SR - 6. kapitola

Překlad: Tanulka

Beck

Musím vědět všechno. Každý poslední špinavý detail, tak abych mohl Selu skutečně pochopit a aby už mezi námi nebyly žádné stěny a tajemství. Musím slyšet absolutní pravdu, a pak musím dát rychle věci do pořádku.

Přesto můj žaludek válčí s úzkostí, protože vím, že ačkoliv jsem připraven ji vyslechnout, pravděpodobně mě to zničí. Bolest, kterou jsem cítil s Caroline, byla jiná. Byl jsem její skála…pilíř dávají jí sílu, aby se dokázala přes to utrpení dostat dřív.

Sela tohle všechno zvládla beze mě. I když je zřejmé, že má plán ohledně pomsty JTmu, který se včera dostal na povrch a já vím, že to zase bolí. Nejen kvůli tomu, co se jí stalo, ale hlavně kvůli bezohlednému způsobu, kterým jsem to zjistil.

Otočí se ode mě a jde do obývacího pokoje. Položí svůj šálek na konferenční stolek a sedá si na gauč, stáčejíc si nohy pod sebe. Nohy holé, prsa trčící proti mému tričku, které leží v klíně, vypadá úžasně sexy. Zatím se cítím hrozně dívajíc sena ni tímto způsobem. Nemám na to právo.

Momentálně ne v tuto chvíli.

Následuji ji do obývacího pokoje a ona mě pozoruje, jak procházím kolem pohovky. Nechce se mi sedět vedle ní na pohovce nebo na opačném konci, raději jdu k oknu. Strčím ruce do kapes a dívám se na záliv, snažíc se najít útěchu v té dálce, což je zvláštní, já vím.

Mé vnitřní instinkty mě tlačí zpátky, sednout si k Sele a přitáhnout si ji na klín. Chci jí omotat moje ruce kolem ní, otevřít mé uši a nechat jí vylít si srdce v bezpečí mého objetí.

Přesto potřebuji tento kousek vzdálenosti mezi námi, konferenční stolek jako bariéru. Ačkoliv ji mám chuť obejmout, tak vím, že ji nesmím znovu ublížit. V mém žaludku se usazují nepříjemné vibrace, teď když vím, že se chystá všechno vyložit na povrch.

Otočím hlavu přes rameno a podívám se na ni. Usmívá se na mě pochopením, naklání se dopředu a vezme si hrneček do dlaní. Přitáhne si ho blíž k tělu, aby jí teplo z něho sálající zahřívalo, a zašeptá: „Kde chceš, abych začala?“

Mé srdce je v křeči, když se na ni obrátím až na doraz. Zkamenělý až k prstům u nohou, brnící nervózní energií. „Od začátku, myslím.“

Sela usrkne, vypadajíc abnormálně sklíčená. Nakloní se dopředu, položí hrneček na stůl a zakloní se do polštářů. Ruce složené v klíně, zvedne bradu nahoru a říká: „Bylo mi šestnáct. Bylo to na mé narozeniny.“

Můj dech se vyřítí ven mezi zuby, takže vydám syčivý zvuk. Její oči změknou a dívá se na mě chápajícím úsměvem.

 Kurva ona se na mě směje, aby mě uklidnila.

Mé srdce opět ždímá a málem jdu k ní, ale její další slova mě zastaví v šoku.

„Byla to moje chyba, opravdu.“

„Ne, kurva, to nebyla,“ vrčím, moje ruce vychází z kapes a sevřou se v pěst.

Ona zvedne svou ruku a směrem ke mně mi ukáže dlaň na znamení klidu. Má ústa sklapnou.

„Jen poslouchej,“ zašeptá.

Přinutím se za tímto účelem ruce rozevřít, čímž nemají co dělat a tak je dám znovu do kapes a zatnu kolena pro lepší stabilitu.

