by to mohl vědět.“ Držel jsem v tajnosti roky, že jsem Samin bratr. Jediný důvod, proč to zjistila bylo, že si Slade někoho najal, aby o mě vykopal informace, když jsem mu řekl, že Tate není moje pravé jméno. Což se mu nedivím – udělal bych to samé, ale nebylo to tak, jako by ten chlap toho moc zjistil. Sam si přečetla e-mail a on se tam zmiňoval, že její táta byl taky mým – což ze mě udělalo jejího nevlastního bratra.

„Pak před ním ukrýváš ještě nějaké další tajemství, o kterém by měl vědět?“ ptá se Parker, když zvedne obočí.

„Ne,“ vyštěknu na jeho otázku. „Ale pokud něco věděl, proč jí to teda neřekl?“ hodím na Slada.

Ten si těžce povzdechne. „Možná to udělal, a ona si na to jen nemůže vzpomenout.“

Její ex-přítel Jax jí unesl a zdrogoval. Když jsme jí my tři našli, byla zbitá a blízko smrti. Stále mám jizvy na prsou jako připomínku toho dne, když na mě vytáhl nůž. Díky Bohu je teď už ten bastard taky mrtvý.

„Ale,“ začne Parker, získávajíc si mou pozornost, „důstojník White říkal, že máš tajemství, které už brzy zjistíme.“

„Co to má k čertu znamenat?“ ptám se. „A proč o tom slyším až teď?“ dožaduju se.

Slade se nakloní a položí své lokty na kuchyňský stůl. „V té době jsem si myslel, že říká sračky, snažíc se mě udržet od toho, abych ho zabil. Teď, když o tom víc přemýšlím, možná mluvil pravdu. Možná věděl víc, než jsme si mysleli.“

„Ale co by mohl vědět o něčem, co by mohlo způsobit potíže? Parker toho chlapa zastřelil,“ říkám ukazujíc na Parkera.

„Říkal, že ví věci, a když jsem se ho na ně zeptal, řekl, že už to brzy zjistím.“

„No, to bylo kdy, tak před třemi měsíci?“ Možná déle. Sadey jsou skoro dva měsíce teď a tohle všechno se stalo, když byla Sam ještě těhotná.

„Myslíme si, že jde o tebe,“ říká Parker nahlas.

„Cože?“ ptám se, dívajíc se na něj zmateně.

Posadí se vzpřímeně do židle a dívá se mi do očí. „Myslíme si, že to o tobě mluvil. Řekl, že slyšel a viděl víc, než jen Sam a Slada při sexu.“ Slade z jeho slov ucukne.

„Proč by na tom mělo záležet?“ říkám a odmávnu to.

„Měl zařízení v mé kanceláři,“ říká Slade rozzlobeně. „To je místo, kde Anděl zjistila, že jsi její bratr a volala mi, aby si to ověřila. Musel slyšet celou tu konverzaci.“

„Takže? Ten chlap je mrtvý. Jaký by to na mě mělo mít vliv? Plus,“ dodávám, opírajíc se do křesla, „všichni znají teď moje jediné tajemství. Není to, jako by to bylo tajemství na život a na smrt.“ Lži. Všechno to jsou lži.

„Před čím utíkáš?“ ptá se Parker.

„Před ničím,“ vysmívám se mu defenzivně. Ale se vší upřímností, utíkám už roky.

Parker mi to nesežere. „Pak proč si nenecháš říkat Jonathan, svým legálním jménem?“

Nenávidím to zkurvené jméno! Moje máma mě pojmenovala po člověku, který nás oba mlátil. „A co když preferuju být nazýván svým prostředním jménem? Není to, jako bych ho legálně změnil.“ Zatím.

„A co tvoje minulost?“ Parker se noří hlouběji a já na něj zúžím oči. „Měl jsi velké kontakty v drogovém průmyslu ve městě a oba jste ho sejmuli,“ říká s odkazem na to, když jsme se Sladem vyslýchali drogového dealera, abych se dozvěděl, kde najít Sam. Skončili jsme tak, že jsme z něho vymlátili ty sračky, dokud nám nedal informace, které jsme potřebovali. Teď je ten chlap ve vězení.

Pokrčím rameny, ale už nic víc neřeknu. Oba ví, že v mojí minulosti figurujídrogy.Měl jsem se snažit to skrývat, ale Sam, moje sestra, byla v nebezpečí a moje minulost byla schopná ji v tu dobu zachránit.

„Byl to jediný chlap, od kterého jsi nakupoval?“ Pokračuje Parker v tom, aby do mě vrtal.

Dávám mu svůj nelepší ‚naser si‘ pohled, který mám. „Co mají kurva drogy společného s tímhle?“ vyštěknu. „Bere tvůj otec snad drogy? Potřebuje mě, abych mu taky pomohl?“ dožaduju se.

Očekávám, že se nasere, nebo bude bránit svého otce, ale on jen nedbale pokrčí rameny. „Nevyužil bych ničí minulost pro toho člověka, aby dostal to, co chce,“ říká suše.

„To je směšné,“ zavrčím, opírajíc se zpátky do křesla.

„Nepoužil bych tyhle informace proti tobě,“ nabízí Parker.

Díky tomu se můj hněv vznítí. „Co má tohle kurva znamenat?“ ptám se vstávajíc z křesla.

„Whoa,“ říká Slade, taky vstávajíc. „Myslím, že se dostáváme mimo téma.“

„Ne,“ říkám přecházejíc k Parkerově židli a dívám se na něj dolů. „Co to má kurva znamenat?“ dožaduju se znovu. „Budeš používat tyhle sračky proti mně?“

Pomalu vstane a jeho světle hnědé oči se na mě zúží. „Jsem tvůj kamarád, Tate. Ta skutečnost, že jsem policajt, je irelevantní.“ Pak jeho oči trochu změknou. „Slade a já jsme jediní, kdo ví o tvé minulosti. A víme z ní jen něco málo. Ale ten chlap, které jste se Sladem mučili, abyste zachránili tvou sestru. Může být ve vězení, ale pořád je až moc naživu. Mohl by mluvit s nikým a s každým. Pokud ses v minulosti s někým zabýval, musíme to vědět.“

Otočím se a začnu pochodovat. Bývala doba v mém životě, která byla kurevsky temná, že vám ani nemůžu říct, co jsem udělal. Co jsem viděl. Drogy. Ženy. Násilí. Všechno to běželo najednou. Jedna věc mě vedla do druhé.

Přejdu zpátky po kuchyni, zatímco s na mě oba dívají čekajíc, že něco řeknu. „On nebyl ten jediný, s kým jsem se musel vypořádat,“ říkám nakonec po tom tichu a jejich pohledy jsou na mě připnuté.

