CM - 43. kapitola

Překlad: Arey
Kor.: Ann

43/ Yulia

Určitým způsobem mám pocit, jako bychom byli s Lucasem novomanželé a tahle nezvyklá doba – tohle dlouhé příměří mezi námi – naše líbánky.

Velkou část v tom rozhodně hraje sex. S časem touha mezi námi naopak roste, s každým dalším dnem jsme sebou silněji přitahováni. Naše těla jsou na sebe tak naladěná, že to jde mimo mé chápání. Jeden pohled, nádech, dotek a plamen ve mně se zažehne. Ani jeden z nás nemá dost. Pokaždé, kdy se mě Lucas dotkne, mé tělo odpoví, touží po něm nehledě na to, jak je unavené. Jeho doteky mně mění v někoho, koho nepoznávám, prostou osobu, která jen touží a potřebuje. Je to jako bych žila čistě, jen abych si užívala jeho potěšení a toužila po něm. Tlačí mě za mé vlastní hranice a já chci víc. Drsný nebo něžný, můj věznitel mě pohlcuje, moje potřeba po něm je silnější než jakékoliv lano. Kromě sexu mezi námi ale roste i emoční intimita.

Každý den se Lucas dožaduje mé lásky a já mu vyhovuju. Nejde o rovnou výměnu; Lucas mi ty slova nikdy zpátky neřekne nebo mi neukáže jeho city. Tak jako tak mě po sexu drží blízko, jako by se bál, že by mě na druhé straně postele ztratil, a já vím, že tyhle tiché, něžné momenty jsou pro něj stejně důležité, jako jsou pro mě. Dávají mi naději, že jednoho dne pro něj budu něco víc – že možná poznám toho muže pod tou tlustou slupkou.

„Víš, nikdy jsi mi nevyprávěl, jak jsi skončil tady… jak si se dostal z Navy SEAL k pravé ruce Esguerry,“ zašeptám jednu noc, když takhle spolu ležíme. Přejíždím mu krouživým pohybem prstu přes mužnou hruď a řeknu, „Jediné co vím, jsou věci z tvé složky, a tam nebylo, proč jsi to udělal.“

„Zabil mého velícího důstojníka?“ Zeptá se Lucas bez známky emocí, ale cítím, jak pod hlavou zatne svaly. „To chceš vědět? Proč jsem toho bastarda zabil?“

„Ano.“ Zakloním hlavu, abych se mu podívala do očí. V tlumeném světle lampičky na nočním stolku vypadá jeho obličej drsněji, než obvykle. To mě ale neodradí. „Proč jsi to udělal?“ zeptám se něžně.

„Protože zabil mého nejlepšího kamaráda.“ Do Lucasova hlasu se vkrade chladný odtažitý tón. „Jackson – můj kamarád – nachytal Robertse, jak prodává zbraně Talibáncům a chtěl ho nahlásit. Ale než to udělal, Robertson ho nechal zabít… tak, aby to vypadalo jako útok nepřátel. Byl jsem tam, když se to stalo.“

 „Oh, Lucasi, to je mi líto…“ Natáhnu se, abych se dotkla jeho obličeje, ale chytí mě za zápěstí.

„Nemusí.“ Podívá se na mě přivřenýma očima. „To bylo v Afgánistánu, dávno.“ Podívá se zpátky na strop, ale mou ruku nepustí. Drží mi prsty pevně, když řekne, „Každopádně, já jsem přežil. Zabralo několik dní, než jsem se vrátil na základnu, ale zvládl jsem to. A když jsem se tam dostal, zabil jsem ho. Vzal jsem jeho zbraň a vyprázdnil do něj zásobník.“

Samozřejmě, že to udělal. Dívám se na svého věznitele se směsicí smutku a hořkého porozumění. Stejně jako já ho zradil někdo, komu věřil, někdo, kdo mu měl hlídat záda. Nevím, co bych udělala, kdyby byl Obenko naživu, ale nešokuje mě, že si Lucas vybral tuhle drsnou metodu odplaty.

„Co se stalo pak?“ pobídnu ho, když je zticha, zrak přikovaný na strop. „Zatkli tě?“

„Ano.“ Pořád se na mě nedívá. „Odvedli mě do Ameriky před vojenský soud. Roberts měl kamarády na vysokých místech a mé obvinění smetli ze stolu dřív, než jsem stihl napsat formální hlášení.“

„Jak jsi odtamtud utekl?“

Lucas se konečně otočí tváří ke mně. „Mí rodiče,“ řekne tvrdě. „Nemohli tolerovat tu ostudu z toho, že jejich syn je stíhán za vraždu, tak zajistili, abych zmizel. Můj otec mi udělal nabídku: pomůže mi zmizet do Jižní Ameriky a já je už nikdy nekontaktuju.“

