NLTL - 32. kapitola

Překlad: Raduš
Kor.: Yanica

~ Ashton ~

Cesta domů proběhla bez komplikací; na jejím konci nás na letišti nikdo nečekal. Takže jsem měl naději, že nikdo nebude vědět, kde bydlíme, dokonce ani ve kterém státě. Její otec se bude snažit co nejvíce omezit přístup tisku k nám.

Když jsme se dostali zpátky do našeho bytu, bylo po druhé odpoledne. Anna okamžitě zamířila do koupelny, prohlašujíc, že se chce pěkně dlouho máčet ve vaně, a já zamířil do obýváku, kde jsem vyčerpaně padl na pohovku. Posledních pár dní jsem moc dobře nespal, a moje tělo nyní definitivně pocítilo škodlivé následky. Teď, když jsme byli doma, se moje nervy konečně zklidnily, a uvolnil jsem se. Bylo to tak mnohem jednodušší, když jsme byli na vlastním území a mohli se chovat jako my, než se přetvařovat před jejími rodiči tak, aby se na nás nedívali divně. Pokud se jich týkalo, mysleli si, že dělám svou práci, a hraju roli pozorného milujícího přítele, ale nikdo nevěděl, co se děje, když jsme byli sami. Dean měl nějaké podezření. Nepochybně po mě střelil pár pohledů, aby zjistil, co k ní cítím. Na tom ale nezáleželo, jediné, co jsem chtěl vědět, bylo, jestli jsem jí pořád byl zcela lhostejný.

Po deseti minutách sezení v tichu a bojujíc proti mým pálícím očím, mi v kapse začal bzučet mobil. Vytáhl jsem ho ven a podíval se na obrazovku a zasténal. Byl jsem příliš unavený, abych se s ním potýkal.

„Ahoj, Nate,“ pozdravil jsem, přikládajíc si telefon k uchu. „Já vím, co řekneš.“

Vzrušeně se zasmál. „To mě poser, Taylore; chodíš s prezidentovu dcerou? Setkal jsem se prezidentovu dcerou a uviděl ji polonahou! Pil jsem a flirtoval s prezidentovou dcerou!“ zacvrlikal.

„On ještě není prezident, ale ano,“ souhlasil jsem unaveně.

„Jste ve všech novinách. Na každém kanále v televizi, na který jsem přepnul, jste vy dva.“ Dokázal jsem si představit jeho tvář, šokovanou a pobavenou, s jedním zvednutým obočím, jako to dělal, když se mě pokoušel provokovat.

„Já vím, člověče, divný co?“

„Tak vážně, jaký je? Je to příjemný chlapík? Věděl jsi, kdo je Anna, když jsi ji potkal? Jak to, že v novinách psali, že jste spolu rok a tři měsíce?“ střílel otázky, jednu po druhé.

Dech mi uvízl v krku u té poslední. Nate věděl, že spolu nejsme tak dlouho, ale museli jsme to říkat, kvůli její škole. „Já nevím, musí to být překlep, jsou to tři měsíce,“ lhal jsem. „A ne, nevěděl jsem, kdo to je, když jsem se s ní setkal. Neřekla mi to hned. Ale ano, setkal jsem se s nově zvoleným prezidentem. Je to dobrý chlap,“ řekl jsem a snažil se stručně odpovědět na všechny jeho otázky.

„Proč jsi mi neřekl, kdo to je? Její otec byl senátor, když jsem ji potkal, mohl jsi mi to říct.“

Povzdechl jsem si. Byl to tak dobrý chlap, tak by to ani nevadilo, kdybych to skončil a řekl mu o svém úkolu. Pochopil by, že jsem to věděl, ale pořád jsem mu nerad lhal. „Nate, nemohl jsem. Chtěl jsem, ale museli jsme to vyzkoušet a domluvit se kvůli její bezpečnosti a tak. Nesmím cokoliv dělat, aniž bych to neřekl jejím bodyguardům.“

„Jo, já to chápu, chlape, neboj se, myslel jsem si, že to bylo něco takového,“ připustil. Přidušeně se zasmál. „Víš, že pokud budeš blbec a ublížíš jí, má moc tě zabít,“ zažertoval.

