ABK - 5. kapitola

Překlad: Simča

"Myslím, že mám patent na být hodný a milý a pak temný a zlý."

~ Ryan Murphy

MELODY

K čertu s ním. To byla jediná myšlenka, která se opakovala znovu a znovu v mé mysli, když jsem se na sebe dívala v zrcadle. Po celé mé kůži byly červené značky, které byly ponechány z jeho bičíku. Můj hrudník byl pokryt tolika purpurově červenými modřinami, že to vypadalo, že jsem se milovala se zasraným upírem - a nebyly jen tam:byly modřiny na mých rukou, krku… kurva.

"Pokud si nevybereš něco na sebe,přijdeme pozdě na mši." Měl zasranoudrzost mi tohle říct. Opíral se o rám dveří mého šatníku, usmíval se jako ďábel a byl oblečený v námořnicky modrém obleku a jeho červená kravata byla ještě rozvázaná kolem jeho krku.

"Řekni mi, Liame, co bych si měla oblíknout, když vypadám jako bych byla-"

"Šukána, dokud nevyšlo slunce?" Přerušil mě, očimahrdě přejížděl přes jeho dílo.

"Liame! Je březen! Nemůžu jít do kostela s rolákem, který by zakryl tuhle sračku! "Vyštěkla jsem.

"Potom to nezakrývej."

K čertu s ním.

Zhluboka jsem se nadechla a bojovala s nutkáním ho praštit.Místo toho jsem popadla krémovou halenku s dlouhým rukávem, šátek, a modrou skládací sukni.

Cítila jsem na sobě jeho oči, jak jsem se oblékala a snažila se co nejlépe ho ignorovat, ale protože nemohlVydržet ani hodinu, aniž by se mě snažil pokoušet, přišel přímo za mně a vytáhl šátek z méhokrku.

"Řekl jsem, aby ses nezakrývala."

"Někoho asi baví až příliš mi poroučet."

Neodpověděl, jen mě políbil na hlavu. Jeho oči se setkaly s mými v zrcadle, když jsem se na vteřinu uvolnila do jeho hrudi a zhluboka se nadechla, nežjsem se sehnula pro své podpatky -

"MAMINKO!!"

Po zádech mi přešel mráz, když jsem upustila podpatky z rukou a odtlačila ze mě Liama. Běžela jsem, moje srdce bušilo v mé hrudi, když jsem prudce otevřela dveře do jejich pokoje.

"Wyatte?" Zavolala jsem, jen abych ho našla stát před Donou. Schovávala se za ním, její hnědé vlasy zakrývaly její tvář, jakse Wyatt mračil na služebnou před sebou.

"Ona ublížila Doně!" Zařval, nikdy se neodvrátil od ženy zamrzlé v čiré hrůze. Podívalase na mě vykulenýma očima.

Cítila jsem Liama spěchat kolem mě. Pohnul se k Doně a jemně odtáhl její vlasy dozadu. Její obličej byl nateklý a její zelené oči potlačovaly slzy, ale nejhorší byla bolestivě červená popálenina na horní části ucha. Zírala jsem v šoku, když sebou trhla bolestí. Můj šok se obrátil ve vztek.

"Ublížila jsi mé dceři?" Podívala jsem se zpátky k ženě, která vypadala ne starší než já, její hnědévlasy měla stažené do drdolu na temeni hlavy.

"Madam, byla to chyba. Snažila jsem se jí natočit vlasy a slečna nepřestala -"

"Lhářko!" Vyštěkl Wyatt rozzlobeně. "Pořád se na nás zlobí a my nikdy nic neuděláme. Ublížila Doně schválně! "

Opakovaně vrtěla hlavou, když jsem přešla k ní. "Madam, já přísahám-"

Popadla jsem ji za hubený krk, hodila ji proti zdi a ona rukama chňapla po mém zápěstí. Opakovaně jsem házela jejím tělem do zdi s takovou silou, že obrázkyspadly a roztříštilyse na zemi. Její hlava se pokaždé uhodila, zanechávajíc krvavou skvrnu na tapetě, jak se její oči obracely zpětdo její lebky. "Moje dcera pláče. Její ucho je popálené a můj syn je rozrušený, a ty máš tu drzost mi říct, že to byla chyba? Že je to jejich vina?"

"Madam… prosím…"

"Nikdo neubližuje mým dětem. ZASRANĚ. NIKDO! Musela jsi ztratit svou zatracenou mysl, ale neboj, pomůžu ti ji najít…"

Liam, který nyní držel Donu v náručí s tváří vyhýbající se jakéhokoliv citu, otevřel pro mě dveře, když jsem vyhodila její zadek z pokoje.

