SR - 16. kapitola

Překlad: Tanulka

Beck

Následoval jsem tátu ven z hudebního salónku, přes hlavní halu k hlavnímu schodišti. Vyšli jsme do dalšího patra, kde je jeho kancelář, knihovna, mediální místnost a apartmá pro návštěvu s kompletní samostatnou šatnou a koupelnou. Na podlaží jsou čtyři pokoje plus domácí posilovna a sauna.

Pracovna mého otce je stejně tak zastrašující jako přepychová, vlastní dřevěné obložení s obloženým stropem, křišťálovým lustrem, vzácnými uměleckými díly a vestavěným akváriem, který zabírá celou jednu stěnu.

Vzhledem k tomu, že otec tráví většinu svého času tady, a to buď prací jako finanční poradce nebo kurvením se s JTho mámou, chápu, proč ji chtěl mít takto vybavenou, svým specifickým vkusem.

Můj pohled sklouzne k zakázkově vyrobenému stolu z Podkarpatského jilmu a ebenu – jo, ten, pod kterým jsem se schovával, zatímco můj otec klátil paní Townsendovou, všechny ty roky – náhodou vím, že byl koupen za dvě stě tisíc dolarů, protože moje matka se tím také ráda chlubí.

Protože mluvíme o podnikání, tak by můj otec nikdy nesnesl sedět vedle sebe někde v hotelové židli vyrobené z Cacassarového ebenu a italské kůže, které jsou stejně nepříjemné, jako vypadají. Takže se posadí za svůj stůl, který je tak drahý, že se bojím u něho dýchat.

Když jsem seděl naproti němu, neměl jsem čas dostat se k tomuto tématu. Čím dřív to udělám, tím dřív můžu najít Selu a můžeme začít slavit Štědrý večer po svém, mimo toto místo.

„Půjčil jsi JTmu vklad do Cukřenky,“ řeknu jednoduše.

Výraz mého otce zůstává neutrální, bezchybný. „To není žádným tajemstvím. Byla to dobrá investice, která se mi rychle vrátila a s výnosem.“

„Jsem zvědavý, jestli jsi mu půjčil peníze, protože to byl dobrý obchod, nebo proto, že je to tvůj syn.“

Jeho reakce je mírná, ale výmluvná. Malé zacukání v jeho žvýkacích svalech, a vím, že jsem právě udělal něco nepříjemného, protože jsme nikdy o takových detailech nemluvili.

Můj otec se však zotaví rychle a říká nezaujatě: „Za prvé protože, že to byla dobrá investice, ale také proto, že je to můj syn.“

„Ví to?“ Zeptal jsem se tiše.

„Že jsem jeho otec?“ Ptá se otec, ale nemusí čekat na odpověď a říká: „Ne. Candance a já si myslíme, že je lepší, když to neví.“

Skutečně si dokážu představit, jak ten rozhovor mezi tátou a JTho mámou probíhal. Pravděpodobně nějak takhle.

Candance: „Jsem těhotná, Beckette. A je to tvoje.“

Beckett: „Jak to víš?“

Candance: „Protože jsi jediný, kdo mě šukal.“

Beckett: „Co chceš dělat?“

Candance: „Nechat si to, samozřejmě. Ale Colin to nemůže vědět. Chtěl by se rozvést.“

Beckett: „Rozumím. To znamená, že budeš muset co nejdříve ošukat svého manžela, a brzy, aby si myslel, že je to jeho.“

Candance: „To zní jako dobrý plán. Ale můžeme pořád šukat i spolu, ne?“

Jo, přesně tak, vsadím se, že takhle rozhovor proběhl, protože jsem věděl příliš dobře, že můj táta se nechystal s mou mámou rozvést. Dařilo se mu ve finančním světě a šel si svou cestou ve svém světě moci a peněz, ale moje matka pocházela ze starých peněz. Druh, který nikdy neumírá, nikdy nezmizí. Je nekonečný a ještě něco navíc.

A také vím, že Candance z takovým peněz nepochází. Vdala se za Colina poté, co ji vytrhl z jedné show v Las Vegas. Je o patnáct let starší, než ona, nechutně bohatý, ošklivý jako hřích a zblázněný do své ženy. A ona nehodlá ztratit tento druh rychle nabytých peněz.

