SR - 11. kapitola

Překlad: Tanulka

Sela

Jemně poklepu lžící proti plášti naměkko uvařeného vajíčka, které je posazené v bílém porcelánovém šálku na vajíčka. Když to přede mě postavili, neměla jsem tušení, co s tím dělat. Podívala jsem se přes stůl na Becka, který si to prohlížel stejně podezřele. Servírka však nebyla imunní vůči našim bezmocným pohledům a jasně soucítila s nevědomostí amerických turistů, ukázala Beckovi, jak proniknout přes vrchol a čtvrtinu pláště, otočit tak, abych se mohl do vajíčka dostat.

Sedíme u vyhledávané výlohy v Café Schwarzenberg, jedné z první skutečné vídeňské kavárny, která byla postavena v roce 1861. Přečkali jsme náš let z Curychu do Vídně, který měl čtyři hodiny zpoždění, a když jsme z letiště dorazili do našeho hotelu Grand Hotel Vídeň dnes časně ráno, náš pokoj ještě nebyl připraven. V hotelu bydlel také nějaké Arabský Šejk a náš pokoj byl omylem dán někomu z jeho ochranky. Byli jsme ujištěni, že okamžitě pro nás bude připravený jiný pokoj a navrhli nám, ať si zatím dáme snídani v kavárně Schwarzenberg, která byla rezervovaná pro Kärntner Ring. Byla jsem k historce o Šejkovi skeptická, ale stejně, když jsme vycházeli ven předními dvoukřídlými dveřmi, byli jsme ohromeni z dvaceti reportérů, kteří vyskočili ze židlí po celé hale a běželi k výtahům.

Navíc z výtahu vystoupil muž oblečený v arabském stylu s pěti bodyguardy v černých oblecích, černými brýlemi a mikrofony v uších. Prodírali se davem, Beck mě vzal za loket a přitáhl si mě k sobě, abychom ji umožnili průchod. Šejk šel hned z haly do čekajícího nenápadného černého auta. Do druhého identického vozu nastoupili bodyguardi.

Ostře jsem vyrazila proti mému vejci, z jeho pláště vystřelila voda přes stůl a já upustila vršek mého vejce. Působivý žlutý žloutek se mi všude rozlil. Nespokojeně jsem si směrem k Beckovi povzdechla a zatlačil šálek s vejcem pryč. Místo toho jsem sáhla po croissantu, který ležel vedle na talířku, a kousek si odlomila.

Ach můj Bože…nejsem si jistá, zda jsem měla v ústech něco lahodnějšího. Potlačila jsem zasténání a dala si do úst větší kousek. Pomalu ho žvýkám, abych si ho vychutnala.

„Co myslíš, že bychom měli dneska dělat?“ Ptá se Beck, když nabírá malou lžičkou vejce a vytáhne nějakou bílou hmotu mísící s teplým žloutkem z vnitřní strany pláště.

„Jsem unavená jako peklo,“ řeknu po polknutí, přeruším řeč a zívnu. „Ale jsem nadšená, že jsem se dostala ven a něco poznám. Možná jen trochu chodit po městě. Odpoledne si pak zdřímnout, abychom se dostali na naše vnitřní hodiny.

„Dneska bychom t rozhodně měli brát s nadhledem,“ říká Beck s pokývnutím a vezme si další dokonalý kopeček vejce od jeho servírkou popraskané skořápky. „Rezervovala jsi nám na příští čtyři dny toho tolik, že toto může být jediný den na odpočinek.“

To je pravda. Zvedla jsem tištěného průvodce o Vídni, který jsem si pořídila v San Francisku na letišti a zkusila nám naplánovat návštěvu u všech důležitých památek. Budeme cestovat do paláců Holburg a Schönbrunn, v zimní jízdárně sledovat vystoupení světoznámých Lipicánů a jít na představení slavné Vídeňské opery. Snažíme se na recepci získat vstupenky na zítřejší večer, kdy vystupuje chlapecký vídeňský sbor v Imperial paláci. Plánuji se tam nacpat a obdivovat ohromující architekturu. Všude kam jdeme, si dám vídeňský řízek a vídeňskou kávu. Protože tohle kafe – položím můj croissan na talířek a dám si doušek té krémové sladké dobroty – je kurva fenomenální. Mohla bych to pít úplně na místo čaje, než budeme odjíždět, musím přijít na to, jak se to dělá.

