FC - 19. kapitola

Překlad: Verča

NECHCI TĚ NECHAT JÍT

Slavná poslední slova.

Otáčejíc se v mém sedadle se podívám na Raye přes zadní sklo Jeepu, jak si to kráčí k černému sedanu zaparkovaného dvě auta za námi. Řidič musí vidět Raye, protože světla auta jsou rozsvícená a mohu slyšet slabé předení nastartovaného motoru. Rayovo kroky se stávají delšími a pak běží k autu, vytahujíc ho z auta dřív, než má řidič čas odjet. Vytáhne ho ven a pak jím praští o zem. Z této vzdálenosti nevidím obličej řidiče, ale zachytím záblesk blond vlasů a modrých džínů a bílého proužkované trika, které mi připomíná Viva la Vida triko, které jsem dostala, když Coldplay hráli v San Francisku ve Warfieldovo divadle.

Nevolnost se šíří v mém břiše. Kdo je ten muž v autě a proč po nás šel? Měla bych jít ven a zastavit boj? Ale tohle není žádná pouliční rvačka. Ray bojuje s jedním úmyslem v mysli, a zdá se, že je to zabití. Každý úder je násilný a směřuje přesně tam, kde by mohl udělat největší škody.

Hněv ani nepopisuje, co vidím v jeho tváři.

Nicméně, muž z auta se drží. Podaří se mu odstrčit se od něj a vstát na nohy. Ray s ním bouchne o auto, jeho ruka je kolem mužova krku. Jeho křik se ozývá v klidné ulici. Zachytím pár slov: „nic společného s tím,“ „zůstaň kurva dál,“ a „jsem hotovej s tím hovnem.“ Zvedne ruku v pěst a muž dává ruce nahoru ve vzdávajícím se gestu a prosí o jeho život. Mé srdce buší v mé hrudi a v duchu prosím Raye, aby nedokončil jeho úder. Nedokončí. Namísto toho praští pěstí do kapoty auta, tak tvrdě, že jsem si jistá, že tam bude důlek.

Po bouchnutí sleduju, jak muž sklouzává na kolena na zem, Ray se vrací do Jeepu a praští dveřmi tak silně, až se auto zatřese. Na okamžik se nehýbe, s výjimkou násilného chvění jeho těla. Rty má sevřené s potlačovaným vztekem, rukama svírá volant tak moc, až mu zbělají klouby a zírá do zpětného zrcátka, dokud se černý sedan neodtáhne od obrubníku a neprojede kolem nás do noci.

Byla jsem na dost bojích, mluvila s Tagem tolikrát, že vím, že je nejlepší nemluvit na něj nebo se ho dokonce dotýkat dřív, než se uklidní. Ale nemohu zpomalit bušení mého srdce nebo popřít mou instinktivní touhu běžet od rozzlobeného Predatora. Známý osten prochází přes mou kůži a zatnu zuby a bojuji. Poslední věc, kterou Ray právě teď potřebuje je můj záchvat paniky, a tak zaryji nehty do stehna a zhluboka se nadechuji a říkám si, že to bude v pořádku.

Beze slova Ray nastartuje auto a vyjedeme. Nepodívá se na mě, a zajímalo by mě, jestli je tak daleko, že zapomněl, že tu vedle něj sedím.

Jedeme a jedeme. Prolomím ticho a zeptám se ho, jestli je v pořádku, ale neodpoví. Nakonec zastaví před historickým hotelem na okraji Claremont Canyon Regional Preserve a natáhne se přes mě a ze schránky vezme baterku.

„Vezmi si to.“

Když se vysoukám ze dveří, hodím svou kabelku přes mé rameno a zastrčím si můj telefon do kapsy bundy.

Nemyslím si, že mě zraní, ale jsem ráda připravená.

Ray se skloní do zadní části Jeppu a vytáhne další baterku, větší než tu, kterou mi dal. Pak mě vezme za ruku a táhne mě směrem k zadní části hotelu.