Parker přikývne a Slade se posadí zpátky na židli s tím, že si myslí, že už nechci praštit Parkera do obličeje.

„Co všechno sis od něj koupil?“ ptá se Parker.

Zavrtím hlavou a těžce si povzdechnu. „To nevím, Parkere,“ říkám upřímně. Podívám se na něj. „Byly doby, kdy mi bylo jedno, co jsem dostal do rukou, do té doby, dokud jsem v nich něco měl,“ přiznávám se studem. Nenávidím jim cokoli říkat, zvláště Sladovi. On ví stejně jako já, že nejsem ten typ člověka, který miluje ostatní. Ale starám se o svou sestru a svou neteř. Nenáviděl bych ho, kdyby mi je vzal. Už jsem strávil až moc času pryč od Sam.

„No, budu potřebovat jejich jména.“ Získá si Parker mou pozornost.

„Ne,“ odpovídám pevně. „Nebudu ten důvod, kvůli kterému se necháš zabít,“ říkám dívajíc se z něj na Slada. „Vy oba.“

„Jsem zatraceně kurevsky dobrý ve své práci,“ říká Parker na svou obranu. „A nemůžu jí dělat dobře, pokud mi neřekneš, co potřebuju vědět,“ říká zvyšujícím se hlasem. Parker je velmi choulostivý, když dojde na jeho práci policisty. Věří, že všichni jsou dobří a že všichni dodržují zákon. Znám lepší. 

Zvednu obočí. „Myslel jsem, že to nemělo co dělat s tím být policistou?“ ptám se a vypustí podrážděný výdech.

Slade si vybere tenhle čas, aby promluvil. „My teď nic nepotřebujeme právě teď vědět,“ konstatuje. Parker se chystá promluvit, ale Slade zvedne ruku, aby ho zastavil. „Já si jen myslím, že je potřeba, abys byl opatrný. Jak jsem řekl, Howard je stále nezvěstný. Myslel jsem, že ho možná důstojník White zabil a schoval jeho tělo někam, kde by nemělo být nikdy nalezeno. Ale mohl jsem se mýlit.“ Zhluboka se nadechne, než dodá, „A myslím si, že budeš muset začít postávat u Missy.“

„Co má kurva ona s tím společného?“ vyštěknu; jen díky zvuku jejího jména můj pták tvrdne a myšlenky mě zaplaví.

„Jeremy se jí jednou snažil zdrogovat,“ dodává Parker předtím, než se podívá dolů na stůl, aby zabránil očnímu kontaktu se mnou.

Jo, ale Jeremy už je stejně mrtvý. Měl to být jen náraz a útěk, ale auto toho bastarda vzplálo ohněm a on v něm uhořel. „My nevíme, kdo všechno se na tom podílí na policejní stanici, jak už jsi jednou řekl.“ Polkne, nenávidíc říkat ta slova. „A to je důvod, proč jsem pořád tam. Potřebujeme někoho uvnitř, abychom věděli, jaké další sračky mohou nastat. Ale mám pocit, že pokud se o tobě někdo nějakým způsobem bude chtít dozvědět informace, bude to prostřednictvím použití Missy. Stejně jako se White pokusil použít Sam.“

I když jsem bastard, nikdy bych nedovolil nikomu jí fyzicky ublížit, zvláště kvůli mně. Bojoval bych, abych jí zachránil život. Odešel jsem od ní po Vegas tak, aby mohla žít svůj šťastný život. Ne, aby byla se mnou stažena dolů.

„Nikdo tady ve městě neví o Missy a mě,“ konstatuju. „Ne někdo, kdo by se jí pokusil tak jako tak ublížit.“

„Tohle nevíš,“ říká Parker.

„Kdy ses stal takovým pesimistou?“ vyštěknu. Moje podráždění vůči němu roste každou vteřinou.

„Když začali být mí přátelé napadáni,“ vyštěkne zpátky, dívajíc se na mě ze své židle. „Myslíš si, že se chci dívat na věci tímhle způsobem? Je to, jako by pokaždé, když se otočím, byl něčí život v ohrožení.“

Ignoruju ho, když přecházím zpátky ke svému křeslu a posadím se do něj. „Co chceš, abych udělal?“ ptám se nakonec, když se podívám na Slada.

„Už jsem ti to řekl. Hlídej si záda a drž se blízko u Missy,“ říká věcně.

„Jak se k ní mám dostat blíž najednou poté, co jsem jí tak dlouho odstrkoval?“ přejedu si rukama po neoholené tváři. Poserte mě, jsem unavený.

Parker se ušklíbne a já ho chci právě teď praštit do toho jeho xychtu. „Snaž se být trochu okouzlující,“ nabízí. „Otevírej jí dveře. Vezmi jí na večeři….“

„Večeři? Myslíš si, že zkurvená večeře bude fungovat?“ ptám se suše. Ošukal jsem tu dívku a pak jsem jí druhý den ráno nadával, jako by skutečnost, že jsem se s ní vyspal, byla jen její chyba. Pořád si pamatuju slzu, stékající jí po její nádherné tváři, když jsem jí řekl, že to byla chyba. Že ona byla chyba. Ale popravdě jsem byl vždycky tou chybou já.

Slade se zasměje a zvedne k němu ruce. „Nech ho, ať si s ní nejdříve promluví.“ A pak se otočí na mně. „Neber si rady od Parkera, co se týče žen.“

Zavrtím na ně hlavou, snažíc se přijít na to, co mi tady říkají. „Takže pojďme si to ujasnit. Vy chcete, abych předstíral, že ji mám rád? A pak co? Co když důstojník White mluvil sračky a nikdo po mě nejde? Jak dlouho můžu předstírat tuhle zkurvenou hru?“ Co když jí znovu ublížím? A co když to, co mi tady řekli, je pravda a někdo se jí pokusí ublížit? Nemůžu být všude najednou.

„Tak dlouho, jak bude potřeba,“ říká Slade bez argumentů a já se přistihnu, jak se opírám do mého sedadla a zavírám oči.

Potřebuju zkurvený drink.

MISSY

Stojím v zadní půlce pekárny, právě dokončujíc cukrovou polevu na dortu pro dětskou narozeninovou párty, kterou zítra zaštiťuje Andělský sen, když slyším Courtney projít skrz dveře, které jsou vepředu. Courtney je ten typ dívky, které závidíte. Nejen, že je to nádherná, vysoká blondýnka, ona je tak zábavná a nebere si od nikoho žádné kecy. Byla Saminou nejlepší kamarádkou od té doby, co byly malé. Skončila svou práci v Oklahomě a přestěhovala se sem, aby tady s ní mohla být poté, co Sam zemřela máma. A jak se to tak stalo, zamilovala se do Sladova nejlepšího kamaráda Joshe. Vzali se a mají dvojčata chlapce. Jakmile Sam otevřela pekárnu, taky jí najala.