„Chtěli tě dostat z jejich života?“ Zírám na něj, neschopna uvěřit, že by některý rodič něco takového chtěl. „Proč? Protože tě obvinili z vraždy?“

„Protože, podle mého otce, jsem zkažené jablko – ‚shnilý až do morku kostí‘ tak to řekl.“

„Oh, Lucasi…“ Srdce mě zabolí. „Tvůj otec se mýlí. Nejsi-“

„Špatný muž?“ Nadzvedne obočí a na rtech se mu objeví sarkastický úsměv. „No tak, krásko, víš, že jsem. Mí rodiče mě poslali do nejlepších škol, poskytli mi všechno, co mohli, co jsem udělal já? Přidal se k Navy, abych ukojil svou touhu po bitkách. To je pošahané, ne? Divíš se jim, že se mnou nechtějí mít nic společného?“

„Ano, divím.“ Polknu a udržím jeho pohled. „Pořád jsi jejich syn. Měli by stát při tobě.“

„Ty tomu nerozumíš.“ Lucasovi oči se přemění v led. „Nikdy nechtěli syna. Měl jsem být jejich odkazem. Jejich perfektní nástupce… pokračování jejich ambicí. A já to všechno zničil, když se ze mě stal voják. To obvinění z vraždy byla jen poslední kapka. Otec udělal dobře, když mi tu dohodu nabídl. Nezapadl bych do jejich životů – nikdy jsem do nich nezapadal – a oni rozhodně nezapadli do mého.“

Kousnu se dovnitř tváře ve snaze zadržet slzy, které mě začnou pálit v očích. Umím si představit Lucase jako bezstarostného kluka, kterého neustále tlačili do něčeho, čím nechtěl být. Také si umím představit, jak jeho rodiče – obchodní právníci – muselo zasáhnout, že dítě, které vychovali, je zcela jiné, než jsou oni. I tak, říct vlastnímu synovi, že už ho nikdy nechtějí vidět…

„Takže jsi s nimi od té doby nemluvil?“ zeptám se klidnějším tónem. „Ani jednou?“

„Ne.“ Jeho pohled je jako čistá ocel. „Proč bych měl?“

Pravda, proč by měl? Pro mě je rodina posvátná, ale mí rodiče byli od Lucasových naprosto rozdílní. Neumím si představit, že by máma a táta od nás s Mishou odešli, nehledě na to, jakou cestu v životě bychom si zvolili. Stáli by při nás, ať se děje cokoliv, stejně jako já bych stála při svém bratrovi.

A při Lucasovi, uvědomím si najednou. Popravdě při něm stojím, i když se on a Esguerra snaží vyhladit celou organizaci, pro kterou jsem pracovala. Jeho otec se úplně nemýlil – Lucas není hodný chlap – ale to nemění nic na tom, co k němu cítím.

Možná jsem prohnilá do morku kostí taky, ale někde po té cestě se můj věznitel stal něčím, co připomíná rodinu.

Odtlačím tohle uvědomění na stranu a soustředím se na zbytek příběhu. „Tak jak jsi teda skončil u Esguerry?“ zeptám se a zvednu se na loket. „Prostě jsi na něj narazil někde v Jižní Americe a on tě najal?“

„Bylo to o něco… komplikovanější.“ Koutky Lucasových úst se zkřiví. „Vlastně mě najal mexický kartel, abych střežil dodávku zbraní, kterou jsme koupili od Esguerry. Ale když jsem přišel udělat svou práci, zjistil jsem, že jeden z vůdců kartelu se ukázal nenasytný a rozhodl se celou zásilku ukrást pro sebe a během toho obvinit Esguerru a jeho lidi. Došlo k brutální přestřelce a na konci jsme zůstali s Esguerrou jediní, kdo přežili – každý z nás v úkrytu. Jemu docházela munice a já už měl jen pár kulek, tak místo snahy zabít toho druhého, mi nabídl, že mě najme. Nemusím říkat, že jsem souhlasil.“ Zasměje se předtím, než dořekne. „A pak jsem zastřelil chlapa, který se za Esguerrou plížil, aby ho zabil. To naši dohodu zpečetilo, řekl bych.“

„Proto ti Esguerra dluží?“ zeptám si, když si vzpomenu, co mi kdysi řekl. „Protože jsi mu tenkrát zachránil život?“

„Ne. To jsem jen dělal svou práci. Esguerra mi dluží za něco jiného.“ Podívám se na něj v očekávání a po chvíli si Lucas povzdechne a řekne, „Esguerra se loni při výbuchu v Thajsku zranil. Odnesl jsem ho a dostal do nemocnice, ale zůstal přes tři měsíce v komatu. Během té doby jsem se staral o jeho věci, ujišťoval se, že se jeho organizace nerozpadne a že jeho žena bude v pořádku a tak dále.“