„Děkuji, že to děláš,“ říká Beck, když pokládá svou lžíci od vajíčka a zvedne svou kávu. Pravidelně pije černou. Usmála jsem se na něj přes okraj svého šálku. „Jako by bylo tak těžké přijmout nabídku výletu do Evropy.“

„Měla jsi školní povinnosti,“ poukazuje.

„Doženu je, až se vrátím,“ říkám věcně. „Ale měl jsi pravdu…potřebuješ si odpočinout od toho šílenství, které jsem ti položila na tvůj práh.“

„Taky jsi potřebovala přestávku, Selo. Musíme postupovat opatrně, když jdeme po JT, takže potřebujeme naše smysly udržet v nás.“

„Myslíš, že Dennis něco najde?“ Ptám se před dalším lokem. Beck mě doplňuje a právě teď by pravděpodobně rád nakopal JTho život.

„Zaručuju ti, že tam něco je,“ vyštěkl Beck nenávistně ke svému partnerovi. „Jeho duše je černá.“

„Je mi líto, že tě to bolí,“ řekla jsem tiše, než jsem položila svůj šálek dolů. „Zejména od té doby, co vím…že je tvůj bratr.“

„Hej,“ říká Beck, když položí svou kávu a jeho ruka se dotkne mé. Mačká mi ji a mé oči se k němu zvednou. „Není to můj bratr. Sdílíme jen DNA mého otce, ale jinak je ke mně mrtví. Nestrachuj se ohledně mých pocitů k této záležitosti, protože jediné, co teď k němu cítím je znechucení a nenávist.“

„Přesto,“ řekla jsem, když se mi hlava zatočí doleva a dívám se přes chodník, který se stává čím dál víc plnější, protože ráno je v plném proudu. „Možná by bylo lepší, kdybys to všechno nevěděl. Víš…sladkost neznalosti a tak dále.“

Byla jsem na to zvědavá, stejně jako jsme diskutovaly i jiné věci. Letadlo nebylo moc příznivé místo pro praní špinavého prádla.

Beck uvolní mou ruku a zvedne svůj šálek kávy. Lokne si doušek s úšklebkem. „Moji rodiče a JTho rodiče, byli přáteli dřív, než na nás dva vůbec pomysleli. Bylo mi asi devět, když jsem si hrál u táty v kanceláři pod stolem. Měli nějaký večírek a já se nudil. V každém případě, můj táta a JTho máma tam přišli a já nevylezl, zůstal jsem skovaný. Věděl jsem, že by můj otec byl naštvaný, že tam jsem. Tak jsem se pod tím stolem schoval, zatímco on jí šukal na druhé straně stolu. Později jsem poslouchal, jak mluvili o JT.“

Moje ruka se nedobrovolně zvedla k ústům a v šoku je zakryla. Byl to jen kluk….a poslouchal tohle. Rozuměl z poslechu tomu, co dělali?

„Co říkali?“ Zašeptala jsem.

„Jeho matka říkala mému otci, že se JT dostal ve škole do problémů.

Z poloviny jsem nedokázal dávat pozor, protože právě měli sex kousek ode mě a nebyl jsem si jistý, co se to sakra kolem mě dělo.“

Nemohu si pomoci, odkašlu si, a když si tím pročistím hrdlo, podívám se na něj s vážnýma očima.

„V každém případě, začali bojovat o JT. Můj otec navrhl přesunout ho na jinou školu a jeho máma nechtěla. Táta tím byl opravdu naštvaný a řekl: „No..je to můj syn, takže bych měl mít možnost se vyjádřit.“

„Oh můj Bože.“

„Právo? Najednou jsem začal dávat pozor na to, co říkají. Dohadovali se o roli mého otce v JTho životě a bylo jasné, že JTho otec, muž, který ho vychoval, neměl ponětí o tom, že to není jeho syn. Bylo jasné, že nikdo kromě nich o tom nevěděl.

