UJuly - PROLOG

Překlad: Dráža
Kor.: Evička

Takže dámy můžem začít ;-) Série Until je jedna z mých nejoblíbenějších, takže doufám, že nás spisovatelka nezklame a pokračování v následné generaci bude stejně tak úžasná. Jak už jsem psala, knihy už před překladem nečtu, páč to je pak na zblbnutí, takže jsem stejně zvědavá jako vy, tudíž se budu snažit překládat dle svých možností co nejrychleji :)

Obracím se na silnici, zatáhnu za plyn a sleduju, jak na tachometru dosáhnu šedesát. Zastrčím horní část svého těla za čelním sklem, kde je menší odolnost proti větru a zařvu, „Wahooo!“ Když pocit z létání udeří do mého žaludku. To je to, co miluju.

Svoboda.

Sedla jsem si, když vidím v dálce několik motorek. Nepoznávám jejich znak, ale to mě nepřekvapuje. Tennessee má obrovské MC společenství, a tam se vždy objevují nové kluby z celého státu. Zpomalím, když jsem uzavřela vzdálenost mezi námi.

Čím blíže jsem, tím více detailů mohu rozeznat. Skupina asi pěti motorek přede mnou jsou všechny Harleye, to vše v barvách od téměř fialové až černé. Žádný z mužů nemá helmu, což je úplným opakem mě, která jsem od hlavy až k patě v černé kůži. Dokonce i moje helma je celá černá, s kůží.

Prohlídnu si všechny muže a všimnu si, že jsou všichni dobře stavění, kožené znaky zobrazující velkého orla s křídly doširoka roztaženými, jako by letěl. Drápy ptáka nesou dlouhý stonek růže s lístky, které padají na jejich klubové jméno, The Broken Eagles.

Začnu zrychlovat a jednoho po druhém předjedu, vděčná za bezpečnost helmy, která má černou clonu, takže je nemožné, aby mě viděli.

Držím hlavu rovně až do posledního chlápka, toho, který je v čele skupiny a chytí mou pozornost.

Zezadu, jsou jeho vlasy první věc, které jsem si všimla. Jsou poněkud dlouhé, konec povlává až na bocích. Oči přesunu na rozlohu zad, široká ramena a opálenou kůži zakrývající štíhlé svaly. Jeho motorka je nízko nad zemí a řídítka jsou před ním takovým způsobem, že musí natáhnout ruce rovně ven, což způsobuje, že se každý sval ohne a pohybuje se tak, že to vypadá, jako by jeho tetování ožilo a tancovalo.

Oči mi kloužou dál dolů na hruď, na které se mu napíná bílé tílko zastrčené do světlých džínsů a kolem pasu je černý pásek s velkou stříbrnou sponou. Nadále kolem něj projíždím, a oči přesouvám ze silnice na něj a zase zpátky. Tentokrát, když se podívám znovu, jeho hlava se otočila ke mně, a kdybych nevěděla, že je to nemožné, musela bych přísahat, že se dívá přímo do mé duše.

„Do prdele,“ zašeptala jsem, ulpívajíc na jeho vlasech, čelisti, která je pokryta několika denním strništěm, a pár světlých očí, jenž nemohu úplně rozeznat barvu přes odstín helmy. On je vážně žhavý, ale stejně děsivě vypadající.

Dívám se od něj zpátky na silnici. Není to ani vteřinka, ale když se očima vrátím na asfalt, vidím před sebou ptáka, který se snaží dostat přes silnici, s křídlem visícím ve svízelné situaci. Strhnu jízdu vpravo právě včas, abych se ubohému zvířeti vyhnula.

„Co to kurva?“ Slyším zařvat a podívám se přes rameno na muže, který se nyní rychle blíží po mé pravé straně. Zakřičím omluvu přes zvuk mého motoru a výfuku. Rychle srovnám směr a dupnu na plyn, chtějíc se od nich dostat pryč. Ty vole vypadá vážně nasraně, a přestože to nesnáším, opustím toho ptáka, aniž bych mu pomohla, chtěla bych se dožít mých dalších narozenin.

Myslím, že jsem z toho venku, ale pak mi zvuk výfuků vyplní uši, a já ani nevím, jak se to stane, ale všichni mě doženou, obklopující mě na motorkách. Nemohu rozeznat, co říkají, ale žaludek se mi začíná kroutit při zvuku jejich hlasů. Ujistím se, že na straně mám svůj Taser, na kterém můj táta trval, že ho budu nosit.

