CM - 42. kapitola

Překlad: Arey

Kor.: Ann

Yulia není zas až taková křehká květina, jak se doposud zdálo. Popravdě bych si ráda přečetla nějakou kratší knížku o tom, jak ten jejich trénink v UUR probíhal. Co vy?

- Arey

42/ Lucas

„Jak jsi to mohl udělat?“

Ve vteřině co projdu dveřmi, vystřelí Yulia ke mně, ruce, nohy a vlasy všude kolem. Modré oči má přivřené a jen čekám, kdy začne plivat oheň.

„Udělat co?“ Zeptám se zmateně. Dnes ráno jsem dostal děsné zprávy z Ukrajiny, ale nevím, jak by se o tom mohla Yulia dozvědět. „O čem to mluvíš?“

„O Mishovi,“ sykne a zastaví se přede mnou. Ruce má po stranách sevřené v pěst. „Řekl jsi mu o Kirillovi.“

„Oh.“ Málem se usměju, ale pak si uvědomím, že by to nebyl nejlepší tah. Yulia už tak vypadá naštvaně a vzhledem k její znovu nabyté síle by mi mohla jednu nebo dvě vrazit předtím, než bych ji zpacifikoval.

Udržím výraz neutrální a rozumně odpovím, „Proč bych neměl? Zaslouží si vědět pravdu. Víš, že část jeho vzteku bylo kvůli tomu, že se cítil zrazený, že? Nikdo není rád, když se s ním manipuluje.“

Yulia stiskne zuby k sobě. „Je mu čtrnáct. Pořád je to dítě. Dětem se o brutálním znásilnění neříká – obzvlášť dětem s jeho pozadím. Kirill byl jeho trenér. Misha ho obdivoval-“

„Ano, přesně tak.“ Chytím ji za zápěstí. „Tvůj bratr pořád o tom bastardovi mluvil a o všech věcech, co ho naučil. Myslíš, že to pro něj bylo dobré? Zdravé? Jak si myslíš, že by se Michael cítil, kdyby zjistil, že jsi ho nechala uznávat muže, který tě znásilnil? A on by na to přišel, to mi věř. Pravda vždycky vyjde najevo.“

Yuliino zápěstí v mém sevřené ztuhne, ale nesnaží se mě kopnout nebo dostat pryč. Vezmu to, jako že to chápe a řeknu, „Taky už není dítě. Opravdu ne. Víš, že tvůj bratr už spal s dívkou?“

„Cože?“ Yulia otevře nevěřícně pusu.

„Ano, řekl o tom Diegovi.“ Využiju jejího překvapení a přitáhnu si ji blíž, natlačím se na ní spodní částí těla a ztopořeným penisem. „Před několika měsíci šel s ostatními učni do klubu a vyspal se tam s jednou starší holkou. Je na to šíleně pyšný, jako kterýkoliv puberťák.“

Polkne. „Ale-“

„Neboj se. Použil ochranu. Diego se zeptal.“

A než se z toho Yulia stačí vzpamatovat, skloním hlavu a políbím ji, užívám si, jak se pod mým dotykem rozplyne. Zabere dlouho, než si ten večer sedneme k večeři, ale nelituju ani vteřiny toho zpoždění.

Jak náš společný život pokračuje, přistihnu se, že jsem fascinovaný všemi věcmi, které se týkají Yulie. A tím myslím všechno: jak si brouká, když vaří, jak se ráno protahuje, jak sténá, když ji líbám na krk. Její tělo se začíná konečně zaoblovat, nabírat barvu a jen jediný pohled na její zlatavou kůži a hned mi ztvrdne. Šukám ji pokaždé, když mám možnost a stejně to není dost. Chci ji neustále, s takovou chutí, která mě požírá. Pokaždé, když si ji vezmu, je to ten nejlepší pocit, ale stejně chci víc. Někdy si myslím, že mě touha po ní přivede do hrobu.