Unavený úsměv přikryl mou tvář. Věř mi, Nate, že to vím! „Naštěstí to nepokazím a neublížím jí.“

„Viděl jsem vás dva dávat rozhovor před hotelem. Nevěděl jsem, že to s ní myslíš tak vážně. Věděl jsem, že jsi do ní zamilovaný, to bylo zatraceně jasné, střílel jsi po ní očima jako láskou nemocné štěně, ale neuvědomil jsem si, že by ses s ní chtěl oženit. V televizi to vypadalo, jako byste se snažili vtipkovat, ale já tě moc dobře znám, Taylore. Myslel jsi to vážně, že?“ Zeptal se.

Usmál jsem se. Nate mě znal opravdu dobře. „Jo, ale já si nemyslím, že je na to připravená. Pracuju na tom. Poslouchej, Nate, musím jít, celou věčnost jsem nespal a moje hlava mě zabíjí.“

„Jistě, zavoláme si někdy v týdnu, pozdravuj ode mne Annu, až ji uvidíš, jo?“ Přikázal.

„Budu. Uslyšíme se, „odpojil jsem hovor a zapnul televizi, vyhledal zpravodajský kanál, jen abych viděl sebe a Annu na celé ploše obrazovky. Byly to klipy o nás dvou, když jsme opustili hotel a odpovídali na jejich otázky. Pořád o nás mluvili jako o páru, a označovali nás naší přezdívkou. Hrdý úsměv mi vklouzl na tvář, když si mě trochu přitáhla k polibku. Přiznávám, že to vypadalo stejně tak žhavě, jak jsem to cítil.

Mobil v mé ruce zazvonil znovu. Ztuhl jsem na sedačce, když jsem viděl číslo, blikající na obrazovce. S vykulenýma očima jsem zvedl telefon.

„Ahoj, agente Taylore. Prosím, počkejte na hovor s nově zvoleným prezidentem,“ ohlásila se Maddy formálně. Polkl jsem knedlík, který se mi vytvořil v krku. Nepochyboval jsem o tom, že Annin otec volal, aby mě pokáral za řeči před hotelem o tom, že se chci s ní oženit.

O chvíli později se ozval jeho hlas a pozdravil mě. „Agente Taylore, jen jsem si chtěl ověřit, jak se Annabelle držela, když vás ti novináři honili v hotelu.“

„Je v pořádku, pane. Byla v šoku a nervózní, ale už je v pořádku.“

Znělo to, jako by vydechl úlevou. „To je skvělé. Melissa a já jsme se obávali, že byla pod příliš velkým tlakem, když si všichni si mysleli, že spolu chodíte,“ řekl.

Já se ušklíbl, protože jsem věděl, že se mě teď chystá varovat, abych dělal svou práci, a dal ruce pryč od jeho dcery. „Je v pořádku, pane. Nemusíte se bát.“

„Dobře. Alespoň si lidé neuvědomili, že jste agent. Zdá se, že vaše krytí jako jejího přítele, dál velmi dobře funguje.“

Usmál jsem se. No, pro mě to rozhodně dobře funguje. „Ano, funguje.“

„No, zavolejte mi, pokud u vás nastanou nějaké problémy, nebo pokud budete potřebovat pomoci s bezpečností a já udělám opatření,“ navrhnul klidně.

Zamračil jsem se. Dobře, kde je nějaké to vyhrožování? „Budu, pane. Nebojte se o Annu, postarám se o ni,“ slíbil jsem.

„Já vím, že ano, synu,“ odpověděl a ukončil hovor.

Zíral jsem na telefon, můj unavený mozek nedokázal úplně zpracovat, co se právě stalo. Očekával jsem přinejmenším varování, že bych se měl držet dál a dělat svou práci správně, ale neřekl nic, vůbec. Dokonce ani nezmínil fakt, že mě políbila před novináři.

Povzdechl jsem si, odložil telefon bokem, a rozhodl se snažit se přestat předjímat všechno. Lidé v poslední době zřejmě nikdy nereagují tak, jak jsem si myslel, že by měli. Začala mi klesat víčka, tak jsem si položil hlavu zpátky na pohovku.