„Pokud půjdeme do Stonewall Fire Trail, budu potřebovat jiné boty.“ Poukážu na mé černé lodičky. „Mám pár běžeckých bot v mé sportovní tašce na zadním sedadle.“

Po rychlé výměně bot, následuju Raye k zadní části hotelu. Leta jsem nebyla v Stonewall Fire Trail a nikdy v noci. Prochodila jsem kopce několikrát jako teenager a občas s Jess kvůli neuvěřitelnému, expanzivnímu výhledu na East Bay a San Francisko. Ale strmá míle výstupu je vražda.

Ray mě drží za ruku, když stoupáme. Tvorové běhají v podrostech a ptáci nám zpívají nad hlavami. Překvapená neznámým hlukem ve tmě zmáčknu Rayovo prsty. Ale větší strach než z toho zvuku mám z toho, že budu napadena divokým zvířetem, zejména proto, že mě jedno drží za ruku.

Když se dostaneme na vrchol, Ray si sedne do trávy a přitáhne si mě mezi jeho nohy, zády proti jeho hrudi, jeho teplé ruce se ovinou kolem mého pasu. Pod námi se rozkládá město, měkké světlo bledne do inkoustově černého zálivu.

„Dozvím se, co se tady děje?“ Podívám se přes rameno a Ray se skloní a dotkne se jeho pětihodinovým strništěm mé tváře.

„Nechci tě nechat jít.“ Přitáhne si mě k němu pevněji a zaboří jeho tvář do mého ramene.

„Nemám v úmyslu nikam chodit.“ A pak moje krev zmrzne. „Končíš? To je důvod proč jsme tady?“ Měl Doctor Death pravdu, když řekl, že by Ray mohl odejít?

Ray neodpoví. Místo toho se zhluboka nadechne, snažím se s ním v tichu spojit. Zavírajíc mé oči, se potopím do jeho těla. Můj dech je jeho dech. Naše srdce bijí jako jedno. Jsme v kompletním spojení. (Full Contact). Ale nemohu ho cítit ve tmě. Jak může být tak blízko a přece tak daleko?

„Neměl jsem tě s sebou brát,“ řekne po nekonečně dlouhém mlčení.

„Chtěla jsem jít.“

„Bylo to příliš nebezpečné. Věděl jsem to. Každý okamžik, jsem se zastavoval od toho, abych tě vzal ven. Dokonce i dnes odpoledne, vzal jsem sebe pryč. Ale když jsi mi dala ten obrázek…“ Tvrdě mě zmáčkne, mohu stěží dýchat. „Kurva. Bylo to tak krásné. Po tom všem krásném, co jsem zničil v mém životě, dala jsi mi kus toho zpátky. A jak jsi nakreslila sama sebe…to je, co vidím. Tvoje skutečné já. A ty jsi mi to dala.“

„Rayi.“ Otočím hlavu a spočinu čelem na jeho tváři, hrubé díky strništi. „Děsíš mě. Mluv se mnou.“

Stromová žába v dálce zaskřehotá a něco se rozeběhne ve vysoké trávě. Jsme sami, ale ne tak sami. Dokonce i ticho není ticho, protože mohu slyšet hukot dopravy, kvílení sirén a občasné zatroubení klaksonu. Ale vítr je měkký a chladný, voňavý po trávě a polibku oceánu. A Ray má stále jeho paže kolem mě, ochraňujíc mě ve tmě.

„Když jsem se přistěhoval do Bay Area před pár roky a začal jako PI, bylo to poprvé, co jsem měl kontrolu nad mou prací.“ Jeho hlas klesne na uklidňující mumlání a já se mu uvolním v náručí. „Měl jsem práci v právní firmě, kde Amanda pracovala. Potkal jsem Amandu. Líbila se mi. Byla dobrým člověkem chyceným ve špatné situaci. Ukázalo se, že moc korumpuje na všech úrovních, a když jsem viděl jak jí dělají křivdy, udělal jsem to nejlepší. Znám jí velmi dobře, a Penny, její sekretářku a kluky z Redemption. Předtím byl můj život vždy o službě, nikdy nezůstat na jednom místě dlouho. Lisa byla můj první a jediný vážný vztah a spojili jsme se jen proto, že jsme byli společně umístění.