„Chápu.“ Nedivím se, že si byl tak jistý, že mu Esguerra dovolí si mě nechat. Pravá loajalita v tomhle světě je vzácnější než jednorožci. „Ani jednou tě nenapadlo si to všechno převzít? Esguerrova organizace je odhadovaná na miliardy.“

„To ano, ale Esguerra mi platí dost dobře, tak k čemu by to bylo?“ Lucas se na mě sarkasticky podívá. „Navíc ho mám tak nějak rád. Využil své kontakty, aby mě dostal ze seznamu hledaných, když jsem pro něj začal pracovat. A to nezmiňuju, že si nehraje na někoho jiného.“

Jistě. Chápu, že tohle je pro něj po té zradě v Afgánistánu důležité. I tak by ale většina lidí na Lucasově pozici byla zaslepená chamtivostí, a že on není, mluví o jeho charakteru.

Můj věznitel si možná není blízký se svou rodinou, ale jeho vlastním způsobem je stejně loajální, jako já.

Jak naše pseudo-líbánky pokračují, zjistím, že mám podivný problém: mám nepřeberné množství volného času. Nemám žádné úkoly ani školu, žádné skutečné povinnosti. Nejprve to bylo příjemné; nemoc a všechny ty události si vybraly svou daň a nechaly mě vyčerpanou jak mentálně, tak fyzicky. Několik týdnů jsem neustále četla, sledovala televizi a trávila čas s Mishou a dělala věci kolem domu. Ale jak se týdny přeměnily v měsíce, začala jsem toužit po něčem víc. Vždycky jsem měla hodně věcí na práci – nejdřív jako studentka, potom učeň a nakonec aktivní špionka nasazená na svůj úkol. Volný čas byl luxus, který jsem si střežila, ale teď ho mám tolik, až se mi to nelíbí.

Abych vyplnila hodiny, začnu experimentovat s novými recepty. Lucas mi dal přístup na internet – na monitorovaném počítači, protože mi ještě úplně nevěří – a přistihnu se, jak projíždím různé stránky a hledám nová zajímavá jídla. Lucas je za můj nový koníček rád – užívá si výsledky každého jídla – a já tak rozvinu své kuchařské umění přes ruská klasická jídla jako je boršč, k exotickým jídlům Asie, Francie a Latinské Ameriky. Dokonce přijdu s vlastními variacemi pekingské kachny plněné jablečnou nádivkou nebo palačinek plněných ruským baklažánem.

„Yulie, tohle chutná výtečně,“ řekne Lucas, když mu udělám jemné pečivo s shiitake houbami a camembertem. „Opravdu, tohle je lepší než v kdejaké špičkové restauraci. Měla bys být šéfkuchařka.“

„Je to vážně dobré,“ přitaká můj bratr a natáhne se pro čtvrtý kousek. Jí s námi oběd skoro každý den a řekla bych, že mé vaření v tom hraje jistou roli. Dokonce je ochotný tolerovat Lucase, i když jsou ještě daleko od toho, aby byli nejlepší kamarádi.

„Jsem ráda, že vám chutná,“ řeknu, vstanu a odnesu svůj talíř do dřezu. Jsem plná po dvou kouscích, ale Lucas a Misha vypadají, že mají ještě plno místa. Zakřením se na Lucase, když se natáhne po předposledním pečivu a můj bratr instinktivně po posledním a nacpe si ho do pusy, jako by se bál, že mu uteče.

„Máš nějaké navíc?“ zeptá se Misha, když dožvýká a polkne. „Diego a Eduardo mě prosili, abych přinesl nějaké zbytky.“

„Cože?“ Lucas se v půlce sousta zastaví a podívá se na něj. „Můžou si udělat vlastní. Nemáme zbytky.“

„Vlastně jsem udělala extra várku, kdyby náhodou,“ řeknu a přejdu k troubě. Není to poprvé, co ti dva strážní prosili bratra o mé jídlo, a řekla bych, že ani naposled. Kdyby to Lucas dovolil, chodili by sem každý den, ale protože nedovolil, našli si jiný způsob, jak mít prospěch z mého nového koníčku. „Jen jim řekni, aby to snědli dřív, než to úplně vystydne. Z mikrovlnky už tak dobré nebudou.“

„Jasně,“ řekne Misha, když překryju misku fólií a podám mu ji. „Hned jim to dám.“

Lucas nás pozoruje se svraštěným obočím. „Ale co-“

„Brzy udělám další,“ slíbím s úsměvem. „Na večeři budou enoki těstoviny s kešu omáčkou a čokoládový puding s malinovým topingem. Jestli i pak budeš mít hlad, udělám ti další, ano?“