Právě když jsem se chystal upadnout do spánku, pohovka vedle mě se zhoupla, a tak jsem se donutil otevřít své pálící oči. Anna se na mě smutně usmála, vlasy ještě mokré a stažené do drdolu. Znovu na sobě měla jedno z mých triček. „Lehni si,“ zavrkala, vtlačila mi ruku pod zadní části hlavy a jemně zatáhla. Přiškrceně jsem zavrčel, když zatáhla o něco víc a usmála se. „Lehni si, Ashtone.“ Přestal jsem se vzpírat, zkroutil se, lehl si a ona si položila moji hlavu do klína, zatímco já si přehodil nohy přes opěradlo pohovky a upadl do klidného spánku.

~ Anna ~

Když mi ráno zazvonil budík, s námahou jsem otevřela oči a trhla sebou, jak mě světlo z okna zabolelo v očích. Stiskla jsem víčka zase k sobě a převalila se k Ashtonovi pro pomazlení. Byla jsem vlastně docela překvapená, že už nebyl na mě. Otočila jsem se na jeho stranu postele, a okamžitě si všimla, že jeho povlečení na mé kůži je chladné. Nadzvedla jsem se, mračíc se na prázdné místo vedle sebe.

Budík stále hlasitě pípal, a tak jsem ho vypnula a trhla sebou. Bez zjevné příčiny, jsem byla pořád unavená a do školy se mi dnes nechtělo. Srdce se mi potopilo, když jsem si vzpomněla, že to bude první den po párty, na níž jako kočku z pytle vypustili informaci o tom, kdo jsem. Věci se dneska změní, o tom nebylo pochyb.

Vklouzla jsem do koupacího pláště, zamířila ven z pokoje a vydala se do kuchyně, potřebujíc silnou kávu. Moje oči se usadily na Ashtonovi, který tam seděl s Deanem a Peterem. Zamračila jsem se, a dotkla se Peterových zad, když jsem šla kolem. „Neměl bys být v posteli? Nespí noční směna obvykle přes den?“ Dobírala jsem si ho.

„Ahoj, Anno. Jo, měl jsem, ale můj šéf je skutečně velký čurák,“ zažertoval Peter, kývnul směrem k Ashtonovi, který tam seděl s tužkou, papírem a hromadou poznámek a diagramů před sebou.

Mávla jsem rukou. „Neposlouchej ho, je to kočička. Běž si lehnout do postele.“

Peter se zasmál, a Ashton obrátil oči v sloup. „Právě řešíme nějaké věci na dnešek, jako preventivní opatření,“ vysvětlil Ashton.

Musela jsem se usmívat. „Jen klid, ano? Všechno je v pořádku. Ježíši, upracuješ ty dva k smrti. Nic se nestane. Možná budu dneska mluvit s o pár lidma víc, nebo možná, že se mi všichni budou vyhýbat jako čert kříži. Nic, co by skončilo dramaticky,“ Pokrčila jsem rameny, opravdu jsem nevěděla, co očekávat.

Ashton si hlasitě odkašlal a obrátil se zpátky k Peterovi a Deanovi. „Ignorujte to přerušení,“ prohlásil, a zamával na mě odmítavě rukou.

Nevěřícně jsem se zasmála. „Přerušení? Wow, nejsi hrubý, že?“

Úsměv mu zacukal v koutku úst, jak s agenty pokračoval v plánování, samozřejmě se mě snažil ignorovat a nereagovat.

„Chce někdo kávu? Dělám vajíčka, pokud má někdo zájem,“ usmála jsem se zlomyslně, když jsem je znovu schválně přerušila.

„Ne děkuji. Pracujeme,“ odpověděl stroze Ashton, než ti druzí dva mohli otevřít pusu.