„V armádě?“

Přejede jeho pusou po mé tváři a povzdechne si. „Začal jsem přemýšlet, o tom, že tu zůstanu a Torment mě vytrvale sledoval kvůli připojení do Redemption týmu, ale povinnosti stále volají. Měl jsem úkoly, které mě udržovaly pryč. Nastoupil jsem do podzemní ligy, takže jsem mohl bojovat, aniž bych někoho stáhl dolů. A pak jednoho dne, jsem tě uviděl při boji.“

„Viděl jsi mě? Zůstávala jsem vzadu.“

„Nelze vidět něco jiného. To byl den, kdy jsem se rozhodl, že chci skutečný život. Chtěl jsem šanci být s dívkou, která mi vzala dech, mít přátele, odpovědi pro sebe. Ale z práce, kterou dělám, není tak snadné odejít, takže jsem se snažil, abych se k tobě nedostal příliš blízko. Když jsi mi dala ten obrázek, uvědomil jsem si, že jsem tu bitvu dávno prohrál. Najednou jsem tě chtěl vzít ven tak moc – víc než cokoliv jsem dřív chtěl. Jen na jednu noc předstírat, že je to skutečné.“

„Je to skutečné.“ Přejedu mou rukou přes chladnou trávu.

„Dnešní noc říká, že to není skutečné.“ Ray mě uvolní a vstane. „Vystavil jsem tě nebezpečí. To se znovu nemůže stát, a zejména poté, čím sis prošla. Byl to hloupý sen, měl jsem to vědět lépe.“ Kráčí pryč do tmy. Slyším dusot po skále, přidušený pláč. Rozsvítím baterku tím směrem a najdu ho sedět na svahu, jeho ruce jsou překřížené přes jeho kolena s hlavou dolů.

I když nejsem velmi uklidněná jeho slovy, nemohu ignorovat jeho bolest, tak za ním jdu a kleknu si před ním.

„Pusť mě dovnitř.“ Trochu roztáhnu jeho nohy a on zvedne hlavu, když se k němu dostanu blíž, zabalím kolem něj paže.

„Shhhh.“ Neodolá a obejme mě, pevně si mě k němu přitáhne, otřásá se proti mému tělu.

„Podívej se na mě,“ zašeptám. „Tento poslední měsíc, co jsme spolu byli, jsem dělala věci, o kterých jsem si nikdy nemyslela, že bych mohla dělat. Věci, o kterých jsem si myslela, že by mě mohli zničit. Jsem silnější, než jsem si myslela. Nevím, co mi hrozí od chlapa jako ty, ale ať je to cokoliv, vypořádám se s tím, Rayi. Vypořádáme se s tím. Spolu.“

„Moje pěkná holka.“ Jeho slova jsou měkká proti mému krku. „Nikdy jsem nechtěl něco tak moc, jako tebe. Nikdy jsem nechtěl žít normální život tak moc, jak to chci teď. Ale nemůžu si znovu projít tím, že opět někoho ztratím. Co když jednoho dne, zahneš za roh a on tam bude a já nebudu dost rychlý? Pocit viny nikdy nezmizí. Pojídá to mou duši.“

Projíždím jeho vlasy, měkkými a hedvábnými pod mou dlaní. „Musíš si odpustit. Co se stalo se Scottema Lisou nebyla tvoje chyba. Udělali jejich rozhodnutí. Stejně jako jsem to udělala já.“

Zvuk, který vyjde z jeho krku je z části vzlyk a sten. Brnící pocit šplhá po mých zádech, z nějakého nevysvětlitelného způsobu mám pocit, že ho ztrácím. Nenechám ho jít. Držím ho pevně, zatímco v zadní části mysli přemýšlím, jestli to je naposledy.