Dojde ke mně a usmívá se, zatímco se dívá dolů na dort. „Je to hotové, Sam,“ oznamuju jí, zatímco ona stojí vedle u dřezu. „Jen potřebuju, abys na to napsala gratulaci.“ Sam má mnohem lepší rukopis, než já. Takže dělá veškeré popisky.

„Takže Missy,“ začne Courtney, když ustoupím, abych si umyla ruce. „Chci vědět, kdo je lepší v posteli. Tate nebo Braxton?“

„Courtney,“ vypískne Sam. „To není něco, na co se můžeš někoho ptát.“

„Proč ne?“ zamračí se Courtney. „Jen to chci vědět.“ Nakloní se přes pult a dostane zasněný úsměv na tváři. „Tate se jeví jako někdo, kdo z tebe doslova strhá oblečení a šíleně tě ošuká. Zatímco Braxton se zdá jako někdo, kdo je pomalý a nudný. Ačkoli obvykle ti, co jsou tiší bývají těmi nejdivočejšími.“ Mrkne na mě a já se podívám na podlahu a usměju se. Courtney mě vždycky přiměje se smát. Přísahám, že ta holka nemá žádný filtr. Přeju si, abych moha být víc, jako ona.

„Missy, neodpovídej na to,“ říká Sam vrtíc svou hlavou.

„Proč ne? Jsme tu jen my holky a já jsem zvědavá. Řekla bych, že Tate by ti dal mnohem víc orgasmů, než bys mohla spočítat. Myslím tím, že vím, že nikdo není tak dobrý, jako Josh –“ Hodí rukama do vzduchu s velkým úsměvem na tváři, odkazujíc na svého manžela. „Ale jsem obklopena v domě plném mužů. Mezi Joshem a dvojčaty, která po mě slintají a plivají na mě potřebuju nějaký holčičí pokec,“ dodává. „Takže to vysyp. Který z těch dvou ti dal víc?“ Zahýbe svým obočím a já si nemůžu pomoct a usměju se.

„No…..“ říkám předtím, než se nervózně kousnu do rtu. Měla bych jim to říct? Budou mě odsuzovat? Budou se na mě dívat jako na idiota? Na někoho stále nevinného. Je toho tolik, o čem vlastně pořád nevím, když přijde na sex. Co by řekly tomu, kdyby věděly pravdu o Braxtonovi…..?

Ramena mi poklesnou a já si dlouze povzdechnu, vzdávajíc boj. Možná mi mohou pomoct. „Nikdy jsem…..“

Courtney zalapá po dechu, přerušujíc mě. „Ach můj Bože.“ Položí mi ruce na ramena a otočí si mě čelem k sobě. „Nikdy jsi neměla orgasmus?“ říká se svýma vyboulenýma hnědýma očima. „Ani jeden z nich ti žádný nedal?“

To není to, co jsem se chystala říct, ale je to pravda. „Ne,“ zašeptám v rozpacích.

„Ach ty chudáčku,“ říká smutně a Sam na ni zavrtí hlavou se zamračením ve tváři.

„Chvíli mi trvalo, než jsem jeden dostala,“ říká Sam, když začne psát na dort modrým písmem.

„Musíme ti najít muže,“ říká Courtney, přicházejíc ke mně, než mi přehodí svou ruku přes rameno. „Skutečného muže.“ Mrkne a přikývne hlavou. „Zítra večer půjdeme ven. Holčičí noc a získáme pro tebe orgasmus.“

Hlasitě se zasměju jejímu nápadu, jak mě posílá domů s nějakým náhodným chlapem. „Zaprvé to nebudeme ‚my‘,“ říká Sam, když píše správnou gratulaci na dort. „Zadruhé, zítra má narozeniny. Párty je v našem domě,“ říká a připomíná nám to.

„No, můžu pozvat nějaké lidi,“ nabízí se Courtney.

Sam se otočí, aby se na ni podívala. „Ty neznáš kromě nás žádné lidi tady v St. Louis.“

„Pravda,“ Povzdechne si a položí si prst na bradu. Pak se jí na tváři objeví obrovský úsměv. „Mohla bych říct Parkerovi, aby dal na svou facebookovou stránku tvoje narozeniny. Vím, že ten idiot ji má.“

Rychle zavrtím hlavou. „Ne díky.“ To je ta poslední věc, co potřebuju, někoho z Parkerových přátel. Vidím, jak využívá ženy, a vím, že jeho přátelé nejsou pravděpodobně o nic lepší.

Courtney sebou plácne ke stolu, který tady dozadu dali kluci a zamračí se. „No, tohle byly jediné nápady, jaké jsem měla,“ říká znějíc poraženě.

„Nápady na co?“ ptá se Holly, když vyjde ze zadní kanceláře. Holly je vdaná za Sladova mladšího bratra Micaha. Ona a Sam byly servírky u Larryho – v baru s malými děrami ve stěnách. Jakmile Sam otevřela pekárnu, najala si Holly.

„Snažím se získat orgasmus pro Missy,“ říká Courtney, jako by můj nedostatek nebyl zas až tak velký problém. Cítím, jak mi červenají tváře, když se na mě Holly podívá s očima dokořán.

Holly se zasměje a rozhodí rukama. „Od tohohle zůstanu dál.“

Courtney se chystá promluvit, ale zvonkohra při otevření předních dveří signalizuje návštěvníka, vstupujícího dovnitř. Courtney vstane a projde zpátky dveřmi dopředu a já si sednu na židli.

„Nenech jí dostat se k tobě,“ říká Sam s úsměvem na tváři.

Směju se. „Je v pohodě,“ říkám dívajíc se na stůl.

„Je všechno v pořádku?“ ptá se, sedajíc si ke mně.

Přikývnu.

„Pozvala jsem Tatea na tvou párty,“ oznamuje a já na ni zírám. Zeptala se mě, jestli by ho mohla pozvat. Řekla jsem jí ano, no, protože je to její bratr. A taky jsem předpokládala, že se neukáže. „A?“ ptám se pomalu.

Její zelené oči se jí rozzáří, když odpoví. „Říkal, že přijde.“

Svěsím hlavu a dlouze vydechnu. Nemůžu před ním utéct. A smutná část je, že ho chci vidět.

„Hej. Můžu zrušit jeho pozvání, jestli chceš,“ říká předtím, než mi položí ruce na ramena.

Zavrtím hlavou. „Ne. Nikdy bych nechtěla, abys to udělala.“ Nejsem až tak špatný člověk.

