RT - 21. kapitola 2/2

Překlad: Teza

Když zalezu do postele, skroutím se do sebe a nechám slzy téci do svého polštáře. Láme se mi srdce, nejenom pro mě, ale i pro něho. Naděje, že bych měla nějakou budoucnost s Cadem, začne blednout a způsobí další nával bolesti, který prořízne mým hrudníkem. Udělala bych pro něho skoro cokoliv, ale myslím vážně, co jsem říkala, nevzdám se Boha kvůli nikomu, nikdy.

*

O několik hodin později pohlédnu na hodiny a vidím, že jsou tři ráno, a dojde mi, že se nevyspím. Moje srdce je příliš těžké a urputně mi buší v hlavě z toho, jak jsem brečelaposledníchšest hodin.

Vstanu, popadnu dlouhý, tenký kardigan a hodím ho přes bílou, bavlněnou sexy noční košilku, pak zamířím dolů, abych si vzala aspirin. Jakmile dorazím dolů, uvidím, že Cade není na pohovce, a uvědomím si, že musel odejít.

Polknu nový nával slz, který ta myšlenka přináší, a namířím si to do kuchyně. Když si všimnu, že je zadní světlo stále zapnuté, přejdu na druhou stranu, abych ho vypnula, a zastavím se v půli kroku, když uvidím Cadea sedícího na schodech s hlavou v rukou a zády ke mně. Ach můj bože. Byl tam venku celou dobu?

Moje bolest se prohloubí nad tím, jak ztraceně a osamoceně vypadá. Otevřu dveře a ovinu svetr okolo sebe, když mě zasáhne malý vánek ve vzduchu, a přejdu přes terasu k němu.

„Cade.“ Řeknu tiše jeho jméno, když položím ruku na jeho záda. Ucítím, jak se pode mnou napne, ale nevzhlédne. Obejdu ho a postavím se před něho. „Jsi v pořádku? Byl jsi tady venku celou dobu?“

Znovu mi neodpoví a rychle mi dojde, že se ani nechystá odpovědět. Vypustím rezignovaný vzdech a otočím se, že odejdu, pak zalapám po dechu, když mě popadne zezadu za holá stehna pod mou noční košilku a vtáhne si mě mezi nohy. Skryje obličej do mého břicha a pocit jeho studeného těla potvrdí, že tu byl venku po celou dobu. „Omlouvám se, baby. Tak zasraně moc mě mrzí, co jsem ti řekl.“

Srdce se mi roztříští nad vřavou v jeho hlase, ani to nezní jako on. Než mohu odpovědět, zesílí jeho stisk na zadní části mých stehen a znovu zalapám po dechu, když jsem zvednuta ze země. Rychlým, snadným pohybem na něm najednou obkročmosedím, s jeho čelem opřeným na mém rameni, jak přede mnou stále schovává obličej.

Po omračující vteřině omotám ruce okolo jeho krku. Na chvilku ho držím, pak se odkloním, abych se na něho podívala, ale drží hlavu ukrytou v mém rameni. „Cade, prosím, podívej se na mě,“ prosím polehoučku.

Dlouhý moment váhá, než nakonec zvedne obličej k tomu mému. Ostře se nadechnu nad jeho zmučeným výrazem. Z pohledu na jeho vinu, zoufalství a sebeopovržení mě dočista bolí u srdce.

„Ach, Cade,“ vykuckám tiše, moje vlastní hrdlo se znovu ucpává slzami. Zabíjí mě ho taktovidět, hlavně když si nikdy nedovoluje ukazovat nějakou emoci.

Vezmu do dlaní jeho bezútěšný obličej a oči se mu zavřou, aby zakryly jeho bolest. Dýchání mu ztěžkne z toho, jak zadržuje zoufalství. Nakloním se a opřu stranu obličeje o tu jeho a dám mu rty blízko k uchu. „Bude to v pořádku, slibuju. Vím, že je toto pro tebe těžké, ale musíš vědět, že bych ji nikdy nevystavila nebezpečí.“

„Vím, že bys to neudělala naschvál, to je prostě…“ cítím, jak zavrtí hlavou. „Je to něco, na čem se nikdy neshodneme. Prostě nemůžu, Zrzko, z toho celýho tématu zasraně šílím.“

