Checkmate:TIW - PROLOG

Překlad: Simča

Šachmat

Podstatné jméno

(Šachy)

1. Poloha, v níž král hráče je v šachu a hráč nemá žádný tah (tj. nemůže se pohnout, aby uniknul šachu).

Hráč, jehož král je v šachmatu, prohrává hru.

2. Naprostá porážka

PROLOG

VIOLA

Kdysi dávno, v daleké zemi, žila mladá princezna, která čekala na prince, který by jí dal všechno, o čem kdy snila… lásku, vášeň, věrnost. Byl by ten nejsladší, nejlaskavější, nejvíce potěšující gentleman, kterého dívka mohla kdy chtít. A byl by dokonalý.

…Omluvte mě, asi budu zvracet.

Neexistuje absolutně, pozitivně, žádný způsob, že existuje takový muž na této zemi. Myslela jsem si, že on byl ten pravý, ale samozřejmě jsem se mýlila. Byla jsem mladá a naivní, a nic netušila.

A on byl Travis King.

Vzpomínám si, jak jasná obloha byla, když jsem seděla na mé střeše venku z okna mého pokoje. Léto doznívalo a začátek mé sedmé třídy byl hned za rohem. Hvězdy byly super jasné, a jak jsem je počítala, slyšela jsem Travisova otce křičet z domu naproti našemu. Dělal to hodně a občas jsem mohla vidět Travise oknem jeho pokoje. Nasadil si sluchátka do uší na plné pecky, jako by to bylo něco, na co byl zvyklý. Ale ten večer nešel do jeho pokoje. Vyběhl z jeho předních dveří a zabouchl za sebou, a začal přecházet po jejich předzahrádce. Já polkla a napjatě ho sledovala. Jeho ruce byly zaťaté v pěst u boků.

Když se Kingovi nastěhovali přes ulici od nás, Travis a můj starší bratr Drew, se okamžitě stali nejlepšími přáteli. Chystali se jít do prvního ročníku střední školy a já byla smutná, že jsem s nimi už neměla chodit do stejné školy. No, hlavně kvůli Travisovi. Drew dával velmi jasně najevo, že se mu nelíbilo táhnout jeho malou sestřičku sebou, ale Travis ve mně nikdy nevyvolával pocit, jako bych byla na obtíž.

Jak jsem ho pozorovala kopat do špíny na chodníku, podíval se na mě. Jeho rty byly stočené dolů a já jsem mohla vidět hněv v jeho očích. Můj dech se ustálil, když sledoval, jak ho sleduju, a byla jsem si jistá, že řekne mému bratrovi, že jsem ho špehovala.

Místo toho přešel ulici, vylezl na mřížové keře a sedl si vedle mě. Zůstal zticha dlouhou dobu, ale pak se konečně otočil a promluvil.

"Občas svýho tátu nenávidím."

"Proč je vždycky tak naštve?" Zeptala jsem se.

Odvrátil se a položil ruce na kolena. "Pije. Někdy až moc."

"Ubližuje ti?" Nepodíval se na mě. "Nebo tvojí mámě?"

Trhl sebou. "Ne. Jen křičí. "

Zůstali jsme mlčky, oba jsme leželi na zádech, jak jsme se dívali na hvězdy. Nebe nad námi, hvězdy tak zářivé a velké.

"Můžeš si sem kdykoli sednout, víš? Rodičům to vadit nebude. "

"Drewovi by mohlo," řekl věcně. "Říkal by mi teplouš." Zasmál se.

"Drew tak říká všem."

Znovu se zasmál.

Otočila jsem hlavu a podívala se na něj. "Nemyslím si, že jsi teplouš."

Travis naklonil hlavu a podíval se mi do očí a všechno začalo být vážné. Sledovala jsem jeho hrdlose pohnout, tvrdě polkl. Olízl si rty a pohnul se blíž. Cítit jeho dech proti mé kůži mě tak znervóznilo, že jsem instinktivně otočila hlavu.

"Těšíš se na střední?" Vyplivla jsem, snažila se změnit téma a podívala se na hvězdy. Mohla jsem přísahat, že mě Travis chystal políbit. Nebyla by to moje první pusa.

Čas utíkal a nakonec odpověděl. "Jo, myslím. Bude pěkný zase se dostat do basketbalový sezóny a zůstávat pozdě do večera na tréninky a zápasy."

Věděla jsem, co naznačoval beze slov. Méně času doma.

"Proč si myslíš, že se s tím smiřuje?" Zvědavost dostala to nejlepší ze mě, a já se nemohla držet. "Nemůže ho opustit?" Zeptala jsem se.

Pokrčil rameny. Předpokládala jsem, že to pro dospělé nebylo tak jednoduché, ale pro mě to prostě znělo rozumně.

Proč by někdo chtěl být s někým, kdo se k nim choval jako blbec?

To nebylo naposled, co se Travis vloupal na střechu a seděl se mnou pod hvězdami. Sdíleli jsme

maličkosti, které nikdo jiný nevěděl. Bylo to naše tajemství, naše malé místo, kde jsme mohli mluvit nebo jen tak sedět a dívat se na oblohu.

Bylo to jednoduché.

Nebyl nejlepší přítel mého bratra.

Nebyla jsem malá sestra jeho nejlepšího přítele.

A hranice mezi námi nebyly rozmazané.

Bylo mi jen dvanáct let, takže jsem opravdu věřila, že princ existoval. Jak jsem dospívala, uvědomila jsem si, že on nikdy neexistoval. Protože kdyby ano, s největší pravděpodobností by nebyl k dispozici. A rozhodně by neměl zájem o dívku, jako jsem já. Neříkám to proto, že chci, aby mi někdo říkal opak, ale pokud existuje takový muž, neměl by u mě šanci. Protože z nějakého jen – Bůhví - důvodu, moje srdce bije jen pro jednoho muže. Můj puls se zvyšuje pouze tehdy, když on vejde do místnosti. Mé tváře rudnou a mé tělo hučí, když se na mě podívá on. Cítím krev v žilách, jak se moje kůže ohřívá z jeho samotné existence. On je ztělesněním dokonalosti.

…Škoda, že o deset let později, je to úplný kretén.

Travis King.

Není žádný rytíř v lesklé výzbroji; je spíš jako královský blbec. Může vypadat jako princ z venku, ale uvnitř je to namyšlený, arogantní sukničkář, kterého chci strčit přes útes.

Fajn, může to znít dramaticky a tak, vzhledem k tomu, že jsem právě přiznala své city k němu, ale tohle jsou pocity nenávisti… ne lásky.

Z pozice až po uši do něj zblázněné mladé dívky k zhnusené ženě, Travis King si potřebuje

zapamatovat zlaté pravidlo - nikdy nepřiznat porážku.

Hra začala.