Misha nás s čistou závistí poslouchá, než se zeptá, „Myslíš, že by ti od večeře nějaký puding zbyl, kdybych přišel potom? Strážní mě dnes večer pozvali na grilovačku, ale určitě budu mít místo na dezert…“

„Jistě.“ Usměju se na něj. „Ujistím se, že na tebe něco zbyde.“

„Jo, na něj a půlku strážných,“ zamumlá Lucas a zvedne se, aby umyl talíř. „Ani se nenaděješ a budeš krmit celý pozemek.“

Zasměju se, ale není to dlouho, co Diego a Eduardo začali hledat různé výmluvy, aby se stavili a často s sebou přivedli své přátele. Nevadí mi vařit větší porce – je to zábava – ale Lucase to rozčiluje, hlavně proto, že nás často rušili.

„Tohle není žádná zasraná restaurace,“ zakřičel na Diega, když ten mladý strážný ‚jen procházel kolem‘ s jeho šesti kamarády v době oběda. „Yulia vaří pro mě a jejího bratra, rozumíte? Teď odsud zmizte, než vám dám extra směnu.“

Strážní odešli, ale druhý den se Eduardo stavil předtím, než Lucas přišel na oběd. „Asi ti nezbyde trocha krevetového salátu, co?“ zeptá se a obezřetně pozoruje vchodové dveře. „Michael se zmínil, že jsi ho včera dělala a-“

„Jasně.“ Potlačím úsměv. „Ale měl by sis pospíšit. Myslím, že Lucas a Misha tu každou chvíli budou.“

Podám mu mísu se zbytkem salátu, a než vyběhne, tak mi poděkuje. Druhý den Diego zopakuje Eduardovo chování, staví se půl hodiny před večeří a já mu dám celé kuře plněné brusinkovo-rýžovou nádivkou, které jsem dělala speciálně pro něj. Poděkuje mi a celý další týden krmím strážné tímhle tajným způsobem. Další pondělí mě ale Lucas přistihne při činu a není zrovna nadšený.

„Co se to kurva děje?“ vyštěkne, když mě nachytá v kuchyni, jak dávám Diegovi čerstvě upečený slaný koláč. Stoupne si vedle nás a zuřivě se na strážného podívá. „Varoval jsem tě-“

„Lucasi, to je v pořádku. Udělala jsem dost pro každého,“ ujistím ho. „Opravdu je to v pořádku. Nevadí mi pro ně vařit. Baví mě to.“

„Vidíš? Nevadí jí to.“ Diego se zakření, vezme mi tác z rukou. „Díky, princezno. Jsi nejlepší.“

Vyběhne z kuchyně a Lucas se rozzuřeně otočí ke mně. „Co to kurva děláš? Krmit je není tvoje práce. Mají jídelnu v kasárnách, víš.“

„Já vím.“ Spontánně si stoupnu před něj a položím mu ruku na zatnutou čelist. Cítím, jak mu svaly pracují. „To je ale v pohodě. Baví mě to. Jsem ráda, že si užívají mé vaření. Cítím se…“ Odmlčím se, abych našla správné slovo.

„Užitečná?“ řekne Lucas, jeho výraz se zjemní a já přikývnu, překvapená, jak přesně to vystihl.

Povzdedne si a zakryje mou rukou jeho předtím, než si přitáhne mé prsty k puse. Políbí mě na klouby prstů, prohlíží si mě, jeho výraz je spíš ustaraný než naštvaný. „Yulie, zlato… Pro mě jsi užitečná, ano? Nemusíš krmit každého člověka na pozemku, abys dokázala, že k něčemu jsi.“

Zírám na něj, žaludek mám stažený, když mi pustí ruku. „Co když nechci být užitečná jen pro tebe?“ zašeptám. „Co když potřebuju víc, než ti zahřívat postel a starat se o dům? Víš, že jsem ve skutečnosti univerzitu dokončila, že ano?“ Vidím, jak Lucasův pohled potemní, když mluvím, ale nepřestanu, s každým slovem pronáším ty slova pevněji. „Mám titul z anglického jazyka a mezinárodních vztahů a byla jsem výbornou tlumočnicí, stejně jako špionkou. Šest let jsem žila v kosmopolitních městech světa a stýkala se s nejvyššími představiteli ruské vlády. Vždycky jsem měla co na práci a teď můžu sotva vyjít z domu, protože chci, aby Esguerra nevěděl, že existuju.“ Zastavím se a nadechnu se, uvědomím si, že Lucasovi svaly na čelisti pracují.

„Tak je to?“ řekne, hlas má smrtelně tichý. „Chybí ti být špionkou?“

Okamžitě prokleju svou prořízlou pusu. Měla jsem vědět, jak si Lucas má slova vyloží. „ne, samozřejmě, že ne-“

„Chybí ti šukat muže z tvých úkolů?“ Přistoupí blíž a natlačí mě na kuchyňskou linku.

