ASTC - kapitola 27 - 29

Překlad: Míša

Kapitola dvacátá sedmá

Po nakupovacím šílenství jsem byla totálně vyšťavená. Mně by klidně stačilo si koupit jen pár Capri kalhot, šatů, tílek, sukní a nějaké to prádlo, ale Hunter vypadal, že mi chce koupit celý obchod. Vážně ho bavilo chodit okolo vystavených věcí a říkat něco jako třeba ‚V tomhle bys byla fakt sexy.‘ nebo ‚Tady v tomhletom by tvoje nohy vypadaly zatraceně fantasticky.‘. Moje nejoblíbenější bylo: ‚Tvrdnu jenom z toho, když si tě představuju oblečenou v tomhle.‘. Občas bylo docela zábavné ho pozorovat.

Nakupovali jsme tak dlouho, dokud jsme nepadali na hubu. Hunter mě pak vzal na pizzu, protože tou dobou jsem si myslela, že padnu hlady. Hunter taky potřeboval nějakou medicínu na kocovinu. Ačkoliv se snažil být pozorný, věděla jsem, že občas musel trpět.

Když jsme si dobili baterky, šli jsme si do lékárny koupit pár toaletních potřeb. Když jsme tam už byli, Hunter si dokoupil kondomy. Snažil se je přede mnou schovat, ale na to nebyl dost rafinovaný. Kdyby měl být špehem v utajení, dost jistě by dlouho nepřežil.

Poslední věc, kterou jsme na zpáteční cestě koupili, byl kufr na všechno moje nové oblečení. Už bylo po obědě a začínalo být opravdu vedro. Když jsme vtančili se všemi těmi taškami a kufrem v závěsu do hotelu, uviděli jsme všechny u baru. Zamávali nám, tak jsme se k nim šli připojit.

„Je všechno v pořádku?“

Podívala jsem se na Lindsay a usmála se. „Teď už je, díky.“

Darren zavrtěl hlavou. „Všichni jsme o tebe včera měli starost, kámo. Měl jsi zavolat.“

Hunter vypadal kajícně. „Jo, za to se omlouvám. Nejdřív jsem to prostě nezvládal, ale teď už jsem v pohodě.“

Darren se usmál. „Seš si jistej?“ Hunter přitakal. „No, tak si s náma pojď dát drink.“

Hunter ztuhl. „Vlastně jsme si chtěli jít dát voraz. Oba jsme úplně hotový.“

Šťouchla jsem do něj. „Jednu skleničku si dát můžeme.“

Netvářil se moc jistě. „Jsi si jistá?“ Přikývla jsem. „Co by sis dala?“

Pokrčila jsem rameny a vyzývavě jsem se na něj podívala. „Nevím. Překvap mě.“

Hunter nám odešel pro pití a já jsem seposadila vedle Lindsay. Vedle ní seděl Darren. Drželi se pod stolem za ruce. V otázce jsem jejím směrem povytáhla obočí a pohledem ukázala na jejich spojené ruce. Jen pokrčila rameny a dál pokračovala v usrkávání drinku.

„Takže, podařilo se ti včera toho milovníka dostat pryč, nebo tě poslal, ať si jdeš po svým?“

Scott se na mě vyčkávavě díval akorát, když se Hunter posadil. Chtěla jsem říct, že jo, ale Hunter mě přerušil. „Vlastně bych k tomu chtěl něco říct.“

Zamračila jsem se a okolo stolu padlo ticho. Číšník přišel akorát v době, kdy se Hunter chystal promluvit, a začal vytahovat špunt z lahve šampaňského. Pak se objevila ještě jedna číšnice a podala nám skleničky.

Podívala jsem se na Huntera. Ten se ke mně naklonil a zašeptal mi do ouška: „Včera večer mi ta nejúžasnější žena na světě řekla, že mě miluje. Není to snad důvod k oslavě?“

Zatímco mě Hunter upřeně pozoroval, já se usmívala jako idiot. Bože ten je tak zatraceně úžasný. Přesně v takových dobách jsem mu mohla dělat ty nepopsatelně zákeřné věci.