Zašklebila jsem se. Wow, dneska tu máme seriozního Ashtona! Čekala jsem, až znovu začne mluvit, než jsem promluvila já, „Pomerančovou šťávu, Deane?“

Ashton si dramaticky povzdechl. „Vážně, Anno, snažíš se nás obtěžovat?“ Zeptal se a zvedl jedno obočí jako varování. Ashton na mě zavrtěl hlavou, samozřejmě se strašně snažil se neusmívat, pak se otočil zpátky k nim a začal znovu plánovat

Se sladkým úsměvem jsem přikývla. Myšlenka na to pozlobit Ashtona byla vlastně docela legrační. Viděla jsem, jak se Dean a Peter snažili skrýt svůj úsměv.

„Nějaké cereálie.“ zeptala jsem se se zlomyslným úsměvem.

Ashton vyskočil ze židle tak rychle, že jsem ho sotva viděla se pohnout. Popadl mě zezadu, jednu ruku mi zabalil pevně kolem pasu, přitisknul mi ruce k bokům a druhou mi zakryl ústa. Zasmála jsem se proti jeho ruce, když mě umlčel a přitiskl mé tělo proti jeho, takže jsem se nemohla pohnout.

„Dobře, už jsme skončili tak jako tak, ale jen pro rekapitulaci, Petere, sejdeš se s námi na konci vyučování. Dean se bude pohybovat o něco blíž, a jak říkám, zaujmeš pozici blízké stráže a mě budeš úplně ignorovat,“ nařídil Ashton. Svíjela jsem se na místě, což jsem shledala neuvěřitelně sexy, zatímco Deann a Peter viseli na každém Ashtonově slovu. Viděla jsem jejich respekt k němu, a to mě naplnilo hrdostí. „Už ráno jsem mluvil s kanceláří školy a řekl jim, že bude nutné přijmout další opatření, a byli s tím v pohodě. Neměly by být žádné problémy, je to jen byznys jako obvykle, ale Dean může od nynějška ukázat svou přítomnost, protože všichni budou očekávat, že Anna od teď bude mít bodyguarda.“ Jeho stisk kolem pasu se mírně uvolnil, ale já jsem se od něj ani nehnula, líbilo se mi mít ho tak blízko. Přesunula jsem svou váhu na druhou nohu a diskrétně se otřela zadkem o jeho rozkrok. Jeho ruka okamžitě zpevnila objetí, tisknouc mě proti němu. „Pokud nebudou žádné problémy, musím udržovat krytí, takže ji odvedete. Nečekejte na mě, až udělám první krok, zasáhnu pouze v případě, kdy to bude nezbytné, protože musím vypadat jako přítel a ne jako agent. Dobře, dobře, Petere, bude lepší jít se trochu vyspat,“ řekl přísně.

Dean a Peter přikývli, postavili se, aby mohli odejít. „Mám to, šéfe,“ odpověděl Peter, přikyvoval a oba moji vzdálení strážci odešli z bytu.

Když se přední dveře zavřely, Ashton mě jemně políbil na stranu krku a stále mi držel ruku na puse. „A teď, slečno Spencerová, musíte přestat ovlivňovat mou práci, a taky něco jiného,“ zavrčel mi sexy hlasem do ucha. Celé moje tělo začalo pulzovat při zvuku jeho chraplavého hlasu, a toho, jak mě pevně držel proti sobě. Když mě hravě kousl do zadní části krku, zakňučela jsem touhou a okamžitě zalitovala, že sem ho škádlila, protože teď o něm budu fantazírovat celý den. „Je to jasné?“ Zašeptal proti mému krku, posílajíc svůj horký dech po mých zádech. Nemohla jsem odpovědět; moje ústa byla suchá a mé tělo prakticky vibrovalo vzrušením. „Řekl jsem, je to jasné, slečno Spencerová?“ Zašeptal mi znovu do ucha. Usmála jsem se proti jeho ruce a přikývla. „Hmm, dobře,“ zapředl, jak sundal své ruce ze zádržných pozic a jemně mi je položil na boky. Nechtěla jsem se od něho vzdálit, nemohla jsem. Milovala jsem ten pocit jeho těla proti mému, docela ráda bych tu takhle stála celý den. „Co kdybychom si dali snídani?“ Nabídl a jeho hlas se stále chvěl chtíčem.