***

„Kde jsi byla včera v noci?“ Tag si sedne vedle mě na podložku ve warm-up prostoru v Redemption, když čekáme na zbytek třídy z Buď fit nebo zemři. „Myslel jsem, že se připojíš k Renegadeovi, Rampegeovi a mně v Protein Palace po práci.“

„Něco mi do toho přišlo.“ Stáhnu si mou kšiltovku níž na čelo v naději, že schovám poslední zbytky mých oteklých očí a bezesné noci. „Takže jsi s Renegadem v pohodě?“

„Jsme v pohodě.“ Zamračí se a hledí na mou čepici. „Jsi v pohodě?“

„Jop. Byla jsem s Rayem. Nebyla to tak dobrá noc. Něco se stalo.“

Tag ztuhne, okamžitě zpozorní. „Co se stalo?“

„Nejsem si jistá. Byl tam muž v autě. Ray si myslel, že nás sleduje. Ztloukl ho a pak řekl, že byl hrozbou. Nechtěl o tom mluvit, ale nemyslím si, že to mělo co dělat s jeho prací jako PI.“

Tag vzhlédne, když k nám jdou dvě ženy, obě oblečené do Lycra šortek a tílek.

„Dámy.“ Usměje se na ně úsměvem, který ho dostal na volenku krále na vejšce. „Jsme tu abychom se rozcvičili.“

Poté, co ženy odejdou, řekne: „Proč se ho prostě nezeptáš?“

„Neřekne mi to. Vždycky je velmi vágní, když mluví o své práci.“ Kousnu se do rtu. „Byl bys schopný zjistit to? Myslím, zjistit jestli dělá něco jiného krom PI …a tak podobně? Začínám uvažovat, jestli ta fáma o CIA není pravda.“

„Děláš si ze mě kurva srandu?“ Tag si založí ruce. „Nemůžu uvěřit, že je zasraný vyzvědač. To zní prostě šíleně. Jeho práce jako PI je důvěryhodná. Zeptej se Amandy nebo Renegadea. A co o něm ještě chceš vědět?“

„Nic.“

„Nevěříš mu.“

Přejedu mou rukou přes mou tvář. „Myslela jsem, že ano, ale teď si nejsem tak jistá.“

Tag mě poplácá po rameni. „Pak bys měla přemýšlet. Bez důvěry nic nemáš.“

Následuji Taga k místu, kde na nás čeká zbytek třídy. Možná, že se v průběhu let nic nezměnilo. Možná stále vykonávám stejný špatný úsudek, který jsem udělala v osmnácti. Jednu věc vím jistě, Tag je motivovám pouze touhou chránit mě.

Nebo ne.

Po patnácti minutách v Buď fit nebo zemři změním názor. Tag mě nechrání. Chce mi ublížit. Myslí vážně, těch deset kol kolem tělocvičny a pak padesát starfish skoků následované dvaceti burpee cviky bez přestávky? Myslí si, že neřeknu mamce a taťkovi o jeho špinavém jazyce, který na nás používá, když jsme příliš pomalí? A co má sakra s tím bojováním?

„Hni prdelí, O´Donnellová,“ zakřičí. „Jsi v zadní části třídy. Víš jak takovýhle lidi nazýváme? Říkáme jim lůzři. To jsi ty. Takže pohni sebou dopředu, abysme se mohli smát jinýmu lůzrovi, než skončí třída.“

Podívám se na hodiny. Čtyřicet pět minut. Nepřežiju to. Sípajíc, klopýtnu o rohož a mentálně si zapíšu můj epitaf, Naser si, Tagu.

Tagovi zabzučí telefon. Třída se zastaví. Tag kluše kolem Doctora Deatha a Shayla, nebo-li Shilla Killa, kteří spolu bojují. O pár minut později přiběhne zpět a zamračí se. „Řekl jsem, abyste přestali? Nejlínější třída, co jsem kdy měl. Musím si zavolat. Shill a Doctor Death převezmou třídu, dokud se nevrátím. Ukažte jim, co v sobě máte. Dalších deset kol kolem tělocvičny, padesát sedů-lehů a dvacet kliků.“

Podívá se na mě a ostatní. „A žádné kecy o ženských klicích. Jediné, co bude na podlaze jsou vaše ruce a prsty na nohou.“ Podívá se na Shaylu a vyštěkne. „Ukaž jim, jak to chodí.“

Shayla se usměje a klesne na podložku. Udělá dvacet kliků, tleská mezi nimi, aniž by se její kolena dotkla podložky. Pak se vyhoupne nahoru a usměje se. „Kdo je další?“

Já ne.