Vidím mýtinu a stáhnu motorku dolů na stranu silnice. Vím, že to je pravděpodobně jedna z nejhloupějších věcí, co jsem kdy udělala, ale pokud by mě pořád pronásledovali, tak jako to udělali, mohli bychom všichni skončit vážně zranění.

Zastavila jsem, ale motorku jsem nevypnula. Jen jsem snížila stojánek, přičemž mi srdce, které již tvrdě bilo, začne bušit násilně proti mému hrudnímu koši, když mě obklopují.

„Co to s tebou kurva je?“ Zeptá se chlap, který byl v čele skupiny a vstoupí před mou motorku.

Vrtím hlavou, když se mi slova zadrhla v krku.

On mě vytáhne z mé motorky, a muži, kteří jsou s ním, začnou ječet oplzlosti stejně.

„Promiň,“ zaskřehotala jsem, a já ani nevím, jestli mě slyší, jak jeho ruka jde na mou koženou bundu, a začne semnou tvrdě třást.

Moje ruka se náhodou přitlačí dolů na tlačítko, které spustí Taser. Hlasité zapraskání vyplňuje vzduch, oči se mu rozšíří, pak padá k zemi, a já padám na zadek a jako krab couvám dozadu. Podívám se, když jsem do něčeho narazila, jen abych se setkala očima jiného muže, který vypadá naštvaně.

„Vstávej,“ zavrčí a zvedne mě. Nohama mlátím pode mnou, jak jsem se odlepila od země s rukama připoutanými za zády.

„Pořád ho drž,“ zavrčí přede mnou ten, kterého jsem zasáhla taserem, když jsem se snažila dostat pryč od hněvu, který z něj vyzařuje. Ruce natáhl k mé hlavě a stáhl mi helmu, což způsobilo, že se mi vlasy vznášely se kolem mě.

Nastoupilo naprosté ticho. Přísahám, že nikdo ani nedýchal.

„Hm.“ Kousla jsem se do rtu a ten přede mnou, několikrát zamrká, před tím než si zkříží ruce na hrudi a uvolní napětí.

„Co sis kurva, myslela?“ Štěká, nakloní tvář blíže k mé, a jeho vůně naplňuje mé plíce. Voní jako kůže, pižmo a muž.

„Já…“ začala jsem vysvětlovat, co se stalo, když mě přeruší.

„Zasraný mrchy se vždy snaží být zasraně tvrdý.“

Oh, sakra ne, neměl mě nazývat mrcha.

„Ty mě nebudeš nazývat mrchou,“ Předkloním se a zasyčím mu do obličeje.

„Ano, mrcho, zeptal jsem se, na co jsi kurva, myslela?“

„No tak to snad nemyslíš vážně!“ Křičím. Už jsem se zmínila, že umím být trochu vznětlivá? Přichází to samo od sebe, na mou duši.

„Tak nám to vysvětlíš ty?“ Založí si ruce přes jeho svalnatou hruď a pak zvedne bradu, aby mě ten chlap za mnou okamžitě pustil, což způsobilo, že mé nohy bez varování tvrdě dopadly na zem a já klopýtla.

Poté, co jsem se narovnala, otočím se, rychle čelím chlapovi, který mě právě upustil, stoupnu si na špičky, a i když se ani zdaleka nepřibližuju k jeho tváři, zavrčím.

„To bylo hrubý.“

Pak jsem zhoupla své tělo a čelila děsivě, žhavému motorkářskému chlápkovi.

„V prvé řadě jsem nechtěla zabít chudáka, nevinného ptáka, takže jsem vybočila, abych se mu vyhnula. Okamžitě jsem se omluvila, ale ty jsi pokračoval v honění mě jako v epizodě Zákon gangu, a mohu dodat, že tohle to není,“ křičím a rozhazuju rukama kolem. Slyšela jsem, že se někdo zasmál, ale jsem příliš zabraná ve své vlastní tirádě, abych věnovala pozornost tomu, že bych se mohla jevit jako blázen.

„Odklonila jsi mě z cesty,“ říká.

Dívám se na něj a stáhnu obočí dohromady, jak jsem odpověděla: „Docela určitě jsem tě neodklonila.“ Jsem si jistá, že jsem ho neodklonila.

Nebo odklonila?

Ptám se sama sebe, pak zatřesu hlavou.

„Nechtěla jsem tě odklonit z cesty,“ Prohlašuji nahlas.

