ASTC - 21. kapitola

Překlad: Míša

Proč se mi zdá, že slovní spojení ‚dalšího rána se…‘ nevěstí nic dobrého? Neměla jsem k té otázce žádný důvod, ale tohoto pošmourného rána se mi zdá, jakoby tomohlo mít tisíce různých významů.

Co se mě týče, já ho strávila zachumlaná v Hunterově náručí. Posledních patnáct minut, co jsem vzhůru, jsem tak ležela a nemohla se donutit vylézt z postele. Na to to bylo až moc pohodlný. Aspoň to jsem si nalhávala. Ale ten pravý důvod, proč tu pořád ještě ležím? Nechtěla jsem, aby to skončilo. Nechtěla jsem, aby mezi námi potom panovala taková ta trapná atmosféra z toho, že jsme konečně překročili hranici, kterou jsme v první řadě vůbec překročitneměli. Po té nejintenzivnější a nejuspokojivější noci plné sexu, která mimochodem byla ta úplně nejlepší, jakou jsem zažila, jsem byla zachumlaná v kokonu sladké a ignorantské blaženosti. V noci jsme přestali jen proto, že Hunterovi došly kondomy. Hádám, že další balení, které si koupí, bude pro jeho další úlovek. Vůbec nevím proč tak bolelo na to myslet, ale v srdci mě to skličovalo.

S touhle poslední myšlenkou jsem si řekla, že to bude teď anebo nikdy. Dnešek je Dnem D a s Hunterem jsme se na něj oba potřebovali připravit.

Ale jen co jsem udělala krok pryč, Hunter mě popadl za zápěstí. „Kam si myslíš, že jdeš?“

Otočila jsem se na něj a zjistila, že má pořád zavřené oči. Ležel na břiše, hlavu otočenou směrem ke mně a vlasy měl ze spánku jak vrabčí hnízdo. Můj ty Bože, takhle brzy zrána vypadal neuvěřitelně sexy.

„Už je ráno, Huntere. Musíme se připravit ten velkej den.“ Dala jsem ruku do vzduchu, v žertovném zasalutování. Těšila jsem se na dnešek asi tak, jako se zebra těší na to, že zkříží cestulvovi.

„Ještě ne,“ přitáhl si mě k sobě a já vykřikla, když jsem padala zády dolů. „Uvědomuješ si, jak jsem pro tebe takhle zrána zatraceně trvrdej?“

Hodila jsem oči v sloup. „Co to je s vámamužskejma a vaší ranní slávou?“

„Bolí to, bejby. Zařiď, ať je mi líp.“

Zasmála jsem se. „Huntere, nesníš? Pořád máš zavřený oči.“

Zasténal. „Nechci vstávat. Chci s tebou celej den zůstat v posteli.“ Objal mě a přišpendlil mě tak k sobě. Ucítila jsem, že říkal pravdu a hned jsem pro něj byla připravená, kdyby to chtěl posunout trochu dál.

Ale pak jsem si vzpomněla. „Huntere, už nemáme ani jeden kondom, pamatuješ?“

Zase zasténal. „Jsem čistej, zlatíčko. Můžu ti to dokázat.“

Povzdychla jsem si, a když jsem mu neodpověděla, otevřel jedno oko. „Co je?“

Teď jsem to byla já, kdo si znovu povzdychnul. „Huntere, vím, že to bude znít šíleně, ale dělat to bez kondomu se mi zdá být hrozně důvěrný. Myslela jsem, že bych to tak udělala jedině tehdy, pokud budu v dlouhodobým vztahu. A nic mezi námi nebude dlouhodobý, nebo snad jo?“ Netuším, proč jsem tu větu zakončila otazníkem. Osud pro nás neměl nachystanou budoucnost a já se s tím budu muset smířit.

Hunter mě chvíli pozoroval.  Vypadalo to, že se úporně snaží přijít s nějakou odpovědí. Když mu to ale už trvalo moc dlouho, pokusila jsem se ho zachránit.