"FEDELE!" Zařvala jsem, protože jsem věděla, že bude někde za rohem. Okamžitě se objevil, oblečený v černém, s dalšími dvěma strážci za ním. Jeho oči se podívalyna vzlykající ženu u mých nohou, pak ke mně.

"Mám ji odstranit, šéfe?" Zeptal se, už po ní šahajíc.

"Madam, prosím! Byla to nehoda. Přísahám! Madam! "

"Neodstraňuj ji, ale udělej z ní příklad pro každého, kdo ubližuje mým dětem." Moje ruce se třásly vzteky; Chtěla jsem z ní vydusit život. "HNED! Dostaň ji ode mě pryč!"

Kývl na jednoho z mužů za ním, a oni ji uchopili rukama,než ji tahaly chodbou. Ona kopala a křičela.

Dýchej.

Dýchej.

"Fedele, přines mi lékárničku," řekl Liam a jeho hlas byl stále přísný a neochvějný. Posunul Donu v pažích a šel s ní do ložnice.

Wyatt zatahal za mou sukni. Sehnula jsem se azvedla ho stejně, a on mě objal kolem krku.

"Lhala. Byla zlá."Zamračil se a to mi zlomilo srdce.

"Vím. Věřím ti, miláčku. Jsem na tebe hrdá. Vždy chraň své sourozence, ano?" Zašeptala jsem a pohladila ho po vlasech. Byly tmavší než Ethana, více černé, ale na slunci, byly vidět hnědé odstíny.

"Ano, mami," zamumlal a snažil se vykroutit z mé náručí, když viděl Ethana přijít do místnosti.

Evelyn byla vedle něj, oblečená do tmavě zelených koktejlových šatů. Podívala se na mě a pak zpátky na Donu, vykulenýma očima a zmatená.

"Co se do pekla stalo?"

"Melina ublížila Doně," řekl jí Wyatt, a kdybych nebyla tak rozrušená, rozesmála bych se. Zněl stejně jako městský vyvolávač; vždy se ujišťoval, že celý dům všechno věděl a nezastavil se, dokud všichni nebyli stejně vzteklí jako on.

"Il mio Preziosa Agnello," řekla jsem jí a sedla sivedle ní na postel. Vzala jsem ji za ruce a políbila je.

"Maminko." Našpulila rty a já ji zvedla do klína a položila hlavu na mou hruď. "Stýská se mi po staré paní Hildě."

"Mně taky," zašeptala jsem, když Liam vzala lékárničku od Fedela. Stará paní Hilda byla služebná, která měla na starosti péči o Ethana, Wyattaa Donu od chvíle, kdy se narodili. Evelyn byla vždy k dispozici, aby pomohla, ale ani Liam a já jsme nechtěli, aby se kvůli nim stresovala. Já zřídka - dobře, nikdy - se nestarala o nikoho mimo rodinu, ale opravdu mi chyběla poté, co zemřela před několika měsíci. Dona a Wyatt to bralinejhůře.

"Au!" Vykřikla Dona, mačkajíc mě.

"Omlouvám se, princezno, ale musím." Liam se mračil. Třel mastičku na jejím uchu, zatímco jsem drželajejí vlasy dozadu.

Potom vzal malý kousek gázy a zabalil ji kolem jejího ucha, jak nejlépe uměl. "Tak, hotovo."

"Nesmíš na to sahat." Zastavila jsem její ruku. "A teď pojďme upravit tvé vlásky."

"Žádné kudrlinky!" Dožadovala se, znovu na pokraji slz. Liam sevřel pěsti, jeho čelist se zaťala při pohledu na ní.

"Žádné kudrlinky, slibuju. Pojď, Nana ti udělá nejkrásnější keltský cop." Evelyn natáhla ruku. Skočila dolů, popadla ji za paži a přešly k prádelníku. S Ethanem a Wyattem vedle ní, sebrzy všichni začali během několika sekund chichotat.

"Dýchej. Je v pořádku,"zašeptala jsem Liamovi, dávajíc mu ruku na hruď.

"Už nikdy nechci vidět tu ženu ve svém domě, Mel. Nezajímá mě, jak se to stane. Chci ji pryč. "

"Pak půjde."

Přikývl, přešel k Doně. Stál hned za našimi syny, všichni měli jejich pozornost zaměřenou na jejich

princezně. Chvíli jsem je sledovala, jak se všichni snažili ji rozesmát, než jsem vyšla z pokoje a zavřela velké dřevěné dveře za mnou. Fedel čekal.

"Pro tuto chvíli je zavřená, šéfe, přejete si ji potrestat hned?"

"To může počkat až po mši. Auta?"

"Všechna jsou venku. Zbytek děti jí snídani."

Než jsem mohla promluvit, slyšela jsem smích přicházet zpoza dveří. Překřížila jsem si ruce a cítila jsem úlevu, když jsem věděla, že byla v pořádku, ale nemohla jsem se zbavit své úzkosti.

