SR - 21. kapitola

Překlad: Tanulka

Sela

Vyjdu na Mission Street, opouštějíc sklo – kamennou budovu na chodník z červených cihel, majíc Golden Gate univerzitu za sebou. Bytový komplex Millennium je jen o dva bloky dál, ale namodralý odstín skleněné struktury vypadá matně a vybledle, neboť odráží zatažený den v San Francisku. Padá mlha, ale je relativně teplo. Přesto si vytáhnu límec saka nahoru a zrychlím krok směrem k našemu bytu dřív, než začne pršet.

Pohodím si batoh na mém rameni výš, přehodím si ho víc dopředu, abych mohla z vnější kapsy vytáhnout telefon. Cestou domů ho zapnu, abych zkontrolovala, zda mi Beck nenechal nějakou zprávu, když jsem byla ve škole. Šel dnes ráno do kanceláře zajistit pár věcí a pak se měl setkat s právníkem, aby vypracoval smlouvu o odkupu JTho podílu.

Pokud se JT rozhodne, to podepsat.

Když od něho včera Beck odešel, byl zlomený, sám a přemýšlel, jak se jeho svět hroutí. Beck a já jsme na druhé straně probírali celou situaci vzhledem k možnému JTmu rozhodnutí. Vezme si JT nabízených pět miliónů? Nebo se bude snažit vymyslet nějakou jinou cestu ven z této šlamastyky jen, aby si mohl udržet jednu nohu ve dveřích Cukřenky?

Telefon naběhne a zatím nevidím žádné nové textové zprávy, ale mám oznámení o vzkazu v hlasové schránce. Poklepu na obrazovku, abych se podívala, jaké telefonní číslo mi nechalo vzkaz. Není to známé číslo, ale možná je to pevná linka z Beckovi kanceláře. Při klepnutí na ikonku přehrát si dám telefon k uchu a poslouchám.

„Selo…tady JT. Můžeš mi prosím zavolat? Je to důležité.“

Jsem ohromená z toho, že mi zavolal, a když si dám telefon zpátky před sebe, dívám se, že to bylo asi jen před dvaceti minutami.

Mám mu zavolat zpátky hned, během krátké cesty k bytu, abych sakra zjistila, co mi chce nebo ne. JT ví, že ho nemám ráda. Vím, že si myslím, že je kretén. On mě na oplátku také nemá rád, protože jsem hrozbou pro jeho vztah s Beckem.

Vrátný v našem domě mě pozdraví jménem a já se na něho usměji. Dívám se zamyšleně na můj telefon během jízdy výtahem. V bytě odložím batoh na gauč a během vytáčení JTho jdu do naší ložnice.

Odpoví po druhém zazvonění. „Díky Selo, že mi voláš zpátky.“

Jeho hlas je příjemný a ochotný, dvě věci, vsadím se, že právě teď s nimi bojuje.

„Byla jsem ve škole,“ říkám mu. „Měla jsem vypnutý telefon.“

„Dobře,“ říká, i když jsem si jistá, že fakt, že jsem studentka, pro něho nic neznamená. On mě vidí jako Subar Baby. „Chtěl jsem s tebou mluvit o Beckovi a Cukřence.“

„Co je s tím?“ Ptám se nejasně, hraju hloupou, jak nejlépe umím.

„Vím, že ti včera řekl o jeho nabídce, kterou mi učinil, ohledně mého vyplacení, že?“

Mohla bych lhát a popřít to, ale nevzal by to. Podle tónu jeho hlasu jsem mohla říci, že to ví a podle skutečnosti, že mi volá, také ví, jak Beck a já máme pevné pouto. Bez ohledu na to, čím ho včera Beck krmil a během minulého týdne, JT mi volá, aby mi dal jasně najevo, že si myslí, že mám nějaký vliv.

A…jestli si myslí, že můžu něco prosadit, pak ještě lepší.

„Jo…řekl mi, že potřebuješ nějaké peníze a že ti je dá výměnou za převod tvého vlastnického podílu,“ připouštím mu.

„Není to pro mě dobrý obchod,“ říká JT neústupně. „Ale myslím si, že mám pro všechny lepší řešení. Dá nám to, co všichni chceme.“

„Co to je?“ Zeptala jsem se, nyní už zaujatá, co vymyslel.

„Rád bych si sednul a probral to s tebou osobně. Vyložit ti můj nápad, který je trochu složitější. Chci vědět, co si o tom myslíš a zda si myslíš, že by k tomu Beck byl sdílný. Nemám moc času, vzhledem k lhůtě, kdy musím peníze zaplatit, tak jsem doufal, že bychom se mohli sejít teď.“

Mám zbytek dne volno, ale nejsem si jistá, že bych se měla zapojit. Beck mu dal ultimátum. Je to na JT, aby se rozhodl. Ale pak je tu část mě, která se obává, že JT bude dělat chaotické věci pro Becka a Cukřenku a cítím potřebu ho vyslechnout. Snad mu rozhovor pomůže. Aby viděl výhody v tom, že si vezme peníze a odejde z Cukřenky. Pomůžu ho přesvědčit, že Beck neustoupí a není tu žádný prostor k vyjednávání.