„Můj přítel se se mnou den před tím rozešel. Byl o několik let starší než já a myslel si, že jsem ještě dítě. Byla jsem zraněná, jak jsem jen v šestnácti mohla být. Hlavu plnou všech druhů hloupých romantickým představ a horlivá ukázat sama sobě, že jsem žena.“

Nemůžu do vydržet. Jak si tohle…tohle…může dávat za vinu sobě. Obracím se trochu k ní a udělám pár kroků, zatímco mluví.

„Šla jsem do obchoďáku s mou nejlepší kamarádkou ten večer mých narozenin. Tam jsem se setkala s roztomilým chlapcem.“

„JT?“ Nemohu si pomoci, ale z mých úst vychází vrčení, udělám pár kroků k ní na druhou stranu a dívám se na ni.

Sklopí pohled do klína a vrtí hlavou s ironickým úsměvem. „Ne. Jen roztomilý kluk, který byl mou pošetilou myšlenkou jak získat lístek, který jsem potřebovala, abych si dokázala, že jsem toho hodna. Nechala jsem za sebou svou kamarádku a šla s ním a jeho kamarády na večírek. Cestou tam jsme se zfetovali. Bylo to moje první kouření trávy a byla jsem z toho hotová. Neměla jsem ponětí, kde se vzal, ale byl tam obrovský zámek a byla to nejúžasnější věc, kterou jsem viděla. Byl plný mladých lidí, převážně vysokoškolských studentů. Měla jsem roztomilého kluka, který měl ruku kolem mých ramen, mysl jsem měla zkamenělou a debilně se smála. Myslela jsem, že to byla ta nejlepší věc, která se mi kdy stala.“

Strnu, protože její poslední slova mají zlověstný nádech.

„Co se stalo?“

Zvedne ke mně oči. „Roztomilý chlapec si našel hezčí dívku, než jsem byla já a brzy jsem zůstala úplně sama. To mě naštvalo a bolelo. Cítila jsem se hrozně a osamoceně. Přemýšlela jsem o odchodu, ale pak…“

Sela váhá, mírně si odkašle a pokračuje s větší silou v hlase. „Ale pak jsem měla pozornost jiného roztomilého chlapce. Staršího. Vysokoškolský věk, myslím. Koketoval se mnou, řekl mi, jak jsem krásná. Hovořil o vysoké škole a večírcích a naznačil mi, že bychom tam spolu mohli zajít. Tak jsem s ním flirtovala a vracela mu kouzlo. Vykulila jsem oči, vystrčila hruď, abych mu dokázala, že jsem stejně stará jako ostatní z davu. Že jsem zralá a zkušená a bylo to hloupé, ale dokonce jsem si myslela…že s tímhle klukem budu souložit. Byl to ještě kluk. Byl to muž. Jeden vysokoškolák, který měl o mě zájem. Dokonce jsem si přemýšlela, jak mě doprovodí na jarní ples a můj bývalý přítel bude žárlit. Nechala jsem ho mě políbit, třít mi rukou zadek. Přitiskla jsem se k němu, a i když jsem opravdu nevěděla, co dělat, tak se mi to líbilo a byla jsem čím dál tím odvážnější.“

„Není to tvoje chyba,“ šeptám chraqplavě a ona mi pokývne.

„Možná ne,“ zašeptá zpátky. Další odkašlání a její hlas je opět silný. „V každém případě, nevím, kolik času uplynulo. Vypila jsem pivo, tančili jsme. Trávila jsem skvělý čas mého života a vše, co jsem si myslela, bylo, že to jsou moje nejlepší narozeniny vůbec.“

Zastaví se, její příběh bije do zdi. Její pohled klesne zpět do klína a prsty se v nervozitě spletou kolem sebe. Čekám na ni, protože vím, že se dostala k nejhorší části svého příběhu a já polykám žluč, která se mi hromadí v krku. Když se konečně na mě znovu podívá, její obočí je stažené ve frustraci. „Pak si už nic moc nepamatuji. Kousky. Drobné záblesky obrazů, zvuků a pachů.“

„Nepotřebuji detaily,“ říkám jí tiše. Prosíc ji, aby mi podrobnosti neříkala.