Tep se mi zrychlí. „Ne, to není, co jsem-“

Rukou mi sevře krk, sevře ho jen tak, abych pocítila sílu jeho prstů. Nahne se a zašeptá mi do ucha, „Nebo ti nejsem dost dobrý?“ Z jeho teplého dechu mi vyskočí husí kůže. „Potřebuješ rozmanitost?“

„Ne,“ vydám ze sebe, skoro nemůžu dýchat. Žárlivý Lucas je děsivý. „Tak to není. Myslela jsem-“

„Jsi moje,“ zavrčí a ledově se na mě podívá. „Je mi kurevsky jedno, jaký život jsi vedla předtím. Chytil jsem tě, označil a teď jsi kurva moje. Žádný další muž se tě už nedotkne, a jestli tě kvůli tomu budu muset držet v kleci, tak budu. Rozumíš?“

Povolí sevření, ale krk se mi stáhne, jak mnou projede bolest. Týdny jsem žila v bublině domácího štěstí, hrála si na domov s mužem, který mě nevidí jinak, než jeho majetek, sexuální otrokyni, kterou si ‚označil‘ čipy. Každá jiná žena by zuby nehty bojovala o svou svobodu, ale já přijala svoje zajetí jako bych se do něj narodila, nechala se unášet představou, že někdy by náš vztah mohl přerůst v něco skutečného.

V mé touze po lásce mého věznitele jsem si opět postavila vzdušné zámky.

„Rozumím,“ donutím se zašeptat. „Omlouvám se.“

Lucas mě pustí a o krok ustoupí. Obličej má pořád stažený vzteky a já se slepě otočím a začnu umývat nádobí.

Naše ‚líbánky‘ nebo co to bylo, právě skončily.

Tu noc přijde Lucas domů pozdě, takže Misha a já jsme na večeři sami. Před bratrem nasadím veselou masku, ale vím, že tuší, že něco není v pořádku. Je úleva, když odejde z domu s várkou zbytků pro strážné; víc než cokoliv chci být teď sama a lízat si rány.

Zrovna se dosprchuju, když se Lucas vrátí. Vejde do koupelny, zrovna když já vyjdu ze sprchy a aniž by řekl slovo, vezme mě do náruče a odnese do ložnice. Tvář má tvrdou, oči chladné, když mě nese a mnou projede stará známá úzkost. Nemyslím si, že by mi opravdu ublížil – alespoň ne fyzicky – ale to můj strach nezmenší. Lucas je v téhle náladě nepředvídatelný a já se už tak sotva držím pohromadě. Na krátký moment uvažuju, že s ním budu bojovat, ale okamžitě ten nápad zavrhnu. Nemám proti němu reálnou šanci. Navíc, co bych tím získala? Jak řekl, jsem jeho a budu dělat, co chce on.

Můj život – a život mého bratra – je v jeho rukou.

Kdybych se mohla držet otupělosti, kterou jsem cítila celé odpoledne, bylo by to možná lehčí, ale všechno vnímám ostře a jasně, každý pocit je bolestivě reálný. Cítím teplo jeho kůže skrz naše oblečení, a jak se mu napnou svaly, když mě položí na postel. Vidím, jak mu září oči a cítím jeho teplou, mužnou vůni. Ohne se nade mnou a mé tělo přijde k životu, podbřišek mi zalije známé teplo. Bradavky mi vystoupnou, má prsa touží po jeho doteku a poštěváček mi napuchne, když mě políbí, jeho jazyk mi vrazí do pusy drsným pohybem. Jeho velké ruce mě chytí za zápěstí a připíchnou mi je nad hlavou a já zavřu oči, ochotně se ponořím do naprosté touhy. Má bolest a strach zmizí, když nad nimi převezme kontrolu zvířecí touha. Zasténám, natáhnu se k Lucasovi, otřu se mu bradavkami o tričko a při tom pohybu se mi vevnitř všechno stáhne, když zároveň ucítím, jak mě jeho boule u kalhot tlačí do nahých boků.

Ano, vezmi si mě, šukej mě, donuť mě zapomenout… Ten erotický pokřik mi hraje v hlavě. Teď se nemusím bát o budoucnost, o můj život s mužem, který mě vidí jako jeho výhradní hračku. Nepotřebuju přemýšlet nad skutečností, že možná nikdy nebudu nic víc, než uspokojitel jeho choutek. Můžu se soustředit jen na jeho polibky a teplo a váhu jeho těla na mém.