Tag zmizí a my běžíme náš povinný úkol, ale jak zaujmeme pozice, Doctor Death zvedne ruku.

„Většina z vás je tady, aby se naučila některé MMA bojové dovednosti, není to tak?“

Většina z nás přikývne. Doctor Death se usměje. „Vždycky jsem si myslel, že je dobrý nápad dát lidem trochu chuťi do toho, co chtějí opravdu dělat. Takže zatímco než popadnete dech se Shillou vás rozdělíme na dvě části a naučíme vás několik bojových pohybů.“

V této chvíli, miluju Doctora Deatha víc než chipsy. Ale chvíle netrvá věčně.

„Sio, mohl bych využít tvou pomoc.“ Ukáže dopředu a já si povzdechnu. Překvapení. Překvapení. Jsem v oddíle Doctora Deatha. Dobrá věc je, že tu není Ray.

„První pohyb, který budu ukazovat,“ řekne, když si lehne na záda podložku, „je základní trojúhelníková submise.“ Upraví si mě, a když jsem v pozici, zkroutí jednu nohu kolem mého krku a trhne mou pravou rukou přes mé tělo, a jeho stehno tlačí na můj krk. Ztuhnu, jak tlak omezuje proudění vzduchu, ale než mohu zpanikařit, Doctor Death mrkne.

„Vždy jsem tě chtěl dostat do submise, Sio. Jsem na to specialista, po tom všem.“

Rozhořčení nahradí strach, a nafouknu se, když mě uvolní a vysvětluje pohyb třídě. Zatímco se zotavuju, vytáhne další oběť…mm, dobrovolníka a ukazuje dominantní postavení, „Muž na vrchu.“

Další na řadě je mount (dominantní postavení, které útočníkovi umožňuje rozkročit tělo oponenta shora a mít tak větší pocit kontroly). Snažím se dostat mou mysl ze strouhy, když Doctor Death řekne, že chce nějakého dobrovolníka. Podaří se mi vyhnout se tomu, ukáže plný mount a poloviční mount, ale když je čas na zadní mount, Doctor Death zavolá mé jméno.

O chvíli později zjišťuji, že jsem na podložce s Doctorem Deathem sedícím obkročmo na mě. Řekne třídě jméno hry – kontrola. Rear mount je jedna z nejvíce dominantních a kontolujících pozicí, protože osoba na zemi je ve velmi zranitelné pozici. Necítím se zranitelná, jen unavená po příliš fyzické aktivitě. A protože ležím na podložce, uvažuji, že si tak trochu zdřímnu, dokud mě Doctor Death nevytáhne na všechny čtyři a neklekne si za mě s rukama na bocích.

Stále se necítím zranitelná, ale když Doctor Death začne brousit o můj zadek, mohu cítit něco co začíná na C a končí na UP( cup – v překladu to znamená šálek, pohár… ale jelikož nejsme hloupé, tak nám dojde, že je to ochrana, tedy suspenzor :D), podívám se přes rameno. „Jak se to nazývá?“

Mrkne na mě. „Mít zábavu.“

„Neměj moc zábavy, nebo dostaneš nepříjemné překvapení na zadek až příště přijdeš do tetovacího salonu.“

Doctor Death se zasměje. „Sio. Jsem šokován. Nikdy by mě nenapadlo, že to máš v sobě.“

„Objevila jsem, že je toho ve mně mnohem víc, než jsem kdy věděla.“

„Z této pozice mohu ukázat rear naked choke (zardoušení aplikujíc se zezadu oponenta).“ Doctor Death vklouzne rukou kolem mého krku a táhne mě dozadu, dokud můj krk nespočívá v ohbí jeho lokte. Mé tělo se napíná. Teď stačí aby zmáčkl.