Zatímco se šampaňské rozlévalo, položila jsem Hunterovi ruku na stehno a přejela jsem jí nahoru a popadla ho za péro. Překvapením se narovnal a pak zasténal. Okamžitě jsem ho ucítila tvrdnout.

Znovu se ke mně naklonil. „Až se vrátíme do pokoje, budeš mít takovejch problémů.“

Odtáhla jsem se a lehce jsem se u toho kousala do rtu. „Ach, Huntere, zlato… s tím počítám.“

„Čemu má všechno tohle pomoct, Huntere?“

Prudce jsme se otočili na Paula a Hunter se usmál. Pak udělal něco, co mě opravdu překvapilo. Přitáhl si mě do obětí a přede všemi mě políbil.

„No ty vole! Za tohle nás zavřou.“ Hunter se ode mě odtáhl a pousmál se nad Darrenovým komentářem.

„Tohle není jen nějaká chvilková aférka. Tohle… pro mě… přímo tady…,“ přitáhl si mě k sobě a usmál se, „tohle je pro mě opravdový. Změnil jsem se.“

„No ty krávo! To mě snad klamou uši?“ zachechtal se Darren. „Jo, tak nějak jsem tušil, že spolu pícháte, ale tohle bych fakt nikdy nehádal. Takže nám tady chcete říct, že vy dva jste teď spolu?“

Hunter přitakal. „Přesně to říkám. AJ je moje holka.“ Když tohle říkal, tvrdě se u toho díval na Scotta.

Scott s uchechtnutím dal ruce vzhůru. „Hej, nestřílej. Nemohl jsem to vědět. Teď už to vím, sakra.“ Začal se smát. Všichni následovali jeho příkladu.

„A vaši o tom věděj?“ Když se všichni podívali na Carly, smích ustal. „Co by na to řekli, kdyby věděli, že jste takhle spolu? Nezpůsobí to problémy?“

S Hunterem jsme se oba na sedačce viditelně šoupli. „K týhle části jsme se ještě nedostali. S Ayden ještě musíme probrat, jak jim to řekneme.“

Vytřeštila jsem na něj oči. „My jim to řekneme?“

Hunter se na mě usmál, políbil mě a pak se odtáhl. „AJ, neděláme nic špatnýho. Oba jsme dospělý, budou to muset překousnout.“

Jen jsem na něj udiveně zírala. Jednou v téhle konverzaci budeme muset pokračovat, ale teď na to nebyl ten správný čas.

Darren najednou zvedl svoji skleničku. „Na bratra se sestrou, co spolu šukaj.“ Smál se, až se za břicho popadal.

Hunter se zvedl a udělal pohyb, jakoby se ho chystal praštit. „Ty hovado!“

Darren se pořád těžce smál. Bože, to bylo trapný. „Sorry, kámo. Nemohl jsem si pomoct.“

„No, tak se snaž,“ odpověděl mu Hunter se zatnutými zuby.

Darren přikývl. „Okej, okej. Na šťastnej pár.“

Hunter kývl na souhlas a všichni zvedli svoje skleničky v přípitku. „Na šťastnej pár.“

„To zní, jakoby se měli brát,“ konstatovala Lindsay.

Hunter se začal dusit nad šampaňským. „Klidni se, Lindsay.“

Kousla jsem se do rtu, ale nemohla jsem se zastavit. „A co je na tom špatnýho?“

Otočil se na mě. „Co je na čem špatnýho?“

Nonšalantně jsem pokrčila rameny. „Kdybysme se vzali.“

Hunter na mě vykulil oči. Bylo tak strašně těžké se mu nezačít smát. „Ale… Ale… Na to je trochu brzo, AJ.“ Pak se zamračil. „Ty se chceš vdávat?“

Přitakala jsem na souhlas. „Jo a taky hned nato chci mít šest dětí. Myslím, že šest je takový hezký, kulatý číslo.“

Hunter ztěžka polknul. „Šest?“

„Jo a taky si myslím, že čím dřív se vezmeme, tím líp, protože šest dětí, to bude chvíli trvat. A já už nemládnu.“

Hunterovi spadla brada. „Vždyť ti je devatenáct.“

Přikývla jsem. „Přesně tak. Šest dětí, když si vezmeš v průměru jedno za rok a půl, tou dobou, kdy budeme mít šestý, mi potáhne na třicet. Nechci mít děti až ve třiceti.“

Hunter se ani nehnul. Šokem byl přiražený k zemi. Podívala jsem se na ostatní, kteří na tom byli úplně stejně jako on. Spiklenecky jsem na ně mrkla a všichni se začali tlemit.