Ale když si přesune mé ruce do jeho jedné a zašmátrá v nočním stolku, tak se ve mně probudí strach. Otevřu oči a odtáhnu se od něj. „Lucasi, co to-“

Utne mě dalším hlubokým, dožadujícím se polibkem a v další chvíli dostanu svou odpověď. Na levém zápěstí ucítím chladnou ocel pout. Nadechnu se, otočím hlavu na stranu a snažím se druhou ruku dostat z jeho sevření, ale Lucas využije ten pohyb, aby mě otočil na stranu, a dřív než se naděju, připoutá mi ruku k ocelové tyčce, kterou kdysi nainstaloval k posteli. Pohladí mě a chytí druhou ruku a připoutá ji také. Nepohodlí se přemění v strach. Ležím na boku, nahá a se zápěstím připoutaným k tyčce – jako za starých časů.

„Proč to děláš?“ Hlas mám teď pisklavý a křehký, když otočím hlavu k Lucasovi, který se zrovna natahuje pro něco k nočnímu stolku. „Lucasi, nedělej to, prosím.“ Vlasy mám všude po obličeji a nic nevidím, ale než je stačím setřást, ucítím přes oči hedvábnou látku.

„Ššš,“ zašeptá Lucas a zaváže mi ji za hlavou. „Budeš v pořádku, zlato.“

V pořádku? Právě mě připoutal a dal pásku přes oči. Slyším tep v uších a mé vzrušení zmírní panika. „Lucasi, prosím… Co máš v plánu?“

Pohladí mě, nahne se nade mě a já ucítím jeho teplý dech na straně obličeje. „Miluješ mě?“ zašeptá, jeho rty se dotknou ucha a jazykem mi přejede přes jeho záhyb. „Miluješ mě, Yulie?“

Těžce polknu. „Ano. Ty víš, že miluju.“

„Věříš mi?“

Ne. Pravda mi skoro vyklouzne z úst, ale stihnu je zavřít dřív, než je vyslovím. Nevěřím mu – nikdy nebudu – ale to mu teď rozhodně nepřiznám. Neznám pravidla téhle nové hry, a dokud se je nedozvím, nebudu podle nich hrát.

„Chápu,“ zamumlá a já si uvědomím, že i když jsem neodpověděl nahlas, svou odpověď dostal. Tep se mi zrychlí.

„Lucasi, já-“

„To je v pořádku.“ Něžně mě kousne do ušního lalůčku. „Nemusíš lhát.“ Sleze ze mě a já uslyším, jak se začne vysvlékat a následný zvuk šuplíku. Poslouchám, ztuhnu, ale nic dalšího neslyším a o chvíli později mě Lucas otočí tak, že ležím na zádech, svázané ruce mám na straně.

Chci se znovu zeptat, co má v plánu, ale to už sjede po mém těle dolů a roztáhne mi nohy, jeho silné ruce mi přitlačí stehna do matrace.

První dotek jeho jazyka mezi nohama je překvapivě jemný, něžný. To mě zmate. Byla jsem připravená na něco děsivého a brutálního, ale jeho klidné pohyby jazyka na mých pyscích a okrajích kundičky takové nejsou. Líže mě, jako by měl všechen čas světa, jeho rty a jazyk si hrají s citlivou kůží tak dlouho, že se to zdá jako hodiny, než se přiblíží k pulzujícímu klitorisu. V tu dobu už jsem celá vlhká, a sténám jeho jméno, nekontrolovaně hýbu boky, když se vzrušení vrátí v celé síle. Kdyby nebylo jeho rukou na mých stehnech, natlačila bych mu poštěváček do pusy, donutila ho mě dovést k orgasmu, kolem kterého celou dobu kroužím.

„Prosím, Lucasi,“ prosím, když mi pomalými pohyby přejíždí přes poštěváček. „Jen o trochu víc, prosím…“

K mému překvapení poslechne a nasaje ho silně do úst. Potlačím výkřik, který se mi dere z úst, když se mi vnitřní svaly stáhnou a pak mnou projede orgasmus, zalije mě zničující senzací. Udělám se tak silně, že vidím záblesky světla, boky skoro spadnu z postele, nebýt připoutaných rukou. Pulzování pokračuje několik dalších dlouhých vteřin, a když je po všem, jen tu vyždímaně ležím.

Vím, že se mnou Lucas ještě neskončil, ale i tak mě překvapí, když mě přetočí na břicho a pouta zacinkají o ocelovou tyč. Ruce mám teď natažené na druhou stranu a poprvé mi dojde její všestrannost. Lucas si se mnou může dělat, co chce, v jakékoliv pozici a já s tím nic nezmůžu.

Pohladí mě po nohách, znehybní je proti posteli a já znovu pocítím strach, který odežene všechny po-orgasmické endorfiny. O vteřinu později ucítím něco studeného a vlhkého mezi půlkami a mně dojde, že se bojím oprávněně. Lucas na mě leje nějaký lubrikant.