„Takže ses tohoto tajemství také držel?“ Ptám se, překvapena, že bych od takového věku nesla sebou takovou hroznou zátěž.

Beck zavrtí hlavou. „Řekl jsem tátovi, že to vím, před několika lety. Dostali jsme se do sporu ohledně Caroline. Moje rodina dokáže udržet svá drahocenná tajemství. Byl jsem naštvaný a tak jsem ho tím konfrontoval.“

„Popřel to?“

„Ne,“ řekl Beck s ironickým úsměvem. „Ale nařídil mi, že to mám zapomenout a nikdy se o tom znovu nezmiňovat.“

Sleduji, jak se Beck napil kávy a pohrává si s kouskem jeho croissantu. Nadechnu se a řeknu mu něco, co bylo v mé mysli. „Schopnost vaší rodiny udržet tajemství. Hádka o Caroline. Mluvil jsi o jejím znásilnění, že?“

Beck zahýbal očima nahoru a dolů a byly naplněné hněvem a oživlou bolestí. „Moji rodiče nechtěli Carolinino znásilnění nahlásit na policii. Nechtěli s tím jít na veřejnost.“

„Ale jména obětí znásilnění jsou držena v tajnosti,“ řekla jsem na obranu Caroline. Vím to z osobního zážitku.

S úšklebkem Beck řekne: „Zkus jim to říct. Nechtěli riskovat.“

„Tak , co se stalo?“

„Vzal jsem Caroline na policejní stanici a stál vedle ní, zatímco to oznamovala,“ říká tiše. „Moji rodiče to nikdy neakceptovali, odmítli ji podporovat, a jak si dokážeš představit, tak to Caroline odcizilo. Od té doby s nimi nemluvila.“

„To je strašné,“ říkám s odporem. „Je mi líto, ale vaši rodiče zní jako hrozní lidé.“

„Jsou,“ souhlasí se smutným úsměvem. „Jsou úplně rozdílní od tvých rodičů. Stáli za tebou viď?“

Sklopím oči k mému šálku a vzpomínám na jejich téměř něžnou dokonalou manipulaci jejich zbrutalizované dcery. Rozhořčeni nad tím, co se mi stalo, uklidňování, že jsem neudělala nic špatného – i když jsem tomu stále docela nevěřila – ochranitelští, abych se cítila v bezpečí a otevření, upřímní k okolí, ve kterém jsem zpracovávala své pocity.

„Byli úžasní,“ bylo vše, co jsem mohla Beckovi o nich říct.

„No, mí rodiči za ní kurva nestáli a Carolinino dobro, že se jich zbavila.“

„Jestli ti to nevadí, mohl bys mi říct, co se Caroline stalo? Zkušenosti, které máš, ti jistě pomohly lépe pochopit, co se stalo mě, ale ráda bych věděla, co se stalo.“

Beck se předkloní a opře se lokty o stůl. Jeho oči jsou jasné, upřímné, ale neméně zahalené bolestí. „Nemyslím si, že by jí vadilo, že ti to řeknu. Mohlo by být dobré, kdybyste si vy dvě o tom pobavili.“

Rychle jsem přikývla, protože jsem se cítila špatně za to, že Caroline neměla podporu, když jí potřebovala.

