SR - 19. kapitola

Překlad: Tanulka

Sela

Dnešní večer je to boj a já jsem nějak vklouzla do režimu hostesky pro muže. Nikdy jsem to předtím nedělala. Vaření večeře pro Becka, Caroline a Ally na Den Díkůvzdání byl můj první a jediný pokus hraní si na Marthu Stewart. Byla jsem vyděšená, hlavně proto, že jsem chtěla, aby mě Caroline měla ráda, ale to nakonec bylo v pohodě. Takže když mi Beck řekl, že pozval Dennise dívat se na zápas Mariota – Vanzant, okamžitě jsem se rozhodla, že potřebujeme jídlo a alkohol.

Ráno jsem strávila v obchodě s potravinami a koupila jsem dost jídla pro armádu. Moje menu sestávalo ze sladko – a – kořeněných karbanátků, kuřecích dipů a malých šunkovo sýrových jednohubek. Celé odpoledne jsem tvořilo toto občerstvení a odháněla Beckovi ruce pryč, když se snažil ochutnat.

Pak jsem se soustředila na tvorbu Ďáblovi směsi, tajný recept předávaný z generace na generaci v Halsteadovic rodině. Musela jsem o recept zavolat otci, protože jsem ho nikdy před tím nedělala, ale bylo to docela jednoduché: šampaňské, vodka, brandy, ledová limetková limonáda, koktejlové třešně a zázvorové pivo. Všechno se to smíchalo a připravilo k vašim obavám. Myslím, že bylo důležité mýt připravený koktejl, protože upřímně řečeno, dokud Vanzant neprohraje, tak se budu z toho pěkně stresovat.

Dennis přišel v pět hodin, když zápas začínal a členové MMA tipovali, kdo má jaké šance na slávu a bohatství. To bylo dobré, protože mi dovolili se s tímto sportem seznámit a Dennis a Beck mi vše vysvětlili, jak nejlépe uměli. Zatímco se oba muži ušklíbli nad mou Ďáblovou směsí, jakmile uslyšeli, že je v tom šampaňské, tak to zkusili. Po třetí sklence, byli vláční a šťastní a vedli osobní sázky na bojovníky, křičící v televizi a hecujíc jeden druhého, když se něco úžasného stalo.

Líbilo se mi tohle soužití s Beckem a Dennisem. Byla to zábava sledovat, že mají dobrý čas, vzhledem k těžké povaze boje, který se chystal přijít. Užívala jsem si sama se sebou až do 20:30, když Mariota a Vanzant nastoupili do klece.

Bojovníci nastoupili do osmihranné klece, ohraničení vinylovým nataženým plotem, který propůjčil zlověstný nádech k zápasu. Naučila jsem se trochu sledovat boj dříve, včetně některých pravidel.

Dennis mi řekl, že když byl Šampionát UltimateFighting vytvořen, měl jen málo pravidel, na místo toho, aby byla zajištěna bezpečnost bojovníků. Ale postupem času a ve snaze legitimovat tento sport, byla přijata praidla s cílem zabránit vážnému zranění nebo dokonce smrti.

To ovšem neznamená, že tu dosud nebylo žádné vážné zranění. Během deseti bojů před hlavní událostí, každý boj skončil buď knockoutem, kde byl bojovník v bezvědomí, nebo technický knockout, kde rozhodní zasáhl a zastavil boj založený na jeho názoru, že bojovník nemohl pokračovat. Je to zaručeně sport, kde krev proudí volně. Ve skutečnosti, tak volně, že v době, kdy Mariota a Vanzant vstoupili do osmiúhelníku, je krev rozmazaná po skoro celé podlaze, a musím se ptát, do lidi vede k tomu, že vstoupí do tohoto ringu, zvláště když pro většinu z nich to není penězi.