„Nemusíme se shodnout na všem, ale musíme jeden druhého ohledně toho respektovat.“

„Já vím. Nechtěl jsem tě ranit, baby. Jsem prostě tak zkurvenej, nemůžu přemýšlet jasně, když dojde na tu sračku.“

Trýzeň v jeho hlase je více zřetelná a moje srdce bolí z toho, jak se stále trápí. „Udělala bych pro tebe skoro všechno, Cade. Tolik pro mě znamenáš, víc než kdy vyjádřím, ale moje víra v Boha je jediná věc, které se nevzdám… mrzí mě to, ale prostě nemůžu.“

„Nemusíš, Zrzko. Zvlášť pro takovýhopokurvenýho kreténa, jako jsem já.“

„To o sobě neříkej,“ jemně mu vynadám, nesnáším, jakým způsobem o sobě přemýšlí. „Trápíš se a to nevadí. Není na tom nic špatného.“

Vypustí nevěřícný vzdech a znovu zavrtí hlavou. „Nezasloužím si tě, ani žádný tvůj kousek,“ zasípe a stočí obličej do mého krku.  Jeho dýchání se zrychlí, zatímco se jeho velké a drsné ruce šinou výše po mých holých stehnech, dokud prsty majetnicky neuchopí můj zadek pokrytý krajkou. Začnu si být intimně vědoma naší pozice, moje noční košilka teď sedí shrnutá u pasu. „Ale nemůžu se držet dál. Musím být poblíž tebe, zasraně pořád, Zrzko, nebo mám pocit, že nemůžu dýchat.“

Slyšet, že mě potřebuje stejně zoufale, jako já potřebuji jeho, způsobí, že moje duše přijme něco krásného. „Nechci, aby ses držel dál, taky tě hrozně potřebuju, Cade. Já jsem…“

Odřízne má slova tím, že si vezme má ústa v mocný, spalující polibek. Naše steny se ve vzduchu mísí, když se pustíme naší bolesti a necháme se strávit vášní. Zaskuhrám, když jeho známá erotická chuť zaplaví mé smysly; je temná a hříšná, i tak krásná. Stejně jako ten muž samotný.

Odtrhne svá ústa a já se nadechnu hodně potřebného vzduchu, zatímco jeho teplé, pevné rty cestují dolů po mém krku. Vzplane mi mezi nohama drobná touha, kterou mi je schopen přivodit jenom on, a já se jí zoufale držím, protože nechci zabránit tomu, aby se tento moment stal.

Svetr mi částečně sklouzne z ramene a jeho chamtivé rty přejdou na tu hladkou pokožku, než zamíří k vyboulení mých prsou. Trošku se odtáhne a cítím, jak jeho prst obtáhne něco, o čem si uvědomuji, že je Aadilovo jméno.

Zavřu oči, má pocit, že je moje srdce příliš rozevřené, aby se s tím vyrovnalo. Cade to vycítí a potom, co umístí něžný polibek na černý nápis, pokračuje ve své cestě. Cítím, že zpomaluje, opatrně našlapuje, čím níž se jeho ústa dostávají.

Propletu prsty do jeho vlasů, aby se neodtáhnul. „Prosím nepřestávej,“ neútěšně žádám. „Potřebuju, aby ses mě dotýkal, Cade. Chci, aby ses mě dotýkal.“

Hluboko v jeho hrdle zavibruje zasténání a on zvedne svůj intenzivní pohled k tomu mému, jeho oříškové oči plápolají chtíčem, a přesto i zaváháním. „Dotknul se tě někdo od té doby, Zrzko?“ sleduji, jak tvrdost ovládne jeho výraz, zatímco čeká, až odpovím. Zavrtím hlavou a uvidím, že se mu v očích mihne něco, co vypadá jako úleva. „A co sama, baby, dotýkala ses sama?“

Cítím, jak mi zrudne obličej do stejné barvy, jako jsou mé vlasy, než znovu zavrtím hlavou. „Ne. Neměla jsem chuť být dotknuta, dokud jsi nepřišel ty. Jsi ten jediný, kterého chci cítit a zoufale chci, aby vymazal ty vzpomínky.“ V hrdle mě začne pálit, zatímco se snažím dostat ven slova, která jsem ještě k nikomu nevyslovila. „Nesnáším, že oni byli poslední, kdo se mě dotknul.“

Okamžitě lituji svého doznání, když se jeho výraz změní ve smrtonosný a jeho čelist se sevře tak pevně, že se divím, že nepraskne. „Promiň, nechtěla jsem tě rozčilit,“ omluvím se tiše.

