TM4 - 10. kapitola

Překlad: Niki

Blake

Zasedání správní rady bylo dlouhé a zkoušelo mou trpělivost. Zatímco můj otec, jako vždy zářil, já byl rozptýlený. Cítil jsem se špatně. Byl jsem k Jennifer úsečný – na její narozeniny ze všech těch dnů. Možná později, bych jí to mohl vynahradit. V poslední době nátlaky z práce zasáhly do našeho společenského života. Můj táta byl pod velkým tlakem, aby dostál očekávání Wall Street pro náš čtvrtinový zisk.  Nový pád sezóny začal trochu drsně, ale naštěstí, blog programování Jennifer běžel nad očekávání. Denní hodnocení pro MY SIN-TV bylo nejvyšší z TV stanic, sítí a kabelovek stejně tak. Dolary z reklam začaly přitékat a my jsme viděli příjmy ze sdílení online od Gloria´s Secret. Na schůzi byla značná diskuze o převedení MY SIN-TV do vlastního 24/7 kabelového kanálu. Nemohl jsem se dočkat, až tyhle novinky povím Jennifer.

Schůze nakonec skončila v sedm hodin večer, poté jsem okamžitě zavolal Jennifer. Nezvedla to. Možná u sebe neměla mobil, nebo to možná prostě nezvedala. Pravděpodobně na mě byla naštvaná. Nemohl jsem se dočkat, až se dostanu domů, ale táta trval na tom, že se připojím k němu a ke členům rady v Maestro´s v Beverly Hills na drahý steak. Byl to šéf. Neměl jsem na výběr.

Bylo deset, když večeře skončila. Křižoval jsem po Wilshire Boulevard ve svém Porsche, střecha stažená dolů, upínal jsem svou pozornost na květinářství, kde bych mohl zastavit a vyzvednout tucet voňavých růžových růží – Jeniny oblíbené – spolu se SpongeBob balónkem, kde bude ´Happy Birthday´. Bohužel, když jsem kolem několika projel, ani jedno nebylo otevřené.

Když jsem se dostal domů, Jen byla schoulená na gauči, už ve svém SpongeBob pyžamu, četla si scénář. „Jaké bylo zasedání správní rady?“ Zeptala se, aniž by se na mě podívala, nebo před svou otázku přidala jednoduché, milé ´ahoj´.

„Dlouhá,“ řekl jsem jí, pokoušejíc se nereagovat na chlad v jejím hlase. „Snažil jsem se ti volat, ale nezvedala jsi to.“

„Byla jsem v hlučné restauraci a mobil jsem měla ztišený,“ odpověděla, hlavu stále pohřbenou ve svém scénáři, i když jsem si nemyslel, že ho opravdu čte.

„Chci se s tebou podělit o několik zajímavých novinek, ale v první řadě ti dlužím omluvu.“

Poprvé, kdy se na mě podívala. Její zelené oči prohledávaly ty mé.

„Omlouvám se, že jsem byl dneska odpoledne s tebou tak strohý. Byl jsem pod velkým tlakem.“

„No, vypadá to, že si vždycky můžeš najít čas na to, abys mě ošukal na svém stole, ale když mám něco důležitého, co s tebou potřebuju probrat, tak jsi vždycky příliš zaneprázdněný.“

V poslední době tohle byla pravda. Zdálo se, že práce byla vždycky na prvním místě.

Sedl jsem si vedle ní, mé tělo se otřelo o to její. Přitulil jsem se jí ke krku. Místo toho, aby se těšila z mé společnosti, odhodila scénář na gauč a vyskočila.

„Jdu spát.“

Zvedl jsem z pohovky a šel jsem za ní. „Ne, nejdeš. Ne, dokud si nepromluvíme.“

„Nech mě být, Blaku. Jsem unavená.“

Kurva. Neměl jsem v úmyslu jí nechat být. Dohánějíc ji, jsem ji otočil a šel s ní, dokud nenacouvala ke zdi na chodbě. Přišpendlil jsem jí za ramena. Vůně třešně a vanilky z jejích umytých vlasů se mi nesla do nosu. Hlava skoro před tou mojí v jejích chundelatých bačkorách, zírala na mě a z očí jí střílely lasery.

„Blaku, proč jsi mi to neřekl?“

„Neřekl ti co?“

„Že ty a Katrina Moore jste byli na střední pár.“

„To je tak zkurveně nepravdivý. A co tě přimělo tohle říct?“

„Řekla mi to u oběda.“

„Oběd?“

„Jen pro tvou informaci, ona bude pracovat se svou matkou na plánování naší svatby.“

„Do prdele.“ Pustil jsem ramena Jen, ale nepohnula se.

