Elicit - 15. kapitola

Překlad: Mili

Nikdo nikdy neřekl, že je snadné chránit někoho jiného na váš úkor.

Mo

„No, to byla sranda.“ Šťouchl mě Chase loktem a soucitně se na mě usmál. Jestli po mně ten kluk chce, abych přestala fňukat do misky s Cheerios, odvádí fakt mizernou práci. „Úsměv, Mo.“

Žalostně jsem na něho vycenila zuby.

Chase se zarazil. „Možná příště, kočko, hm?“

Zakoulela jsem očima a zapřela se lokty o stůl. Chase byl buď ten nejhorší bratr na světě nebo ten nejlepší. Už od té doby, co jsme zjistili všechno o naší pošahané pokrevní linii a že náš rodokmen je vzájemně promíchaný, pomýšlela jsem na něho mnohem víc jako na bratra než na bratrance.

„Zlepší se to.“ Povzdechl si a poplácal mě po hlavě.

„Prostě...“ Odmávla jsem ho. „Už o tom nemluvme.“

„Mluvení pomáhá... je to terapie zdarma.“ Ukradl mi sousto Cheerios. Sjela jsem ho pohledem.

Ukradl další.

„Chasi!“ Vyštěkla jsem podrážděně. „Nandej si svoje vlastní zatracený Cheerios!“

Dal si další velké sousto; po bradě mu teklo mlíko. „Vidíš, reaguješ. Můžeš mi poděkovat později.“

„Za to, že mám kvůli tobě náladu na prd?“ Hádala jsem se.

Chase vstal a stiskl mi ramena. „Proč nejdeš dneska dělat něco normálního, Mo? Vezmi holky a jděte nakupovat nebo tak. Konec konců, jsi teď vdaná žena. K čertu, jdi utrácet Texovy miliony, k tomu je dobrý. Vlastně, čím víc nad tím přemýšlím, tím víc jsem tou myšlenkou nadšenější. Zajdi do Victoria’s Secret a pak si v tom před ním zatancuj, řekni něco jako ‚nedotýkat se‘. Člověče, ten chlap se z toho posere.“

„Wow,“ zabručel Tex, když vešel do místnosti. „Učit moji ženu, jak mě týrat. Dík, Chasi, ale to dělá už jen tím, že dýchá ten samý vzduch, co já, a odmítá se mi dívat do očí.“

„Whoa.“ Chase zvedl ruce. „Začíná to být krapet vypjatý. Mizím, ale pamatuj si, co jsem říkal, Mo.“ Zamrkal a praštil Texe do ramene, když odcházel z místnosti.

Tex na mě zíral, jeho hluboké modré oči vířily hněvem. Váhavě jsem ustoupila o krok dozadu, abych se kryla.

„To si myslíš, že bych ti ublížil?“ Zeptal se sklíčeným hlasem.

Pokrčila jsem rameny. „Dost mlátíš do dveří.“

Objevil se úsměv, který hned zmizel. „Jo, no, ty dveře si to zaslouží.“

„Protože?“

„Je to jednoduchý.“ Přišel ke mně o krok blíž. „Blokují mi výhled na tebe a moje posedlost číslo jedna je tvoje bezpečí.“

Vzduch se mi prohnal plícemi. „J-jasně.“

„Jdi nakupovat.“

„Cože?“ Trhla jsem hlavou do pozoru. „Myslíš to vážně?“

„Nikdy nevtipkuju, co se oblečení týče.“ Zakřenil se Tex, do očí se mu vrátil humor. „Anebo vína. To už o mně víš, Mo.“

Usmála jsem se na něho a v hrudníku mě zaplavil pocit lehkosti.

Udělal další krok ke mně; byli jsme dost blízko na to, abychom se dotkli.

S výdechem natáhl ruku a naklonil mou bradu k němu. Jeho dotek mě spaluje, vyvolává tak dychtivou potřebu, že se celé moje tělo začalo třást.