"Pamatuješ si, že bys tohle někdy slyšel, když jsem byla mladší?" Kývla jsem ke dveřím za mnou.

"Šéfe?"

"Smích," odpověděla jsem. "Pamatuješ si vůbec smích v mém domě, když jsem byla mladší?"

Zavrtěl hlavou. "Ne, nevěřím, že bych ho někdy slyšel."

"Smích je dobrá věc, ne? Má dcera je více milována než jsem kdy byla já, a to je dobrávěc… ale je měkká, Fedele. Vadí mi to, protože v zadní části mé mysli vím, že nemůže zůstatnevinná po zbytek svého života. Nemůže stát za svým otcem a bratry navždy. Nechci, aby byla dívkou v nesnázích. Pořeže si ruku nebo se spálí a celý svět se zastaví v tomto domě. Nemůžeto takhle vždy být, ale nevím, jak z ní udělat bojovnici, aniž by si nejprve zlomila ruce."

"Je ještě mladá, šéfe."

"Přesně tak… všechno co se teď děje, jí rozrušuje." Svírajíc si kořen mého nosu – zvyk, který jsem pochytila od Liama– jsem se snažila dostat obraz mě jako dítěte, které prosilo mého otce, aby mi dal pauzunebo volajíc o pomoc a nikdy ji nezískat, z mé mysli. Můj otec mě protáhl peklem a já jsem ho za to nenáviděladlouhou dobu, ale teď jako dospělá a rodič, jsem to chápala jasněji než kdy předtím.

Pokud jsem se nepostarala sama o sebe, nikdo tak neudělal. Jak moc ho bolelo mě zformovat do bojovníka?

"Šéfe?"

"Bude mě nenávidět." Nadechla jsem se a postavila se rovně. "Ale nemůžu… nenechám ji být slabou."

"Dospěje k tomu, aby vám poděkovala, stejně jako vy s Orlandem."

Nebyla jediná osoba, o kterou jsem se obávala. Liam bude –

Dveře za mnou se otevřely a Dona ke mně vyběhla.Otočila se, takže jsem mohla vidět složitý uzel v jejíchvlasech. "Maminko! Mami, podívej, co Nana udělala!"

"No není Nana talentovaná. Tvoje vlasy jsou krásné srdíčko, ale pojď, musíme jít. Jstevšichni připraveni? "

"Jo mami, ale nemáš boty." Ethan ukázala na moje nohy.

Podívala jsem se dolů, zírala na své nalakované prsty.

"Maminka přiběhla, aby viděla, co se stalo a zapomnělase doobléknout." Liam zvedl Donu nahoru, naklonil se a políbil stranu mé hlavy. "Pojďme se najíst a nechejme ji se doobléknout."

"Chci vafle!" Wyatt se zašklebil, již běžíc chodbou.

"Strýček Neal všechno znovu sní!" Zpanikařil Ethan, běžíc za ním.

"Počkejte na mě!" Zařvala Dona, kroutíc ze z Liamova náručí a běžela stejně.

"Co je to s jejích posedlostí na vafle? Dokonce, i když jsi byla těhotná,jsi je jedla snad tuny."Liam se snažil nesmát, ale viděla jsem zvedat koutky jeho úst.

"Ty máš co říkat. Jedla jsem tolik želé během těhotenství s tebou, že tvůj otec málem koupil akcie té společnosti."Evelyn se usmála; nezáleželo na rozhovoru, vždy se jí podařilo přivést Sedrica do rozhovoru. Stále nosila její prsten, a já jsem si nemyslela, že by se ho někdy zbavila; dělala vše proto, abychom se cítili, jako kdyby nás nikdy neopustil. Byla jsem vděčná, protože to drželo Liama při zemi, ale co bylo nejdůležitější, sebevědomého. Věděla jsem, že s ní večeřel každou neděli večer, jen aby slyšel její myšlenky. Evelyn pro něj nyní znamenala víc, než kdy předtím a myslela jsem si, že jí to dávalo sílu, aby se dokonce usmívala, i když jsem věděla, že bylavevnitř zlomená. Žádné množství vnoučat nebo pozornosti od její rodiny to nemůže nikdy napravit.

"Mel? Jsi v pořádku drahá?"Položila mi ruku na rameno. "Osobně se podívám po nové chůvě pro děti."

"Děkuji, Evelyn, promiňte," odpověděla jsem. Liam se na mě podíval, ale já přikývla,aby následoval

naše děti a pak se vrátila do naší ložnice.

V mém šatníku, jsem uviděla zapomenutý pár snědých Gucci podpatků na zemi. Popadla jsem je a posadila se na gauč a opřela se do polštářů.

