FC - 9. kapitola

Překlad: Verča

NEBEZPEČNÝ MUŽ. NEBEZPEČNÝ MOTORKÁŘ.

Priorita: Důvěrné

Bay Area Podzemní Bojový Klub (BUFC) Bojová noc

Ex-machine shop, Jack London Square. 8 hodin večer.

Soupeři: Misery vs. Predator

Kódová fráze: „Jsem tvůj fanoušek číslo-jedna.“

Pátek večer, čtyři dny poté, co mě Ray opustil ve vzrušeném a zmateném stavu ve studiu, Jess a já popíjíme pivo s Blade Sawem, Doctorem Deathem a Rampagem kousek od machine obchodu na Jack London Square. Blade Saw má ruku kolem Jessin ramen, a ona není déle naštvaná. Ačkoli řekla Blade Sawovi, že nehledá vztah – není připravená vzdát se Taga – je šťastný, že si může vzít cokoli, co mu dá a znamená to, že jdu domů sama. Opět.

Ale je to nejlepší volba, kterou jsem řekla Jess asi tak víckrát než desetkrát v posledních několika dnech. Potřebuju být s mužem, který je citlivý a tolerantní. Mužem, který nevolá vzrušením. Mužem jako Charlie, můj první vážný přítel po útoku, který se smířil s mými záchvaty paniky a flashbacky, hladil má záda a dělal mi čaj, a dokonce navštívil mého terapeuta, aby se mohl naučit, jak mi pomoct. V té době jsem Jess řekla, že jsem nemohla dostat lepšího muže než Charlieho. Ale kdybych se s ním znovu potkala, nebyla bych schopná mít s ním znovu sex.

Někdy pragmatická Jess mi řekla, že mi to s Charliem nevydrží. I když jsme spolu byli pohodlní, nebyla v tom žádná jiskra. A měla pravdu. Stejně jako s Jasonem, dalším pečujícím a citlivým mužem, který byl tak znepokojený z mých problémů, že ani nemohl plnit povinnosti v posteli.

Jak bych mohla myslet na Predatora, že mi odebere trochu bolesti? Podívejte se na něj. Možná má jeho vlastní problémy. Když se dostanou blízko, odstrčím je. A pokud ho nechci, proč jí sakra volám a vytáhnu jí z její hodiny jógy, když jsem zjistila, že dneska bojuje?

Dobré otázky. Škoda, že na ně nemám žádné odpovědi.

„Nikdy jsem tě nebral jako pijana.“ Doctor Death poklepe na mou lahev a já pokrčím rameny.

„Piju cokoliv s alkoholem, když jsem ve stresu.“

Jeho obočí se zkroutí. Neuvěřitelné, nepatrný zamračený pohled ho dělá ještě hezčím.

„Stres může mít nějaké hluboké fyziologické efekty na tělo. Co tě stresuje? Často pomáhá, když si o těch věcech promluvíš.“

„Ehm..no…“ Nemůžu mu říct, že se bojím boje Raye s Miserym. A neexistuje žádný způsob, že bych mu řekla, že jsem zatoužila po bojovníkovi, kterého jsem právě odstrčila.

„Myslela jsem, že Misery byl ve vězení za únos Makayly a Amandy,“ řekne nahlas Jess, konečně přicházející zachránit mě.

Přesunujíc mé myšlenky daleko od mé katastrofální noci ve studiu, šťouchnu do Rampage, který se snaží zůstat skrytý ve stínu – nemožný úkol vzhledem k jeho velikosti a v zálibě žluté barvy. Oba licencovaní MMA amatéři, Rampage a Blade Sawe riskují, že navštěvují podzemní boje, ale stejně jako já, nemohou odolat. Redemption byl podzemním klubem po mnoho let, a tento druh bojování, je to, co znají a milují.

„Víš něco o Misery?“

Rampage se na mě podívá a zamračí. „Odseděl si tři roky a pak si našel dobrého právníka a dostal se ven za dobré chování. Ale nemohli ho spojit s drogami.“ Rampage je velmi ochranný k ženám v klubu a vzal to jako osobní urážku, když Misery, kdysi největší Tormentovo konkurent v podzemní lize, unesl Makaylu a Amandu, když nechtěně narazily na jeho provoz pašování drog v Menlo District.

„Chtěl bojovat s Predatorem od chvíle, co se dostal ven.“ Blade Saw vytáhne další pivo z jeho tašky a nabízí ho. „Predator vždy odmítl a minulý týden se neukázal. Ale z nějakého důvodu souhlasil s dnešním bojem.“

Zvuk píšťalky opoutá naši pozornost k provizornímu ringu ve středu obchodu. Boje se zřídka kdy konají na stejném místě a toto místo je drsnější než většina ostatních. Čtyři kovové sloupky s tlustým provazem nataženým mezi nimi, označujíc tak ring. Piliny rozházené na betonové podlaze. Vzduch voní dřevními štěpky a motorovou naftou s nádechem potu, a jediné světlo pochází ze záře reflektorů po obvodu ringu.

Prvních několik bojů je krvavých a krutých, co víc si může milovník podzemních bojů přát. Betonová podlaha je odpovědná za jeden knockout a dvě zlomené ruce. Zdravotník pečuje o zraněné v rohu. Moje kůže brní, jako kdyby mě někdo sledoval. Prohlížím si dav, ale nevidím nikoho, kdo by se díval mým směrem, a nevidím Raye.