„Stalo se to téměř před pěti lety v čase jako je tento. Rodiče měli jejich Vánoční večírek a oba jsme tam byli jako poslušné děti. Caroline téměř před měsícem bylo dvacet.“

Zvednu ruku a dělám nějaké duševní výpočty na prstech a řeknu: „Tak Caroline je o rok mladší než já.“

Beck přikývne. „Opustili jsme ten večírek po několika hodinách, ale Caroline byla opilá, protože byl opravdu jen jediný způsob, jak zvládnout přítomnost mých rodičů. Ten chlap, co byl jejím rande a na večírek ji přivezl, ji také odvezl. Takže jsem předpokládal, že bude v pořádku, víš?“

Jeho tón hlasu byl naplněný vinou, což způsobilo, že má ruka odletěla k němu, abych ho pohladila. Silně jsem ho stiskla… bolestivě silně, až se jeho oči na mě upřely. „Nedělej to. Nemohl jsi to vědět a mohlo se to stát kdekoliv.“

Aniž by moje slova uznal, stiskl mě zpátky s dávajíc mi najevo mírně uvolnění a pokračuje: „Ona si toho moc nepamatuje. Nepamatuje si cestu domů, ani jak se dostala do bytu. Jen to, že se druhý den probudila a ona…no, mohla říct, že měla opravdu tvrdý sex a bez ochrany. Měla modřiny na krku a zápěstí, celé nohy od jejího přirození měla zakrvácené…no, však víš.“

„Bože…je mi to tak líto,“ šeptám.

 „Zavolala mi hned a já šel do jejího bytu,“ říká Beck. Vysunu ruku z mé, aby se mohl napít kávy. „Její paměť byla nevyrovnaná, byla opilá a nebyla si jistá, jestli to bylo skutečné. Ona cítila…“

„Zodpovědná,“ dodala jsem automaticky.

„Ano…vyčítala si to. Ale vzhledem k jejímu stavu, jsem si nemyslel, že by to nebylo reálné a tak jsem se snažil oživit její vzpomínky tím, jak by takové první rande obvykle probíhalo.“

„To bylo první rande s tím klukem?“

„Jeho jméno je Michael Schaefer. Potkala se s ním ve škole. Byl to přesný opak typu chlapa, co by moji rodiče schvalovali, proto ho přivedla.“

Moje paměť viděla složku z Beckovi pracovny, když jsem tam hledala. Bylo tam na kartě napsáno SCHAEFER VYŠETŘOVÁNÍ. „Byl zatčen?“

„Nechtěla to nejdříve hlásit, protože si nebyla stoprocentně jistá, že to bylo znásilnění. Nechtěla ho zničit, pokud by to nebyla pravda. Byl jsem stále u ní. Chtěla se jen osprchovat, umýt, ale já ji nechtěl nechat. Bylo to hrozné, protože jsem věděl, co se jí stalo a dohadoval se s ní, že uvnitř ní je jistě sperma toho chlapa, takže můžeme jít na policii.“

Nekontroluji náhlý příval slz, který vyplňuje mé oči. Vím přesně, jaké to je mít sperma násilníka na sobě a je to ta nejnechutnější věc, kterou byste si dovedli představit. Dokonce i teď můj žaludek ovládne nevolnost, hrozí, že vyhodím tu výtečnou vídeňskou kávu.

„Co ji přimělo, aby změnila názor?“ Ptám se a rychle mrkám.

„Cítil jsem, že musím do toho zapojit moje rodiče, v naději, že mi pomůžou ji povzbudit, aby to nahlásila,“ říká s pohrdavým smíchem.

A vím, co řekne, a tak to řeknu místo s něho s tím největším odporem, který dokážu sebrat. „Nech mě hádat…oni udělali pravý opak. Řekli jí, aby to nehlásila, protože by to byla hanba pro rodinu. Vyvolali v ní kurva pocit hanby, ne?“

„Jo,“ říká Beck, když ukáže prstem na mě a přikývne. „Ale to jen dokazuje, že neznali svou dceru. Caroline to brala jako výzvu a vlastně to posílilo jejího ducha. Ona a já jsme se vždycky spolčili proti našim rodičům, takže ve chvíli, kdy oni vsadili na opozici proti mně, začala plivat hřebíky a toužila to nahlásit.“

„Co se stalo?“

„Zajeli za Michael Schaeferem a mluvili s ním. Popřel to, s tím, že ji prý jen hodil k ní do bytu. Že s ní vůbec nešel ke dveřím…jen ji vysadil a odjel.“

„Skutečný gentleman,“ dodala jsem.