„Ne, prosím.“ Škubnu s sebou, srdce mi teď buší jako o závod. „Prosím, takhle ne.“

„Je to dobré, krásko.“ Nevšímá si mých pokusů se mu vymanit, Lucas mi strčí dva polštáře pod boky, tak že jsem skoro na čtyřech. „Říkal jsem ti, že to bude dobré.“

Ale nebude. Vím to ze zkušenosti. Roztrhne mě, jeho pták je příliš velký a tlustý na to, aby ho tam mé tělo přijalo. Hrál si s mým zadkem několikrát za posledních několik týdnů, používal prsty a několikrát i malé hračky, ale nikdy nezašel dál a já hloupě začala doufat, že respektuje mé přání. Měla jsem být ale chytřejší, samozřejmě.

Jeho touha nemá hranic, když přijde na mě.

Nahne se přese mě, teplo jeho těla zahřeje mou studenou kůži a já si uvědomím, že se třesu, záda mám pokrytá studeným potem. Jeho ruka mě pohladí po straně boku a já s sebou cuknu předtím, než můžu své reakce kontrolovat. Mé svaly očekávají bolest, která přijde.

„Yulie…“ Nahrne mi vlasy na stranu ze zpocených zad a já ucítím jeho rty na zátylku ve stejnou chvíli, kdy mě jeho penis zatlačí do nohy. „Neublížím ti, zlato, slibuju.“

Neublíží mi? Chci křičet, že je to lež, že by mě nesvazoval a nedával pásku přes oči, kdyby se se mnou chtěl něžně milovat, ale nedostanu šanci, protože v tu chvíli Lucasovi prsty sjedou mezi mé nohy a najdou klitoris. Něžně na něj zatlačí, znovu mě políbí na krku a k mému překvapení pocítím něco, co není strach… vzrušující očekávání, které nějakým způsobem koexistuje s panikou.

„Neublížím ti,“ zopakuje, zašeptá ta slova něžně, když mi přejede rty po rameni a můj strach se o něco zmírní, rozpustí se v teple, které ve mně začne vzrůstat. Teď, když už Lucas ví o mém těle všechno a bez obav to využije, mně jeho prsty laskají, i když by neměly.

Druhý orgasmus mě zasáhne bez očekávání a já těžce oddechuju do matrace, když mnou projede vlna potěšení. Nezapomněla jsem na to, co mě čeká, ale je těžké se bát, když mi mozek zalévají endorfiny. A Lucas stále ještě neskončil. Jeho prsty najdou mou kundičku, zasune do něj jeden dlouhý prst a okamžitě najde můj bod G. Netrvá to dlouho, a znovu mnou projede další vlna uspokojení.

„Už ne, prosím,“ zasténám, když ze mě vytáhne prsty a přejíždí mi přes oteklý klitoris. „Už nemůžu.“

„Ano, zlato, můžeš.“ Lehce mě kousne do krku a pak mi zašeptá do ucha, „A pak znovu a znovu, tolikrát, kolikrát bude potřeba.“

Ukáže se, že to znamená další dva orgasmy. Nebo alespoň tolik mi jich Lucas přivede, než se mé svaly změní v želé a já jsem příliš unavená na to, abych se udělala znovu. V tu chvíli se přestanu bát o nebezpečnou vlhkost mezi půlkami – přestala jsem myslet, tečka. Takže když mi vytáhne prsty z kundičky a zajede jimi mezi půlky, jen tu ležím, omámená a mimo. Sotva zareaguju, když mi strčí dva prsty do zadku, jeden po druhém, vstoupí do mě téměř bez odporu.

„To je ono, zlato. To je hodná holka,“ šeptá Lucas, když zůstanu uvolněná a přijmu jeho dva prsty, aniž bych s sebou pohnula. Pořád nejde o můj nejoblíbenější pocit; ta plnost je zvláštní a narušující, ale necítím bolest a jsem příliš vyčerpaná vzdorovat, když mi začne šukat zadek těmi dvěma prsty, pomalu je vráží dovnitř a zase vytahuje. „Tak hodná holka…“ Ten stálý rytmus je podivně hypnotizující, cítím se kvůli němu, jako by se mi mozek odpojil od těla. Matně jsem si vědoma toho, že bych měla mít strach, že bych měla protestovat, ale vypadá to, že to za tu námahu nestojí. Částečně proto, že Lucasova druhá ruka znovu něžně mne můj poštěváček.