„Pak proč vypadáš ohledně toho tak sklesle?“

Znovu pokrčím rameny, snažíc se udělat z toho míň, než to je. „Jen jsem si myslela, že mu bude jedno, jestli přijde.“

„Ach Missy,“ říká s úsměvem. „On byl velmi nadšený, když jsem mu řekla, že jste se s Braxtonem rozešli.“

„Tohle jsi mu řekla?“ ptám se v šoku. „Zdál se být nadšený?“ zašeptám. Pravděpodobně, protože si myslí, že mě může znovu dostat do postele. Měla bych po tom skočit, pokud mi dá k tomu příležitost? Chci říct, že ne, ale pravda je taková, že bych svolila.

Jsem tak ubohá.

**********************

Později toho večera poté, co byla pekárna zamčená, a všichni odešli, sedím u kulatého stolu vzadu a pracuju na nějakém papírování a zásobách. Sam chtěla zůstat a pomoct, ale řekla jsem jí, aby šla domů. Bylo to to nejmenší, co bych mohla udělat, jelikož pro mě na zítra večer chystá narozeninovou párty.

Vstanu od stolu a otočím se, abych přešla do kanceláře, když jsem zastavena ve své chůzi. Sleduju, jak se klika na zadních dveřích zatočí. Zavrtím hlavou myslíc si, že už vidím i trávu růst. Poslední dobou jsem toho moc nenaspala. Několikrát zamrkám, než se znovu soustředím na kliku. Hýbe se.

Běžím ke kuchyňskému pultu a popadnu první věc, kterou uvidím; váleček. Zabalím okolo něj pevně ruce. Přecházím zpátky k zadním dveřím. Znovu se klika otáčí.

Je zamčeno.

Vždycky je nechávám zamřené, když jsem tady sama, což je hodně.

Natáhnu se, abych zhasla světla, nechávajíc se zakrýt tmou. Srdce mi buší v hrudi nervozitou, a snažím se nabrat několik uklidňujících dechů. Nikdo nikdy nepřichází zadními dveřmi. Dokonce i Sam a já vstupujeme předními dveřmi. Tohle je bezpečná část města, ale to neznamená, že nedochází ke vloupáním.

Stojím za dveřmi, několikrát zamrkám, aby si moje oči přivykly, a zvednu váleček nad hlavu.

Proč jsem nepopadla nůž? Teď už je příliš pozdě.

Srovnám své sevření, když uslyším zvuk cvaknutí, který mě informuje o tom, že se dveře právě odemkly.

Otevřou se, dovolujíc dovnitř proudit malé světlo ze zadní uličky. Vidím něco jako vysokou postavu a pak se dveře stejně rychle zavřou.

Udělám několik kroků, doufajíc, že jsem dostatečně blízko a rozmáchnu se.

Narazím do něčeho tvrdého a pak přes své těžké dýchání uslyším hluboké zavrčení. Zní to víc jako zvuk zlosti, než jako zvuk zavrčení způsobené bolestí.

Jo. Rozhodně potřebuju nůž.

Znovu se rozpřáhnu, snažíc se do něčeho narazit, když jsem chycena za předloktí a trhnutá dopředu. Využiju toho momentu a zvednu ruce nahoru, strkajíc do něj hned, jakmile ucítím tvrdý hrudník. To nás oba vrhá zpět na stůl, u kterého jsem seděla.

Jakmile oba narazíme na podlahu, zamumlá slovo ‚kurva‘. Pak je tady zvuk, jako by spadla taky židle. Vyškrábu se na ruce a kolena, abych se dostala odsud pryč, ale kolem kotníku se mi obtočí velká a silná ruka; tahajíc mě zpátky.

Převrátím se na záda, abych ho mohla kopnout a udeřit do něj, ale okamžitě nemůžu dýchat, jakmile se ta osoba posadí na mě a chytne mě za zápěstí. Drží mi je nad hlavou a já konečně nacházím svůj hlas. Křičím.

Dvě věci se stanou rychleji, než bych si myslela, že je vůbec možné. Moje ruce jsou přitlačené proti podlaze, když jsou mi hrubě zatlačeny nad hlavu a drženy v jedné jeho ruce, dovolujíc tak jeho druhé ruce mi překrýt ústa.

Rychle vrtím hlavou, snažíc se ji shodit, moje tělo se pod ním svíjí, snažíc se získat nějakou výhodu. Moje srdce mi v hrudi bije tak divoce, až to bolí. Uvolním mu ruku natolik, abych mu do ní kousla. Okamžitě je pryč a já začnu znovu křičet. „POMOC!“

„Missy?“ Překřikuje mocný hlas ten můj.

Moje tělo se okamžitě přestane hýbat. Ne. Prosím ne. Nedovol, aby to byl on. Ať to je nějaký zloděj. Strach je pryč a já zůstala chladná.

Nasaju hluboký nádech a snažím se opět dýchat normálně. „Missy?“ tentokrát se dožaduje.

Pevně zavřu oči. I když je tady tma jako v pekle, nechci, aby mě jakýmkoli způsobem viděl. Možná mě pohltí podlaha.

Tate mi zlomil srdce. Rozbil ho jedním slovem; chyba. Ze všeho, co v životě kdy udělal, jsem já byla tou chybou. Jsem asi jediná jednorázovka, kterou považuje za chybu. Ale i když mi zlomil srdce, pořád drží všechny jeho kousky. Každá žena má toho jednoho muže, na kterého nikdy nezapomene. A pro mě je tím mužem Tate.

„Missy?“ vyštěkne a díky tomu rychle otevřu oči.

„Ano?“ vyštěknu zpátky, snažíc se soustředit na skutečnost, že na mě pořád sedí obkročmo, zatímco já tady ležím na podlaze. Jeho ruce se utáhnou okolo mých zápěstí, když zareaguju a já se kousnu do rtu, abych zadržela zakňučení. Ten způsob, jakým je jeho tělo cítit proti mému, držíc mě dole, je mučení v té nejlepší formě.

Vzpomínám si na tu noc ve Vegas, na způsob, jakým jeho tělo drželo to moje. Nebylo na něm nic jemného. Byl silný a dožadující se, právě tak, jak jsem věděla, že bude. Milovala jsem každou minutu z toho. Ačkoli sex bolel jako peklo; myslela jsem si, že mě přetrhne vejpůl. Byla jsem několik dní poté citlivá, ale milovala jsem to. Připomínalo mi to tu noc, kterou jsme sdíleli. Pak to odeznělo a já se vrátila do normálu. Byl to ten nejhorší pocit na světě. Odešel ode mě, bylo to jako bych si to celé vysnila – způsob, jakým se mnou mluvil, způsob, jakým se jeho tělo pohybovalo na mém, způsob, jakým byly jeho rty cítit na mých.