„Chce někdo něco dolít?“ Ptám se mužů, než si sednu na pohovku vedle Becka. Oba se na mě podívají a zakroutí hlavami, oči okamžitě zpět na obrazovku, kde právě oznámili nástup bojovníků. Mariota je pořezaný, rockovým tetováním pokrytý asi na osmi místech a krátce zastřižený jako Mohawk. Většina mužů dnes večer měla nakrátko ostříhané vlasy nebo oholené hlavy tak, že jejich oponenti je nemohli za vlasy nijak chytit.

Vanzant vypadal o něco větší, než jeho soupeř, jako by patřil do vyšší váhové kategorie, než že klesl dolů, ale nezdál se jako vytesaný. Poté, co jsem sledovala jiné souboje, tak také vím, že to nic neznamená. V těchto bojích se zdálo, že se hraje na rychlost a obratnost, s mnoha knockouty, technickými, ale i ostatními, když šel jeden soupeř na podložku a druhý obkročmo na něj, mlátíc ho rychlými údery do hlavy, nebo jediným rychlým dobře mířeným úderem do hlavy.

Užívám si sezení vedle Becka a nemohu si pomoci, ale napodobuji jeho a Dennisovo držení těla. A to jak na kraji jejich sedadel s nohami mírně rozšířenými, lokty na kolenou. Ruce sepjaté těsně a intenzivně na televizní obrazovce. Právě teď jsme všichni nervózní jako peklo, jestli Vanzant dodrží svůj závazek k prohře. Musím myslet na to, že JT sleduje tento zápas právě teď také a pravděpodobně se stejnou nevozitou. Nebo sakra…je to pravděpodobně pro něho těžší, pro typ závislé osobnosti, která má euforii z hazardu a možnosti velkého vítězství.

„V jakém kole si myslíš, že půjde dolů?“ Zamumlám spíš tak nikomu.

„Bude to trvat celou věčnost,“ říká Dennis. „Chce-li si zachovat svou důvěryhodnost pro další zápasy. Hádám, že až tak v posledním kole.“

Dnes večer jsem se dozvěděla, že existuje pět kol, z nichž každé má pět minut, během nichž se bojuje, zkracuje vzdálenost mezi bojovníky, míra zloby se zvyšuje a funěním se tvrdě blíží ke konci.

„To dává smysl,“ říká Beck, když hlasatel představí bojovníky davu a miliónům diváků u obrazovek. Nezdá se, že je zrovna oblíbený, dav stejně fandí oběma mužům, které oznámil.

Několik dalších minut stojí bojovníci ve středu ringu a poslouchají od rozhodčího pravidla. Poté zazvoní zvonek a první kolo může začít.

Mé srdce je až v krku, jak se k sobě ostražitě přiblíží, krouží kolem sebe a hrabou vzduch rukama chráněnýma rukavicemi bez prstů. Zkoušení jeden druhého se vzájemně vylučují, jak jsem se dozvěděla. Čekám, kdo udělá první tah. Matně slyším, že hlasatelé v televizi diskutují o Vanzantovi: „Byl kritizován za protipalbu, takže si myslím, že uvidíme, jak se toto tvrzení bude snažit vyvrátit a přijde se silným…“

Mariota udělá krátký, rychlý výpad na Vanzanta a vypadá to, že ho minul. Vanzantovi ruce jsou vysoko, chráníc si tak obličej, takže ho jen lehce udeřil do žeber. Nezdá se, že by mu nějak ublížil, protože se Vanzant posouvá blíž a vyrazí rukama na střídačku levá, pravá směrem k Mariotovi, který nyní pokračuje v defenzivním pohybu zpět přes ring a rukama si kryje hlavu.

„Vidíš, to je přesně to, co jsem očekával,“ řekl jeden z hlasatelů. „Vanzant chce Mariotu hned od začátku zahnat do krytí. Dát mu najevo, že on nebude čelit jeho útokům.“

Vanzant nažene svého soupeře až k plotu a pokračuje v úderech do kříže. Tyto údery jsem se dost rychle naučila z Dennisova vysvětlení během prvních zápasů. Moje srdce má pocit, že exploduje v mé hrudi, jak Vanzant buší s odhodláním – vymlátit z toho druhého veškeré hovno.