Samozřejmě, že jedna věc, kterou jsem skutečně musela zvážit, byla moje barva vlasů. Jsem obarvená do odstínu podobného co nejvíce mé původní barvě, takže bych se mohla JTmu objevit ve vzpomínkách. Podaří se mu mě poznat?

Moje střeva říkají, že ne. Že je takový sobec, který pozná jen svou tvář. Viděl mě už mnohokrát a bez ohledu na barvu vlasů, neprokázal sebemenší náznak vzpomínky.

Bylo by to riziko, to není pochyb. Mohlo by to všechno ohrozit.

Ale mohla bych pomoci zatlouct hřebík do jeho rakve, jestli ho dokážu přesvědčit, je to bláznivá cesta, pokoušet Becka ještě víc a očekávat víc, než mu nabídl. Aby ho pochopil, že je v prekérní situaci, že to stojí za odstoupení…Cukřenka za jeho život.

Směji se sama pro sebe. Ví málo o tom, co ho čeká s jeho životem, ale když s tím budu moci něco udělat, bude svůj drahocenný život trávit ve vězení.

„Můžu se s tebou někde setkat,“ řekla jsem a hodila opatrnost za hlavu.

JT se nevesele zasmál do telefonu. „Hm…jo…nejsem si jistý, kolik ti Beck řekl o mém stavu, ale těžko se dostanu z pohovky. Můžeš sem přijít…do mého domu?“

Dívám se kolem ložnice, do světle modrých stěn, barevného nábytku a čistě bílého povlečení. Je to moje nejoblíbenější místo v bytě, protože je tak klidné a relaxační.

To je teď můj život, s Beckem, a já udělám všechno, co je třeba udělat, abych si to udržela.

Přejdu k nočnímu stolku na své straně postele, otevřu šuplík. „Nadiktuj mi adresu. Můžu tam být do hodiny.“

„Dobře. A děkuji, Selo,“ říká JT a zní ke mně nesmírně vděčně.

Nechci přemýšlet o tom, co má v rukávu. Nevěřím té zdvořilosti a žalostnému vystupování. Lže, když říká, že má plán, který by měl prospět jemu i Beckovi. Neznamená to, že nemá nějaký plán, ale můžu se zaručit, že je to všechno ve prospěch jeho.

Což je důvod, proč jdu do jeho domu, abych se s ním setkala. Musím vědět, co má za lubem a jak by to mohlo ohrozit naše plány.

Sáhnu do šuplíku a vytáhnu svou zbraň.

Nemám z JTho strach, ale zatraceně dobře se ujistím, že budu chráněna pro případ, že by se něco pokazilo.

Jdu ke skříni, kde si vytáhnu středně velkou černou kabelku a uložím si do ní pistoli.

Zvažuji, jen na bláznivý okamžik, že zavolám Becko a řeknu mu to, ale pak si to rozmyslím stejně rychle, jak mě to napadlo. Chránil by mě a udělá všechno pro to. Já se zase dostávám do pokušení se kontrolovat a zabránit, aby mi pomáhal. To povede k epickému argumentu, že se ho neptám na radu a jdu k JTmu domu. Mohlo by to taky vést k Beckovu odchodu ze schůzky s jeho právníkem a snažil by se mě odříznout u JTho domu. To by vedlo k ošklivé scéně, takže si vyberu Beckovi neříct, co se děje.

Ale chci zavolat někomu jinému a říci mu o všech detailech a o tom, co se děje v mém životě.

Někomu, kdo si zaslouží to vědět.

Jdu do koupelny umýt si ruce. Pak přehodím svou peněženku a klíče od bytu z batohu do černé kabelky a zamířím do garáže. Bude to teprve potřetí, co budu řídit své nové auto od Becka. Při životu ve městě není moc příležitostí, ale vyvezli jsme ho ven o Štědrý den na malou projížďku po Moon Bay a včera jsme jeli do Oaklandu, kde jsem si shromáždila v mém bytě poslední věci, zavřela jeho dveře a tenhle můj život navždy.

Poté, co jsem nastoupila do auta a vyjela z garáže, jsem zmáčkla tlačítko na připojení telefonu přes bluetooth a zvolila hlasovou aktivaci.

„Zavolej na tátův telefon,“ řekla jsem.

Ženský hlas, kultivovaný a jemný říká: „Volání na tátům mobil.“

Několik kliknutí a pak to jen zvoní. Odpoví jako vždycky. „Co se děje, holčičko?“

Usměji se. Je to můj táta, je skvělý a já ho miluju.

Ale nebyla jsem k němu vždy fér.