Poplácala jsem Huntera po koleni. „Takže, co na to říkáš, chlapáku? Nechceš jít začít trénovat na malýho Huntera juniora?“

Na obličeji mu začala vyskakovat docela vtipná barva. „Ale… Ale…“

Už jsem to nemohla vydržet. Vyprskla jsem smíchy a ostatní mě následovali. „Tomuhle jsem prostě nemohla odolat.“

Hunter se konečně uvolnil. „Ty potvoro, ty sis se mnou pohrávala.“ Přitáhl si mě k sobě, aby mi dal pusu na hlavu.

„Už chápu, proč ji máš tak rád.“ Scott na mě mrknul a pozdvihl svoji skleničku.

„Jo, tak si pamatuj, co jsem řekl, ty sráči.“

Scott se zase zasmál. „Jen jsem řekl, co jsem měl na mysli, kámo. Nevytahuj péro z kalhot.“

Zmáčkla jsem Hunterovi stehno. „Tak to já přesně doufám v opak.“

Hunter se kvapem postavil. „Dobře, takže my už půjdeme. Ostatní, užijte si zbytek láhve.“ Hunter mě popadl pod pažemi a vytáhl mě do stoje. „Tak pojď, AJ. Najednou jsem strašně unavenej.“

Všichni se začali smát, když tu Hunter zběsile lítal kolem, aby popadl všechny naše tašky. Jednu jsem sebrala a spolu s ní jsem ještě táhla kufr. „Uvidíme se,“ zamávala jsem jim, zatímco Hunter odběhl k výtahu. Všichni mi řekli ‚ahoj‘ na rozloučenou a já pádila za Hunterem.

„Huntere, to nebylo pěkný. Ani ses nerozloučil.“

Hunter nevypadal, že by ho to zajímalo. „Dostali ode mě flašku šampáňa, ne?“

Zasmála jsem se. „Jo, to bylo dobrý. Teda aspoň ten jeden lok, kterej jsem z něj měla.“

Hunter se zasmál. „Když vezmeme v potaz, že se mám pořád ještě plazit po kolenou, asi budu muset objednat pokojovou službu.“

Usmála jsem se na něj. „To zní skvěle.“

Když jsme se dostali dovnitř a odhodili tašky do kouta, Hunter hned šel k telefonu a začal vytáčet číslo. Skočila jsem do sprchy, protože jsem od včerejška žádnou neměla a taky proto, že mi bylo vedro a celá jsem se lepila.

Když jsem skončila a vyšla z ní ven, obalila jsem si okolo sebe ručník a zašla jsem zpátky do obýváku. Na stole ležela láhev šampaňského, jahody a rozpuštěná čokoláda.

Oblízla jsem se. „Páni, to je mňamka.“

Hunter pozoroval mě, oblečenou jen v ručníku. „Ty seš mňamka. Pojď sem.“ Naznačil mi, abych si mu sedla na klín. Poslechla jsem a pozorovala, jak vzal jednu jahodu, namočil ji v čokoládě a přejel mi jí po spodním rtu. Pokoušela jsem se do ní zakousnout, ale odtáhl ruku.

„Huntere, prosím.“

Během vteřiny jsem ucítila, jak mě něco tvrdého tlačí na zadku. Hunter jenom zasténal. „Ty seš to nejvíc sexy, co kdy kráčelo po povrchu zemským.“

„Vypadá to, že ta neviditelná lepenka dělá svoji práci.“

Hunter si mě přemístil na klíně, což vyústilo v to, že jsem se mu zadkem otírala o péro. Znovu zasténal, ale tentokrát mi dal do pusy jahodu.