„Nakupuj, odpočiň si, vezmi holky,“ zašeptal. „Užij si to, víš, že budu tady, až se vrátíš.“

„Ale - “

„Mo.“ Texovo sevření na mé bradě zesílilo. „Pošlu s tebou pár chlapů. Budeš v pořádku. V bezpečí. A já se tady postarám o nějaký věci.“

Sjel pohledem na moje rty. Než jsem to mohla zastavit, políbila jsem ho. Naše rty do sebe narazily. Tex mě zvedl do vzduchu a se zasténáním vnořil ruku do mých vlasů, aby za ně lehce zatáhnul a mohl mě políbit na krk. Kdy svými rty znovu našel moje, s nadávkou ten polibek přerušil a s těžkým oddychováním ustoupil o krok.

 „Omlouvám se,“ zamumlala jsem s naběhlými rty a oči se mi začaly plnit slzami. „Vím, že mě nenávidíš.“

Texův pohled se zatvrdil, když si dal ruce v bok a odvrátil pohled. „Nikdy bych tě nemohl nenávidět tak moc, jak tě miluju. Taková nenávist? Taková hloubka nenávisti? Neexistuje, lásko, věř mi, hledám ji každou noc, když si vedle mě leháš a když se tě odmítám dotknout. Toužím po ní každou sekundu během dne, když vidím tvůj překrásný obličej.“ Polkl. „Jdi za holkama, mrháš denním světlem. Po setmění tě venku mít nechci.“ A s tím odešel pryč.

A já bojovala s nutkáním vydat se za ním.

Říct mu, že ho miluju taky.

Všechno mu vysvětlit.

Ale pravda by zpečetila jeho smrt. Takže jsem držela pusu zavřenou a poslala smsku.

Já: Mluvila jsem dneska ráno s Nixonem. Manželství bude platné. Vypadá to reálně. Zfalšované. Dobrý?

D: Dobrá práce, Mo. Věděl jsem, že se na tebe můžu spolehnout... Nechci litovat toho, že jsme to udělali po tvým. Teď je pod ochranou rodiny Abandonato, to je začátek.

Já: To je dobře, že?

D: Kdyby to bylo špatně, už bys to věděla podle velikosti otvoru po kulce, kterou by dostal tvůj manžel do čela. Napíšu ti, až tě budu potřebovat.

***

Nakupování se ukázalo být mnohem zábavnější, než jsem si představovala. Hlavně Mil evidentně neměla ani chvíli pro sebe od doby, co se vdala. Ne, že by to Chasovi vadilo, nebo dokonce Mil, ale i tak byla ráda, že má trochu svobody.

Nepůsobilo na mě, že se po centru Chicaga potuluju s nejnověji nasazenou šéfkou mafie po mé jedné straně a po straně druhé s manželkou člověka, kterému patří jedna z nejmocnějších mafiánských rodin vůbec.

A pak já.

Fingovaná manželka případného kápa. Úžasné. Jestli do někoho napálí kulka, jsem si jistá, že budu první na ráně já, potom ony. Proto s námi šli Vinnie a Lou.

Ti dva se očividně opili v pracovní době, takže tohle je jejich způsob, jak splatit Nixonovi to, že se na ně nedívá moc přísně.

Vinnie je náš bratranec a má tendence dostávat se do problémů, je taky sakra dobrý střelec a má zálibu ve všech typech násilí, takže nákupy? To byste mu mohli rovnou říct, že mu místo penisu naroste kytka.

A Lou, to je jeden z mých nejoblíbenějších společníků naší rodiny. Vždycky se hezky oblíká, hezky voní, ale má fakt vážný problém s tím, aby se hezky choval. Prostě můžeme říct, že nemá ve své povaze být trpělivý. Nejdřív střílí a potom se ptá - jestli si vůbec vzpomene na to, že se má ptát. Takže v podstatě je to taková malá verze Texe.