„Podívej, musíme se přichystat.“ Podívala jsem se na hodiny. „Máme asi dvě hodiny, abysme se osprchovali, oblíkli a připravili na příchod zaměstnanců cateringu.“

Odtáhla jsem se od něho a tentokrát mě nechal. Hunter za mnou vypustil z pusy vzdech, ale jestli lítostivý nebo frustrovaný, to jsem říct nemohla. A ani jsem to nechtěla zjistit. Místo toho jsem si šla dát teplou sprchu. Vlezla jsem dovnitř a chvíli jsem si nechala stékat vlažnou vodu po těle. Venku už bylo vedro, a to bylo teprve 8.00.

Stála jsem tam tak a nechávala dopadatmia vodu na vlasy, nechala jsem slzy, aby mi stékaly po tvářích. Připadala jsem si jako blázen, že brečím, ale prostě jsem ty slzy nemohla udržet.

Když jsem vylezla ze sprchy ven, vysmrkala jsem se a v zrcadle jsem zkoumala svoje opuchlé oči. Opravdu budu potřebovat make-up, a to rychle. Nechtěla jsem, aby mě Hunter viděl v takovém stavu.

Pročísla jsem si vlasy hřebenem, vyčistila si zuby a pak jsem šla pracovat na make-upu. Když jsem si ho nanášela, uslyšela jsem, že se vedle Hunter taky sprchuje.

Zpátky k normálu.

Během těch pár hodin, co uběhlo, byla nálada kolem zasmušilá a přesto protkaná nádechem oslavy, jen co byly všechny květiny, balónky a stuhy na svých místech.

Krátce nato přijel Mason, vypadal docela dobře naladěný po tom, co strávil celou noc ve městě.

„Ayden, opravdu ti to sluší. Vidím, že všechno se zdá být v nejlepším pořádku?“

Přikývla jsem. „Ano, to je a děkuju.“ Shlédla jsem, abych se podívala na šifonové šaty barvy šeříku, které jsem měla na sobě. Byly dlouhé, splývavé a vypadaly vážně elegantně. „Doufám, že jsou na svatbu vhodný?“ zachichotala jsem se.

„Ale jistěže ano. Víc než vhodný. Jak ses včera večer měla, dobře, doufám?“

Kvůli tomu, co jsme včera večer s Hunterem dělali, mě najednou píchlo v břiše. „Ano, dobře, děkuju. S Hunterem jsme si objednali donášku číny a pak jsme lenošili na pohovce.“ Byla to prachsprostá lež a věděla jsem to!

Mason jen přitakal, úplně nevědomý toho, co se kolem něj dělo. Zato ze mě se stával paranoidní blázen. „Nu, potřebuju si zavolat. Hned se vrátím a pak si možná můžeme popovídat?“

Zamračila jsem se, v žaludku jsem zase pocítila paranoiu. „Jasně, Masone.“

Přikývl a odešel. V té chvilce mi pípnul mobil.

Vyjebávač: Vypadáš ohromně.

Usmála jsem se jako idiot a pak vzhlédla a našla Huntera, jak na mě z balkónu zírá. Povzdychla jsem si. Sám vypadal fakt úžasně. Měl na sobě oblek, a jak mu slušel! Až mě to na chvíli donutilo si přát, aby se žádná svatba nekonala, a tudíž bychom se s Hunterem chystali někam jít. Bylo by pěkný, mít pro jednou pořádné rande.

Já: Sám nevypadáš špatně.

Viděla jsem, jak se podíval na mobil. Usmál se a začal odepisovat.

Vyjebávač: Myslím, že se budu muset stavit v lékárně. Později spolu budeme sami, pamatuj… a to po další tři týdny.

Hlava mi vystřelila nahoru, abych se na něj podívala. Co to jako naznačoval? Abychom bez závazků prostě pokračovali v našem sexuálním vztahu? Byla jsem rozpolcená. Ačkoliv to znělo tak strašně lákavě, věděla jsem, že věci mezi námi byli víc než jen na fyzické úrovni. No, alespoň na mé straně. Netušila jsem, co jsem to cítila, ale cítila jsem, že aspoň pro mě to spojení mezi námi bylo něco víc než jen dobrá šukačka.

Já: Nevím, Huntere.

Vyjebávač:Přestaň myslet, AJ. Vím, že rozhodně nebudu schopný s tebou po tři týdny žít pod jednou střechou a ani se tě nedotknout. Taky vím, že až se tě dotknu, tak taky budu chtít, aby to zašlo dál. Nemůžu na tebe přestat myslet.