Milovala jsem svou rodinu. Liama. Moje děti. Evelyn. Každého. Ale neděle byly ještě stále pro mě nejtěžší, bublina radosti, která byla součástí mě, mě nutilapokaždé koulet očima. Co bylo se mnou špatně, že jsem se nemohla přizpůsobit? Dokonce i po všech těch letech, bylo to jako bych se dívala na Brady Bunch; bylo to příliš mnoho cukru a sladkostí. Dělalo se mi z toho zle.

"Melody, to jsem já." Mina zaklepala na dveře od šatny.

"Pojď dál," řekla jsem, rozepínajíc popruhy na mých botách.

"Máme malý problém." Přitančila oblečená v šatech s tříčtvrtečním rukávem a motýlímvzorem.

"Definuj malý." Vstala jsem a natáhla se pro mé šperky.

Natáhla ke mě telefon a tam byla fotka Liama a mě na střeše apartmá v Emperor Hotelu. Ta fotka jasně ukazovala, jak mě svíral za prsa a zadek… pevně.

Titulek říkal, "Guvernérka: hrátky před prací."

"Mohli udělat mnohem lepší práci s titulem," řekla jsem a nasadila si náušnice. "Proč je to problém? Nazvou mě děvkou, protože líbám mého manžela? "

"Už jsem ti řekla, že image je důležitá, Melody. Jsme několik měsíců od vyhlášení tvého ucházeníse o prezidentství; nesmíme dopustit, aby se tyhle fotky staly tématem debaty. Víš, že reportéři budou u

kostela a budou na tebe házet otázky."

"Neuctiví nevděčníci," zamumlala jsem. "To je ale sotva problém. Když na mě kvůli tomu zaútočí,prostě řeknu, že nevidím důvod, proč by nějaký mužnemělvyjadřovat svůj sexuální život."

"Za normálních okolností by to fungovalo, ale včera v noci došlo ke střelbě v Bella Vista. Černý chlapec byl zastřelen členy gangu, když použil své tělo jako štít, aby chránil své dvě malé sestry. Dnes ráno policisté stále nemají žádné stopy. Zaútočí na tebe nejen s večírkem pro policii, ale že máš i čas, dělat "hrátky" se svým manželem, zatímco násilí se znovu zvedá."

"Vyčistila jsem Southbend a teď zasraná Bella Vista chce vybuchnout," zamumlala jsem si pro sebe. "Mluvila jsi s Fedelem?"

"Poslala jsem mu informace, ale nepřekračuju tuhle hranici Melody. Mým úkolem je tě držet od bahna, aby ses do něj nedostala."

Uchechtla jsem se na to. "Mino, narodila jsem se v blátě, vyrostla v blátě, a provdala se do bláta. Všechno. Co. Znám. Je. Bláto. Můžeš mě oblékat jako světici, ale na konci jsem vždy jen hříšnice. Myslela jsem, že to víš."

"Myslela jsem, že bys to alespoň mohla předstírat," odsekla.

"Slyšela jsem, že Bella Vista má nový gang. Nebyla jsem si jistá, ale zřejmě je to pravda. Jako guvernérka myslím, že bych je měla přivítat, co myslíš? "

"Melody…"

Ignorujíc jí, jsem ji poklepala po rameni na cestě ven. Byla jsem nadšená… nebylo nic jako dobrý, starý Chicago vítej,dostaneš chuť cukru z mých úst.

LIAM

Někdo se chystal zemřít, nebo už umíral; Mohl jsem to říct v okamžiku, kdy jsme se dostali do kostela. Byla podivně klidná a usmívala se trochu moc na fotoaparáty, ale nejděsivější byl fakt, že onazpívala. Moje žena zpívala v kostele. Naposled, co zpívala v kostele, bylo, když jsme sevzali aona zbila moji ex, Natashu, na toaletách.

Třešničkou na dortu bylo, když jsme šli do jídelny, jak jsme vždycky chodili po mši. Postavili jsmeOrlando-Sedric, známé jednoduše jako OS městské centrum, pouze jeden blokod kostela s cílem poskytnout pro komunitu jídlo. Byl to také způsob, jak dát Iry a Italy klidně dohromady,ačkoliv centrum bylo otevřeno pro každého. Melody osobně rozdávala vodu, zatímco Dona byla jejím stínem a každému podávala ubrousky. Úsměv přilepený na její tváři nevypadal falešně jako obvykle,ale taky nebyl skutečný. Byla na autopilota, znovu. Buď někdo byl mrtvý, nebo někdo umíral.

"Čokoládový." Malá blonďatá dívka zírala. Byla uchvácena dorty před ní, a než jsemmohl pro nějsáhnout, její oči se přesunuly na jiný. "Nebo možná citronový? Ne, smetanový… je toho tak moc!"