„On neprohraje,“ šeptám ustaraně.

Beck se ke mně natáhne, chytne mě za ruku a stiskne mě silně, držíc svůj pohled přilepený na obrazovce televizoru.

Vidím, že náš plán je fuč a JT je o dva milióny dolarů bohatší a jsem ohromená, že jen během několika třiceti vteřin se zdá, že je náš plán mimo koleje.

S velkým vypjetím se Mariotovi podaří posunout Vanzanta zpět o několik desítek centimetrů. Na jeho levém obočí je patrný řez a krev mu volně stéká po tváři. Oba muži se vydají na krátkou pauzu, krouží kolem sebe navzájem, a poté jsou tak rychle v pohybu, že nejsem schopná pochopit, co se to děje. Mariona otáčí o 360 stupňů, letí vzduchem a zahajuje výkop ke straně Vanzantovi hlavy.

Skoro jako ve zpomaleném filmu, vidím hlavu hozenou do strany a jeho oči protočené až dozadu před tím než se jeho noha vrátí do stavu gravitace.

„Oh, podívejte se an to tornádo kopu Marioty, které právě přistálo,“ křičí hlasatel nad řvoucím davem.

„A Vanzant je dole.“

Jak jsem mohla zjistit v těchto zápasech je typické, že spadnutí soupeře na zem neznamená, že je boj u konce. Mariota skočí na natažené Vanzantovo tělo, rozkročí se kolem jeho pasu a začne bušit do jeho hlavy. Ale stejně rychle je tam rozhodčí, aby Mariotu popadl v pase a vytáhl ho nahoru. Je to univerzální znamení a rozhodčí prostě prohlašuje knockout.

„Vanzant je mimo hru,“ druhý hlasatel říká s neomezeným úžasem v hlase. „Prostě neuvěřitelné. Zápas, který byl plánován na pět kol je ukončen během třiceti sedmi sekund s drtivým přímý kopem Marioty na Vanzantovu hlavu. Nemyslím si, že by někdo předpokládal, že se tohle stane…“

Moje hlava se pomalu otočí k Beckovi. Obrátí se, aby se setkal s mým pohledem, ústa pootevřená úžasem.

„Takže se to právě kurva stalo?“ Zamumlá.

„Ježíšikriste,“ říká Dennis nevěřícně.

„Nemyslím si, že tohle byl pád,“ říkám a moje hlava se otočí zpátky k televizi, kde můžu vidět lékaře vstupovat do ringu a navštěvovat Vanzanta, který se zdá být při vědomí, ale zcela dezorientovaný. Mariota obíhá kolem ringu, protahuje si svaly a křičí vítězstvím do davu. „Myslím, že ho Mariota zaskočil.“

„Nezáleží na tom, jestli to byl pád nebo ne,“ říká Beck. „Já mu zaplatil peníze.“

Všichni tři sledujeme Vanzanta, jak mu pomáhají na vratké nožičky a vedou ho ven z ringu. Mariota obdrží hrdě pás mistra a drží ho hrdě, aby ho všichni viděli.

A někde, pravděpodobně ve svém domě, JT sleduje vše v hrůze, když se snaží přijít na to, jak může přijít ke čtyřem miliónům dolarům.

Odfrkla jsem si v euforii. Hrozný zvuk, opravdu, způsobí, že se Beck a Dennis na mě podívají. Okamžitě tlesknu rukama na má ústa v rozpacích, ale pak je odtlačím dopředu. Dívají se na mě vykulenýma očima, a pak začnu hystericky smát, odtahujíc svou ruku pryč a nechat to všechno vyjít ven. Prohnu se v pase, plácnu Becka dlaní do stehna a směji se, až sípám.