A ano, když Doctor Death zmáčkne jeho rukou můj krk, ležím na něm, můj zadek se tiskne proti jeho „šálku“. Slyším známý řev krve v uších, podobnému jako když měl Predator v podobném držení Meata Grindera. Samozřejmě, že ho Predator sundal, ale já mohu být také ďábel.

Zhluboka se nadechujíc, bojuji proti panice, mlátím a kroutím se proti Doctorovi Deathovi jako by na tom závisel můj život. Používám každý pohyb, který jsem viděla v bojích. Bojuji tak, jak jsem si přála, abych bojovala s Lukem. Tu noc jsem ztuhla, neschopná zpracovat, jak mě někdo, komu jsem bezvýhradně důvěřovala mohl tak hluboce zradit. Tentokrát se bráním, bojuji. O chvíli později jsem svobodná a přikrčím se do obranného postavení na podložce.

Doctor Death si lehne na bok a pozvedne obočí. „A to byl způsob, jak uniknout z rear naked choke, ačkoliv to bylo během této třídy zbytečné.“

„Zachránila tě od zlomení končetiny.“

Podívám se přes ramno a můj žaludek udělá back flip.  Ray se opírá o zeď se založenýma rukama, jednu nohu přes druhou, jako by tam byl nějakou dobu. Má na sobě fialové bojové šortky a šedé triko napnuté přes jeho lahodně tvrdé tělo. Ale když zachytí můj pohled, podívám se jinam. Chci ho vidět, ale nemohu. Poslední noc byla dost trápení na celý život.

„Pojď.“ Ray ke mně natáhne ruku a já zavrtím hlavou.

„Jsem uprostřed třídy. Učím se, jak bojovat.“ Pak zvedne obočí. „Možná by to bylo užitečné, pokud bych se ocitla v nebezpečné situaci.“

Těžce polkne. „Chceš bojovat, naučím tě to.“

Zatnu ruce, vstanu a uzavřu vzdálenost mezi námi, takže zbytek třídy nedostane show. „Myslela jsem, že jsme skončili,“ řeknu, držíc svůj hlas na nízké úrovni. „Říkal jsi, že jsi pro mě nebezpečný. Říkal jsi, že si nemůžeš projít tím, že někoho znovu ztratíš. Pak jsi mě vysadil doma a neodpovídal na mé smsky.“

„Člověk se ocitně v situaci, kdy se jeho srdce snaží ovládnout jeho hlavu, potřebuje udělat krok zpět. Získat nějaké ohnisko.“

Můj spodní ret se zachvěje. „No, když ses soustředil, myslela jsem, že jsme skončili. Takže, jdu dál. Nechci hrát tuto hru, kde udržuješ tajemství a odejdeš, pak se znovu objevíš a myslíš si, že bude vše v pořádku. Potřebuju důvěru, Rayi. Víc než cokoli jiného.“

Projede si rukou vlasy a vydechne, jeho čelo se zkrabatí, jako by byl v bolestech. „Včera v noci jsem jezdil kolem a myslel na způsoby, jak bych tě mohl udržet v bezpečí, začínajíc s ukončením mé práce a nebrání si další. A mám pro tebe tohle.“ Vklouzne rukou do jeho kapsy a vytáhne náhrdelník, tmavě zbarvená jantarová slza na stříbrném řetízku.

„Máš pro mě dárek?“

„Myslel jsem si, že máš zavřené oči.“

Můj hrudník se utáhne emocemi, jak si beru náhrdelník. „Je krásný. Nesundám ho.“

„To je nápad.“ Ukáže mi abych se otočila a pak mi zapne náhrdelník kolem krku. Slza snadno sklouzne po mé kůži. Podívám se nahoru a přichytím Taga sledujícího nás. Mrkne a já se kousnu abych se neusmála.

„Znamená to, že mi řekneš, co se děje?“ Řeknu a otočím se k němu.