Jen tahle myšlenka mě přinutí olíznout si rty.

„Co tady kurva děláš takhle pozdě?“ dožaduje se hlubokým hlasem.

A právě díky tomu si vzpomenu, kdo to doopravdy je. Bastard.

„Vypadni sakra ze mě, Tate,“ říkám, snažíc se dostat zpoza něj. Najednou je místnost příliš malá. Je příliš velká tma. Potřebuju zapnout světla a přinejmenším nechat mezi námi víc jak metr.

Jeho dýchání znovu ožije a já cítím, jak začíná reagovat na můj boj. Kousnu se zevnitř tváře. Nedělej žádný hluk, Missy. Nedovol mu vědět, že se tě stále dotýká. Že po něm tvé tělo stále touží.

Strávila jsem téměř rok tím, že jsem ho ignorovala. Dokonce, i když se se mnou snaží mluvit, ignoruju to. Obávám se, že bych mu řekla všechna svá tajemství. A pak co? Nezáleželo by mu na tom. Nebude se starat o to, čím jsem si prošla, nebo co jsem ztratila. Nebyl tam – odešel – a já s tím žiju.

„Missy, já…..“ začne mluvit a moje tělo se pod ním uvolní, ale potřebuju vstát. Potřebuju se odtud dostat.

„Tate.“ Snažím se být pevná. Znít tak, jako bych mluvila obchodně. Nebudu snášet ty jeho sračky, ale vyjde to ze mě jako zašeptání.

Jsem tak ubohá!

Volnou rukou mi obejme krk. Neubírá mi vzduch, ale pevně mě drží na chladné, vydlážděné podlaze. Natáhnu krk a těžce polknu. Jak může být pode mnou taková zima, když celé moje tělo je v jednom ohni z jeho hlasu, jeho doteku?

Přitlačím nohy k sobě, snažíc se ignorovat pocit, který ve mně vyvolává. Udělal to samé ve Vegas. Tate je ten muž, který drží sílu. Každý, kdo ho vidí, ví, že ta síla pochází ze vzteku a násilí. Ale přesto, ta síla tam je. On není jedním z těch mužů, kteří jsou jemní a laskaví – a to mě nažhaví ještě víc.

Vždycky jsem byla nevinná dívka. Ta, která držela hlavu v romantických knihách. Milovala jsem ty staré knihy, ty, kde hrdinou byl barbar, který chránil svou ženu. Chci se takhle cítit. Nechci být oceňována jako nějaká princezna. Chci někoho, kdo by mi ukázal věci, které plně nechápu. Chci vidět všechno, co mi svět nabízí. To dobré, to špatné, to ošklivé. Chci to všechno. Chci jeho.

Pulz mi zběsile utíká, když mi pomalým tahem palce klouže po krku. Hrudník se mi rychle zvedá a klesá a já držím svoje nohy tak těsně, jak jen můžu.

„Prosím,“ zašeptám a jeho tělo ztuhne. „Nech mě vstát.“

Jeho tělo spočívá na mém a on se trochu zachechtá. V černočerné tmě to zní, jako by to byl ďábel sám. Jako bych právě prodala svou duši. Není to snad to, co jsem udělala? Vyměnila jsem noc s ním a ztratila víc, než jsem si mohla představit.

„Ne,“ říká jednoduše.

Zúžím na něj ve tmě oči. „Ne?“ opakuju, když se snažím uvolnit ruce z jeho sevření. Bez úspěchu.

„Budu tě tady držet ve své milosti.“ Jeho hluboký hlas se změnil na jemný a svůdný. Přináší to zpátky vzpomínky, které nemůžu potlačit.

Jeho ruka mi přejíždí po krku, než jí zasune dozadu za můj krk. Popadne plnou hrst mých vlasů a trhne mi hlavou dozadu. Zvuk, který opustí moje hrdlo, je nic proti tomu, co jsem nikdy nedělala.

Jeho rty se dotknou mého odhaleného krku a já těžce dýchám, zatímco se mé oči zavřou. Jeho druhá ruka se natáhne mezi moje roztažené nohy a jeho prsty kloužou po mých mokrých rtech. Hrubě do mě strčí prst a já vykřiknu z neznámého pocitu, že je tam, kde předtím nikdo jiný nebyl.

Ale ne. Snažím se zklidnit své kalhotky a brnění mezi mýma nohama. Prosím, tohle mi už nedělej. Znovu už ne. Můžu se vyrovnat jen s tímhle. „Proč?“ zašeptám, zatímco se kroutím. Moje tělo je stále teplejší a teplejší každou vteřinou. On se dožaduje věcí, o kterých vím, že mi nebude chtít znovu dát.

Palcem si pomalu razí cestu mezi moje rozevřené rty. Chce to všechnu mou sílu, abych mu po něm nepřejela jazykem a nevsála ho do pusy. Chci být pro něj sexy, aby po mě toužil. „Protože jsi mě měsíce ignorovala. A já chci vědět proč.“

„Proč?“ vyštěknu. Jeho slova mi nakonec pomohou cítit něco jiného, než jen touhu po něm. „Nepředstírej, že jsi takový debil, Tate,“ nafouknu se, teď už na něj naštvaná.

Těžce si povzdechne. „Missy…..“ Odkašle si. „Snažil jsem se to dát do pořádku.“

Povzdechnu si. „To je lež a oba to víme.“ Snažím se osvobodit svoje zápěstí, ale jeho ruka se kolem nich utáhne. Ignoruju ten pocit v žaludku. Ten pocit chtíče a touhy. Už se jen sklonit a políbit mě. „Ptát se mě na počasí, nebo dělat tu a tam nějaké malé poznámky, není snažení se dávat věci do pořádku,“ zasyčím, naštvaná na něj. Naštvaná na sebe. Ale on nezná pravdu. Musela jsem předstírat, že je to fakt, že ode mě po té noci odešel. Ale to byl jen začátek.

„Co chceš? Omluvu?“ zavrčí, jako by pro něj bylo těžké říct jen obyčejné ‚omlouvám se‘. „Já se….“

„Ne,“ přeruším ho. Nepotřebuju omluvu. Vím, jak se ohledně mě cítí. Žádná omluva to nemůže změnit. „Co chci je, abys ze mě vstal a nechal mě k sakru samotnou.“ Co vážně chci je, abys mě líbal. Dotýkal se mě. Připomněl mi, jaké to bylo, když jsem ti patřila. I kdyby to bylo znovu jen na jednu noc.

„Fajn.“ Pustí moje zápěstí a sundá mi ruku z krku, než vstane.