Zavře oči a já pozoruji, jak se snaží znovu nabýt klidu. Když je znovu otevře, jeho pohled je o trošku jemnější. „Neomlouvej se. Můžeš mi říct cokoliv, nehledě na to, jak těžké to bude poslouchat.“ Jeho ruka se nese nahoru po mém krku až dozadu k hlavě, než si mě přitáhne dopředu a dá mi dlouhý, hluboký polibek. Polibek, který dosahuje až na dno mého srdce.

O dlouhou chvíli později se odtáhne, aby si opřel čelo o to mé. „Půjdeme na to pomalu, Zrzko. Budu se tě dotýkat, baby, a udělám ti dobře, ale pokud udělám něco, na co nejsi připravená, řekni mi to, dobře?“

„Ano,“ vyhovím tlumeně.

Jeho ruce se přesunou k mým ramenům, pak nechá spadnout svetr po délce mých rukou a jeho ústa se táhnou po pokožce, kterou to odhaluje.  Srdce mi v očekávání zrychlí, když jeho prsty rozdělají pár knoflíčků na košilce, mezi prsy. Roztáhne materiál a stáhne šňůrky z mých ramenou, až je nakrabacená u mého pasu, odhalí mě svému pohledu.

Jemný večerní vánek zašelestí přes mou přehřátou kůži a způsobí, že mi naskočí po pokožce husí kůže. Jeho divoký pohled se zafixuje na odhalená prsa a bradavky se mi okamžitě napnou pro jeho dotyk. Nízké zamručení zarachotí hluboko v jeho hrudníku a ten zvuk zvýší pulzování mezi mýma nohama. „Zatraceně, ženská, jsi zasraně krásná.“

Jemně se usměji; z jeho slov spolu s jeho vášnivým výrazem se cítím tak krásně, jako jsem se vždy cítila jenom s ním.

Ale můj úsměv rychle zmizí, když se jeho ruce pohnou nahoru k mému hrudnímu koši a vezmou do dlaní těžkou váhu prsou, jeho drsné dlaně kloužou přes mé napnuté, bolavé špičky. Se zasténání překryju jeho ruce těma svýma a vychutnávám si potěšení, které mi jeho dotyk přináší.

„Jsi tak zasraně perfektní, Zrzko, každý tvůj zatracený centimetr,“ zasípe, zatímco roluje mou bradavku mezi palcem a prstem. Skloní se a vezme utrápený pupen do pusy a vsaje ho dostatečným tlakem, aby mým tělem proletěla elektřina přímo do klitorisu.

Zvrátím hlavu, když se přes mé rty vyvalí potěšené zanaříkání. Pohybuje se tam a zpět, dává si načas s každým napnutým vrcholkem. Moje ruce vklouznou pod jeho čapku a zapletou se do jeho jemných, rozcuchaných vlasů, zatímco se boky začnu třít o jeho erekci a zoufale začnu vyhledávat uvolnění.

„Jsi připravená na víc, baby?“

Mou odpovědí je náruživé zakňučení, zatímco se o něj třu tvrději.

Hladový sten vypukne z jeho hrdla. „Kurva, jen pocit tepla tvé kundičky je dost, abych se udělal do kalhot.“

Jeho sprostá, erotická slova vyšlou další nával horka, který ve mně stoupne. „Prosím, Cade,“ žádám skuhravě.

„Postarám se o tebe, Zrzko, věr mi.“

Nemá tušení, jak mu věřím. Věřím mu více než komukoli jinému v mém životě a to říká hodně.