Co kdybychom vynechali snídani a školu a šli do postele? Měla jsem to na špičce jazyka, ale nějak jsem se držela zpátky. Stiskla jsem pevně víčka a snažila se zablokovat vášnivé myšlenky, které jsem měla v poslední době často. „Ne, to je v pořádku. Ale díky za nabídku, myslela jsem, že bychom si dnes dali něco teplého,“ řekla jsem, když jsem se konečně mohla vyhrabat z jeho objetí. „Máš hlad?“

„Samozřejmě,“ zazubil se a sledoval, jak jsem vytáhla balíček slaniny z lednice. Dychtivě přikývl. „Víš, že jsi nejlepší přítelkyně, co jsem kdy měl, že?“

Usmála jsem se. „No, až teď, když jsi mi to řekl,“ odpověděla jsem s pokrčením ramen. Už jsem věděla, že ve skutečnosti to znamenalo mnohem víc.

Když jsme dorazili do školy, zdálo se, že se celé parkoviště najednou otočilo a zadívalo se na nás. Dav ztichnul a já se scvrkla po Ashtonově boku a chtěla být někde jinde. To bude trvat hodně dlouho, než si zvyknu.

Když si začali vzrušeně šeptat, Ashtonovy paže se kolem mě pevněji utáhly. „Uklidni se, holčičko, brzy to utichne,“ řekl a stiskl mi láskyplně pas.

Zamířili jsme k budově, moje oči našly Rosie a zbytek našich přátel, kteří stáli v malém hloučku trochu bokem od předního vchodu. Povzdechla jsem si, cítila jsem, jak mi ramena klesají pod tíhou pocitů. Věděla jsem, že se to stane; jasně, že se všichni budou chovat jinak, když teď věděli, kdo je můj otec. Bylo to nevyhnutelné. Nicméně, rozšířené oči a sevřené rty, které vypadaly naštvaně, mi vnitřně ubližovaly. Měla jsem si vzít více času na přípravu, abych zvládla tento druh veřejného odmítnutí, nebyla jsem připravená na všechno.

Ale když jsme se dostali k poslednímu kroku, na Rosiině tváři se objevil drzý úsměv, když vytáhla tužku a papír zpoza svých zad. „Mohu dostat autogram od Annatonů, slyšela jsem, že za něj na eBayi dostanu deset babek,“ dobírala si nás se smíchem.

Moje ramena se uvolnila, pak jsem se šťastným úsměvem zavrtěla hlavou. Možná, že jsem je přece jen trochu podcenila. Usmála jsem se, vděčná za jejich přijetí. Rosie York byla neuvěřitelný člověk, a ještě lepší přítelkyně, byla bych velmi smutná, kdybych ji ztratila. Ráda bych ji měla co nejblíž.

„Deset dolarů, opravdu? Možná bychom se měli podepsat a prodávat to sami?“ Žertovala jsem, a obrátila se k Ashtonovi. Odpověděl smíchem.

Serena se usmála. „Nemůžu uvěřit, že tvůj táta bude příští prezident. Můj táta je prodavač barev,“ řekla s úsměvem.

Škubla jsem omluvně rameny. „Opravdu jsem nechtěla, aby to všichni věděli. Lidé mohou být trochu odtažití, když zjistí, kdo je můj otec.“

Rosie přikývla, vložila svou ruku do mé a vykročila vpřed. Trochu mě odtáhla od Ashtona a vlekla mě chodbou za sebou. „Jsou tu důležitější věci,“ zašeptala, dívajíc se spiklenecky přes rameno na Ashtona. „Viděla jsem, rozhovor s vámi dvěma. Myslíš si, že tě požádá o ruku?“ Zeptala se s vzrušeným úsměvem, oči jí zajiskřily štěstím.