Moje tělo okamžitě pocítí chlad, když už není nade mnou a já se snažím nefňukat nad tou ztrátou.

Bídně jsem selhala.

Zašilhám, když světlo zaplní místnost. Posadím se a dívám se na něj, jak stojí u zadních dveří. Jeho černé tričko mu obepíná jeho velký hrudník. Má na sobě rozepnutou černou koženou bundu. Obnošené džíny má nízko na bocích a přes bok má zavěšený svůj řetěz. Zdá se, že má zatnutou čelist a jeho tmavě modré oči jsou tvrdé, když se na mě dívají dolů.

Natáhne se, přejíždějíc si svou rukou po neoholené tváři a to mi připomene, jaký to byl pocit cítit jeho strniště na mých vnitřních stehnech. Jeho zátylek škrábající mou citlivou pokožku. Bylo toho až příliš a já už to dál nemohla snést. Přitáhla jsem si ho na sebe. Potřebovala jsem ho v sobě. Nechtěla jsem to pomalu. Chtěla jsem, aby si mě vzal, jako by měl zemřít, kdyby čekal ještě další vteřinu.

Tate je nebezpečný, ale to je důvod, proč mě to k němu začalo přitahovat. Je jako zvíře v kleci, které každou chvíli udeří. Byla jsem vychovaná tam, kde lidé mluví jemně a skrývají svůj vztek za falešné úsměvy a slušná gesta. Tate říká vymrdat se na svět. On je to, co společnost nazývá nepřijatelné; tetování a špatný přístup. On je to, co já nazývám fantastické.

Můžu jen vysvětlit svou potřebu pro něj tak, jak bych si mohla představit závislost. Jeden šluk z poslední cigarety. Ještě jeden panák té tekutiny, který vyhodí všechny zábrany z okna. Lidé žebrají a kradou, jen aby dostali svou další dávku. Kdybych si myslela, že by mě to k němu dovedlo, právě teď bych se k němu plazila a vyzkoušela všechno z toho.

Moje oči klesnou k bouli, která mu stále zůstává proti džínům a já si olíznu rty. Můžu jasně vidět obrys jeho penisu a ústa se mi zaplní slinami pro chuť této dokonalosti.

„Missy,“ zavrčí, díky čemu poskočím.

Zvednu oči, abych se na něj podívala a čelist má napjatější a jeho tmavě modré oči jsou na mě zúžené. A pak ten úšklebek na jeho krásných rtech. „Užíváš si pohled na mého ptáka?“ Zvedne své tmavé obočí.

Skloním hlavu, nechávajíc své blond vlasy zakrýt mou červenající se tvář. Nenávidím, že slova jako tato mě pořád ovlivňují. Nechci být tou mladou dívkou, která nemůže říkat dospělá slova. Chci si být sebou jistá a sexy. Chci ho probouzet šepotem, co všechno od něj chci. Dělá se mi špatně od žaludku, že s ním nemůžu být tímto způsobem.

Spolknu svůj chtíč a vstanu z podlahy. Uhlazuju si košili, když přejdu ke dveřím a promluvím. „Sbohem Tate,“ říkám tak kategoricky, jak mi to můj hlas dovolí, což není moc.

Začne jít ke mně a popadne dveře. Myslím, že už je na odchodu, když s nima třískne a otočí se ke mně. Dřív, než se můžu nadechnout, jsem hozena proti stěně, zatímco se na mě dívá.

„Missy,“ vydechne, když sníží svoje rty k mým a moje srdce se láme o trochu víc.

Je opilý!

Můžu teď cítit alkohol z jeho dechu, jelikož je teď blízko mojí tváře. Tequilla. Na ničem, co teď řekne, mi nebude záležet. Cokoli udělá, pro mě nebude nic znamenat. Tate je jiný, když je opilý.

Jde po mě.

Přijde zítra, jakmile vystřízliví, a bude se znovu snažit mluvit o počasí a já budu ta jediná se vzpomínkami na tuhle noc. Já budu ta jediná se zlomeným srdcem.

„Běž ode mě pryč, Tate,“ říkám pokládajíc své ruce na jeho tvrdou hruď a odtlačujíc ho pryč. Pryč od něj a pryč od svých emocí, které díky němu mám.

Ustoupí o několik kroků a zachechtá se. „Říkáš jednu věc, ale myslíš na další.“

„O čem to mluvíš?“ povzdechnu si, připravená na to, aby tahle noc už skončila.

Přiblíží se ke mně a natáhne se, přejíždějíc mi klouby prstů po tváři. Jeho klouby nejsou tak jemné jako Braxtonovy. Jsou drsné a na některých má jizvy ze své minulosti. Líbí se mi víc tenhle pocit. „Říkáš mi, abych odešel. Říkáš mi, že chceš, abych tě nechal samotnou.“ Rozevře svou ruku a posouvá jí do zadní části mého krku, držíc jí pevně a díky tomu mi moje kolena poklesnou. „Přesto, když jsem byl na tobě, mohl jsem cítit, jak moc mě tvoje tělo chce. A díváš se na mého ptáka, jako bys ho chtěla ochutnat.“ Jeho hluboký hlas je drsné zašeptání a jeho tvrdé, velké tělo se přitiskne na moje.

Dech se mi zrychluje a v žaludku se mi dělá uzel. Vážně může vidět, jakou moc má pořád nade mnou? Může vidět, že i když mi zlomil srdce, pořád bych udělala cokoli, abych byla s ním?

„Jsi opilý,“ říkám. „Nevíš, o čem mluvíš.“

Dává mi pomalý, arogantní úsměv, ten, který se jen zřídka objeví na jeho nádherné tváři. Tate je známý svým pohledem nenávisti a hněvu. Nic moc ho nepřiměje se usmát.

Jeho ruka se přiblíží a vsune se mi do vlasů. Stáhne mou hlavu dozadu, když sníží svoje rty k mým. Bez přemýšlení pro něj otevřu ty svoje, ale mine je a přitiskne mi je k uchu. „Myslím na tebe celou tu dobu, Missy.“ Horký dech mě nutí se zatřást a bojovat se vším co mám, abych nezasténala na jeho vyznání. „Sním o tom, že tě znovu mám.“ Jeho tělo se přitiskne na moje a můžu cítit jeho vzrušení za jeho džínami, které se mi tlačí do břicha. Volnou rukou mi přejíždí po džínech, než mě popadne za zadek.

Zhluboka se nadechnu, snažíc se zpomalit svůj tep a dostat se pod kontrolu. Zatnu ruce do pěstí po bocích a pevně zavřu oči, snažíc se bojovat se slzami, které cítím přicházet. Jak mi tohle může dělat? Polknu knedlík v krku. „Přestaň,“ zašeptám, snažíc se neodhalit zlomení v mém hlase.