„Ta mrcha je šílená.“ Otočím hlavu a jsem tváří v tvář s mužem, který je alespoň stopu a půl vyšší než já. Je hubený a takový ten roztomilý druh, ‚právě jsem se dostal z vězení. Nechceš se projít na divoké straně?‘ Druhem způsobu.

Otočím se dokola a řeknu, „Další z vás debilové, který mě nazve mrchou, dostane přímý zásah.“

Zastavila jsem se před hubeným roztomilým chlapem a držím Taser v jeho směru, což ho přimělo, aby stáhl již tenký žaludek.

„Opatrně s tím,“ stěžuje si, ale přísahám, že vidím, jak mu škubl ret.

„Přestaň s tím zasraně máchat kolem,“ řekne žhavý motorkářský chlápek, a popadne Taser z mé ruky.

„Hej,“ Protestuji, a zase se otočím k němu a natáhnu k němu ruku, zatímco druhou ruku si dám v bok.

„Dej mi to zpátky.“ Kroutím prsty a on mě podívá tak, že mě brní každý kousek.

„Nedělám si legraci; vrať to. Je to dárek od mého otce.“

Znovu na mě pohlédne a pak se mi dívá přes hlavu, a říká: „Odjíždíme.“

„Co?“ Dívám se na něj a pak všichni chlapi odcházejí a dostávají se na své motorky. Nevím, proč nejsem šťastnější z toho, že odcházejí, ale přísahám, chci běžet až k tomu chlapovi a skočit mu na záda, a zabalit se kolem něj. Vrtím hlavou na mou hloupostí a zakřičím: „S pánem bohem!“

Tato poznámka je asi příliš, protože způsobí, že žhavej motorkářskej chlap sklouzne z kola a vrátí se ke mně. Myslím, že bude blbec, ale místo toho mi podá můj Taser a zamumlá: „Buď v bezpečí, bejby.“

Dívám se, jak odchází; jeho zadek v džínách není něco, co bych někdy viděla. Zvedne nohu a rozkročí na své motorce a já zůstávám na svém místě a sleduju, jak se mu svaly na rukách zezadu ohýbají.

„Do prdele,“ šeptám, když všichni odjedou.

Rychle naskočím na motorku a vrátím se do oblasti, kde jsem viděla ptáka. Nakonec jsem našla chudáka na straně silnice blízko okraje pole. Vzala jsem ho ruky a dostala se zpátky na motorku, a to je, když znovu slyším zvuk výfuků. Mráz mi klouže po zádech, ale já ho ignoruju a soustředím se na to, co musím udělat.

Rozbalím svou koženou bundu a rozložím křídlo ptáka, takže jsem si ho zastrčila blíž ke svému tělu. Jednou rukou jsem jeho křídlo upravila a umístila ho v blízkosti mého břicha.

„Co to děláš?“ Zeptá se temný, sytý hlas a já se vylekám tak, že málem upustím chudáka ptáka, tak jsem zvedla hlavu se zlostným pohledem.

„Zlomil si křídlo.“

„Je to pták,“ řekne žhavej motorkářskej chlápek, při pohledu na malé zvíře v mé ruce.

„Já vím.“ Protočím oči a zapnu si spodní část bundy, takže ptáček je bezpečně proti mně, s jeho miniaturní hlavičkou trčící v horní části zipu.

„Co s ním uděláš?“

„Vezmu ho do mé ordinace, kde ho snad mohu dát do pořádku.“

„Jsi doktorka?“

Zvednu hlavu a naše pohledy se spojí. Tentokrát bez hledí vidím, že jeho oči jsou zelené, tak lehce zelené, že mi připomínají mátovou zmrzlinu s čokoládovými zrnky.

„Odpovíš mi, nebo na mě budeš jen zírat?“

Co to se mnou sakra je?

„Jsem veterinářka.“ Cítím jak mi červená obličej kvůli tomu co jsem před tím vykřikla.

„Omlouvám se za to před tím,“ hlesla jsem, zvedla svou přilbu, vklouzla do ní, a pocítila okamžitou úlevu, že jsem schovaná. Předkloním se a nastartuju motorku, dám pozor na ptáka, který nyní sedí blízko ke mně.

Ještě jednou se podívám na žhavého motorkářského chlápka a zvednu bradu. Usmívá se, založí si ruce na prsou a opře v sedadle. V ten moment vím, že jestli ho ještě někdy uvidím, jsem v háji.