Kdyby šlo jen o chtíč, tak bych to snad zvládl. Ale je to hlubší. Chci o ní vědět všechno, každý detail jejího života. Nerad přemýšlím o minulosti, ale nikdy jsem se o ostatní tak nezajímal, ale zvědavost o Yulii nezná hranic.

„Víš, že jsi mi nikdy neřekla tvé pravé jméno?“ řeknu, když jeden den sedíme u oběda. „Příjmení, myslím.“

„Oh.“ Zamrká. „Proč tě to zajímá?“

„Prostě mě to zajímá.“ Odložím vidličku a upřeně se na ni podívám. „Už nemusíš nikoho chránit, tak mi to prosím řekni, zlato.“

Zaváhá, pak ale řekne, „Molotova. Narodila jsem se jako Yulia Borisovna Molotova.“

Molotova. V hlavě si udělám poznámku. Nezapomněl jsem na to, co mi řekla o hlavní mistrové v sirotčinci a mám v úmyslu tuhle informaci využít k tomu, abych tu ženu vystopoval. Přemýšlím, jestli to prozradit Yulii, ale nejsem si jistý, jak by reagovala, tak se rozhodnu pro teď mlčet.

Abych změnil téma, tak se zeptám. „Zabila jsi už někoho? Nemyslím v boji nebo sebeobraně, ale úmyslně.“

K mému překvapení Yulia přikývne. „Ano, jednou,“ zašeptá a skloní oči k talíři.

„Kdy?“ Natáhnu se přes stůl a překryju jí ruku svou. „Jak se to stalo?“

„Bylo to během tréninku, poslední část programu,“ řekne, oči má upřené někam do dálky, když se na mě podívá. „Nikdo z nás se neměl stát úkladným vrahem, ale chtěli se ujistit, že budeme schopni stisknout spoušť, když na to přijde.“

„Tak to oni dělali? Nechali tě někoho zabít?“

„Určitým způsobem.“ Navlhčí si rty. „Přivedli umírajícího bezdomovce. Byl ve čtvrté fázi rakoviny. Už měl před sebou jen pár dní a byl v neskutečných bolestech. Dali mu plno drog a pak ho místo papírového terče zavěsili nahoru. Naším úkolem bylo střelit smrtelnou ránu.“

„Takže vy všichni jste stříleli na toho jednoho muže?“

„Ano.“ Yulia zkroutí pod mou dlaní prsty. „Použili jsme označené náboje a pitva poté měla prokázat, čí kulka zasáhla cíl. Několik učňů se k tomu nedokopalo.“

„Ale ty ano.“

„Ano.“ Vytáhne ruku zpod mojí, ale nepodívá se jinam. „Pitva ukázala, že v jeho srdci byly tři kulky.“

„Tvoje byla jedna z nich?“ Zeptám se a opřu se do židle.

„Ne.“ Odpoví nekompromisně. „Moji našli v jeho hlavě.“

Tu noc se ke mně Yulia přitiskne s touhou hraničící se zoufalstvím a já si uvědomím, že ji můj výslech přivedl zpátky špatné vzpomínky. Vím, že bych toho měl nechat, nechat ji žít přítomností, jak evidentně chce, ale zaplavuje mě tolik otázek, že se nakonec poddám.

„Spala jsi někdy s mužem z vlastní vůle?“ zeptám se, když spolu ležíme po dlouhém sexu. Normálně bych měl už usínat, ale cítím se plný energie a mé myšlenky se neustále vracejí k tomu stejnému tématu.

Yulia ztuhne. Otočí se a trochu se odtáhne, aby se mi podívala do očí. „Co tím myslíš? Byla jsem k tomu donucena jen jednou-“

„Myslím to tak, jestli jsi někdy s někým randila. S někým, kdo nebyl součástí tvého úkolu,“ řeknu a položím jí ruku na bok. „Jít do baru nebo klubu? Vyspat se s klukem jen tak ze zábavy?“ Chtěl jsem, aby ta otázka vyzněla klidně, ale jakmile ta slova vyslovím, uvědomím si, že Yulia s jiným mužem, pro mě nikdy nebude představovat klidné téma. Nejradši bych někoho zabil, když jen pomyslím na to, že by se jí někdo dotknul.