„To není to, co říkáš v mých snech.“ Vytáhne jazyk a jemně mě olízne, než mě kousne do ušního lalůčku.

Tentokrát už nemůžu zadržovat zasténání, když se moje tělo začne stávat bezvládným v jeho rukou. „Chybíš mi, Missy. Chybíš mi tak kurevsky moc.“ Jeho hlas je podchycen bolestí a chtíčem.

Otevřu oči a slzy, které jsem se snažila zadržet, mi stékají po tvářích. Moje tělo si pamatuje, jaké to bylo být jeho tu jednu noc a prosí o další šanci. Ale neřeknu mu, že mi chybí. Nedovolím sama sobě ani na okamžik projevit slabost. Pracovala jsem příliš tvrdě a ušla toho dost od té noci, abych mu řekla, jak moc mě zničil. Že mi trvalo měsíce, než jsem se znovu začala cítit sama sebou. Co všechno jsem od té jedné noci ztratila. Chci to, ale neudělám to. Protože by si na to zítra nepamatoval. Pravděpodobně si nebude ani pamatovat, že byl dnes v noci tady.

„Chyběl jsem ti?“ ptá se, přejíždějíc mi nosem po krku.

Dívám se nahoru na strop, snažíc se osušit si oči. „Nemusíš mi lhát, Tate.“ Odkašlu si a ignoruju jeho otázku.

Odtáhne se a podívá se na mě. Rukama mi přejíždí po obou stranách tváří a stírá slzy. Přeju si, aby mi taky mohl setřít pryč vzpomínky. Pracovala jsem tak tvrdě, abych na ně zapomněla, včetně toho, že jsem se celá změnila. Ale přicházejí zpátky tak, jako když vlny narážejí na břeh. Dusí mě. Stahují mě ke dnu, dokud nemám žádnou možnost, než vzdát ten boj a nechat je, aby mě stáhly dolů.

„Nelžu.“ Skloní se a dá mi měkký polibek na rty. Ztuhnu, když ho odmítám políbit zpátky. Potřebuju vzduch k dýchání, zatímco se potápím, a to není to, co on právě teď nabízí.

Odtáhne se  a podívá se na mě těma svýma tmavě modrýma očima. Pomalu mi rukou přejíždí po krku a mě svědí kůže z jeho doteku. „Jsi ta nejlepší chyba, kterou jsem kdy udělal.“

Zavřu oči a vzlyk otřese mým tělem.

Chyba!

To je vše, co pro něj kdy budu.

„Řekni něco,“ dožaduje se jemně.

„Co chceš, abych řekla?“ zašeptám držíc svoje oči zavřené.

Obejme mě rukou a přitáhne si mě k sobě.

„Chci, abys mi dala cokoli.“ Skloní se a svými rty mi přejíždí po rameni. „Chci, abys mi řekla, že jsem tě neztratil.“

Otevřu oči a podívám se na něj. „Neztratil mě?“ Tentokrát mi neutírá slzy, když mi přejíždí po tvářích. Jen se mi dívá do očí, když se snažím zjistit, jak tenhle můj večer skončí.

Nervózně polknu a pak nechám vyslyšet své myšlenky. „Odešel jsi, Tate. Tys byl ten, koho jsem já ztratila,“ je všechno, co vykřiknu.

„Takhle je to lepší, Missy. Zasloužíš si něco lepšího,“ říká a obočí se mu zkroutí, jako by ho máto, že to musí vysvětlovat.

„Záleží vůbec na tom, co chci já?“ ptám se rozzlobeně.

Zavrtí svou hlavou, když se na mě dívá.

Polknu knedlík v krku a utřu si slzy z očí. „Vzdala jsem to.“ Můj hlas je slabý a díky tomu chci křičet.

Oči mu ztmavnou, zatímco se na mě dívá. „Slyšel jsi mě? Řekla jsem, že jsem to po Vegas vzdala. Proč jsi teď tady, Tate?“ prosím ho. Když se na mě pořád jen dívá, pokračuju. „Tohle už víc nemůžu dělat.“ Zní to, jako bych žebrala. Jako bych mu dodávala odvahu, aby mi řekl, že to chce zkusit. Že myšlenka na to, být beze mě, je pro něj příliš moc.

Dívá se na mě několik vteřin předtím, než si znovu vezme moje srdce a roztrhne ho podruhé. „Je to to nejlepší, Missy. Nikdy jsme neměli chtít být víc, než to, co se stalo ve Vegas.“

Jak se mě může dotýkat způsobem, jakým to dělá? Jak mi něco takového může říct a znovu to popřít? Chci ho praštit. Chci něco hodit proti zdi. Ale místo toho nechám padat slzy po tváři a odstrčím ho od sebe. Neprotestuje, když ode mě ustoupí o další krok. Pomalu se zhluboka nadechnu, když přechází k zadním dveřím, aby odešel.

„Je mi líto, že je konec,“ zašeptá a já se snažím zhluboka dýchat. Vím, že myslí naše přátelství. Ale nemůžu si pomoct, ale myslím si, že to znamená mnohem víc.

„Nikdy to ani nezačalo,“ zašeptám. „Ani jsi mi nikdy nedal šanci ukázat ti, že můžu být něco, co bys mohl chtít.“ Nenávidím to! Nenávidím jeho! Zhroutila jsem se jako idiot. 

„Missy….“ Hlas se mu trhá. „Nemá to nic co dočinění s tebou. Jsi pro mě moc dobrá. Nezasloužím si někoho, jako jsi ty.“

Otočím se a podívám se na něj. Vlastně teď vypadá, jako by byl smutný. Jako by litoval, že mi zlomil srdce. „Nevím, co se stalo, abys ze sebe viděl tak málo, ale máš pravdu.“ Jeho tělo mu z mých slov ztuhne. Jsem unavená být tady tou jedinou zraněnou. „Zasloužím si někoho, kdo mě opravdu chce. A je přesvědčen, že jsem na mnohem víc, než jen na jednu noc.“

Zatne ruce do pěstí po jeho bocích. „Nikdy bych….“

Zvednu ruku, začínajíc být nasraná. „Chápu to,“ vyštěknu. „Kdybys věděl, že jsem panna, nikdy by ses mě nedotkl,“ říkám zvyšujícím se hlasem. „Ale udělal jsi to. Dospěj a přenes se přes to. Byl to jen sex prokristapána. Přestaň se chovat, jako by to bylo něco důležitého. Nic to pro tebe neznamenalo a pro mě taky. Byla to jen opilecká šukačka,“ křičím, zatímco mi po tvářích stékají horké slzy, když mluvím o té noci. Ty lži bolí víc, než jsem si myslela. Jako bych se sama bodla do srdce.