„To je super.“ Trace si cucla kafe a odtáhla si sluneční brýle. „Nebyla jsem nakupovat od té doby, co mi Nixon koupil Prada tašku.“

„Ach...“ Zakývala jsem. „Den zúčtování, taky známý jako den, kdy se vysokoškolští děti pokusili si podat milostný objekt zájmu mého bratra.“

„Mluvíš o tom jako o nějakém filmu.“ Trace obrátila oči v sloup. „Osudem pronásledovaní milenci nebo něco takového.“

„Přiznej to,“ ozvala se Mil. „Po tom všem, co se vloni událo - vysílali by nás v hlavním čase.“

„Jako Skandál.“ Zakývala jsem. „Akorát, že bychom byli lepší.“

„Že tě pusa nebolí!“ Zanadávala Trace a potom se zasmála. Vážně byla závislá na koukání nočních pořadů.

„Takže, chcete se zastavit ještě někde jinde?“ Zeptala jsem se, když jsme procházeli kolem Victoria’s Secret. Naši muži byli jen pár kroků za námi.

Trace se podívala na nápis nad dveřmi. „Půjdeme sem. Jsi přece novomanželka.“

„Donucená.“ Zvedla jsem ruku. „A není to tak, že by se mě Tex chystal dotýkat nebo tak.“ Tu poslední část jsem vyslovila vyčítavým tónem, protože - upřímně - bych udělala cokoliv, kromě toho, abych skončila ve vězení, aby mě ten kluk znovu políbil. Aby mě políbil tak, jako by mě chtěl.

Mil a Trace se na sebe podívaly, než mě Mil zatlačila ke dveřím. „Pořád je to chlap, Mo, věř mi - “ Naklonila hlavu na stranu. „ - jediné, co potřebuješ, je trochu... svádění. Kromě toho, čemu by to mohlo ublížit?“

„Oh, no já nevím.“ Zazpívala jsem, když mě vlekli dovnitř. „Mojí pýše, mému srdci, mému nenarozenému dítěti, mé - “

Mil zvedla roku a obrátila oči v sloup. „Rozumím. A teď se přestaň chovat jako malá a uděláme z tebe trošku lasičku.“

„Ach božínku.“ Semkla jsem ruce ve falešném vzrušení. „Zrovna to potřebuju, vypadat jako jedna z Texových lasiček.“

Trace mě štípla do paže.

„Auvajs!“ Třela jsem si to místo. „Za co to bylo?“

Trace na mě zírala.

Mil odpověděla za ni. „Máš strčenou hlavu v zadku, ale to nevadí. Jestli je něco, v čem jsem fakt dobrá, tak je to vystrkování hlav ze zadků a nasadit je zpátky tam, kam patří. Vezmi si za příklad Chase...“

„Chase?“ Zopakovala jsem, zatímco jsme procházeli obchodem, minuly růžové oddělení a vešli jsme do oddělení krajek, ve které mě ani nezajímalo, že se nacházím. „A tomu jsi pomohla jak?“

„Jednoduše.“ Pokrčila Mil rameny a uličnicky se na nás usmála. „Poskytla jsem mu svatyni svého těla a teď je až moc vyčerpaný na to, aby se choval jako blbec. Problém vyřešen.“ Zasmála se a pak pokrčila rameny, jako by chtěla říct ‚co jiného bys chtěla dělat?‘

Trace hodila hlavou dozadu a zasmála se, načež si s Mil plácly dlaní.

Bojovala jsem s úsměvem a potom jsem se od nich otočila.

Vinnie a Lou vešli do obchodu. Vinnie potřásl znechuceně hlavou, zatímco Lou ohmatával noční obleček s kalhotkami. Má to vypadat sexy. Ale on je zděšený; očividně mu komplikované oblečení motá hlavu.