Jsem tak ponořená do toho stavu odpojení, že mně ani nevyděsí, když prsty vytáhne a místo toho mi natlačí něco na zadní otvor. Tělo zůstane stále bezvládné a uvolněné, i když ucítím velký tlak, který mě roztahuje a slyším Lucase zasténat, „Kurva, zlato, jsi tak stažená…“ Tlak vzroste, přeroste v bolest a v tu chvíli se můj strach vrátí spolu s nutkáním stáhnout svaly. „Ne, zlato, nezatínej. Dýchej.“ Příkaz přijde slabým, napjatým hlasem a já si uvědomím, že stojí Lucase hodně přemáhání, aby se kontroloval a neublížil mi. To vědomí mě nějakým způsobem uklidní a já se pomalu, zhluboka nadechnu ve snaze nechat svaly uvolněné. „Jo, to je ono,“ pochválí mě chraplavě a já cítím, jak do mě začne prostupovat, široká hlavička jeho penisu mi projede svaly u vstupu. Pálí to a touha stáhnout svaly je téměř nezvladatelná, ale dál povrchově dýchám a pomalu si přivykám, jak do mě milimetr po milimetru vstupuje. Když je celou hlavičkou ve mně, zastaví, něžně mě hladí po boku a poté chvíli cítím, jak pálení ustoupí. Dokážu se o trochu víc uvolnit a Lucas se pohne dál. Když do mě ale vstoupí hlouběji, moje uvolnění zmizí. Je velký, příliš velký. Srdce mi zrychlí, dech je ještě povrchnější a rychlý. Vlhkost lubrikantu zmírňuje napětí, ale nezmenší jeho velikost a vnitřnosti se mi stáhnou, když do mě vstoupí hlouběji, roztáhne mě daleko za limit. Zavzlykám do matrace a on mě políbí na zátylek. Tohle něžné gesto je v silném kontrastu k nemilosrdné invazi do mého těla. „Ještě kousek,“ zašeptá a já si uvědomím, že jsem mimovolně stáhla svaly kolem něj, abych mu zabránila jít dál. „Ty to zvládneš, zlato.“ Ne, nezvládnu, chci protestovat, ale jediné, co zvládnu, je ze sebe vydat nerozpoznatelný zvuk, něco mezi zasténáním a zavzlykáním. Třesu se a potím, ruce mám sevřené kolem ocelové tyče, ke které jsem připoutaná. Není to nic oproti bolesti, kterou mi způsobil Kirill, ale vlastním způsobem je to agonizující také. Lucasovi pomalé, opatrné pohyby mi dovolí cítit celou jeho délku… přijmout ten ohromný, silný tlak, který se zdá, že zaplňuje každou moji část. Narušuje a drží pohromadě zároveň, bere na místo, kde se temnota a erotika spojují, splétají dohromady.

„Kurva, Yulie, jsi úžasná,“ zasténá Lucas a já si uvědomím, že je ve mně celou délkou, jeho varlata mi tlačí do rozkroku. Ruku má pořád mezi mýma nohama, prstem krouží kolem poštěváčku a já potlačím výkřik, když se ve mně pohne, žaludek se mi při tom zvláštním pocitu zhoupne. „Jsi úzká… tak zasraně úzká.“ Zatlačí víc na můj klitoris, sevře ho mezi dva prsty a mnou projede náhlá vlna uspokojení, která mě donutí zasténat nahlas.

„Ano, to je ono, krásko…“ Lucasův hlas je plný spokojenosti. „Ty to zvládneš. Ještě jednou se pro mě udělej.“ Jeho prsty se začnou pohybovat v tom nůžkovitém pohybu a k mému překvapení mé tělo zasáhne vlna tepla. Ta extrémní plnost uvnitř mi jak překáží tak zvýrazňuje celý ten pocit, pulzující bolest z mého klitorisu přejímá bolest z roztaženého zadku. Jeho penis je ve mně jako ocel, ale způsobem, jakým se mě jeho prsty dotýkají, nutí mé vnitřní svaly stahovat ve zvláštním, vzdáleném uspokojivém způsobu. Vykřiknu, jak se další orgasmus přiblíží a Lucas stiskne klitoris silněji, skoro až bolestivě.

„Přesně tak, krásko…“ Štípne mě do klitorisu a já bezmocně exploduju. Mé tělo je v křeči, stáhnu svaly kolem jeho penisu a vzlykám při té bolestivé extázi a z toho, jak je to špatné. To uspokojení je temné a brutální, a když se ve mně začne pohybovat, přírazy mě jen vynesou výš, neznámé uspokojení ještě víc vzroste slepotou a chladným kovem kolem zápěstí. Nevím, jak dlouho to trvá, než se Lucas udělá, jeho teplé semeno mi proudí uvnitř, ale když ze mě vyjde a odpoutá mě, jediné, co zvládnu, je jen ležet. Slabá a třesoucí. Zadek mě pálí a klitoris pulzuje ve zbytcích orgasmu.

Potichu si mě přitáhne do náruče a já mu brečím na prsou, cítím se jak zlomená, tak osvobozená.

Minulost s Kirillem je oficiálně za mnou. Každá moje část teď patří Lucasovi. V dobrém i zlém.