„Ale ano,“ argumentuje jednoduše a nedává mi prostor argumentovat zpět. „Byli tam tři. Hodně si toho nepamatuji, ale jsem si jistá, že tam byli tři.“

„Selo,“ šeptám. Jednoduché prohlášení lítosti a bolesti, že ji znásilnili tři muži. Bylo to horší, než jsem si, kdy dokázal představit.

Přišpendlila mě upřeným pohledem, brada se jí zvedla v absolutním vzdoru hrůzy, která ji postihla. „První z nich mi vzal panenství. Byla jsem tak mimo, že jsem ani necítila bolest, jen jsem na sobě cítila jeho chrochtání. Další chtěl, abych mu vykouřila ptáka, ale bál se, abych ho nekousla, tak mě znásilnil do zadku.“

„Ne,“ vypísknu, vzduch mi hoří v hrudi, jak dýchám.

Pozvedne bradu. „Pak na mě byl JT a někdo mě držel. Vzpomínám si, jak mi do pusy nacpal kalhotky, abych nemohla křičet, ale upřímně…neměla jsem na to sílu. Jen jsem tam ležela…a vzdala to.“

Snažím se, ruce na kolenou, dívám se na podlahu, tvrdě polykám…nekřičet nebo nezvracet.

„Mám jen záblesky…útržky scén. Vytáhl se ze mě, vyndal mi kalhotky z pusy a vystříkal se mi do pusy. Zacpal mi rukou nos a tím mě donutil mít otevřená ústa a polykat ho. To je jedna z nejjasnějších vzpomínek.“

Vyskočím, rozhlížím se po místnosti a na chvilku mám v mysli tmu, než se zaměřím na přední dveře od bytu. Jdu k nim a vrčím, „Já ho kurva zabiju. Zabiju ho na krvavou kaši.“

Sela vyskočí z gauče a skočí mi do cesty, ruce přiloží na mou hruď. Podívám se na ni dolů, vidím pevnost a odolnost v jejích očích. Moje ruce dám na její zápěstí. Ne ve snaze ji odstrčit, ale hoříc snahou si ji k sobě přitáhnout. Ruce jí obalím kolem horní části zad a přitisknu si ji k ramenům, ochranitelsky ji obejmu.

„Jdu ho zabít,“ šeptám, moje hrdlo hoří a slzy mě pálí v očích.

„Ne, to ne,“ říká tiše, vlastní ruce přesunuje do mé dolní části zad a přitiskne se. Pomalu mě tře v kruzích, ochotná mě uklidnit. Ale vše, co si mohu představit je moje pěst bušící do JTho obličeje, dokud mu nerozbiju nos a dokud se nezačne topit ve vlastní krvi. Pak mu budu držet ruku přes pusu a nos, aby se jeho plíce dusily vlastní krví.

„Uklidni se,“ zamumlá, hladíc mě tiše na zádech. „Je třeba, abys to všechno slyšel.“

„Nemohu,“ zaskřehotám, hluboce dýchám a vlhké oči mi mrkají.

Sela se naklání zpět, dost daleko, takže se na mě může podívat. „Nech mě to všechno říci, Becku. Neslyšel jsi to nejhorší.“

„Nemůžu,“ zapřísahám ji. Protože jestli uslyším ještě něco ohavnějšího, tak už JTmu rozbiju rovnou celou hlavu.

„Prosím.“

„Selo.“

„Prosím, Becku,“ říká, pak obtočí její jemnou ruku kolem mého zápěstí. Vede mě k pohovce a moje olověné nohy se na chvíli nepohybují, tak mě jen těžce táhne. Strnule ji sleduji, ale ona mě tlačí dolů do polštářů, plazíc se mi na klín a sedajíc si obkročmo. Mé paže ji obejmou ve spodní části zad automaticky, její se položí na má ramena, dívajíc se na mě.