Jednou rukou stále drží v hrsti mé prso, druhou sjíždí dolů po mém břiše a mé svaly se v reakci na tochvějí. Jeho oči provrtávají ty mé, když vklouzne rukou do mých krajkových kalhotek, a hledají ode mě jakékoliv náznaky otálení. Ale žádné nenajde, tentokrát ne. Právě teď neexistuje strach nebo panika, jenom náruživá potřeba, která mě pálí skrz naskrz.

„Je tohle v pořádku, baby?“ jeho hluboký hlas je drsný chtíčem, a přece prošpikovaný obavami.

Vezmu do hrsti jeho obličej, můj palec ho hladí po silné čelisti. „Ano. Dokud jsou to tvoje ruce, tvá pusa a tvoje tělo, pak je všechno a všecičko fajn,“ řeknu mu pravdivě.

Něco jemnějšího probleskne jeho pohledem těsně předtím, než řekne: „To protože jsi moje, Zrzko. Vždycky jsi byla, i když jsi byla na míle daleko, a každá část tebe to věděla.“

Těžce polknu a opřu čelo o to jeho, pravda jeho slov způsobí smíšené emoce, které ve mně bouří. „Máš pravdu,“ přiznám tiše, moje rty jenom chlup od jeho rtů. „Každá část mě to vždy věděla – zvláště moje srdce. Jenom si přeju, abys to taky býval věděl.“

Pozoruji, jak vina zableskne v jeho očích, z čehož mám na oplátku pocit provinilosti. I když rozumím jeho důvodům k udržení si odstupu, stále to bolí, ale také vím, že zaleží na tom, co je teď a tady.

Už se mu toto chystám říci, ale promluví první. „Věř mi, baby. Vždycky jsem to věděl, což je důvod, proč jsem se nikoho nedotknul poslední dva zasrané roky.“

V šoku přimrznu na místě. „S nikým jsi po mně nebyl?“ nemohu si pomoci, ale cítím v sobě vzplanout jiskru naděje.

Zavrtí hlavou, jeho upřímný pohled se vpaluje do mého. „Ne. Ty jsi všechno, na co jsem mohl myslet, všechno, co jsem chtěl. Přísahám, Zrzko, zničila jsi mě a mého ptáka pro kohokoliv jiného.“

Usměji se a radost mi exploduje v hrudníku, když to uslyším, najednou mám pocit lehkosti vevelké části mého srdce, která mě bolela poslední dva roky z toho, že jsem ho neviděla.

Opřu čelo o to jeho, když slzy rozmažou mé oči a vezmu do dlaně stranu jeho obličeje. „Jsi taky všechno, co chci. Jsi ten jediný, kterého chci, aby se mě dotýkal.“

„Dobře, baby, protože to je přesně, co právě teď udělám.“ Vezme má ústa v další vášnivý polibek a cítím, jak se jeho ruka v mých kalhotkách posune, než jeho kloub klouzne po mé vlhkosti.

Zanaříkám proti jeho puse a on zasténá proti té mé. „Ah kurva, jsi tak mokrá, Zrzko. Tak připravená na můj dotyk.“

„Vždycky,“ zasténám nahlas, což se rychle změní v zalapání po dechu, když se jeho kloub otře o klitoris. Drobné nárazové vlny se čeří mým tělem, zatímco mi jeho dotek přináší potěšení, okterém jsem si nebyla jistá, že někdy znovu ucítím. Drží svou pozornost tam, pomalu a dovedně obkružuje naběhlý uzlík s perfektním množstvím tlaku.

Sevřu jeho široká ramena, abych se vzepřela, a ucítím hrubou, svraštělou kůži jeho jizev, jelikož na sobě má tílko. To způsobí, že mé srdce na moment vynechá, a on to vycítí. „Nemysli na tu sračku, Zrzko. Ciť jenom mě, ciť jenom můj dotyk.“

Nemohu dělat nic jiného, než se řídit jeho požadavkem, když zrychlí, jeho prsty mě hladí přesným způsobem, kterým potřebuji. „Ach bože, to je tak dobrý pocit.“ Moje sevření zesílí, nehty se ponořují do hlubokých rýh jeho svalů, když se začnu třít o jeho zručné pohyby.

„To je ono, baby, šukej mou ruku.“

„Chci víc,“ zanaříkám.