„Ty a Candace…nikdy jste si nemysleli, že by to byl dobrý nápad, aby to JT věděl?“ Ptám se a ne proto, že mi záleží na prospěchu JTho, ale protože chci umět číst ve svém otci, jaké jsou limity v jeho chování k nemanželskému synovi.

„Kam s tím půjdeš?“ Odpověděl otec, vyhýbajíc se mému přímému dotazu. To mě nepřekvapuje. Můj otec nikdy nebyl ten, kdo mluvil o pocitech a emocích.

Neodpověděl jsem mu přímo, protože mohu tuhle hru hrát taky. Naučil jsem se, že je lepší zůstat nestranný, protože pak se můžu soustředit na to, co je opravdu důležité. Takže místo toho, říkám: „Neodpírám ti pomoci JTmu s finančním vkladem. Sakra, to pomohlo mě.“

 Můj otec přikývne s úsměvem na tváři, viditelně se mu ulevilo, že tu nejsem proto, abych mu nadával za pomoc jemu nemanželskému synovi. Ale je čas oklepat mu ten úsměv z tváře.

„Já nechci, abys mu půjčovat víc peněz,“ řekl jsem tvrdě, držíc s ním upřený pohled, který se okamžitě změnil vůči mě v podezřívavý.

„Proč?“ Ptá se jednoduše.

„Nemůžu ti sdělit podrobnosti. Žádám tě, abys mi na toto téma věřil.“

Naklonil se k odpočinku lokty na stůl, držíc ruce před obličejem a zamyšleně na mě zíral. Nakonec sundal ruce a ptá se: „Měl bych zvážit tvůj požadavek, zda ti v tomhle věřit stejně jako když za mnou přišel JT a žádal mě o peníze? Měl jsem věřit jeho potřebě, stejně jako věřím tvé žádosti? Jak to mohu rozlišit, když mi nedáš informace?

Je to správná otázka, abych byl upřímný, ale já jsem ten, kdo ohledně podrobností nevěří mému otci. „Hele…neočekávám, že budeš mezi svými syny rozlišovat. Ty a já si nejsme blízcí. Myslím, že rozhodně ne víc, než jste si ty a JT. Máš pokrevní pouto k nám oběma a vím, že ti to dává určitou míru potřeby nám pomoci, jak nejlépe jako otec umíš. Ale říkám ti, že bude v tvém nejlepším zájmu, abys mu nedával peníze.“

Tátovy oči se rozšíří překvapením. „Chceš navést JT do nějaké problému, viď? Rád bych věděl proč.“

„Chci, aby selhal při získání úvěru u tebe,“ říkám s kývnutím. „Doufám, že pak přijde ke mně pro peníze. Chci být jeho jediný zdroj.“

Můj táta je chytrý, bystrý a drzý. Okamžitě tomu rozumí. „Chceš využít pákový efekt ke koupi své společnosti.“

„Ano.“

„Proč?“

Táta nechce znát mé důvody, proto aby mi poskytl otcovskou radu. Chce to vědět proto, aby přesně mohl zjistit, kterému synovi dá přednost.

„Nemohu ti sdělit podrobnosti,“ trvám na tom. „Ale mohu ti říci…JT není dobrý člověk. On je prohnilý a věř mi, když ti řeknu, že přijde čas, kdy budeš litovat, že je to tvůj syn. Měl by ses sám začít distancovat od něho, než zjistíš, jak ubohý člověk to je.“

Stoická fasáda mého otce se začne trochu hroutit. Jeho čelo se naplní vráskami starostí. „Jestli je to nějaký druh problému, který může přinést ostudu mému jménu, musím to vědět.“

Zvednu ruku a přeruším ho. „Jak by mohl přinést ostudu tvému jménu? Nikdy jsi ho veřejně neuznal jako svého syna. Navrhuji, aby to tak zůstalo.“

Poprvé během našeho rozhovoru začal můj otec vypadat nepříjemně. Ve skutečnosti sklopí zrak ke stolu, stiskne si prsty spánky, které tepou v úžasu. Můžu vidět, že se trápí a to způsobuje, že si myslím, že snad to není dobře střežené tajemství, že JT je jeho syn. Mohu to říci z obav v jeho očích, že někdo jiný to ví a to ho znepokojuje.

„Tati,“ stisknu ho. „Uděláš to, o co jsem tě požádal?“

Sedící na židli, si můj otec povzdychne, když se na mě podívá zpátky.