„Vyprávěla mi, jak s tebou ztratila panenství na Capri a jak jsi jí psal milostné dopisy.“

„Co?“

„Dokonce mi jeden ukázala. Byla to báseň. Poznala jsem tvůj rukopis. Nevěděla jsem, že si psal poezii.“

Mé dovednosti v poezii byly omezeny na debilní vtipné rýmovačky. Pátral jsem ve své paměti.

„Jen, to byl domácí úkol ve dvanáctém ročníku. Museli jsme napsat báseň a pak nás učitelka přiměla to vyměnit. Uvízl jsem s Kat. A nenapsal jsem tu báseň. Opsal jsem jí ze zasraný Hallmark karty. A FYI (pro tvou informaci), dostal jsem D.“

Moje odpověď ji neuspokojila. Nedůvěra byla napsána přes celou její hezkou tvář.

„A co Italy?“

„Přemýšlel jsem, že bychom tam možná mohli mít líbánky,“ řekl jsem, rád, že změnila téma.

Jen se zamračila. „I-T-A-L-Y jako I Totally Always Love You.“

„Tygřice, nemám ponětí, o čem to mluvíš. Tohle jsem nikdy ve svém životě nenapsal. Musela napodobit můj rukopis a narafičit to. Přísahám, říkám ti pravdu. Ta holka je lhářka. Aho, šukal jsem ji v Itálii. Byl to letní flirt. A ano, trochu jsem s ní píchal na střední.“

Odmlčel jsem se, další slova, byla připravená explodovat na mých rtech jako Molotovův koktejl. Kousl jsem se do jazyka.

„Ale nic víc. Ani nebyla jednou z mých holek na zapíchání si.“

„Jasně.“ Bodla to slovo do mě. „Chceš, abych ti věřila, potom, co jsem vás spolu viděla na otevření Jaimeiho galerie?“

„Jen, byl jsem tam sám. Ona tam náhodou byla taky. Je to zkurvenej stalker. Dokonce mě tu noc pronásledovala domů. Přísahám, skoro jsem musel zavolat policii.“

Jeniny oči zůstávaly stabilní na mé tváři, jak zpracovávala moje slova. Bylo těžké číst, co se děje v její hlavě. Nemohl jsem ji vinit, že mi nevěří s mou pestrou minulostí. Její mlčení mě zabíjelo.

Nakonec, se její rty rozdělily. „Proč jsi mi o ní neřekl?“

Měkkost v jejím hlase a toužebné přání v jejích očích, mě provokovaly, abych jí rukou přejížděl po linii brady. Neuhnula. Zahleděl jsem se jí hluboko do oduševnělých zelených očí. „Protože ona pro mě nic neznamená, tygřice. Je to dávná historie. Nechtěl jsem tě znepokojovat.“ A nechtěl jsem tam zacházet.

Zatřepotala dlouhými řasami. Péro se mi napjalo. Musel jsem si ji nárokovat. Dát ji najevo, že je moje.

„Jsi tu jen ty, bejby. I totally always love you. Jenom tebe. Každou minutu dne. Ty mi můžeš dělat věci, které žádná jiná žena nikdy nemohla.“ Položil jsem její ruku na svůj penis. Byl tvrdý jako skála. A pak jsem položil její druhou ruku na mé srdce. „Mé srdce bije pro tebe. Ty ho vlastníš. Žádná holka nikdy nevlastnila mé srdce, kromě tebe. Chci, abys mi věřila.“

„Věřím.“ Její hlas byl šepot.

Sladká nevinnosti jejího hlasu mě vzrušila. Přitlačil jsem boky proti ní, tlačil jsem svou erekcí pevně do jejího středu.

„Jsi jediná, kterou chci naplnit. Chci naplnit tvoje ústa. Naplnit tvou kundičku. A naplnit tvé srdce.“ Z náhlého popudu, jsem přitiskl své rty na její a dal jsem jí divoký, vášnivý polibek, jak mé ruce sklouzly po jejích pyžamových kalhotách. Pohrával jsem si s knoflíkem mých kalhot a zipem u poklopce, a ven vyskočilo moje péro, připraveno pro ni. S pomocí ruky jsem ho do ní vsunul, překvapilo mě, že byla tak horká a vlhká. Umisťujíc své dlaně na zeď kvůli opoře, jsem do ní začal energicky vrážet, vyplňujíc ji až po okraj, zatímco jsem jí šukal jazykem ústa a osahával prsa. Sten jí unikl z hrdla a dýchání začalo být trhané. Zvedl jsem tempo, takže moje zásuny byly tvrdší a rychlejší. Její dýchání se změnilo v těžké oddechování a sténání v naříkání. Tvrdě se přitiskla k mým ramenům, tlačila mě pryč a nutila mě, abych osvobodil její ústa. Její tvář vypadala zahřátě a vášnivě. Tak zatraceně krásná.