Rychle jsem se zvedla a ukázala na něj. „Huntere, vstávej.“ Překvapivě mě poslechl. Neztrácela jsem ani vteřinu a už jsem mu rozepínala knoflíky na košili a sundávala kalhoty. Když byl úplně nahý, strčila jsem do něj, aby se znovu posadil.

Ponořila jsem jeden prst do čokolády a nechala Huntera, aby mi ji z něj slíznul. Pak jsem do té čokolády ponořila jazyk a nechala Huntera, aby mě políbil. Zasténal.

Odtáhla jsem se a znovu jsem do čokolády ponořila prst. Tentokrát jsem si ale klekla. Péro měl tvrdé a pulzovalo. Nanesla jsem mu kousek té čokolády na špičku a začala ji z ní slízávat.

Hunter chytil moji hlavu do rukou. „Kurva, AJ.“ Chvíli jsem pokračovala a dál se mu věnovala, ale pak se Hunter najednou postavil a popadl mě za ruku. „Ložnice. Hned.“

Popadl mě do náručí, až jsem vypískla jako malá holčička. Pak mě hodil na postel, vylezl za mnou nahoru a roztáhl mi nohy. „Tuhle hru můžou hrát dva.“

Najednou se mi hlavou ponořil mezi stehna a začal mi jazykem kroužit po klitorisu. Okamžitě jsem ztuhla a zaklonila jsem hlavu na polštář. „Ach, kurva!“ Jako o život jsem se držela prostěradla, s každým příjemným dotykem jeho jazyka jsem zasténala.

V době, kdy jsem dosáhla bodu, ze kterého už nebylo návratu, jsem ho zastavila. „Huntere, ne.“

Podíval se na mě. Mračil se. „Co se děje?“

„Chci se udělat s tebou uvnitř mě,“ odpověděla jsem mu bez dechu. Usmál se a s kývnutím slezl z postele. Tušila jsem, pro co jde.

Ještě jednou jsem ho zastavila. „Toho už není třeba.“

Vytřeštil oči. „Jsi si jistá?“ Přikývla jsem. „Kurvadrát, AJ. Myslím, že už jsem se udělal.“

Začala jsem se smát a Hunter se ke mně sehnul, aby mě políbil. Když se odtáhl, nastavil přede mě svoje péro a začal se vtláčet dovnitř.

„Kurva, tohle je neskutečný.“

Poškrábala jsem ho po zádech, když byl ve mně celý. „Netušil jsem, že to bude takový.“

„Sakra, AJ! Proč jsme to takhle nedělali už předtím? Nemyslel jsem, že by to s tebou mohlo být ještě lepší, ale kurva, teď to tak nějak je ještě lepší.“ Začal se ve mně hýbat a přitomsténal.

Zvuky, které vydával a to, jak jsem ho uvnitř sebe cítila, mě hodně rychle blížilo k orgasmu. „Huntere, seš skvělej. Ach Bože!“

Nabral na tempu, přirážel rychleji a tvrději, až už jsem nemohla vydržet víc. „Huntere, už budu.“ Tělo mi ztuhlo a pak přišla báječná vlna úlevy. Začala jsem se třást a všude mě brnělo a orgasmus neustával. Byl to ten nejpoutavější orgasmus, jaký jsem kdy měla. Jako bych prožívala mimotělní zážitek.

„Kurva, AJ. Už to nevydržím. Kurva, seš neskutečná.“ S těmihle slovy se udělal a já v sobě ucítila jeho horkou tekutinu.

„Wau… Huntere, já to cítila.“

Hunter se začal smát, ztěžka mi dýchal na krk. „Fakt? A jaký to bylo?“ Zvedl hlavu, aby se na mě mohl dívat.

„Vážně skvělý. Jakobysme se poprvé za celou tu dobu pořádně spojili.“ Trošku jsem se zamračila. „To zní tak blbě.“

Zasmál se a sklonil se, aby mě políbil. „Udělal jsem se do tebe. Uvědomuješ si, jak je to sexy? Když půjdu kolem a uvidím, jak se na tebe dívaj ostatní chlapi, přesně na to budu myslet.“

Zasmála jsem se nahlas. „Huntere, to je tak barbarácký.“

„‚Barbarácký‘ ani není slovo.“

„To ani ‚chytrouš‘, ale co?“ Vyplázla jsem na něj jazyk.