"Jsi opravdu vybíravá." Ethan udělal na ni obličej vedle mě.

Vzhlédla, nakonec si nás všimla za pultem. Když její modré oči padly na Ethana, vyplázla na něj jazyk.

"Možná že ty nejsi dost vybíravý, prcku."

Snažil jsem se co nejlépe nesmát. Kousl jsem se do tváře, když jsem uviděl výraz na Ethanovi tváři. Očividně byl zvyklý, že každý se k němu choval uctivě.

"Nejsem prcek!" Vyštěkl na ni.

"Pro mě jsi." Vztyčila hlavu. "Takže radši bych byla vybíravá než Prcek."

No, synku? Jaký je tvůj úder? Čekal jsem, díval se mezi ně. Ethan tam jen stál a nevěděl,co na to říct, a tak opět ona na něj vyplázla jazyk a zaměřila se na mě s úsměvem od ucha k uchu.

"Mohla bych dostat krémový?"

"Díky tý šlehačce budeš tlustá," Ethan vykřikl tak hlasitě, že dokonce Coraline, která stála u vzdáleného koncepultu, otočila hlavu směrem k němu.

"No a co?" Řekla mu, ruku natáhla pro dort.

"Co?" Otázal se zmateně.

"Co když ztloustnu? Mám dort."Pokrčila rameny a spokojeně odešla.

Nakonec jsem se úplně zasmál; Nemohl jsem si pomoct. Nejen, že se zdála být na sebe tak hrdá, ale Ethan byl tak důkladně zmatený a rozrušený, až jeho uši rudly.

"Je to podivínka!" Zařval na mě.

"Ale ona je podivínka s dortem…" Wyatt konečně promluvil a já umíral v tomto bodě. Pane Bože.

Ethan se zamračil na svého bratra, ale Wyattovi to bylo jedno, stoupl si na špičky nohoua podal další osoběkousek.

Po zbytek odpoledne, se Ethan dusil v zuřivosti. Jednou za čas se podíval svým naštvaným pohledem na dívku, která seděla se svou rodinou u oken.

"Co bylo tak k smíchu?" Přišla k nám Mel, když jsem si sundával rukavice.

"Ethan prohrál boj s dívkou kolem dortu." Wyatt ho v mžiku zradil, na což Ethan vzal jednu z utěrek a hodil ji přímo na jeho hlavu. "Co? Je to pravda!"

"Která dívka?" Dona se zamračila, vykukovala zpoza rohu stolu.

Ethan ji ignoroval. "Jsi žvanil!Já mámě o tobě všechno neříkám!"

"Nemám žádná tajemství," řekl pyšně.

Ethanovo obočí se vyklenulo, stejně jako Melino,když se chystala někoho zabít. "Opravdu? Je to důvod, proč nemůžeš říct ani slovo kolem Giu- "

Wyatt se na něj vrhl a dal mu ruku přes ústa, pak se na nás podíval přes rameno se zářivým úsměvem.

"Wyatte. Ethane. Takhle se chováme na veřejnosti?"Mel se zeptala. Wyatt pustil bratrovaústa a oba se postavili zpříma.

"Promiň," oba zabručeli.

"Jděte si hrát se sestřenicemi a bratranci, nebo Ethane, můžete jít nabídnout té dívce další kus dortu," dobíral jsem si ho.

"Proč bych to dělal?" Popadl ramena svých sourozenců a tahal je k mámině stolu. Onaseděla s partou starších žen. Hrály karty a pily ledový čaj, který byl určitě říznutý.

"Kdo je ta dívka?" Melody přimhouřila oči, prohlížela si každou dívku kolem.

"Proč, žárlíš?" Litoval jsem dívku, kterousi jeden z našich synů kdy odváží přivést domů. "Promiň, ale

budeš muset dostat Wyatta, aby ti to vyzradil."

"Dobře, udělám to, ale později. Musím jít do práce a trochu pracovat."

Pracovat, co? Nikdy mi nelhala, ale teď něco tajila.

"Guvernérčina práce nebo šéfovápráce?" Zeptal jsem se a otřel svou ruku.

"Dvě mouchy jednou ranou."

"Melody."

"Liame." Políbila mě na tvář a pak mi zašeptala do ucha, "nežádám. Říkám, můj manželi, že jdu do práce."

To začínalo hrát na mé nervy.

"Bereš Fedela?"

"Je to teď tvůj člověk, pamatuješ si -"

"Teď jsou "tví"a "mí" lidi? Myslel jsem, že sdílíme všechno, miláčku. "

Usmála se. "Dobrá odpověď. Fedel ví všechno; Řekla jsem mu, aby tě informoval."