„Tohle.“ Mil mi poklepala na rameno a strčila mi do ruky pár věšáčků se spodním prádlem. „Běž si to zkusit.“

„Jak jsi vůbec - “

„Běž!“ Mil dupla nohou. „A až od tebe nebude schopný držet ruce dál, očekávám od tebe ‚děkuji, Mil‘.“

„Vedeš si dobře.“ Zakývala Trace. „Jsem ráda, že zaměstnáváš Chase a nevzdáváš to s ním.“

„Dá to práci.“ Mil mrkla a promnula si ruce. „A kdo bych to byla zač, abych se vyhýbala práci?“

„Prostě tomu říkej sex,“ zamumlala jsem, když jsem prošla kolem nich. „Už žádná další zakódovaná slova!“

Zavřela jsem za sebou dveře a zírala na svůj odraz v zrcadle. Každá ta chvíle strávená s Texem... vždycky to bylo jednoduché. Spali jsme spolu, povídali si, smáli jsme se. Nikdy jsem se ho ve skutečnosti nepokusila svádět. Co kdyby řekl ne? Co kdyby si ze mě udělal srandu nebo hůř, co kdyby byl znechucený, nebyla jsem si jistá, jestli by se s tím moje křehké srdce dovedlo vypořádat.

„Pohni kostrou!“ Mil zabouchala na dveře.

S nadávkou jsem odhodila na zem kabelku a sáhla po první krajkové věci, kterou jsem uviděla. Bylo to černé, úplně průhledné a mělo to šňůrky, které se zavázaly kolem krku, takže záda zůstala celá odhalená. V žádném případě nejsem prudérní, ale cítím se v té kabince mnohem víc nahá, než jsem se cítila za celý svůj život.

„Jak to vypadá?“ Zavolala Trace.

„Dobře?“ Pronesla jsem to jako otázku.

„Máš postavu k nakousnutí.“ Odfrkla Mil. „Samozřejmě to vypadá dobře!“

Potichu jsem si zkusila zbytek věcí. Vím, že kdybych to neudělala, donutila bych holky vejít dovnitř, aby se ujistili, že to udělám. Mám ale v plánu si koupit jenom jednu z těchto věcí.

Ale ne tak Mil. Ve vteřině, kdy jsem vyšla z kabinky, vzala mi všechno z rukou a ukázala na jedno z polstrovaných černých křesel, načež odešla k pokladně.

„Myslím,“ rozzlobeně jsem odfoukla pramen vlasů z obličeje, „že mám ráda Mil jen v malých dávkách.“

Trace se zasmála a sedla si do křesla vedle mě. „Ale je skvělá.“

„Jasně. Taky si pohrává s Chasovým rozumem a do toho se určitě pouštět nechtěl . Neměly bychom se bát?“

„Ne.“ Trace pokrčila rameny a opřela se, aby na chvilku zavřela oči. Měla červené tváře; vypadala šťastně, odpočatě. „Koupíme mu prostě nějaké proteinové tyčinky a Gatorade. Popožene ho to.“

Mil se k nám přidala o pár sekund později a obličej jí zdobil záludný úsměv.

„Co jsi udělala?“ Zavzdychala jsem.

„Co je?“ Zeptala se nevinně. „Jenom jsem tam přihodila ještě nějakých pár... drobností spolu s tím oblečením, ale abych byla fér, byly ve výprodeji a upřímně mě nic nerozradostní víc než to, že se kvůli tobě Tex utopí v chlastu. Jenom si pomysli, donutit samotného kápa padnout na kolena.“

„Není kápo,“ řekla jsem v obraně a až potom jsem si uvědomila, že jsem ho začala bránit možná až příliš rychle.

„Ehm, jo.“ Mil kývla hlavou a přimhouřila oči. „Je. Věř mi, nevím, co vám řekl Nixon, ale moje rodina už se třepe na to oznámení, což znamená jediné. Ta malá nabídka deseti milionů? Zdvojnásobí se, jestli si konečně už nevybere.“

„Proč si musí vybrat?“ Zeptala jsem se. „Vždyť nepotřebujeme kápa! A jeho rodina ho ani nemá ráda.“ Vážně chci něco rozmlátit. Nenávidím, že ho nutí do této pozice. Tex je silný, ale jen do té míry, do jaké si sám dovolí být. Bojím se o něho. Bojím se o nás.

„Rodina je krev,“ vysvětluje Mil pomalu. „Nezáleží na tom, jestli najednou konvertuješ k judaismu a odmítneš zašlápnout pavouka, protože věříš tomu, že má duši. Pravda je taková, že oni potřebují vědět, na které straně stojí.“

„A jestli bude proti nim?“ Zašeptala jsem. „Co potom?“

Mil se odmlčela.