Zaúpí. „Dneska večer ne, Zrzko. Zůstaneme přímo tady a nepůjdeme o nic dál než tohle, ale věř mi, udělám tě stejně tak tvrdě.“

Bez ohledu na to, jak se mé tělo chce hádat, se nehádám. Protože má pravdu, právě teď mám ze všeho dobrý pocit a nechci, aby to něco změnilo, i když si nejsem jistá, jestli se to změnit může.

Posune výš ruku, která je okolo mých zad, skloní se a vezme do pusy mou zesílenou bradavku a škrábne ji zuby. Moje hlava se zvrátí, když se potěšené zanaříkání vyhrne přes mé rty. Jedna ruka se mu proplete do vlasů, moje prsty sevřou prameny tak pevně, že si jsem jistá, že nějaké vytrhávám, ale zdá se, že se ani v nejmenším nezajímá. Jestli něco, tak vypadá, že z toho má požitek, pokud je hluboké zamručení, které právě vypustil, něco podle čeho se řídit.

Když mé boky zrychlí, aby se přizpůsobily jeho rytmu, začne mé tělo docházet k nejvyššímu bodu potěšení, který je možný před erupcí. Je to pocit, na který jsem zapomněla až do tohoto konkrétního momentu. „Ach bože, Cade, udělám se.“

Zabručí. „Tak pojď, baby, nech mě to pocítit po celý ruce.“ Jakmile erotická slova opustí jeho pusu, zkousne mou citlivou bradavku, z čehož mé tělo vybuchne jako sopka.

Hrne se mnou extáze a světla mi explodují za očima, jak je mé tělo přemoženo pocity. Cade přirazí ústa k těm mým a polyká mé potěšené naříkání, jeho zručná ruka vůbec nepokulhává ve svém rytmu, dokud se každá troška rozkoše nerozlije z mého těla.

O dlouhou chvíli později opřu čelo o jeho rameno, zatímco se snažím popadnout dech. Zůstanu potichu, když absorbuji, čím mé tělo zrovna prošlo. Uvědomění, že jsem konečně byla dotknuta a potěšena tím jediným mužem, po kterém jsem toužila, způsobí, že mou duši opustí pár ošklivých vzpomínek a stud.

Než si to uvědomím, uhánějí mi dolů po tváři slzy, horké a rychlé. Cade vyklouzne rukou z mých kalhotek a obalí obě silné paže okolo mého třesoucího se těla, svým objetím přivodí pokoj a bezpečí. Nic neříká; jenom mě drží a nechává mě vypustit, co potřebuji.

Když slzy začnou polevovat, otočím obličej do ohbí jeho krku a vtisknu mu polibek zespodu na drsnou čelist. „Děkuji.“ Má slova jsou sotva šeptem, ale on je slyší.

Otočí obličej k tomu mému a slíbne slzy u koutku mého oka. „Jsi zasraně krásná, Zrzko,“ řekne tiše a jsem překvapená, jak chraplavě jeho hlas zní. „Tohle je všechno, co jsi kdy měla poznat, a zasraně ti slibuju, že to bude všechno, co kdy budeš cítit po zbytek života. Nikdy nedopustím, aby ti někdo znovu ublížil.“

Jeho slova zapříčiní spadnutí více slz, ale také zahojí trošku více mé duše, protože mu věřím. Vím, že nikdy nedovolí, aby mi někdo znovu ublížil.

Po rychlé tvrdé puse vytáhne mou košilku nahoru a zpátky na místo, pak okolo mě omotá svetr, než se zvedne se mnou v náruči. Moje nohy se omotají okolo jeho boků a ruce okolo krku. Sázím jemné polibky podél jeho čelisti a krku, když zamíří k zadním dveřím.

„Do prdele!“ najednou se zastaví, pak dojde zpátky na místo, kde jsme byli. „Skoro jsem zapomněla na čepici.“

Zasměji se, když se sehne se mnou stále v rukou a švihem ji sebere z terasy. „Máš vážnou posedlost tou věcí, Walkere,“ škádlím.

„Já vím, baby. Je to zasraně děsivý a kompletně nezdravý.“

Znovu se zasměju nad jeho upřímností. „Mmmm, to nevadí, protože v ní vypadáš fakt sexy.“ Navážu na svůj komentář polibkem na jeho krk spolu s ostrým štípnutím.