"Dávej na sebe pozor," řekl jsem,než jsem ji znovu políbil a sledoval, jak Mina odešla s ní. Nealovy oči se setkaly s mými.

Pokynul jsem hlavou směrem k jednomu z volných stolů a zavolal Fedela, aby se přidal. Vzal jsem jablko a nůž. Declanpolíbil Coraline a svou dceru a zamířil ke mně taky.

"Co se děje, Liame?" Zeptal se Neal, když jsme stáli v nejzadnějším rohu místnosti.

"Dobrá otázka. Fedele."Čekal jsem, jak jsemloupal jablko v mých rukou.

"V Bella Vista se rozrůstá nový gang."

"Všichni z vůdců gangů ve městě vědí, aby drželi jejich přítomnost na minimum. Dali jsme jim znát důsledky před několika lety. Bella Vista je řízena Royaly a osobně jsem jim dal vědět," konstatoval Declan.

"Ten muž, se kterým jsi jednal, je mrtvý, a zbytek gangu zřejmě má krátkou paměť, protože se tozhoršuje. Tenhle nový vůdce se snaží si vybudovat jméno. Chce, aby se ho všichni báli, a jehonásledovníci jsou loajální, nemluvě o tom, že začínají být mnohem odvážnější. Z toho, co mohu říct, je prostěignorant aneví, jak věci teď tady fungují."

"Proč o tom slyším až teď?" Zakřičel na něj Neal.

"Uklidni se," zamumlal jsem, dávajícsi plátek do úst. "Byl jsem již informován o tom, co seděje v Bella Vista. "

"A tys to nechal být?"

Mé oči se zúžily na Neala. "Vypadám snad jako, je – mi – všechno – u – prdele typ člověka, bratře?"

"Promiň," Zavrčel. "Máme mír, Liame. Skutečný mír. Prosím, já - "

"Chápu, což je důvod, proč jsem čekal, jak daleko tihle noví idioti zajdou. Kdyby se usadil a dodržoval pravidla, tak bych nezasahoval, ale zřejmě se něco stalov posledních dvaceti čtyřech hodinách a já si nebyl vědom? "

"Ano, pane," odpověděl Fedel. "Včera večer tam byly rozmanité střelby, ale nejpozoruhodnější je ta, kterázískává mediální pozornost. Sedmnácti-letý fotbalista a pilný student, zemřel, když stínil mladší sestry, jednu devíti-letou, druhou dvanácti-letou. Střelec nebyl chycen."

"Takže Mel odešla, aby učinila pořádek sama? Bez mužů?" Naléhal Declan, jako kdybych mu měl říct víc;i kdybych to věděl, tak bych mu to neřekl, ale vadilo mi, že jsem nic nevěděl. "Mášpióna?"

"Nejsem si vědom," odpověděl Fedel.

Neal zavrtěl hlavou. "Myslel jsem si, že váš plán je udržet ji čistou, když bude kandidovat na prezidenta. Pokud ji někdo uvidí…"

"Byla moje žena někdy neopatrná?" Zeptal jsem se, posouvajíc další kus jablka do úst.

"Ne, ale-"

"Ale co tvoje žena?" Dokončil jsem za něj. "Jsem rád, že ti Mina přináší tolik radosti, Neale, a já chápu tvou potřebu ji chránit, ale pamatuj, přišla do této rodiny se široce otevřenýma očima. Rozhodla sepracovat pro mou ženu. Je loajální. Mel chrání ty, kteří jsou k ní loajální. Neměl bys mít strach. Říkámto, i když vím, že nebudeš poslouchat, ale je třeba to říct. Callahanovy ženy nejsou jen módníikony a hlavy charit. Jejich ruce se špiní stejně jako naše. V případě, že to je vše, můžete oba jít."

Ani jeden z nich řekl něco víc, než se vrátili zpět ke svým stolům. Mohl jsem říct, že Neal byl naštvaný,ale musel se přes to kurva dostat.

"Fedele, kdy ti řekla, že půjde?"

"Dnes ráno před mší."

"A tys mi o tom neřekl, protože…?"

"Nařídila mi počkat."

Melody… Zatraceně, ženská… nutíš mě ošedivět ještě dřív, než mi bude čtyřicet?

"Šéfe?"

"Co!"

Postavil se přede mě. "Nikdy bych se neodvážil předstírat, že znám šéfa víc než vy."

"Ale?" Cítil jsem, že to přijde.

"Ale… jak určit víte, nevyrůstala jako vy. Vy jste měl rodinu. Bez ohledu na to, čím jste si všichni prošli jako rodina, jste rodina. Šéf byl sám po většinu svého života, a když bylas jejím otcem, dělal vše, co bylo v jeho silách, aby z ní udělal krvavého vojáka. Šéf, MelodyNicci Giovanni Callahanová, je voják, a stejně jako všichni vojáci, se cítí nejlépe, když bojuje. Onanerozumí míru. Snaží se kvůli vám i vašim dětem, ale na konci dne, onabude vždy cítit potřebu bojovat. Nemá tonic společného s vámi ani nikým jiným; je to její vlastní osobníkletba."