Já se rozpačitě zasmála. „Doufám, že ne. Jsme příliš mladí.“

Povzdechla si a souhlasně přikývla. „To je pravda, ale je to tak báječné. Představ si, že byste se vzali,“ řekla, dramaticky si ovívala tvář, a mrkla na mě. „Měla bys to přijmout, pokud to udělá.“

Upřela jsem oči na podlahu. Nenáviděla jsem řeči o manželství, bylo mi to nepříjemné, a připomnělo mi to pocity a vzpomínky, které jsem se těžce snažila pohřbít. „To ne,“ ujistila jsem ji. Nechtěla jsem jí kazit ty její falešné naděje, když o tom tak vzrušeně štěbetala. Koneckonců, on byl jen bodyguard, který se stal mým přítelem, nic víc.

Po zbytek dne přišlo jen pár lidí, aby si se mnou promluvili, většina se zdála trochu zastrašená. Vzácně mě někdo požádal o autogram nebo fotku, což bylo více, než nepříjemné, vzhledem k tomu, že se mnou chodili na stejné předměty a posledních pár měsíců se se mnou normálně bavili.

Na konci dne jsem byla vděčná, že na chvíli zmizím. Když jsme prošli dveřmi do našeho bytu, vydechla jsem úlevou, že je ten den za námi. Tak jako tak, zbývalo jen pár týdnů školy a pak semestr končil. Doufejme, že až se vrátíme na začátku dalšího semestru, všechno se usadí a lidé si na to zvyknou, a nebudou si mě přehlížet.

Padla jsem na pohovku, zatímco Ashton zamířil do kuchyně, aby udělal kávu. Když vedle mě postavil šálek, usmála jsem se. „Díky. Jsem ráda, že je po všem, „přiznala jsem. „Jen dalších pár týdnů a pak můžeme z toho všeho odjet pryč na Vánoce.“

Zamračila jsem se, když jsem to řekla. Vlastně jsem se na Vánoce vůbec netěšila. Samozřejmě, že jsem se těšila, že nebudu vstávat do školy a nebudu dělat úkoly, ale netěšila jsem se, že celé dva týdny nebudu s Ashtonem. Protože tohle byly plánované školní prázdniny, dostal na ty dva týdny volno, takže tomu všemu budu muset čelit sama na vlastní pěst s rodiči v Lake House.

Zamyšleně přikývl a posadil se vedle mě. „Jo, Vánoce. Ve skutečnosti jsem s tebou o tom chtěl mluvit, ale zdá se, že nikdy není ten správný čas, protože jsme v poslední době měli tolik práce.“

Přikývla jsem, už jsem věděla, o co asi jde. „Jo, můžeme jít zítra, nebo tak něco. Existuje ještě několik věcí, které musím koupit, ale většinu už mám,“ řekla jsem, předpokládajíc, že mi naznačuje, že brzo půjdeme nakupovat dárky. Byla jsem velmi zodpovědná a už jsem zapracovala na nedůležitější věci, kterou jsem chtěla koupit – na Ashtonově dárku, který pro mne zařídila Maddy.

„Jít kam?“

Zmateně jsem se usmála. „Nakupovat. Nechystal ses říct, že potřebuješ koupit dárky?“

Zavrtěl hlavou. „Ne, ve skutečnosti ne, ale potřebuju to udělat,“ připustil.“ Vlastně jsem se chtěl zeptat, co budeš dělat o Vánocích.“ Zamračil se, jako by se snažil vypracovat nějaký složitý úkol z algebry.

„Co to má znamenat?“ Zeptala jsem se, zvedla kávu a jemně foukala, aby vychladla, než se napiju.

Pokrčil rameny. „No, hádám, že budeš chtít strávit Štědrý den se svými rodiči. Ale možná bychom mohli strávit Nový rok v Los Angeles. Co si o tom myslíš?“

Málem jsem udusila kávou, když promluvil. Strávit Silvestr v LA? S ním? „Cože? Já ne…“ Zírala jsem na něj, čekala, až něco řekne, aby to dávalo smysl.

„Pokud ke mně znovu nechceš přijet, je to v pořádku, jen jsem si myslel, že se ti to posledně líbilo a uvažoval jsem, že bych ti to navrhnul.“

Vděčně jsem se usmála. „To je opravdu hezká myšlenka, Ashtone, ale měl bys prostě jít ven s přáteli. Tak se o mě nebudeš muset starat, a můžeš si to užít.“

Zamračil se a vypadal, že ho moje odpověď trochu rozzlobila. „Nepojedu bez tebe.“

Zvedla jsem tázavě jedno obočí, úplně zmatená změnou v konverzaci. „Co potom budeš dělat? Já jsem úplně ztracená, fešáku,“ přiznala jsem.