V břiše jsem zase ucítila motýlky. Potřebovala jsem přemýšlet, dýchat.

Aniž bych se znovu podívala nahoru, šla jsem na přední dvorek. Vyjebávač: Okolo domu se potloukalo až moc lidí, začínala jsem se tam cítit klaustrofobicky.

Šla jsem k hlavní bráně. Cítila jsem se tam bezpečněji, všemu z cesty.

Vyjebávač:Pročs utekla?

Já: Potřebovala jsem pauzu.

Vyjebávač:Ode mě?

Já: Ne, od tebe nikdy. Nevím, co si mám myslet. Prostě jsem strašně zmatená.

Vyjebávač:Chci tě, AJ. Tak je to jednoduchý. Chceš mě i ty?

Já: Myslím, že odpověď na tuhle otázku znáš sám.

Vyjebávač:Tak proč s tím bojovat?

„Je všechno v pořádku?“

Leknutím jsem nadskočila deset metrů do vzduchu a upustila přitom mobil na zem. Ohnula jsem se spolu s Masonem, ale mobil mi podal on. Krátce se podíval na obrazovku a zamračil se.

„Vyjebávač?“ usmál se na mě, ale srdce mi tlouklo jako splašené.

Nesměle jsem se usmála nazpátek. „Jo, je to jako přezdívka,“ zasmála jsem se nervózně.

„Ať už je to kdokoliv, máš ho ráda?“¨

Sakra, kdyby tak tušil…

„V tuhle chvíli je moc brzo něco říct,“ nervózně jsem přešlápla z jedné nohy na druhou.

Mason přikývnul. „Dobře. Pokud to teda mezi vámi bude vážné, klidně ho k nám pozvi na večeři, jo?“

Nad tím obrázkem jsem se téměř udusila. „Ehm, dobře.“

„Ale zpátky k tomu, proč tu jsem. Chtěl jsem ti říct, že tvůj strýc se obřadu nezúčastní.“

Obočí mi vyjelo až nad hlavu. „Ach?“

Mason přitakal. „Ano, před pár týdny jsem s ním mluvil o jeho chování na tom večírku.“ Povzdychl si. „Hele poslouchej, nic mi do toho není, ale to, jak se k tobě choval je nepřijatelné. To jsem mu řekl opravdu dost jasně.“

Začala jsem trochu vyšilovat. „Mluvil jsi o tom s mojí matkou?“

Zavrtěl hlavou. „Nechtěl jsem tě nijak ztrapnit nebo rozrušovat tvojí matku. Jen jsem mu poradil, aby tiše odjel a vymyslel si pro tvoji mámunějakou výmluvu, proč dnes nebude moct přijít. V tomhle domě už není vítaný.“

Úlevně jsem si vydechla. „Děkuju.“

„Mělas nějaký další problémy s Robertem?“

Zavrtěla jsem hlavou. „Překvapivě ne. Možná na mě zapomněl. No, aspoň v to doufám.“

Mason se usmál. „Možná.“

Přišel ke mně blíž. Bylo mi jasné, že mi chce říct ještě něco. A z toho, jak nesvůj vypadal, jsem usoudila, že nepůjde o nic příjemného.

Poškrábal se na hlavě. „Jaké máš z dneška pocity?“

Zamračila jsem se. „Co tím myslíš?“

Ještě pořád vypadal nesvůj. „No, s tím, že si budu brát tvoji mámu a s tím, co se mezi náma dvěma stalo.“

Než jsem se usmála, měla jsem rty ve tvaru písmene O. „S tím se netrap, Masone. Stalo se to před rokem, a v tý době jste se ani neznali.“

Přikývl. „Jo, já vím. Ale z nějakého důvodu je to tím jenom ještě divnější – to, jak jsi v tý době ještě byla panna a tak. V tý době jsem si neuvědomil–“

Přerušila jsem ho. „Masone, prosím, už to nevytahuj. Jak už jsem ti řekla ve střešním bytě, co se stalo, se stalo a už to nezměníme. Chci jít dál a jsem si jistá, že ty taky. Dneska se ženíš, Masone. Na to by ses měl soustředit; já jsem s tím v pohodě. Věř mi. Jenom po mě nechtěj, abych ti říkala ‚tati.‘. To už by bylo trochu zvrácený.“

Mason se začal smát, ale pak sebou cuknul. „Jo, to máš pravdu. To po tobě fakt chtít nebudu.“

Přitakala jsem. „Skvěle. Takže mezi náma všechno v pohodě?“¨

Přitakal. „Jo, všechno v pohodě. Bude ti vadit, když se na to obejmeme? V tu chvíli zapomeneme, co se stalo a už to nikdy znovu nevytáhneme.“

Přešla jsem k němu a nastavila náruč. „Platí.“

Rychle jsme se objali a pak se odtáhli. „No, asi bych se měl jít oblíct. Máme jen hodinu, než dorazí první hosté.“ Začal vypadat nervózně.