Neodpověděl jsem. Namísto toho, jsem jedl a sledoval mé děti, jak se snažily naučit poker od mématky. Neřekl mi o mé ženě nic, co jsem si sám už neuvědomoval. Hrála roli guvernérky Callahanové tak dlouho, že krvavá Melody ztrácela rozum. Pokud musela rozbít párlebek, aby se znovu zaměřila na svou práci, tak bych byl šťastnýjí je naservírovat; to byl zkroucený způsob, jak jsme se milovali.

MELODY

Pojmenovat tohle místo Bella Vista, musel být nápad nějakýho pošahanýho člověka.

V průběhu let jsem dalahodně času do snažení se opravit ghetta. Nicméně, Southbend a BellaVista se stále držely proti všem mým snahám. Kriminalita klesla, ale bylo těžké přestavětkomunity, do kterých zbytek státu nechtěl investovat. Bylo ještě těžší, když ti, kteří tam žili, byli tentýžkomunitou, která se snažila dělat vše, co bylo v jejich silách, aby se mi dostali do cesty.

"Guvernérko, jste si jistá?" Řekl Murphy, když jsem vystoupilapřed staré bistro.

Chystal se naučit se mě nikdy neptat na tuto otázku.

"Prosím, urychli to," řekla Mina za mnou, jak jeden další strážný šel vpředu. Místo smrdělo jako zatuchlá káva, palačinky a hovězí maso. Každýstůl byl naplněn členy Royals. Jejich hlavy ke mně vyletěly, jejich oči putovalyod mé tváře kpodpatkům.

"Dámo, ztratila jste se nebo tak něco?"

Bylo vždy snadné rozpoznat vůdce ve skupině. On byl vždy ten, kdo seděl u stolu nejdálod dveří, zády ke zdi. U jeho stolubyla vždycky alespoň jedna žena a cigareta nebo pití vjeho ruce. V tomto případě to byly dvěsnědší dívky a doutník.

Přistoupila jsem k jejich stolu a viděla je všechny se napnout.

"Sedíš na mém místě," řekla jsem muži, který seděl naproti němu. Podíval se na svého šéfa, usmíval se jako blázen, když vyfoukl kouř z jeho úst.

"Ať si bílá dámahačne."

Smáli se, a když se pohnul, položila jsem si kabelku vedle mě, sedla si a překřížila si nohy.

"Za prvé, nejsem bílá."

"Máš pleť jako bílá žena, oči jako bílá žena a nos tak daleko až musíš býtbílá žena."Dívka na jeho pravačce se zasmála.

Ta dívka na levé straně odpověděla. "Ne, možná si myslí, že je černá jako ta dáma… jak se jmenuje?"

"Rachel Dolezal," odpověděla jsem.

"Jo, to je ona." Smáli se. "Odkud seš holčičko? Protože teď mi přijdeš kruci bílá."

"Jsem Italka, což znamená, že mám úplně jinou certifikaci, abych ti nakopala prdel. Teď jdi zpátky ke kulečníkunebo naulici; on a já musímeprodiskutovat obchody. "

Sáhla po sklenici pomerančové šťávy.

"Udělej to. Právě jsem přišla z kostela a přísahám bohu, skončím s tebou."

Zaváhala. Její oči přešly k Murphymu, který stál vedle mě. V příštím okamžiku, si to rozmyslela a mrštila sklenku pomerančové šťávy na mě. Ani jsem se nepohnula; Murphyho tělo se nade mnou vznášelo, sklo se odrazilo od jeho ramene a šťáva vystříkla na stůl.

Neřekl nic, jenom se napřímil vedle mě. Natahujíc se pro několik ubrousků, jsemotírala stůl.

"Budeš je mít pořád vedle sebe, nebo budeš mluvit?" Zeptala jsem se ho.

"Všichni půjdou, bude to trvat jen chvíli."

"Jsem pořád tady, svině. Kde je můj konec?"Ušklíbla se na mě, pokyvovala boky, když odcházela.

Ignoroval jsem ji a zaměřila se na čištění.

"Takže ty seš guvernérka?"

"Takže víš, kdo jsem," řekla jsem a ani se neobtěžovala na něj podívat.

Ten stůl je kurva nechutnej.

"Jo, jo. Každý zná, Slavnou Melody Callahanovou, a navíc jsem viděl tvojí fotku v novinách. Tvůj manžel vypadá, že si to s tebou užívá. Zajímalo by mě, jaký je to pocit tápat po jedný z nich."