Zdá se, že hledal, co říct, ale můžu říct, že se to v něm pere.

„Říkám ti, tati…jestli věříš alespoň něčemu, co říkám, nedávej mu peníze. Budou se dít ošklivé věci, pokud to uděláš.“

„Vyhrožuješ mi?“ Ptá se mě otec uraženě, ale s unaveným hlasem.

„Vůbec ne,“ rychle ho ujistím a pak se rozhodnu, že mu dám trochu více informací, protože ho musím získat na svou palubu. „Říkám ti, JT je špatná novinka. Nebudu ti říkat detaily, ale řeknu ti, že se dopustil trestného činu, který ho dostane na chvilku do vězení. Musíš se od něho distancovat, aby tě nestáhl sebou do bahna.“

Věř mi, že se nesnažím dělat všechno jen, co je dobré pro mě, ale pro každého, kdo je mu blízký. Ale můj hlavní zájem právě teď je, dostat ho ze společnosti dřív, než to podělá a aby Cukřenka netrpěla kvůli jeho vlastním chybám.

Snažím se s ním předtím zpřetrhat vazby, než půjde dolů a chci, aby ses ujistil, že nepotáhne ke dnu i tebe.“

Tato slova mého otce tvrdě zasáhnou. Jeho tvář poklesne a mírně zešediví. Poprvé v životě si pomyslím, jak vypadá staře. Zasáhne mě malé bodnutí lítosti, když si uvědomím, že to já mu přináším na práh domu tyhle sračky. Pak se z toho hned dostanu, když si představím, jak se on a moje matka zachovali keCaroline, když byla znásilněná.

„Vím, že jsem nebyl nejlepší otec,“ říká mi, když se na mě podívá s vyčerpanýma očima. „Ale snažil jsem se vás oba podpořit jediným způsobem, který jsem uměl, a to byly finance. Vím, že peníze nenahradí rodičovství. Možná, že kdybych se o JT více zajímal…“

Jeho hlas se vytrácí a vidím, že se dostává do režimu lítosti. Není to strach o JT a jeho démony. Bojí se o své osobní selhání, a jaký vliv to na něho může mít. I když opravdu nemám potřebu posilovat svou pýchu, potřebuji, aby se zaměřil na to, co potřebuji.

„Ne, tati,“ odpověděl jsem pevně. „Co je s JT špatného nemůže být opraveno otcovskou láskou. Je narušený, pravděpodobně na buněčné úrovni. Je narušený, bez ohledu na to, jaké dobré vlivy byly kolem něj.“

Oči mého otce jsou vlhké a dívá se na mě s naprostou nadějí, že to snad není jeho vina. Že možná jeho vadné geny pocházejí z Candace a JT byl zplozen jako jedinec nehledě na okolnosti.

Vidím, že potřebuje nějaký druh rozhřešení za to, že byl špatný otec ke mně a nepřítomný otec k JTmu,

Takže mu říkám, co potřebuje slyšet, bez ohledu na to, zda je to pravda nebo ne. „Ze narušený tati. Nic a nikdo nemůže předejít jeho akcím nebo je nyní spravit. Věř mi to.“

Naše pohledu se uzamknou a povzbudivě se na něho usměji. Konečně, se zhluboka nadechne a říká, „Dobře. Nepůjčím mu žádné peníze, pokud se mě zeptá.“

Vydechl jsem si úlevou, když mé ruce sevřely opěrku křesla. Pomalu vstávám a toužím odejít teď, když mám zajištěnou spolupráci mého otce. „Děkuji.“

„Jsi v nějakém nebezpečí nebo potížích?“ Ptá se mě a to mě zachytí nepřipraveného. Nemyslím si, že bych kdy od něho slyšel takovou otázku…s takovým skutečným zájmem o mé blaho.