„Blaku,“ těžce vydechla. „Je tohle sex na usmířenou?“

„Pokud. Jsi. Myslíš. Že. Jsme. Měli. Hádku,“ zabručel jsem s dalším tvrdým, dlouhým zasunutím.

„Nejsem si jistá.“

Prostě zavři pusu a nech mě tě ošukat.“ Bože. Nikdo nebyl cítit tak dobře jako moje tygřice.

„Okay,“ zasténala, nechávajíc mě znovu se zmocnit jejích úst.

Bez ztráty kontaktu, jsem ji zvedl proti zdi. Omotala kolem mě nohy, jako teplý preclík, rozložila mi ruce na zadku a houpala boky vstříc mým zásunům. Její kňourání se měnilo v ječení a já jsem věděl, že je blízko k orgasmu. Silnému. Chtěl jsem slyšet mou tygřici řvát mé jméno. Takže jsem znovu propustil její ústa, nestaral jsem se, jestli probudí sousedy.

„Udělej se pro mě, tygřice,“ naléhal jsem, bušíc do ní do podrobení.

„Blaku!“ Vykřikla, jak to nechala plynout, její tělo se otřásalo zevnitř i z venku křečemi extáze. Přitiskla se ke mně, jak mě uchopilo mé vlastní epické vyvrcholení, mé uvolnění jí namočilo se sladkou blažeností.

Popadajíc dech, zachraptěla, „Měli bychom se hádat mnohem častěji.“

Uhladil jsem jí vlhké vlasy, zatímco se mě držela. „Ne, bejby. Měli bychom mluvit častěji.“ A pak jsem přitiskl rty na ty její, aby nemohla říct ani jedno další slovo.

******

Znovu jsme šukali jak šílení a mluvili o trochu víc v mé – tím myslím, naší ložnici. Mluvení v posteli pro mě bylo něco nového. Před Jen, jsem nikdy nestrávil noc se ženou. Měl jsem pravidlo. Mým šukačkám, prostě a jednoduše nebylo dovoleno sdílet mou postel.

V místnosti byla tma jak v pytli, kromě vlákna měsíčního světla, nakukujícího mezi závěsy. Byli jsme nazí a vyčerpaní; Jennifer byla naprosto roztomilá v jejím SpongeBob pyžamu a mých boxerkách, tak bych ji mohl vidět každý den v týdnu. Položila mi hlavu na hruď, moje ruka omotaná kolem jejího horkého těla. Má načechraná přikrývka, nás napůl zakrývala.

Vyprávěla mi víc o jejím setkání s Enid. Naštěstí, na Kat znovu nedošlo. Myšlenka na ní způsobovala, že se mi dělalo špatně. Znamenala potíže s velkým P a nebyl jsem si jistý, jak daleko hodlá s Jen zajít. Budu se s ní a s minulostí muset vypořádat, ale nebyl jsem si jistý jak a kdy. Doufejme, že udrží její zkurvenou hubu zavřenou. Přinutil jsem se soustředit se na to, co mi Jen říkala.

„Děláš si ze mě srandu? Podvodní dobrodružství?“ Žertem, jsem jí řekl, že bychom mohli mít na všech stolech panenky SpongeBob, jak dělají kuřbu.

Zasmála se. „Myslím, že ne. Disney Ariel panenky jsou pro to lepší. A pravděpodobně připraví nějaký druh synchronizovaného plavání ve vašem bazénu.“

„Proč jsi jí neřekla, že tvůj oblíbený film je Kniha Džunglí, tygřice? Mohli bychom mít na naší zahradě zoo a ty by ses mohla objevit jako Katy Perry a zpívat ´Roar´, nebo bys to mohla zpívat mně.“

Hravě mě žďuchla do hrudníku. „Velmi vtipné.“

Pohladil jsem jí po vlasech a zvážněl. „Jen, neměla by ses zabývat těmahle debilitama.“ A hlavně Kat. „Tahle svatba je už dost stresující tak, jak je.“

Vzdychla. „Nemyslím si, že mám na výběr.“

„Promluvím si s mou matkou. Je to tvůj den. Měla bys mít svatbu, jakou chceš ty.“

I když byla tma, mohl jsem cítit Jeniny oči na mě. „Blaku, není to můj den. Je to náš den. Jsme v tom společně. Chci jít s tebou promluvit si s tvou matkou.“

„Jsi si jistá?“

„Ano, jsem si jistá.“

„Okay, zkusím něco domluvit na zítřek.“ Možná, že síla dvou bude fungovat. Moje matka byla sousto, se kterým bylo třeba počítat, a Jen zatím dostala jen malé ochutnání.

Políbil jsem svou budoucí nevěstu na dobrou noc a popřál jí velmi šťastné narozeniny.