On tady jen stojí a dívá se na mě svýma tvrdýma modrýma očima a já polknu knedlík v krku. „Už jsem ti to řekla. Takhle už dál nemůžu. Sbohem, Tate.“ Jdu ke dveřím, ale chytne mě a otočí.

„Nemyslíš si, že mě zabíjí vidět tě s Braxtonem?“ ptá se kousavým tónem. „Vážně si myslíš, že tě nechci?“ ptá se zvyšujícím se hlasem.

Rozhodím rukama po bocích. „Nevím, co si mám myslet.“ Zavrtím hlavou a dívám se dolů na podlahu. Dívám se, jak mi slzy padají na podlahu. „Chceš mě. Nechceš mě.“ Podívám se na něj. „Prosím, jen dělej to, cos dělal dřív?“ prosím ho. Když i nadále jen stojí a dívá se na mě, ukážu ke dveřím. „Prostě vyjdi z těch dveří a neohlížej se zpátky.“ Slova se mi zlomí a hruď ztěžkne, když se snažím chytit dech.

Zavřu oči, snažíc se zakrýt svůj strach, svou zlomenost. Nechci se dívat, jak znovu odchází.

Cítím jeho mužnou vůni a tequillu předtím, než ucítím jeho tělo proti mému. Skloní se a vtiskne mi na čelo jemný polibek. Pak cítím, jak moje tělo ochladne, když se ode mě odtáhne. Couvnu, když slyším, jak se zadní dveře zavřou, což naznačuje, že udělal přesně to, oč jsem ho požádala. Aniž bych otevřela oči, klesnu na podlahu a dám si hlavu do dlaní, zatímco si vyplakávám oči.

********************

Stojím v Samině a Sladově kuchyni, popíjejíc Long Island, který mi Sam udělala, zatímco se rozhlížím po jejich nádherném domově, který si spolu postavili. Těšila jsem se na tuhle párty celý den. Přišla jsem minulou noc domů a pokračovala jsem ve vyplakávání očí poté, co Tate odešel z pekárny. Nemohla jsem se dostat dost rychle k alkoholu. Pořád nemám ponětí, co tam dělal a já o tom neřekla nikomu ani slovo. Sam se mě pořád ptá, co se děje, ale já jí pořád jen říkám, že je to kvůli Braxtonovi. Vážně musím přestat lhát. Zprávy se šíří v téhle skupině přátel vážně rychle. Sam ví, že já jsem byla ta, kdo se s ním rozešel, takže nevím, proč by mi měla věřit, že jsem kvůli tomu rozrušená. Ale teď se zdá, že mi to sežrala.

Snažila jsem se být dnes večer veselá. Po tom všem jsou to moje narozeniny. Volala jsem své mámě a dala si s ní dneska oběd.  Pak jsem jela do domu svých rodičů, než jsem dojela do Samina a Sladova domu. Můj táta se mě ptal na školu a díky bohu mě moje matka kryla. Myslím, že ví, že toho mám na talíři už dost a nechce, abych se vrátila k tomu, že je budu znovu ignorovat.

Vzhlédnu od svého pití a znovu se rozhlídnu po kuchyni.

Tate se neukázal!

Očekávala jsi ho snad? Ptám se sama sebe, než se napiju ze své slánky.

Hádám, že jsem si myslela, že přijde. Myslela jsem si, že je tím typem chlapa, který nikdy neudělá to, co po něm ostatní chtějí. Z poloviny jsem očekávala, že se ukáže s nádhernou ženou pod paží a samolibým úsměvem na tváři. Jen proto, aby mi vetřel do obličeje to, co nemůžu mít.

Telefon se přede mnou rozsvítí na pultě signalizujíc, že mám novou zprávu. Položím svůj drink dolů a zvednu telefon.

Kat: VŠECHNO NEJLEPŠÍ, MRCHO!!!

Trošku se zasměju. Katherine je dívka, která řekla mé matce, že jsem odešla ze školy. Měly jsme společnou třídu. Neřekla bych, že jsme nejlepší kamarádky – nebereme si servítky, nebo tak něco – ale píše mi textovky každou chvíli.

Já: Děkuju ti.

Odpovím a pak položím svůj telefon zpátky na pult předtím, než popadnu svůj drink a znovu se napiju, zatímco se rozhlížím po kuchyni a jídelně.

„Co tady děláš?“ ptá se Holly, když vstoupí dovnitř. „Všichni tě hledají.“ Usmívá se, zatímco jí poskakují její černé vlasy. Holly je zlatíčko, stejně jako Sam. Je vdaná za Sladova mladšího bratra už přes rok a přivítala mě v jejich skupince s otevřenou náručí. „Už jsme chtěli začít prohledávat koupelny.“

Směju se, když zvednu skleničku do vzduchu. „Ještě ne. Tohle je teprve moje první.“ A je pořád ještě z poloviny plná.

Překříží si se mnou paži. „No, pak potřebuješ pít rychleji. Pojďme.“ Začne mě vytahovat z kuchyně. „Josh chce hrát beer pong.“

„Bože, minule jsem prohrála. Prvotřídní.“

„Tady je oslavenkyně,“ křičí Slade, když vstoupím do jeho mužské jeskyně.

Zahihňám se, když vidím viset ze stropu všechny ty balonky a narozeninový banner visící nad minibarem. Také je tu tucet červených růží v nádherné růžové váze nad krbem. Jsem tak vděčná, že je mám všechny jako svoje přátele. „Takže,“ Josh, manžel Courtney, přijde ke mně a přehodí mi ruku přes rameno. Jeho špinavě hnědé vlasy mu padají a zakrývají oči, a on zavrtí hlavou ze strany na stranu, aby je dostal pryč. „Připravena se mnou znovu prohrát, mladá dámo?“ ptá se s úsměvem.

Přikývnu, než si znovu srknu svého Long Islandu. „Přines to.“

Strávím další hodinu tím, dostat svůj velký soudek, který mi podává Josh, Sladův nejlepší kamarád, a Micah, Sladův bratr.

Na to, kolik jsem toho vypila, se cítím v pohodě. Jdu na záchod, a jakmile jsem hotová, odemknu dveře a vyjdu ven, když narazím do jediné osoby, kterou jsem dnes večer neočekávala, že uvidím. Zavřu oči a vdechnu jeho mužnou vůni a díky tomu moje srdce bije rychleji a nohy se mi začnou podlamovat. Jak můžu zastavit svou reakci na něj? Proč si to pro sebe nemůžu udělat jednodušší a prostě ho nenávidět?