„Ne,“ ujišťuji ho s úsměvem. „Jsem v pohodě. Budu ještě víc, až dostanu JTho z Cukřenky, ale jsem v pohodě. Neboj se.“

„Dobře,“ říká tiše a tak se pomalu odvrátím. Ale pak řekne: „Má to něco společného s tou mladou dámou, se kterou jsi dnes večer přišel?“

To mě překvapí a tak se otočím zpátky k němu. „Proč se ptáš?“

Můj otec se otočí ke mně. „Becku…za celých deset let své dospělosti jsi k nám nepřivedl žádnou svou přítelkyni. Mohu říci, jak jsi vůči ní dost ochranitelský. A bez ohledu na to, že chceš JT dostat ze svého života, motivace musí být silná. Hádám, že je to tou dívkou.“

Můj táta si dokáže zjistit podrobnosti brzy po JT zatčení za Selenino znásilnění, ale nejsem schopný to s ním sdílet. Místo toho mu jen řeknu: „Všechno, co dělám je v mých myšlenkách propojeno s budoucností s ní.“

A potřetí za dnešní večer mě otec dostane. Dívá se na mě s obdivem a říká:

„A to je dobrý důvod k udělání velkého kroku. Pro lásku.“

Zamrkám na otce, zcela zmatený jeho slovy. Nemyslel jsem si, že ví, co je láska. Sakra, nejsem si jistý, že jsem to zcela pochopil. Jen mé pocity k Sele mě ohromují v těch nejhorších časech a nekonečně uklidňují na lepší časy.

Přikývl jsem otci a řekl, „Veselé Vánoce. A děkuji ti.“

„Veselé Vánoce, Becku,“ říká, když se od něho odvrátím a vycházím z kanceláře.

Scházím ze schodů, přemýšlím, zda Sela zůstala v hudebním sále a jak strašně ji matka mohla mučit. Viděl jsem, jak v okamžiku, kdy řekla, že je z Bella Haven, se vlažná zvědavost mé matky pro měnila na akutní nechuť. I když jsem si jistý, že se nestará o mé osobní štěstí, ale že je to velký zájem o to, abych si vzal tu správnou osobu a vyráběl pro ni společensky přijatelná vnoučata. Koneckonců, Caroline nepřipadala v úvahu a malé dítě jako produkt znásilnění nemůže dělat odpovídající prestiž rodině North.

V půli cesty dolů po schodech vidím Selu, která stojí dole, dívá se na mě s vřelým úsměvem. Vypadá přímo magicky a je tou osobou, kterou chci vidět, ze všeho nejvíc. Jasně se na ni usměji a klušu dolů.

Ruce jí omotám kolem pasu a její kolem mého krku, dáme si velkou pusu a víme, že San Francisko má o čem drbat. Doufám, že moje matka je někde blízko a sleduje nás a mé nesmírně trapné chování.

Když odtáhnu rty od Sely, zašeptá, „Beru to tak, že schůzka proběhla dobře?“

„Líp než dobře,“ řeknu s mými rty na jejím spánku. Vezmu ji za ruku a táhnu ji do haly, abychom odešli. „Řeknu ti všechno, ale teď máme důležitější věci na práci.“

U vchodu vidím Percyho, který z masivního šatníku vedle dveří bere naše kabáty. Sela ždímá mou ruku a stydlivě se ptá, „Ach jo, co je tak důležité, že musíme odejít právě teď?“

„Nevzpomínáš si?“ Ptám se uličnicky, když dojdeme k Percymu. Beru Selenin kabát jako první a pomohu jí do něj. „Šlehačka a sexuální hračky.“

Říkám to samozřejmě dost hlasitě, aby to slyšel Percy, a jeho uši zčervenají stejně jako Sela, která se na mě podívá s vykulenýma očima.

„Co?“ Ptám se s předstíraným překvapením, když se na ni usměji. „Předtím jsi souhlasila. Šlehačka a sexuální hračky před Vánočním stromkem, když přijdeme domů.“

Sela má zatnutou tvář a hihňá se. Obracím se k Percymu a vezmu od něho můj kabát s úsměvem. Předpokládám, že v jeho výrazu je vidět blahosklonnost, že jsme ho takhle uvedli do rozpaků, ale místo toho se tváří pobaveně, i když jeho uši stále červenají.

Obrátí se k Sele a mírně se ukloní. „Bylo mi potěšením se s Vámi setkat Selo. Doufám, že budete mít Veselé Vánoce.“

„Doufám, že vy také,“ řekne Sela srdečně, když vklouznu do kabátu.

Impulzivně natáhnu ruku a obejmu Percyho. Je to ten typ objetí s jemným tlesknutím na zádech. „Veselé Vánoce, Percy.“

„Mějte se dobře, Becku,“ říká se zamlženýma očima, když otevře pro nás dveře. „A Veselé Vánoce.“