Dramaticky si povzdechl, jako bych nechápala něco, co bylo zřejmé. „Co přesně myslíš, že se děje na Vánoce?“

Zamračila jsem se, položila můj šálek a zastrčila nohy pod sebe. „No, já budu v Lake House se svými rodiči a domácí ochrankou, a ty jedeš domů…“

Zavrtěl hlavou. „Tak to nebude, holčičko.“

„Co je to? Jsem vyděšená a zmatená! Ashtone, vyplivneš prostě konečně to, co se mi snažíš říct?“ Zabručela jsem, začínám být naštvaná, protože nemám ráda, když jsem zmatená.

Na můj výbuch se zlomyslně zasmál. „Miluju, když jsi divoká,“ škádlil mě, šklebíc se na mě. Protočila jsem oči a čekala, až mi vysvětlí, co tím myslel. „Dobře, tak polopatě. Chci strávit školní prázdniny s tebou. Pokud chceš strávit ten čas se mnou, pak stačí jen přijít na to, jak to uděláme,“ vysvětlil s pokrčením ramen.

Vydechla jsem, jak to zapadlo na své místo. Pan přehnaně ochranitelský znovu udeřil! Nevěřil, že by jeho práci někdo ty dva týdny zvládl. „Máš dva týdny volno, Ashtone. Přestaň se o mě bát, budu v pořádku!“ Vyštěkla jsem a zamračila se.

Zasmál se a zavrtěl hlavou. „Anno, já nemluvím o mé práci. Mluvím o tom, že chci strávit Vánoce s tebou,“ řekl prostě. Při tom upřímném přiznání jsem sebou trhla, příliš šokovaná na to, abych něco řekla. Úsměv mu zmizel z tváře. „Nechceš se mnou strávit Vánoce?“ rozpačitě se zeptal s bolestí v očích.

„Já… já, Ashtone, samozřejmě, že ano, ale…“ Zavrtěla jsem hlavou, protože to se nemohlo stát. Nenechali by mě s ním odjet, ne teď, když byl můj táta zvolen prezidentem. Dean a Peter budou mít volno, takže jsme tady nemohli zůstat, a nemohla jsem ho dost dobře pozvat, aby strávil Vánoce s mými rodiči, protože by si mysleli bůhví co.

Přejel si rukou přes tvář, když jsem na něj zírala, ztratil řeč. „Anno, jen na minutu zapomeň na vše ostatní, jo? Pokud bys mohla, chtěla bys strávit zimní prázdniny se mnou? „Zeptal se a skoro prosebně se na mě podíval.

Sakra, ráda bych. „Ano,“ podařilo se mi dostat ven; Byla jsem ještě v šoku, že mě dokonce stavěl na první místo. Toto bylo jeho první plánovaná dovolená beze mne; mohl jít ven s kamarády, smát se a žertovat. Přesto mi říkal, že by raději trávil čas se mnou. Srdce mě v hrudi zabolelo, protože to pro mě moc znamenalo.

Přes obličej mu přeletěl oslňující úsměv. „Dobře, skvělé. No, taky chci strávit své dva týdny volna s tebou. Takže teď jen musíme zjistit, co se dá dělat.“ Vzal mě za ruku, jemně si pohrával s mými prsty. „Takže raději bys jela do Los Angeles, nebo zůstala s rodiči?“

Zamračila jsem se. „Ehm… nemyslím si, že to první je opravdu možné, že ne?“

Povzdechl si. „Já vím, že bude těžké přesvědčit tvého otce, abych tě znovu vzal do Los Angeles, ale možná, že by to šlo. Nebo bych mohl jet domů s tebou,“ pokrčil rameny, jako by myšlenka strávení Vánoc s dalším prezidentem Spojených států, bylo něco, co řešil každý den. Zavřela jsem oči a přemýšlela o tom. Je mi upřímně jedno, kde budu trávit Vánoce. Pokud bych je mohla strávit s Ashtonem, jela bych kamkoliv. „Je tu třetí možnost,“ dodal a znělo to trochu vzrušeně.