Vypustí primitivní zavrčení. „Přestaň s tou sračkou. Už tak jsem blízko k orgasmu.“

Díky té poznámce si náhle uvědomím, jak sobecká jsem byla, že jsem na něho nemyslela. Byla jsem tak zabraná do svých emocí, že mi to doteď nedošlo. Když zamkne, dám svůj obličej před něho a vezmu do dlaní jeho čelist. „To můžu změnit.“

Sleduji, jak sevře zuby sebeovládáním, než zavrtí hlavou. „Ne, ne dnes večer. Na to bude mraky času později.“

„Ale já chci. Chci, aby se cítil dobře a…“

Znovu zavrtí hlavou. „Myslím to vážně, Zrzko. Půjdeme na to pomalu. Dneska byla dobrá noc; nechme to tak. Věř mi, bylo pro mě dost, že jsem se tě mohl dotknout, a slibuju, že si to nakonec vyberu.“

Nemám slov pro to, co mi tento muž dělá, tak se nakloním a dám mu něžný polibek na ústa.

Zamíří nahoru, donese mě do mého pokoje, pak mě položí na postel. Popadnu jeho triko do rukou, když začne vstávat. „Prosím řekni mi, že tu budeš spát se mnou?“ nesnáším, že zním zranitelně, ale potřebuji spát v jeho náruči více než kdy jindy.

Na moment na mě upřeně kouká, než odpoví: „Jo, baby, zůstanu.“ Postaví se, natáhne se za ramena a shodí ze sebe triko jedním plynulým pohybem.

Matko boží všeho, co je svaté. Zapomněla jsem, jak jejeho tělo ve skutečnostikrásné– jizvy a vůbec všechno. Moje ústa doslova vyschnou nad tím pohledem.

„Zrzko, dál se na mě tak dívej, baby, a nebudu schopný tu dneska s tebou spát.“

Ach božíčku, to je trapný. Místo ukázání svých rozpaků se rychle posbírám a nestoudně se na něho usměji. „Promiň, nemůžu si pomoct. Ale budu hodná. Slibuju.“

Zamručí, nevěří mi a vleze na druhou stranu postele. Nechá si na sobě kalhoty a zůstane na vrchu přikrývek, ale přitáhne si mě k sobě, dokud nejsem zpola přehozená přes jeho hrudník. Vdechuji jeho čistou, mužnou vůni a přivinu se k jeho teplému, tvrdému hrudníku.

Než se mohu zastavit, začnou moje prsty obtahovat tvrdé plošky jeho břišních svalů. „Víš, Walkere,“ začnu tiše, „vsadím se, že by ti bylo příjemnější, kdyby sis svlíknul všechno oblečení a vlezl za mnou pod peřinu.“

Cítím, jak se napne a právě když dosáhnu ozdobného kousku kovu, který je propíchnutý bradavkou, popadne mě za zápěstí a vypustí varovné zamručení. „Faith, myslím to zasraně vážně. Chovej se!“

Zasměju se nad vypětím v jeho hlase, pak mám špatný pocit, nechci to pro něho dělat těžší. „Dobře, dobře. Promiň, nemohla jsem odolat. Slibuju, už dost.“

Otočím se, a vtisknu něžný polibek na jeho hrudník, než spočinu tváří na jeho silném a vyrovnaném tlukotu srdce. Ten rytmus, ke kterému jsem se před tak dlouhou dobou zavázala, že si ho budu pamatovat, a který jsem znovu toužila slyšet. Nesmírně mu chci povědět, že ho miluji; vždycky jsem milovala, i ten první týden v Iráku, protože teď si toho jsem vědoma víc než kdykoli předtím. Ale rozhodnu se toto zadržet ještě o chvilku déle a místo toho řeknu: „Dobrou noc, Walkere.“

Cítím, jak mi umístí polibek na vršek hlavy. „Dobrou, Zrzko,“ zašeptá velmi tiše.

Zanedlouho se vyčerpanost usadí na mé uspokojené tělo a klesnu do hluboké dřímoty s pocitem největšího bezpečí a klidu, co jsem necítila od té doby… no nikdy.