Beck položí ruku na má záda a potlačuje smích, když mě hladí.

„Do prdele,“ lapu po dechu, když se zakloním zpátky do pohovky, otřu si slzy z očí hřbetem ruky.

„To bylo velmi intenzivní. Byla jsem si jistá, během těch několika minut, že se Vanzant chystá srazit Mariotu.“

„Já taky,“ říká Beck s úsměvem.

„Uf – zkurveně – neuvěřitelný,“ dodává Dennis a pak vstane ze židle. „A to rozhodně vyzývá k oslavě.“

Zvedne naše prázdné sklenice a jde je naplnit do kuchyně, pravděpodobně Ďáblovou směsí. Beck a já sedíme v tichosti, stále poněkud ohromeni, že Vanzant prohrál.

Mám na mysli…chtěli jsme, aby prohrál. Očekávali jsme, že prohraje, protože řekl, že to udělá, ale měla jsem silný strach, že to takhle nebylo.

Dennis se vrací za minutu a nese tři plné sklenice v jeho velkých rukách. Zastaví se u gauče a Beck a já si je opatrně od něho vezmeme, nestarajíc se, která je čí.

Beck a já jsme si už vyměnili dost tělních tekutin a děje se toho dost, že je mi jedno, jestli budu pít po Dennisovi.

„Vypadá to, že budu muset navštívit pana Vanzanta s nějakými penězi,“ říká Dennis, když sedí zpátky ve svém křesle. Pryč je jeho nadšený postoj se zadkem visícím z okraje sedadla. Teď se uvelebil s jednou nohou nedbale opřenou o druhou. Neměl na sobě oblek, za což jsem mu vděčná. V džínách a vybledlé mikině Chicagských medvědů, vypadá stejně průměrně jako jakýkoliv chlapík, který jde ven s přáteli v sobotu večer. To z něho dělá více přístupného a zdá se, že vzduch plný tajemství se začíná rozptylovat.

Nejsem si jistá, jak Dennis dostane pět set tisíc dolarů v hotovosti Vanzantovi. Vím, že dostal peníze, protože inkasoval šek, který mu Beck dal, ale prostě nemůže vzít tolik z banky a kohokoliv na sebe upozornit. Ale na druhou stranu, nemám potřebu se o tyto specifika starat. To je důvod, proč Dennis dostal od nám peníze k praní špinavých peněz před předáním Vanzantovi. Přijatelná popíratelnost je, co on jí nazve.

„JT musí být právě teď v prdeli,“ přemítá Dennis se zlým smíchem. A ten smích se mi líbí. Jak velký zájem na tom Dennis získal, mi pomáhá dosáhnout spravedlnost. Je příjemné vědět, že někdo, kromě Becka se o to zajímá.

„Takže, co se stane teď?“ Ptám se.

Dennis si dá doušek svého pití, otře si rty a říká mi, „Pravděpodobně bookmaker odešle v nejbližším okamžiku JTmu nějaký druh zprávy. Pravděpodobně ho vyzve k zaplacení úhrady. Dá JTmu termín a mám z první ruky, že to bude čtyřiadvacet hodin.“

„Je to normální?“ Zeptá se Beck.

Dennis pokrčí rameny. „Myslím, že v tomto případě, jelikož se jednalo o zdvojnásobení vkladu, bylo to JTmu vyjasněno, když dával sázku, že očekávají okamžitou platbu, kdyby prohrál.“

„A co když nezaplatí?“ Poposednu si dopředu, toužíc slyšet ještě víc.

„Očekávám, že na něho budou tlačit, aby zaplatil,“ říká Dennis zlověstně a já jsem tak nějak překvapena, že si nemne ruce radostí spolu s ďábelským mwah – ha – ha – ha – haaa smíchem.