„Nějak jsem se dostala domů. JT mě dal do taxíku, zaplatil řidiči, myslím si. Nebyla jsem si tak docela jistá, co se mi stalo…jen ty záblesky, které jsem ti popsala. Začala jsem cítit bolest. Začaly se mi tvořit modřiny, a když byla ještě ztuhlá a omámená měla jsem zvláštní druh hlubokého porozumění, které způsobilo, že se to nestalo.“

Mé tělo se napnulo, ale ona pokračuje, nenechajíc mě ji znovu za to pokárat.

„Vzala jsem nůž z kuchyňské zásuvky, šla do koupelny. Nenáviděla jsem za to tolik, za to, že jsem dopustila, aby se to stalo – za to, jak jsem byla hloupá jít s cizími lidmi, flirtovat a předstírat, že jsem velká holka – že jsem se řízla do svého levého zápěstí.“

Překvapeně se nadechuji a popadnu ji za zápěstí, otáčím jím, dokud to nevidím. Vidím to, než si to uvědomím. Můj palec přejíždí po malé, dlouhé jizvě, která jde za vnitřní úhel. Je to tenká, červená a mírně zvednutá hrbolatá hrana, ale je tak malá, že bych si ji nikdy nespojil s touhou ukončit život.

„Nesnažila jsem se dost,“ zašeptala a zvedla ke mně oči. „Stiskla jsem dolů a v minutě, kdy jsem prorazila kůži, jsem litovala. Byla tam spousta krve, ale nebyl to hluboký řez a neměla jsem prořízlou žílu. Byla jsem stále omámená a padla jsem na zem, myslím, že spíš tím, co jsem udělala, než čímkoliv jiným. To probudilo mé rodiče a ti mě rychle našli. Zavolali sanitku.“

„Kristepane,“ zamumlal jsem, dívajíc se na jizvu.

Je ticho, dávajíc mi čas se sesbírat. Zvažuji vše, co mi řekla. Brutální skupinové znásilnění, ztráta její nevinnosti a krátký, zoufalý okamžik, kdy si myslela, že ukončí svou bolest navždy.

Ale musela mít sílu, vytáhnout se zpět z okraje propasti, než do ní mohla hluboce spadnout.

„Nikdo se neuvědomil, že jsem byla znásilněna, dokud mě doktor neprohlédl. Moji rodiče vyšilovali, že jsem se chtěla zabít, nemajíc ponětí o tom, co se skutečně stalo. Je zřejmé, že zápěstí všechny upoutalo, ale poté, co si uvědomili, co se mi stalo, začali vyšilovat ze znásilnění. Přišla policie a já jsem byla dotazována na to, co se stalo. Zjistili, že jsem měla v těle Rohypnol, který byl důvodem, proč si toho moc nepamatuji.“

Stále ji držím zápěstí a hladím jí jizvu a ptám se. „Nerozumím tomu. Bylo to před deseti lety. Proč nebyl JT zatčen?“

„Protože jsem nevěděla, kdo to je. Nemohla jsem si vzpomenout na nic o mých útočnících, jen nejasné rysy. Barva vlasů, možná představa o tom, jak vysocí byli. Ani jsem nevěděla, kde se nacházelo to sídlo. Snažili se hledat, jak nejlépe uměli. Kontaktovali místní taxi, aby zjistili, kdo mě vezl domů, ale na nic nemohli přijít.“

„Tak jak víš, že to byl JT?“ Ptám se, ne nevěřícím způsobem, protože jsem Sele plně důvěřovat, že ví, že byl do toho zapojen.