Přitulil se ke mně nosem. „Ty budeš mít příštích pár dnů takový problémy. Víš to? Jen ta myšlenka na to, že budu neustále v tobě, mě bude udržovat tvrdýho.“

Zasmála jsem se a říkala si, že mu asi hrabe, ale svoje slovo dodržel – bylo to tvrdých pár dní.

Kapitola dvacátá osmá

Den poté, co jsme přijeli, se konal Lauřin pohřeb. Hunter mě požádal, jestli bych nemohla jít s ním, když se ho nikdo jiný nebude účastnit. Mason s mámou byli pořád na líbánkách a ještě pár dní se vracet nebudou.

Obřad sám o sobě byl krátký a všechno šlo tak, jak se dalo očekávat. Hunter nebrečel. Jen po zbytek dne zůstal tichý a odtažitý. Nakonec jsme se vrátili zpátky domů a Hunter byl neukojitelný – sexovali jsme každou možnou chvíli. Věděla jsem, že se s tím takhle vyrovnává, takže jsem s ním držela basu. Sex s Hunterem byl stejně úžasný, tak proč bych si měla stěžovat?

Dalšího dne byl zpátky sám sebou, takže byl žoviální a choval se jako osina v zadku. Skoro jako by skutečnost, že jsme právě pohřbili jeho matku, ukončila jednu kapitolu v jeho životě. Vím, že si nebyli blízcí, ale určitě přijdou časy, kdy po ní bude truchlit. A až nastanou, budu tam pro něj.

Zbýval jeden den, než se Mason s mámou vrátí domů. Byla jsem nakupovat a Hunter musel pro Masona něco vyřešit ve firmě.

Musím přiznat, že mi bylo do zpěvu. Věci s Hunterem se vyvíjely dobře… vlastně úplně perfektně. Netušila jsem, že být do někoho zamilovaný, jednoho donutí se cítit tak naživu jako nikdy. Prakticky jsem si skoro prozpěvovala. Jediné, co to trošku znepříjemňovalo, byl fakt, že Hunter s naším vztahem chtěl jít ven a oznámit to našim. Měl to celé naplánované. Hned jak jim to oznámíme, tak se okamžitě nastěhujeme do střešního bytu. Řekla jsem Hunterovi, že nechci spát tam, kde měl už tolik jiných, takže se rozhodl, že než si najdeme něco lepšího, nastěhujeme se do toho malého pokoje. Nejdřív jsem si tím nebyla jistá, ale Hunter mě přesvědčil. Pokaždé se mu to povedlo. Jen stačilo, aby na mě párkrát zamával těma zelenýma očima a měl mě v kapse.

„Ayden, čau!“

Nadskočila jsem leknutím a podívala se směrem, odkud se ozýval ten hlas. Byl to Robert. „Roberte, co tu děláš?“

Vypadal ublíženě. „Nakupuju – stejně jako ty.“

Prohlédla jsem si ho, ale žádné nákupní tašky jsem neviděla. „Nic sis nekoupil.“

Pokrčil rameny. „Spíš okukuju výlohy.“

Semkla jsem rty do tenké čárky a nic neřekla. Doteď jsem měla naprosto úžasný den, ale to bylo jen, dokud se tady neukázal. „Dobře, no, tak si to užij.“ Byla jsem na odchodu, ale zvuk jeho hlasu mě vylekal.

„Užila sis dovolenou?“

Zastavila jsem se uprostřed kroku. Trhla jsem sebou a zavřela jsem oči. „Ano, děkuju za optání.“

Za sebou jsem uslyšela zvuky kroků, jak mě doháněl. „Slyšel jsem, že je ve Španělsku touhle dobou opravdu hezky.“

Ze stylu, jakým to vyslovil, mi naskočila husí kůže. Jako by tam byl nějaký podtón. „Ano, bylo tam opravdu hezky. Musím jít.“ Opět jsem odcházela, ale Robertovi to asi nedocházelo.