Sakra, chce se mi smát, jaká je to perspektiva, že JT nebude schopný platit své dluhy. Je to skoro tak dobrá fantazie, jako když si ho představuji ve vězení jak je znásilňovaný nějakým svalnatým volem, který se k němu bude chovat jako k jeho děvce.

Jako kdyby mi uměl číst myšlenky, Dennis říká: „Bude to bolet, Selo. Věřte mi.“

„Myslíte, že mi to natočí na videokazetu jen pro mě?“ Ptám se s úsměvem.

Dennis a Beck se smějí a já si uvědomím, že všechno napětí, které jsme cítili před pěti minutami, opustilo místnost. Jsme nyní téměř v deliriu vzrušení nad tím, jak tento plán bude pokračovat dál.

„Jen doufám, že na toho osla tahle zoufala situace, zapůsobí, když se do ní dostal sám. Musí být zoufalý, když přijde ke mně,“ říká Beck.

„Bude,“ řekla jsem s jistotou, mojí ruku jsem položila na zadní část Beckova krku a trochu ho zmáčkla jako ujištění. Cítím se ohledně toho moc dobře. Opravdu dobře.

„Poslouchejte…trochu jsem pátral a nechal si vytáhnout vyšetřovací spis ohledně tvého znásilnění ze Santa Clara,“ říká mi Dennis s náhlou změnou předmětu hovoru. Mé oči přeskočí od Becka k němu. „Udělali ohledně toho dobrou práci, jestli to tak můžu říct. Prohledali obchody, udělali rozhovory s lidmi v obchodě, kteří mohli Vás nebo ty chlapce vidět, kteří Vás odvezli. Ale jak víte, k ničemu zásadnímu se nedostali.“

Přikývla jsem, protože to pro mě nebyla žádná novinka. I když mě moji rodiče stále chránili před probíhajícím vyšetřováním, průběžně mě informovali. V konečném důsledku se nepodařilo nic zjistit, kdo mi to udělal a dostal mě do nemocnice. Byl to můj druhý vstup kvůli JT.

„Také jsem chtěl zjistit, jestli tam nebylo třeba něco, co přehlédli,“ dodává Dennis.

„Předpokládám, že nebylo,“ dodává Beck. Protože jinak by nám to řekl hned, jak dnes večer přišel.

„Nic jsem nenašel,“ říká Dennis. „Ale viděl jsem něco, co bylo zajímavé. Nemohl jsem najít žádný papír, kde by DNA laboratoř, která provozuje vzorky spermatu, předložila výsledky NDIS.“

„NDIS?“ Ptám se zmateně.

„Národní DNA Index Systém,“ vysvětluje mi Dennis. „Je to součást systému FBI kombinovaná s DNA Index databází, kde všechny donucovací orgány předkládají výsledky DNA. To mělo být provedeno ve Vašem případě.“

„Ale to by stejně nepomohlo,“ poukazuje Beck. „JTho nikdy nezatkli, takže není v systému.“

„To je pravda,“ souhlasí Dennis. „Ale budu se muset dostat do laboratoře a získat kopii vyšetření. Tak budeme mít úplnou kopii spisu. Jen se ujistit, že nám nikdy nezkříží plány při udání JTho, budete přesně vědět, co vědí oni.“

„Děkuji,“ říkám tiše při pohledu na Dennise. „Jsem Vám moc vděčná za to, co jste pro mě udělal. Ani nevím, jak Vám ukázat, jak moc to pro mě znamená.“

Dennisova tvář se začervená a skloní svou hlavu, aby se znovu napil. Zamumlá, „Dobře…jste milá dívka. Chci, aby za to ten hajzl zaplatil.“

Beck se na mě usměje a vidím, že se ho to stejně dotklo, kolik toho pro nás Dennis dělá. A protože se zdá uvolněný a dokonce i jako….kamarád, a protože si tak brblá, ptám se ho škádlivě, „Tak jak toho víte tolik o semenném podsvětí? Bookmakeři a sázky, úplatky. Vypadáte tak normálně a …já nevím…příliš zdvořile, že o tom víte tak hodně.“