Vinnie a Lou nám otevřely dveře od obchodu. Zavál vítr a zasáhl mě přímo do obličeje. Zhluboka jsem se nadechla a rozhlédla se po ulici. „Do háje.“

„Co?“ Mil se zastavila a sáhla do kabelky. „Co se děje?“

Trace za zády ukázala Vinniemu palec dolů.

Z černého SUV pomalu vylézali tři muži. Línou chůzí se vydali směrem k nám. Pár lidí na ulici se nemotorně zastavilo a potom všichni pospíchali do obchodů, zavírajíc za sebou dveře. Nějaké děcko na kole málem narazilo do telefonní budky, než se prudce otočilo a vyrazilo opačným směrem. Mil stála přede mnou. Snažila jsem se ji přesunout na bok, ale ani se nehnula. V tomto malém scénáři byla o něco důležitější, byla šéfka a tak, ale vím, že nemá cenu se s ní dohadovat, aspoň ne teď.

Muž uprostřed byl skoro plešatý; držel chodící hůl a nepatrně kulhal, vypadal naštvaně. Neznám ho - dokud nedošel jen pár kroků od nás. Má bouřkově modré oči stejně jako Tex.

To. Není. Dobrý.

Neopováží se nic udělat na otevřeném prostranství, ale to neznamená, že bych zrovna měla chuť začít zpívat a tancovat.

„Paní Campisi, není-liž tomu tak?“ Ten chlap se dravě usmál a mně se rozběhl mráz po zádech. Nesnáším, když se někdo směje tímto způsobem. Proč se smát, když chcete, aby svět věděl o tom, jak moc vás štve?

„Pane,“ pronesl Vinnie hladce. „Prosím, ustupte. Nechceme žádné problémy. Dámy jen mají relaxační nákupní den.“

„Relaxační,“ zopakoval ten muž, zatímco ti dva, co ho doprovázeli a vypadali jako italští sumo zápasníci, propukli v chechot. „Já nerelaxoval ode dne, kdy jsem se narodil.“

„Možná byste měl zajít na pedikúru,“ procedila jsem skrz zatnuté zuby. „To je pro mě zázrak, když přijde ten čas jednou za měsíc...“

„Nebo...“ Pokrčila Mil rameny. „Vás můžu vždycky střelit, odbourat trochu toho napětí, co máte mezi očima. Ve skutečnosti by to pro mě bylo potěšením, je to mnohem rychlejší než botox.“

„De Lange.“ Odfrkl si ten chlap. „Hnusíš se mi.“

Mil se zasmála. „To je dobře, nerada bych vám přišla atraktivní. Bože, vypadáte starší než hřích sám. Co vaše noha? Nehoda při lyžování?“

Ta holka má prořízlou pusu; žádný div, že je Chase zamilovaný.

„Ty...“ Pokýval hlavou mým směrem. „Jsi Campisiho žena, ne?“

„Nosím jeho dítě.“ Nakrčila jsem ramena. „Co vám to řekne?“

„Mám pro něho zprávu.“

„Tak ji řekněte,“ odsekla jsem. „A oznamte svým hlídacím psům, ať mi přestanou zírat na prsa, než je bodnu do krku.“

Ti dva se na mě podívali a zasmáli se, načež jsem zpod bundy nechala vyklouznout svůj nůž a držela ho mezi dvěma prsty.

„Nežertovala jsem.“

Přestali se smát.

Muž zvedl ruku, ta byla pokrytá prsteny na manikúrou opečovávaných prstech, těžko to byl typ rukou uremcaného pracovníka. „Chci se s ním setkat. Řeknu mu cokoliv, co chce vědět o naší rodině. Beze zbraní. Bez dalších mužů. Hezky si sami dva popovídáme. Jako strýc a synovec.“

Trace vedle mě se nadechla a já zúžila ještě víc svůj pohled. „Musíš si opravdu nevážit svého života.“

„Proč to říkáš?“

„Může tě holýma rukama rozcupovat na kousky.“

„Ne - “ Ušklíbl se muž. „ - když mu je nejdřív uříznu.“

„Čím? Svýma zubama?“ Odfrkla si Mil. „Je to všechno? Trochu spěcháme.“

„Je to všechno.“ Zakýval na nás a ustoupil o krok.