Zavrtí hlavou. „Bude lepší, pokud to nebudeš vědět.“

„Nemá to nic společného s tvým PI podnikáním?“

Bolestný výraz projde přes jeho tvář. „Sio..“

„Co když budu hádat?“

„Budu muset lhát. Nechci to udělat.“

S pohledem zpět ke třídě si povzdechnu. „Děkuji za náhrdelník. Musím se vrátit k Tagovi. Možná si můžeme promluvit později.“

Ray podebere zadní část mého krku a přitáhne si mě blíž. „Fuzz ti jen ukáže jak skákat nahoru a dolů po další půl hodiny. Chceš se naučit chránit a já ti ukážu jak na to.“

„Nemyslím si-“

„Prosím.“

Můj Predator řekl prosím. „Dobře.“

Přejde do rohu tělocvičny, zastaví se u Taga a řekne mu, že dnes převezme můj trénink. Tag po mě střelí tázavý pohled a já pokrčím rameny. Je to jen půl hodina. Co by se mohlo pokazit?

Ray projde několik základů ukotvení a jsem překvapená množstvím informací. Ano, vím o armbars a kimuras, foot bars, triangel chokes a gilotinách.

Pobavený mým zájmem, Ray popadne Submission Mastera ze stojanu a řekne mi ať silehnu na má záda, umisťujíc figurínu na mě.

Vážící osmdesáti librová figurína, potažená černým nylonem, je anatomicky správná, ale postrádá lidský vzled méně zlověstného Grapple Mana. Nicméně, osmdesát liber není malá váha a v době, kdy Ray dokončí ohýbání, mohu stěží dýchat.

„Ustupuju. Ustupuju.“

Ray se zasměje a podebere figurínu tak, že převezme nějakou její váhu. „Snažím se tě něco naučit. Nerozptyluj mě.“

„A já nejsem rozptylována Submission Masterem na mém těle?“

Ray mi dá uvážený pohled. „Hmmm. Teď, když jsi to zmínila, nelíbí se mi způsob, jakým na tobě leží.“ Ray zvedne figurínu a hodí jí stranou, jako kdyby vážila osm liber a ne osmdesát a pak si na mě lehne, přičemž jeho váha na mě netlačí, drží se na loktech.

Mé tělo reaguje, tavím se pod intenzitou jeho pohledu.

„Nikdy předtím jsme to nedělali.“ Ponořím se do jeho tepla, do bezpečí jeho náručí.

Ray se zamračí. „Ukotvení?“

„Ne, hlupáčku. Nikdy jsme se…“ Nemilovali. Ale nemůžu to říct, pokud to necítím. A nemohu to cítit, pokud mu nedůvěřuju. Tak to zkusím znovu. „Neměli jsme sex vleže. Jako v posteli.“

Jeho oči změkčí, zteplají. „Myslel jsem, že neděláš postele.“

„Myslela jsem, že se nemohu bránit proti rear naked choke nebo manipulovat s někým na mě, ale jak se zdá, mohu.“ Kousnu se do rtu a vezmu si riziko, které bych nikdy předtím nevzala. „Možná bysme mohli zkusit tři na tři.“

„Všechno, po čem tvé srdce touží, pěkná holko.“ Nakloní se a políbí mě, měkce a sladce. Tak jemně, zapomenu na chvíli, že je Predator, protože vše co vidím je muž.

„Kriste. Znovu ne. Pokaždé, když se chlap zamotá s někým v posilovně…“ Rampage si indiskrétně odkašle několik stop od nás a Ray vzhlédne a zamračí se.

„Není to tvoje skupina.“

„Nikdy není.“ Povzdychne si Rampage. „Ale jednoho dne, to budu já na podložce předstírajíc, že učím dívku pohybům, takže mohu pochytit nějaké rychlé kousky.“

Rayovo zamračení se prohloubí. „Jsi tu z nějakého důvodu, nebo jsi byl dneska málo zmlácený?“

„Jop. Jsem tu se zprávou od Tormenta.“ Rampage zafuní. „Řekl „sežeň si pokoj“.“