„Užil si tě – chtěl jsem říct to – tam tvůj bratr taky?“

Příkře jsem se na něj otočila. „O čem to mluvíš?“

Pokrčil rameny. „Jenom jsem chtěl vědět, jestli si užil svoji dovolenou.“

Opravdu jsem začínala panikařit. „Ano, užil. A teď už opravdu musím jít.“

Odešla jsem, ale z dáli za mnou zazněl Robertův hlas. „Říkám si, co by na to řekl taťulda, kdyby věděl, že jste tam jen tak spolu odjeli.“

Opět jako bych zase přimrzla k zemi. Srdce mi divoce tlouklo v hrudi. Nemohla jsem ho nechat vidět, jak mě jeho slova ovlivnila, takže jsem se místo toho otočila a zakřičela: „Už to ví,“ a odešla jsem. Než jsem se otočila a šla si za svým, zachytila jsem, jak se Robertovi po tváři rozprostřel ďábelský výraz, z čehož se mi postavily všechny chloupky na krku do pozoru.

Bylo to hloupé, já vím. Naši se brzy vrátí a s Hunterem jim to stejně všechno vysvětlíme. Robert se prostě jen choval jako idiot, kterého bych měla ignorovat.

Jediné, co mi nešlo z hlavy, byl ten jeho ďábelský výraz. Něco chystal a já měla tušení, že to nebude nic příjemného.

***

Příštího rána jsme se s Hunterem připravili na jejich příjezd. Měla jsem v plánu na ně čekat doma, ale zavolala mi Mandy a zněla úplně šíleně. Hunter mi řekl, ať si nedělám starosti a ať jedu za ní. Vysadil mě u ní a řekl mi, ať mu zavolám, až budu připravená se vrátit.

Mandy mi otevřela ještě dřív, než jsem stihla zaklepat. „Ayden, pojď dál. Šílím tady.“

Zděsila jsem se. „Co se to sakra děje, Mandy?“ zavřela jsem za sebou dveře a šla jsem za Mandy do jejího pokoje. „Kde máš rodiče?“

Otočila se na mě. „Jsou venku. To proto jsem ti zavolala až teď. Nechtěla jsem, aby byli doma, až ti to řeknu.“

Rozhodila jsem ruce do vzduchu. „Řekneš mi co?“

Mandy začala máchat rukama. „Ach Bože… nemůžu tomu uvěřit.“

„Čemu?!“ zakřičela jsem.

Dívala se na mě, ani sebou necukla. „Mám zpoždění, Ayden. Nikdy nemám zpoždění, kurva!“

Vytřeštila jsem oči. „Ale do prdele.“

Přikývla, oči pořád vykulené. „Jo, do prdele. Tohle je rozhodně podělaný ‚no do prdele‘.“

„Kolik dnů?“

Kousla se do rtu. „Pět dnů.“

No, hádám, že tohle je moje odpověď na otázku, jestli na to v práci s tímhle Charliečkem skočili.

„Udělala sis test?“ Zavrtěla hlavou. „Máš nějakej?“ Zase zavrtěla hlavou. „Ach, do prčic, Mandy!“ rozhodila jsem ruce do vzduchu a šla dolů.

„Kam to jdeš?“

Otevřela jsem vstupní dveře. „Sehnat ti těhotenskej test. Za pět minut jsem zpátky.“ Šla jsem do lékárny, která byla naštěstí jen kousekodtud. Vzala jsem, co bylo dostupné, zaplatila za to a štrádovala si to zpátky k Mandy.

Když otevřela, strčila jsem jí to do rukou a řekla jí, ať se jde vyčůrat. Šla udělat, jak jsem jí řekla; já jsem se mezitím posadila na její postel a čekala. Připadalo mi to jako věky, než se konečně objevila ve dveřích.

„No?“ zeptala jsem se. Z jejího výrazu jsem zatím nic nerozluštila.

Najednou vykřikla. „Je negativní!“ Začala skákat nahoru a dolů, tak jsem se k ní přidala.

„Tohle mi už nikdy nedělej, Mandy. Měla jsem z tebe infarkt. Máma a Mason se dneska vracej.“ Podívala jsem se na hodinky. „Vlastně už by tu tak půlhodinku měli být.“ Jen z té myšlenky jsem měla srdce až v kalhotách. Hunter jim to chtěl říct během večeře.