V jednom bleskovém momentu mi najednou něco prudkého vrazilo do stehna; zapotácela jsem se k Trace, když mi začala džínami prosakovat krev. Ostrá bolest se změnila v pálení, které se mi rozřšiřuje po celé noze. Dokázala jsem cítit jenom teplo krve, která začíná proudit z... toho, cokoliv to udělal.

Kouknul se na ránu a zasmál se. „Omlouvám se, uklouzlo to, považuj to za varování.“

„Díky.“ Odpověděla jsem a dýchání se mi změnilo v těžké oddechování. Vrhla jsem svůj nůž přímo do pravého stehna jeho přítele. Krásně se zabodl.

Ten chlap se zapotácel dozadu a přitom zaklel pár nadávek.

Ale Texův strýc se ani nepohnul, jednoduše na mě zíral a nakonec hodil hlavu dozadu a z plných plic se zasmál. „Dobrá práce... jakmile zabiju tvého manžela, asi si tě uzmu pro sebe. Dokážu využít trochu takové... kuráže.“

„Běž odsud, dědo,“ odplivla Mil. „Ona tě možná nestřelila, ale já mám nabitou zbraň a moje spoušť září štěstím, když ji použiju.“

Zakýval a s úsměvem se odloudal.

„Jsi v pořádku?“ Trace mě chytla za paži, zatímco se mě Vinnie snažil vzít do náruče.

„Je mi dobře.“ Začínaly mi cvakat zuby. „Není nad to dostat kulku po nakupování spodního prádla. Že by se mi bůh pokoušel něco říct?“

„Jo.“ Mil sáhla pro mobil. „Měj víc sexu, protože nikdy nevíš, kdy dostaneš kulku, odkud zatraceně ten výstřel vyšel? Musel mít tlumič, nic jsem neslyšela ani neviděla.“ Mil zanadávala, když vytáčela číslo.

„Voláš Nixonovi?“ Zeptala se Trace, když se mě snažila uklidňovat.

„Ne, volám Chasovi.“ Mil si dala telefon k uchu. „Ať to řekne Nixonovi sám.“

Trace si povzdechla. „Dobrý nápad.“

Mluvily o postřelení jedné z nás, jako to byla běžná příhoda, možná pro kluky to tak je, ale pro nás? Ani ne. Ve skutečnosti jsem byla postřelená jenom jednou a ta bolest nebyla zdaleka tak extrémní jako teď, vůbec ne. Pálení pokračovalo, rozšiřovalo se mi po celé nože až k bokům. Zaťala jsem zuby, když jsem zaznamenala, jak jejich hlasy zní čím dál víc tlumeněji. V uších mi začalo hučet a stejně tak ve zbytku celého těla, bolest tady byla pořád a bylo to, jako by se mi rozšiřovala všude a jediné, co potřebuju, je zavřít oči a všechno bude tak, jak má být. Neschopná to dál snášet jsem ze sebe vypustila chraptivé zakňučení.

„Ztrácí hodně krve.“ Vinnie zaskřípal zubama a snažil se mi zvednout nohu, zatímco mě pořád držel v náručí, těsně jsem se k němu přilnula. „Musíme se dostat domů, hned.“

„Proč tolik... krve?“ Otupělost zvítězila, nahradila bolest a za to jsem byla vděčná.

„Nejsem doktor.“ Vinniemu se třásl hlas.

„Vine?“ Zeptala se Trace. „Co před námi tajíš?“

„Je to blízko její stehenní tepny.“

Proč oba zní, jako by mluvili pod vodou?

„Jak blízko?“ Optala se Trace pokleslým hlasem, mezitím se mi před očima začaly dělat černé tečky.

„Ach, bože!“ Vydechla Trace a potom zčernalo už úplně všechno.