Usmála jsem se. „Zhluboka se nadechni a bude to v pohodě.“ Poslechl mě a zhluboka se nadechl, načež se zasmál a všiml si náramku, který jsem měla na zápěstí.

„Ten je novej, ne?“

Trošku jsem se začervenala. „Jo, je to brzkej dárek k narozeninám. Ten den vlastně nikdy neslavím.“

Mason se na mě smutně usál. „Rozumím.“ Strčil si ruce do kapes a odkašlal si. „No tak se uvidíme později. Díky moc, že jsi pomáhala všechno připravit.“

Usmála jsem se a pozorovala ho se vzdalovat. „Není zač, Masone.“

Vyjebávač:Co to mělo být?

Vzhlédla jsem od mobilu a uviděla Huntera stát u vstupních dveří.

Já: Tvůj otec se chtěl ujistit, že nemám problém s tím, že si bude brát moji matku.

Vyjebávač:Na to je trošku pozdě!

Já: Sklapni, Huntere. Tvůj otec byl jen zdvořilý. Vlastně by ses od něj věc dvě mohl naučit. :P

Vyjebávač:Neřekl bych, že něco z toho, co jsme včera dělali, bylo gentlemanské.

Zachichotala jsem se a šla zpátky k domu. Když jsem došla ke dveřím, Hunter si mě rychle prohlédl od hlavy až k patě. Přimělo mě to se trošičku zatřást.

„Kurva, to stačí. Vyřiď tátovi, že budu za deset minut zpátky.“

Než jsem se ho mohla zeptat, co se děje, už kolem mě proběhl, vlezl do auta, nastartoval a vyjel z pozemku; a to všechno během půl minuty.

Trvalo mi pět sekund, než jsem si uvědomila, co to všechno mělo znamenat a další vteřinu, než jsem začala vlhnout. Přidejme si k tomu, že jsem na sobě zase neměla kalhotky. Říkejme tomu, že jsem podvědomě optimista; prostě to vypadalo, že kdykoliv jsem byla kolem Huntera, chtěla jsem být nahá.

Když jsem si uspořádala myšlenky, vešla jsem zpátky dovnitř a našla Masona, jak kouká z okna. „Kam Hunter v takovým spěchuodjel?“

Pokrčila jsem rameny. „Jen řekl, ať ti vyřídím, že bude za deset minut zpátky.“ Když přikývnul, brala jsem to jako znamení, že se můžu zeptat, na co jsem chtěla. „Ehm, Masone?“

„Ano?“

Ztěžka jsem vydechla. „Vyzní to trochu blbě, ale podepsali jste s mámou předmanželskou smlouvu?“

Divně se na mě podíval. „Proč se ptáš? Bojíš se, že tvoji matku oberu o peníze?“ začal se smát, tak jsem ho napodobila.

„Ne, proto se neptám. Oba jste bohatí. Jen jsem se chtěla ujistit, že oba chráníte svoje zájmy.“

Na chvíli mě beze slova pozoroval. Na chvíli jsem si myslela, že už jsem opravdu překročila hranici a naštvala jsem ho. Ale pak se na mě usmál. „Ano, oba chráníme svoje zájmy. Je mi jasný, že to není moc romantický, ale v téhle době to člověk prostě udělat musí, co?“

Kousla jsem se do rtu a přikývla. „Ano,“ usmála jsem v pokusu vylepšit náladu kolem nás.

Mason jen kývnul a to byl konec konverzace. Vrátila jsem se k předstírání štěstí a radosti – na pusu jsem si nalepila obrovský falešný úsměv pro moji stejně falešnou matku – a toho, že jsme jedna velká, šťastná rodinka.