„Moc se ti omlouvám, Ayden. Měla bys jít.“

Zavrtěla jsem hlavou. „Nelam si s tím hlavu. Od toho jsou přátelé, ne?“

Zeptala se mě na dovolenou, takže jsem jí o ní poreferovala. Ona si pak vzala slovo a řekla mi něco o Charliem. V podstatě byla radostí bez sebe, což bylo skvělé.

Když jsem si řekla, že bych už asi měla jít, zkoušela jsem prozvonit Huntera, ale šlo to rovnou do hlasovky. Zkusila jsem to ještě párkrát, ale bez účinku. Nakonec jsem to vzdala a zavolala jsem si taxíka. Přijel za deset minut. Rozloučila jsem se s Mandy a brzy jsem byla na cestě. Po celou cestu jsem si nervózně pohrávala s prsty. Šíleně jsem se strachovala, jak dopadne to, že s tím s Hunterem vyjdeme najevo. Jen jsem se modlila a doufala, že se mi odtamtud podaří vypadnout dřív, než se matinka rozhodne, že mi dá lekci, za to, že jsem taková šlapka.

Když mě taxík vysadil doma, prošla jsem bezpečnostní bránou dovnitř. Věděla jsem, že byli doma, protože Masonovo Porsche stálo před barákem. Párkrát jsem se zhluboka nadechla a natáhla jsem se po vstupních dveřích… a pak jsem se nadechla ještě jednou a otevřela je.

Když jsem vešla do obýváku, stáli tam všichni tři. Máma brečela, Mason vypadal, že mu je neskutečně zle a Hunter vypadal, že někoho každou chvílí praští.

„Co se stalo?“ přeskakovala jsem pohledem z jednoho na druhého. Nikdo nic neříkal. Máma jen dál skučela a brečela a Hunter tam jen tak stál a zatínal pěsti.

Nakonec se ke mně otočilHunter. „Řekni, že to není pravda, AJ.“

Kapitola dvacátá devátá

Najednou jsem měla sucho v krku. Těžce jsem se snažila polknout, ale jen mě tím víc bolelo v krku. „O čem to mluvíš, Huntere?“

Udělal pár kroků vpřed, ruce zaťaté u boků. Vypadal, že je připravený se začít prát. „Ty a můj táta – řekni, že to není pravda, AJ!“

Šokovaně jsem otevřela pusu. Začala jsem se třást a podívala jsem se na Masona, abych u něj našla pomoc. Rozpačitě se na mě díval.

„Nedívej se na něj, kurva. Odpověz mi!“

V očích se mi sbíhaly slzy. Horečnatě jsem se snažila přijít na to, jak to mohli zjistit. Co se stalo během té doby, co jsem byla u Mandy? Co se tak, kurva, mohlo stát?!

Olízla jsem si rty a podívala jsem se zpátky na Huntera. Uviděla jsem, že taky nemá daleko do breku, když jsem zůstávala potichu. Věděl, jaká je pravda, ještě než jsem otevřela pusu.

„Stalo se to ještě před náma dvěma. Stalo se to ještě před vším jiným. Už je to víc než rok.“

Hunter se ode mě odvrátil a praštil do zdi. „Kurva!“ Nadskočila jsem nad tím zvukem aucítila jsem, že mi slzy padají po tváři.

„Synu, uklidni se. Stalo se to před velmi dávnou dobou. Nemohli jsme to tušit.“

Hunter vražedně zíral na svého otce. „Nemohls to tušit… nemohls to tušit?! Jaks mohl, tati? Jaks to kurva mohl udělat? Neměl sis brát Kat, kdyžs věděl, žes šukal s její dcerou. No řekni, jak zvrácený to je?“

Přikrčila jsem se, když o mně takhle mluvil. Jen to celé vyznělo ještě odporněji. „Huntere, prosím.“

Podíval se na mě. „Věřil jsem ti. Řekl jsem ti o sobě takovejch věcí a ty ses mi akorát celou tu dobu smála za zádama.“

Zavrtěla jsem hlavou, v očích slzy. „Huntere, to není pravda. To, co se stalo, už je hrozně dávno. S Masonem jsme mysleli, že bude nejlepší, když na to prostě zapomeneme.“

Hunter vypadal užasle. „Prostě na to zapomenete? Jak tohle může říct někdo, kdo je při smyslech? Před rokem s´ šukala s mým tátou a paks mi s tím vědomím vlezla do postele?“

„Cože?“ zalapal Mason po dechu.

