THIF - PROLOG

Překlad: Adél

„Frannie, počkej!“ Křičela jsem a utíkala za malou holčičkou přede mnou. Nikdy neposlouchala, vždy dělala cokoli, aby všechno viděla. „Honem Becco, už tam skoro jsme.“  Její úsměv byl nakažlivý.  Vepředu jsem mohla slyšet vření vody, zvuk vodopádu byl ohlušující. „Hej, dávej pozor,“ řekla jsem jí, „to je strmá strana řeky.“  Neposlouchala, jen běžela dál. „To je úžasné! Voda dělá duhy.“ Otočila se zpět k vlně vepředu. Viděla jsem ji uklouznout a slyšela jsem výkřiky hrůzy, jak spadla ze skály do tekoucí vody. „Frannie!“ Rozběhla jsem se k místu, kde měla spadnout. Nezbylo z ní nic, žádná stopa. Voda ji vzala pryč.

Otřeseně jsem se probudila, noční košili jsem měla nalepenou na upocené kůži. Všechny sny byly odlišné, ale přitom tak stejné. Frannie byla pryč, než jsem ji mohla zachránit. Stejně jako v reálném životě. Nemohla jsem ji zachránit a já byla odsouzena se nikdy přes to nedostat. Vysoká by mohla být jiná. Já bych mohla být jiná. Nikdo neznal člověka, jakým jsem byla doma. Mohla bych být kýmkoliv, kým bych chtěla. Vplížila jsem se do pokoje mého bratra Chada. Bylo brzy, ale myslela jsem, že by bylo jednodušší odejít teď, než se pak vypořádat s mámou. „Chade, probuď se,“ zašeptala jsem. „Becco?“ Promnul si oči a posadil se. „Odcházím teď. Tento způsob je jednodušší.“ Přikývl. „Kdy se znovu vrátíš?“ Nebylo to poprvé, kdy jsem uvažovala zůstat. Vina z odchodu od něj mě ubíjela. „Přijdu domů na Vánoce. Pak ty a já půjdeme za zábavou. Jen my dva.“ Sevřela jsem ho v objetí. „Budeš mi chybět.“ Smutně se na mě usmál. „Zpátky k tobě, chlapče. Nevím, jak odejdu bez tebe.“ Utřela jsem si slzy z tváře. „Budeš příliš zaneprázdněná na to, abych ti chyběl.“   Pokusil se, aby to znělo nonšalantně. Nefungovalo to, mohla jsem slyšet, jak se mu třese hlas. „Nikdy nebudu pro tebe příliš zaneprázdněná. Kdykoliv mi zavolej a budu tam. Jen si pamatuj, už jen pár let a můžeš jít se mnou.“  Pomohl mi dát zavazadla do ojetého auta, které jsem si koupila o pár týdnů dřív. „Uvidím tě, až tě uvidím.“ Objal mě. „Miluji tě víc, než cokoli jiného, Chade.“ Políbila jsem ho na tvář a nasedla do auta, před tím, než bych ztratila nervy. Sledovala jsem ho ve zpětném zrcátku, dokud nezmizel za stromy. Toto byl začátek mého nového života. Cokoli je možné.