Sela přesune ruce, vtlačí své ruce do mých a proplete prsty s mými. „Byla jsem nedobrovolně hospitalizovaná kvůli mému pokusu o sebevraždu. Byl to žalostný pokus, ale stačilo to, aby mě to drželo. Byla to první ze tří hospitalizací, ke kterým došlo v průběhu několika příštích let. Naváděla jsem sama sebe ke zjištění více podrobností. Doháněla jsem se k absolutnímu zhroucení poháněna vinou a sebepohrdáním vidíc sama sebe v té situaci.

Sotva jsem absolvovala střední školu, ztratila jsem všechny své přátele, protože jsem nemohla vystát dívat se sama na sebe a přemýšlela jsem, co se v mé mysli děje nepříčetného. Stala jsem se paranoidní, strach na mě znovu zaútočil, ať jsem byla kdekoliv. Rodiče kroužili kolem mě, snažíc se mě ochraňovat. Zkoušela jsem poradenství a skupinovou terapii, ale nic z toho nepomohlo. Stále jsem měla všechny hrozné pocity smíšené s bezmocností nerozlišovat momentky a znovu je neřešit, ačkoliv jsem se znovu nepokusila se zabít, když nevyšel první pokus.

„Jak se ti povedlo přežít?“ Požádal jsem ji prosebně, protože jsem se potřeboval dostat do části, kde mi řekne, jak mě do toho zatáhla. Pohne rameny a zasměje se. „Jen jsem…vzdala jsem se na všechno přijít. Také jsem brala nějaká dost dobrá antidepresiva, ale nakonec jsem musela jít dál. Dost mi pomohlo, že jsem šla na vysokou, dalo mi to novou orientaci.“

„Ale přišel okamžik, kdy jsem přišla na to, že to byl JT?“ vyzvu ji.

„Ano,“ říká s vážnýma očima. „Trochu déle, než šest měsíců. Dívala jsem se na zprávy a pořad o nějakou show a JT tam byl. Mluvil o Cukřence.“

„A ty jsi ho poznala?“ Myslím si.

Oči jí ztmavnou do odstínu modré, rty se zploští v grimasu. „Ne. Poznala jsem tetování červeného Fénixe na jeho hrudním koši. Byla to jedna z věcí, které si z té noci zřetelně pamatuji. Jeden z dalších kluků ho měl také na zápěstí.“

Tato zpráva do mě narazí tak tvrdě, až vyletím z gauče. Svírám Selu za boky, aby nespadla. Rychle ji postavím na zem a udělám tři kroky do strany, pryč od ní. Moje ústa visí otevřená nedůvěrou a moje levá ruka přejde přes prsa na mé pravé rameno, kde konečky prstů tisknou tu oblast, vrchol, kde mám vytetovaného Fénixe.

Ona mě pečlivě sleduje, protože ví, jaký dopad to na mě má.

„Nebyl jsem tam,“ zaskřehotám, myslíc si, že mě pozoruje a přemýšlí, zda existuje provinění.

Okamžitě se jí oči rozšíří omluvou a rychle ke mně přikročí. Já udělám krok dozadu, ale to ji nezastaví. Narazí do mě, rukama uchopí po stranách mou hlasu. Svírá ji prsty a pevně ji drží. „Vím, že jsi tam nebyl. Nemohl jsi. Znám tě, Becku a vím, že bys takhle ženě neublížil.“

„To je důvod, proč jsi utekla.“ Zaševelím. „To ráno po našem setkání. Viděla jsi moje tetování…když jsem se sprchoval. Že? Takže sis myslela, že jsem tam byl.“

„To bylo před tím, než jsem tě poznala, Becku,“ vyčte mi. „Ano, vyděsilo mě to, ale v době, kdy jsi to ráno přišel do mého bytu, jsem si odůvodnila, že jsi tam nebyl. Neexistoval způsob, jak by první člověk, který mi dal orgasmus…se kterým jsem se cítila v bezpečí, by mi mohl něco takového udělat. Nechápu provázanost v tetování, ale vím, že se netočí kolem znásilnění. Vím to v mém srdci.“