Hunter se na něj podíval. „Jo, je to pravda, tati. No není to prostě skvělý? Vypadá to, že to všichni rádi udržujeme v rodině, co?“

Moje matka zakvílela a utekla k sobě do pokoje. Věci se z hrozného měnily na ještě horší.

„Proč jste mi to neřekli?“ Mason se ze mě podíval na Huntera.

„Chystali jsme se. Že jo, zlatíčko? To ale bylo předtím, než se ten zmrd Robert rozhodl, že nám pode dveřma podstrčí vzkaz zachycující slovo od slova konverzaci, kterou jste vy dva vedli u brány přímo v den tvý zasraný svatby, tati!“

Utřela jsem si oči a pokoušela se dostat blíž k Hunterovi, ale zacouval ode mě. „Huntere, musíš to pochopit. Nevěděla jsem to. Přísahám. Tvýho tátu jsem v osmnácti potkala v jednom hotelu. Nějakou podělanou náhodou jsme se téměř o rok později potkali my dva v jiným hotelu. Nevěděla jsem, kdo jste. Ne do dne, kdy jste se objevili tady v domě, abyste oznámili, že budeme rodina.“ Udělala jsem jeden krok směrem k Hunterovi, pokoušela jsem se k němu dostat blíž. „Když jsem věděla, co jsem věděla, strašně moc jsem se snažila se od tebe držet dál, Huntere. Přísahám, že jo, ale měla jsem tě ráda až moc. A pak, když jsem měla šanci tě poznat víc a víc, tím víc jsem se do tebe zamilovávala.“

„Ty ho miluješ?“

Otočila jsem se k Masonovi a přitakala jsem. „Ano, Masone. Miluju tvého syna. Neplánovala jsem to. Přísahám.“

Hunter tam stál bez pohnutí, oči zavřené. Bolelo ho to. Viděla jsem to. Chtěla jsem ho té bolesti zbavit, ale netušila jsem, jestli by mě nechal. Udělala jsem jeho směrem pár kroků a zvedla jsem ruku, abych se ho dotkla. „Huntere, já…“

Odtáhl se ode mě. „Vypadni ode mě, AJ. Nedotýkej se mě.“ Podíval se mi přímo do očí. „Už nikdy se mě do prdele nedotýkej.“ Přešel ke dveřím. „Skončili jsme.“

Dala jsem si ruku na hruď. Vypadalo to, že mě opustil veškerý dech. Z očí mi tekly slzy proudem. Podívala jsem se na Masonův zkroušený obličej. „Jak se to mohlo stát?“

Mason užuž otevíral pusu, ale pak ji zase zavřel. K čemu by bylo něco říkat? K čemu bude to, co se odteď uděje?

Věděla jsem, že musím jednat rychle, takže jsem bez dalšího slova uháněla ke dveřím do svého pokoje. Popadla jsem kufr, který mi Hunter koupil, a začala jsem si balit tolik věcí, kolik jsem jen mohla. V žádném případě tu po tomhle odhalení nebudu moct dál žít. Už tu nebudu vítaná.

Když jsem byla hotová, sklesle jsem otevřela dveře a vešla jsem do chodby. Všude panovalo tajemné ticho, takže jsem sešla schody a potichoučku jsem otevřela dveře. Venku jsem si zavolala taxíka a nadiktovala jsem řidiči Christianovu adresu. Celou dobu, co jsem tu řádila, jsem věděla, že můj příděl štěstí brzy nabyde svého konce. Věděla jsem, že jsem zklamala a taky jsem věděla, že jsem ztratila tu jedinou pravou osobu, která pro mě znamenala úplně všechno, svého nejlepšího přítele.