„To byl důvod, proč ho taky přivedla na večírek k rodičům. Byl to póvl. Ale nebyl násilník.“

Mé obočí vystřelilo nahoru. Nečekala jsem to. „Nebyl?“

„Nabídl DNA a to ho vyloučilo.“

„Takže se někdo dostal k ní do bytu?“

Beck přikývne, rty zatnuté a oči lesklé hrozbou. „Předpokládáme, že byla přepadena.“

„To je strašný. Já jen… Já ani nevím, co říct.“

Nereaguje, ale utrhne si kus croissantu a uždibuje ho.

„Takže to je důvod, proč se Caroline nestýká s tvými rodiči,“ pokračuji. „Nevěřili jí, zostudili jí, a tak je odřízla.“

„Je to část toho,“ říká Beck, stále držící kus croissantu. Zarazí mě, jak říká: „Ale je toho víc. Má to co dočinění s tím, že jakmile Caroline zjistila, že je těhotná, chtěli, aby šla na potrat.“

Na to moje čelist padne údivem. „Ally…byla počata při znásilnění?“

„Byla,“ říká a jeho oči měknou jen při zmínce o ní. „Caroline odmítla den po té pilulku v nemocnici. Nehodlala riskovat, že zabije život, kdyby byla těhotná. Moji rodiče se rozzuřili, když to zjistili. Opravdu se snažili jí do toho natlačit, ale Caroline by to nikdy neudělala. Zbytečně ztráceli energii a navíc odehnali Caroline navždy ze svého života.“

„Tví rodiče to absolutně posrali, Becku. Je mi líto, že to musím říct, ale ve skutečnosti jsou děsní.“

„Souhlasím,“ říká s ironickým úsměvem. „A doufám, že jsi aspoň trochu pochopila, proč to ze mě dělá to, jaký jsem. Proč jsem tak vyletěl, když jsem si myslel, že jsi mi lhala. Když jsem tě našel v mé pracovně. Jen kurva nenávidím klam, kouř a zrcadla. Když to není můj otec s jeho zakrýváním otcovství JTho, jsou to oba moji rodiče za to, jak se zachovali keCaroline a chtěli utajit její znásilnění. Je to jen…nemůžu to kurva vydržet.“

Mé oči sklouznou krátce zpět na ulici a pak zpátky k němu. „Chápu. Chápu, proč jsi udělal, to, co jsi udělal.“

„Opravdu se za to omlouvám,“ řekl.

„Voda pod mostem,“ usmála jsem se na něj. „Takže předpokládám, že Carolinin násilník, nebyl nikdy dopaden?“

Zavrtěl hlavou a opřel se na židli. „Ne. Policie koukla na záznamy z kamer, které byly v okolí jejího bytu, ale nic nenašli. Viděli jen Michaela Schaefera, jak ji přivezl na parkoviště a hned odjel, ale neexistoval žádný záznam, který byl od dveří jejího bytu. Ani žádní svědci. DNA neodpovídá žádnému z databáze zločinců.“

Mé prsty si pohrávají s mým croissantem, ale nic víc si neberu. Místo toho složím ruce do klína a opřu se přes stůl. „Becku…řekneš Caroline, co se mi stalo? Chci, aby věděla, že na to není sama, že nevědět je možná ještě horší. Chci, aby věděla, že se mnou může mluvit, pokud bude chtít.“

Beckova tvář se rozsvítila úsměvem a předklonil se na stůl ještě víc, než já, až se nadzvedl ze své židle a umístil své rty jemně na mé, než řekl: „Caroline tě zbožňuje, a jsem si jistý, že bude potěšena to s tebou sdílet. Jsi úžasná, Selo.“

Přes mé rty prošel povzdech, než jsem přitlačila a přijmula jeho polibek. Když jsem se odtáhla zpět, řekla mu: „Děkuji, že to se mnou sdílíš.“

„Podělím se s tebou o všechno, od této chvíle,“ ujišťuje mě. „A ty budeš mít to samé se mnou.“

„To budu. Všechno.“