Kývl na moje prsa.

"Je to pocit jako 0,38 Speciální kulky v páteři." Usmála jsem se. "Nebo alespoň tohle by řekl můj manžel, ale vím, že by ses nedostal ani dost blízko ve svých snech, takže je zbytečný se ptát "

"Jsi pikantní ženská, guvernérko, to musí být tou Itálií - "

"Jsem unavená z plýtvání slov s ​​tebou, takže jdu rovnou k věci. Přestřelky a nájezdy,ty dnes skončí. Taky mi dáš osobu odpovědnou za přestřelku na 42. ulici. Pak zalezeš zpátky do jakýkoli díry, z který jsi vyšela zůstaneš tam, až do té doby, dokud můj manžel nebo já neřekneme jinak. "

"Věřili byste tý děvce?" Smál se spolu se zbytkem jeho gangu. "Přijdeš do mýho bistra a budeš mi rozkazovat, miláčku? Vrať se do svý zkurvený díry a jdi do hajzlu. Ani kurva náhodou, já, Velký John Matty, nebude poslouchatitalskousvini, guvernérku nebo žádnou- "

Popadla jsemze stolu vidličku a vrazila mu ji do ruky. Výkřik, který přišel z jeho úst,byl tak ubohý, že jsem se skoro zasmála… skoro.

"Musíš být tady nový," řekla jsem a vzala nůž a znovu bodala do jeho kůže.

"Což je důvod, proč tě vzdělám…mile."

"ZABIJTE JI!"

Všichni vstali s jejich pistolemi, ale před tím, než mohli stisknout spoušť, jejich telefony začaly zvonit jedenpo druhém.

"Kdybych byla vámi všemi, vzala bych to. Jen Bůh ví, kdy budete slyšet mámu, vašehobratra, vaše dcery nebo syny nebo dívky znovu… sakra, na některé z vás dokonce čekají chlapci. Chci tím říct, jednu chvíli tam jsouadalší BOOM, guvernérka by měla něco udělats těmi vadnými dráty, co?" Řekla jsem klidně a sáhla po lžící.

"Mami! Mami! Co se děje? Co se stalo?"

"Willow?"

"Zoe!"

"Cože?"

Jeden po druhém, všichni odpovídali na jejich telefony. Usmála jsem se, pohupovala lžíci kolem mých prstů, jak velkýJohn se zmateně díval. "Jak jsem řekla, musíš být tady nový. A teď, mohl bys mě zabít, ale bude to docela bordel. Můj manžel srovná Bella Vista se zemí, zabije všechny z vás jeden po druhém a vy všichnise proti sobě otočíte, protože… no, to je to, co slabé svině jako vy dělají, a pak je to jen jeden krvavýzasraný nepořádek. Ale já tě mile požádala. Mám ti zopakovat mé požadavky?"

"Jeho jméno je Tyrone Williams. Útočil na 42."

"A tys ho tam poslal?"

Polkl a přikývl.

"Velká chyba." Vstala jsem od stolu. "Varuju vás, ať radši o Bella Vista nic neslyším. Jen ať se doslechnu o rozbitém oknubez souhlasu mé rodiny a dnešek se bude pro vás zdát jako dobrý den."

Jak jsem popadla kabelku, všichni mi udělali místo, jako bych měla mor. Zastavila jsem se. "Pokud jde o tvojí holku…"

Otočila jsem se k oknu a viděla ji se smát před jídelnou, dokud černý Ford Escapedo ní nevrazil. Její tělo vyletělo jako panenka vymrštěná dítětem,než začala padat a odrazila se o kapotu a spadla na zem.

"Budeš potřebovat novou."

Celé bistro ztichlo. Jeden po druhém se přitlačili k oknu.

Murphy pro mě otevřel dveře a Mina, mlčela jako vždy ve chvílích, jako byly tyto. V autě, jsem čekala, až si Murphy dá svůj bezpečnostní pás.

"No, vojáku? Jsi se mnou, nebo jsi proti mně, a jak věci vedu?"

Jeho modré oči se setkaly s mými v zrcátku. "Jsem s vámi, guvernérko."

"Brilantní."

"Co se stalo s tvou rolí v neděli?" Zeptala se Mina vedle mě.

Žádné zabíjení v neděli… do prdele, zapomněla jsem.

Vytahujíc svůj telefon, jsem vytočila číslo, a pouze zazvonil jednou, než odpověděl, "Šéfe?"

"Nezapomeň zavolat sanitku," řekla jsem mu, než jsem zavěsila a otočila se k ní. "Šťastná?"

"Jen na tebe dávám pozor." Usmála se.

Ženy této rodiny jsou šílené a já jsem ta, která je vytvořila, takže co to ze mě dělá?