 Hned neodpoví, ale hledí zamyšleně do sklenice. Pak ji nakloní k ústům a napije se, a já vím, že na něho nyní dopadají pocity. Když znovu zvedne zrak, jsem zaražená z toho, že vidím záplavu bolesti a vzteku. „Byl jsem na chvíli velkou součástí tohoto světa. Ve skutečnosti jsem se do ní přiženil.“

„Aha,“ říkám s vydechnutím, ne šokovaně s odhalení, protože nosí snubní prsten, ale z té úzkosti, kterou vidím v jeho tváři. A i když vím, že je to vlezlé, nemohu si pomoci, ale snažím uklidnit svou zvědavost, protože otevřel dveře a stalo se to pro mě nekonečně zajímavé, než to před pouhými pěti sekundami bylo. „To je její rodina nebo tak něco?“

„Dost blízko,“ říká Dennis a znovu si zvedne sklenku k ústům, než si uvědomí, že je prázdná.

Mračí se a vstane. „Jdu si nalít další drink. Chce ještě někdo?“

Beck zakroutí hlavou a Dennis se otočí ke kuchyni, ale já jsem nadále omráčená, protože právě…wau. Dennis se přiženil do podsvětí?

„Měl jste dnes večer přivést svou ženu taky,“ řekla jsem impulzivně. Protože mám Dennise ráda a sázím na to, že bych měla ráda i jeho ženu. Vím, že Beck má Dennise taky rád…za těch posledních pár týdnů si vytvořili rychle přátelství.

Mám na mysli…Možná bychom mohli chodit na dvojité rande nebo tak něco.

„Je mrtvá,“ říká Dennis tiše a jeho oči se skutečně zablýsknou nad laskavostí mého návrhu.

„Před třemi lety.“

„Ach bože,“ říkám a moje ruka přechází na hruď, kde si třu tupou bolest, která se tam objevila. „Moc se omlouvám. Bylo to ode mě necitlivé.“

Dennis zvedne ruku, aby mě přerušil, a Beckova ruka se přemístí do dolní části mých zad, aby mě uklidnil. „To je v pořádku, ale domnívám se, že je to důležité k tomu, abych Vám pomohl. Byla zabita jako msta jejímu otci. Je to nebezpečný život a ona za něj trpěla.“

„Vy za to trpíte,“ šeptám.

Dennis přikývne se smutným úsměvem. „Jo..to jo. Ztratil jsem tu nejcennější věc v mém životě. Jediná cesta z tohoto života je skrz smrt, a když byla zabita Rosa, tak mě to z rodiny uvolnilo. Ale pořád mám kontakty a vazby, které používám, abych Vám pomohl. Také chápu pomstu a potřebu spravedlnosti.“

„Byl její vrah postaven před soud?“ Ptám se, protože to musím vědět. „Je ve vězení?“

„Ne,“ říká Dennis, i když v jeho očích svítí světlo. Světlo, které se třpytí a jiskří uspokojením a potěšením. „Není ve vězení, ale spravedlnost byla učiněna.“

Nad jeho slovy mi po zádech proběhne malý mráz, když pochopím význam jeho slov. Přikývnu mu solidárně, protože teď vím, že Dennis a já sdílíme něco velmi společného. Oba jsme přesvědčení, že smrt je vhodný trest pro někoho, kdo se odvážil ublížit někomu z nás. I když to nemusí být můj konečný cíl, tak je hezké vědět, že nejsem jediná, kdo fantazíruje o vraždě jako nejlepšímu prostředku odplaty.

Jak moc se starám o Becka a vím, jak moc se cítí vůči mě, teď vím, že Dennis je pravděpodobně jediný, kdo by skutečně porozuměl tomu, co bylo mojí první motivací a jak těžké pro mě bylo se vzdát úkolu zabít JTho, abych dosáhla klidu.