V Yuliiných očích se objeví pochopení. „Ne,“ odpoví tiše. „Nikdy jsem nerandila. Nebylo by to k tomu klukovi fér.“

„Takže někdo takový byl?“ Začnu žárlit. „Někdo, koho jsi chtěla?“

„Cože?“ K mému překvapení vypadá překvapeně. „Ne, nikdo tu nebyl. Tím jsem chtěla říct, že jsem neustále plnila nějaký úkol, takže bych byla hrozná přítelkyně.“

„Takže ani jednorázovky?“ Zatlačím na ni.

„Ne.“ Kousne se do rtu. „Neviděla jsem v tom smysl. Měla jsem studium a školní úkoly k mé práci a nikdy jsem neměla moc času.“

„Takže mi chceš říct, že kromě těch tří přiřazených chlapů od UUR a mě jsi nikdy s nikým jiným nebyla?“

Obličej jí ztuhne. „Zapomněl jsi na Kirilla.“

„Na něj nezapomínám.“ Skutečnost, že jsem ho pořád nenašel, mě sere. Potlačím vztek a klidně řeknu, „Znásilnil tě.“

„V tom případě ano.“ Yuliiny modré oči jsou jasné a upřímné, když se na mě dívá. „Měla jsem jen čtyři milence, včetně tebe.“

Zírám na ni, sotva věřím vlastním uším. Svůdná špionka – ta krásná holka, která využívala své tělo k tomu, aby získala informace – spala s méně muži než průměrná vysokoškolačka.

„A co ty?“ Zvedne se na loket. „S kolika ženami jsi spal ty?“ V jejích očích se zračí stejný pohled žárlivosti, který jsem měl předtím i já.

„Nejspíš s méně, než si myslíš,“ řeknu potěšen její majetnickostí. „Ale rozhodně víc než čtyři. Stejně jako tvůj bratr jsem začal docela mladý a… no, tenkrát jsem moc na vztahy nebyl.“

Přivře oči. „Vážně? A teď už jsi?“

„Jsem ve vztahu s tebou, nebo ne?“ řeknu a cukne mi v penisu při pohledu na její bradavky vykukující z pod pokrývky. „Takže jo, řekl bych, že jsem.“

Yulia otevře pusu, aby odpověděla, ale já už z ní stáhnu přikrývku. Lehnu si na ni, odtlačím ji koleny nohy od sebe a nasměruju jí penis proti kundičce. Je ještě vlhká z předchozího sexu, takže do ní vstoupím bez jakýchkoliv příprav. Vypadá, že jí to nevadí, obejme mě rukama a nohama, aby si mě přitáhla blíž, a já ji začnu šukat, rychle a tvrdě. Zabere jen několik minut, než začnu dosahovat vrcholu, takže se donutím zpomalit, abych ten moment protáhl. „Řekni, že mě miluješ,“ rozkážu a přirazím hlouběji. „Chci slyšet, jak to říkáš.“

„Miluju tě, Lucasi,“ vydechne mi do ucha a stáhne nohy kolem mě. Její kundička je teplá a začnu cítit, že každou chvíli dosáhnu orgasmu. Několikrát přirazím a pak oba společně vybuchneme. Cítím se, jako bychom byli jeden, jako by se naše těla stala jedním nerozbitným celkem. Naše plíce pracují ve stejném rytmu, a když zvednu hlavu a uvidím, že se na mě Yulia dívá, ucítím v hrudi příjemný pocit.

„Vždycky tě budu milovat,“ zašeptá, položí mi dlaň na tvář a ten pocit se zvětší, teplo mi projede do každé buňky těla a duše.

S Yulií se cítím kompletní a ten pocit si budu střežit.