„Ahoj…máš pár minut na rozhovor?“ Ptám se tiše a cítím se poněkud divně, že k němu mluvím skrze reproduktoru v autě.

„Pro tebe vždycky. Co se děje?“

„Musím ti něco říct,“ říkám opatrně, snažíc se udržet bezstarostný tón. „Budu na tebe chrlit a opakovat se, ale prosím tě, jen mě poslouchej, pak mi můžeš nadávat za to, že jsem ti celou dobu nic neřekla a dát mi tvou radu.“

„Chceš utéct a dát se k cirkusu viď?“ Vtipkuje.

Chci se smát, ale on se během pár minut smát nebude, až mu všechno řeknu. „Identifikovala jsem jednoho z nich.“

Mohu doslova slyšet, jak se mému otci uvolní dlouhý, bolestivý povzdech, protože ví přesně, o kom mluvím. „Opravdu?“

„Asi před devíti měsíci…viděla jsem ho v televizi a poznala jeho červeného vytetovaného ptáka.“

Můj otec o tom tetování ví. On a matka seděli se mnou a drželi mě za ruku, když jsem to vyprávěla policii, jak nejlépe jsem si mohla vzpomenout.

„Ježiši, Selo,“ říká udiveně. „Proč jsi nešla na policii? Musíme jít na policii.“

„Půjdu,“ ujišťuji ho. „Brzy…pravděpodobně tento týden. Ale musím ti ohledně toho říct víc podrobností, které se ti nebudou líbit. Některé věci, které mám v plánu, se ti rozhodně nebudou líbit.“

„Můžeš mi říct cokoliv,“ ujišťuje mě, i když to vím. Styděla jsem se, že nebyl první člověk, kterému jsem neřekla o tom příšerném dnu, kdy jsem uviděla JTho v televizi. Zhluboka jsem se nadechla, řeknu mu stručně všechny klíčové detaily. „Je to JT…myslím tím Jonathon Townsend, Beckův partner.“

Táta nadává, ale já mluvím dál, musím to ze sebe dostat. „Když jsem si uvědomila, kdo to je, uvažovala jsem jít na policii, ale pak jsem od toho opustila. Bála jsem se, že nebudou moci nic dělat, protože mám problémy s pamětí, ale ještě důležitější bylo, že jsem chtěla, aby JT trpěl za to, co udělal. Také jsem chtěla vědět, kdo jsou ti ostatní z té noci. Takže můj plán byl konfrontovat JTho s pistolí, nutit ho, aby mi řekl, co jsem chtěla vědět a pak jsem ho chtěla zabít.“

„Děláš si srandu?“ Křičí táta do telefonu.

„Tati…neudělala jsem to,“ říkám rychle ve snaze udržet jeho pozornost.

„Ale chtěla jsi ho zabít?“ Ptá se táta, znějíc nevěřícně. „Víš, jaký jsi blázen, že jo?“

„Ano, vím to.“ Ujistila jsem ho. „Vedla mě k tomu velká nenávist a hněv. Jednala jsem unáhleně, ale mám už věci pod kontrolou. Tu noc, co jsem šla JTho konfrontovat…no, poznala jsem tam Becka.“

„Ví o tom?“ Ptá se táta tiše.

„Ano, ví. V současné době pracujeme spolu na plánu, jak dostat JTho z Cukřenky dřív, než půjdu na policii. Aby nedošlo k Beckovu konci, když bude JT zatčen, anebo aby to nemělo vliv na jeho obchod.“

„Ještě se to na Beckovi odrazí,“ říká můj táta.

Je to pravda. Když se to objeví v médiích, bude to o tom, že jako bývalý spolumajitel Cukřenky se podílel na znásilnění. Beckův obchod utrpí. „Vím, ale bude to mnohem jednodušší, když už nebude JT spoluvlastníkem. Kdyby stále vlastnil část Cukřenky a byl zatčen, Beck by šel ke dnu s ním a vím, že by to byla noční můra. Sakra, JT bude tak naštvaný, že bude proti Beckovi bojovat…pravděpodobně se bude snažit úmyslně jít ke dnu. Bude to těžké, až se to dostane na veřejnost, ale my se přes to dostaneme.“

„Samozřejmě, že se přes to dostanete,“ říká konejšivě. „Jsem na tvé straně.“

„Policie si nemyslí, že identifikace podle tetování je dost silná, aby ho donutila, aby dal vzorek DNA,“ říkám tátovi. „Může zůstat volný.“

„A pokud se tak stane, jaký máš plán potom?“ Ptá se táta váhavě. A já vím, co si myslí…vrátím se zpátky ke svému původnímu plánu na vraždu?

„Pak budu muset žít svůj život a vědět, že i když nedosáhnu spravedlnosti za to, co se mi stalo, dostala jsem na místo toho Becka. A věř mi…bude mi to stačit.“

Myslím si.

Bože, doufám.

Opravdu, opravdu doufám, že to můžu nechat jít, pokud na to přijde.