Otevřela jsem oči. „Co je třetí možnost? Vzhledem k tomu, že LA se nezdá pravděpodobné, a jet domů zní strašně, protože moji rodiče budou pozorně sledovat každý náš pohyb a přitom se celou tu dobu na nás budou usmívat,“ připustila jsem.

Sevřel rty, než promluvil. „No, a co odjet pryč?“

„Jako na dovolenou?“ Zeptala jsem se, trochu zmatená.

„Jo, jako na dovolenou. Někam, kde tě lidé neznají. Možná bych být schopen přesvědčit svého otce, aby mi dovolil vzít tě někam, kde to pro tebe není nebezpečné a nikdo neví, kdo jsi.“

Vzrušení ve mně najednou probublalo vzhůru, ale tvrdě jsem snažila to potlačit. Dovolená neznělo jako něco, s čím by můj otec souhlasil. „Třetí možnost se mi líbí,“ přiznala jsem tiše.

„Hmm, to je ale náhoda, taky mám rád třetí možnost,“ zazubil se, zastrčil mi volný pramínek vlasů za ucho. „Teplo nebo zima? Jaké jsou tvoje preference? „vzrušeně se na mě culil. „Pláž nebo sníh?“

„To je jedno. Co chceš ty?“ Upřímně, jela bych s ním kamkoliv, kam by chtěl, na to mi nezáleželo.

„No, mám rád myšlenku Vánoc na sněhu a možná bys mohla nastydnout a tulit se ke mně.“ uvažoval a šklebil se na mě.

Nad jeho myšlenkami jsem obrátila oči v sloup. „Správně, krasavče, protože jinak by se to nestalo.“ Podotkla jsem sarkasticky. Objímali jsme se po celou dobu; ani nemusela být zima.

„Také se mi líbí myšlenka na pláž, protože bys na sobě pořád měla bikiny,“ pokračoval a zastříhal na mě obočím.

Zvedla jsem škádlivě obočí. „Myslím, že… bych taky mohla chodit nahoře bez.“

Záda mu ztuhla, když dychtivě přikývl. „Tak pláž, určitě.“

Zasmála jsem se a hravě ho plácla rukou. „Zvrhlíku!“

„Jen kolem tebe,“ odpověděl, mrkl na mě. Rychle vstal, zalovil v kapse a vytáhl mobilní telefon. „Takže to je to, o co se budeme snažit nejdříve? Zeptám se, jestli tě mohu vzít někam do tepla, „řekl a podíval se na mě s nadějí.

Zamračila jsem se, chtěla jsem se ujistit, že to nedělá ze špatných důvodů. „Jsi si jistý, že se opravdu nechceš jít sám s přáteli a být opilý každý večer? Budu v pořádku s dočasnými strážemi, pokud to je to, co ti dělá starosti,“ protestovala jsem.

Zhluboka si povzdechl a sklonil se, vtisknul mi měkkou dlouhou pusu na čelo, než se znovu narovnal. „Chci strávit dovolenou s tebou. Nemá to nic do činění s prací, věř mi.“ Když se mi podíval hluboko do očí, měla jsem pocit, jako bych byla jediná dívka na světě.

„Dobře,“ odpověděla jsem bez dechu.

Usmál se, už listoval svým seznamem kontaktů. „Uvidíme, co se dá dělat, jo?“ Otočil se a zamířil do naší ložnice, pečlivě za sebou zavřel dveře, tak aby si mohl promluvit s mým otcem a předložit mu argumenty zdůvodňující, proč mě chce odvézt pryč.

Široce jsem se usmála. Nejhorší možný scénář byl, že by přijel a strávil svou dovolenou v Lake House. Alespoň bych ho pak mohla vidět každý den. Představa, že bych ho viděla otvírat dárky na Vánoce ráno, rozechvěla můj žaludek.