Nakonec, promotér vyhlásí velkou událost a Misery kráčí po schodech nahoru. Musí být alespoň šest stop dva palce vysoký a vážit přes dvě stě padesát liber. Rampage nám řekne, že byl kdysi jedním z nejlepších amatérských bojovníků v těžké váze v Kalifornii, ale zahodil to všechno kvůli několika úderům a šálku pomsty.

Očekávání prochází skrze mne, jak se dav rozděluje a Ray vskočí pod lana. Ačkoli Misery nad ním jasně převažuje, Ray dominuje ringu už jen jeho přítomností.

„Prostě vypadá pokaždé líp, když ho vidím,“ zašeptá Jess.

Má pravdu. Jeho svaly se zdají být větší a definovanější, prsní svaly vyčnívají nad jeho břichem, jeho čelist je zaťatá, modré oči jsou soustředěné a pozorné. Jeho bojové šortky, modré s bílými vlky na stranách, lpí na jeho štíhlých bocích, a na okamžik mě zajímá, jestli je má kvůli tetování, které možná nikdy nedokončím, nyní obrys přes jeho prsní svaly.

Skrytá, protože jsme v rohu, nevím, zda bude schopen vidět mě, ale můžu předstírat a tak mu pošlu mentální pusu pro štěstí.

Při zvuku píšťalky se dotknou jejich holými kotníky – ne rukavicemi jako normálně – a pak kolem sebe krouží ve středu ringu. Mé srdce je v krku a cítím známý nával adrenalinu.

„Tohle bude velký boj.“ Doctor Death hodí ležérně ruku kolem mých ramen a já ztuhnu a odtáhnu se s omluvným úsměvem.

„Někdy ráda mávám rukama a skáču kolem. Nechtěla bych tě náhodou trefit.“ Pokrčím se v duchu nad mou chabou výmluvou; ale co když se sem Ray podívá a uvidí nás společně? Ačkoli jsem psychicky smířená s tím, že je konec, naděje stále bliká v mé duši.

Misery natáhne levou ruku a pak bez varování, Predator zaútočí, rozpoutá jeho sílu jeho levým hákem, který pošle Miseryho zády do provazů.

Rampage se nadechne a můj tep vykopne do nebes.

„To není jeho obvyklý způsob.“ Podívám se přes rameno na napjatého Rampage. „Obvykle si s nimi hraje, nechá se párkrát zasáhnout a pak jde zabíjet.“

Misery zavrtí hlavou a snaží se dostat zpět, ale Predator mu nedá šanci, exploduje na něj s ránou za ránou. Misery jde dolů a chytne se Predatorovo nohy. Predator toho plně využívá, sází jednu velkou ránu za další do jeho hlavy. Když se Misery dostane na nohy, Predator silně vykopne, ale trefí pouze bok Miseryho hlavy a pošle ho zpět na kolena. Dalších několik úderů a Misery je dole.

Násilný. Silný. Explozivní. Nikdy předtím jsem neviděla Predatora takhle zničit soupeře. Ani jsem nikdy nebyla tak vzrušená, jako jsem teď. Vše na co mohu myslet je ta síla…na mně, okolo mě, pode mnou, a…ach, Bože, uvnitř mě.

„Sio? Jsi v pořádku?“ Rampage se ke mně obrátí a zírá do mých očí. „Vypadáš trochu omámeně. Příliš moc? Nikdy jsem neviděl Predatora jako teď.“

„Jo. Jsem v pohodě.“

„Měli bysme odsud vypadnout.“ Blade Saw zatahá za Jessinu ruku. „Dav byl poslední boj moc hlasitý. Možná přilákali špatný druh pozornosti.“

„Jistě.“ Dívám se zpět na nyní již prázdný ring. Lana jsou dole a někdo odklízí krvavé piliny do tašky. Ray je v nedohlednu.

Doctor Death je povolán do nemocnice a vytáhne mě stranou. „Vždycky zmizíš z těchto událostí tak rychle, že jsme nikdy neměli šanci promluvit si.“ Přejede prstem přes mé rameno, zatnu zuby abych potlačila zachvění. Ne že by nebyl atraktivní, ale je tu jeden člověk od kterého chci, aby se mě teď dotýkal.

„Tag má o mě starost, když jsem v odlehlých oblastech takhle v noci, takže se snažím odejít co nejdřív, než se dozví kde jsem a přijde mě hledat.“

„Můžu to pochopit.“ Jeho hlas klesne na měkké zavrčení. „Žena jako ty vyvolává ochrannou stranu u muže. Tak delikátní…s těma velkýma, tekutýma očima…prosakuješ zranitelností. Vídáš někoho?“

Moje kůže brní, snažím se vymyslet nějaký způsob, jak to skoncovat než to bude příliš trapné. Ne s nikým se nevídám, ale je tu někdo, s kým bych se vídat chtěla.

„Tak nějak…je to…ehm…komplikované.“

Doctor Death se usměje. „Takže je to ne. Vynikající. Přijdu do tvého studia tento týden, pokud nebudu v pohotovosti a půjdeme na večeři a promluvíme si to té komplikované situaci.“

„Díky, ale já…nemyslím si, že jsem tento týden volná. Dělám spoustu přesčasů.“ Žaludek mi stoupá a snažím se ho zdvořile odmítnout. Ale samozřejmě mi nerozumí.

„Jsem v posilovně většinu nocí a jsem si jistý, že si nějaký čas najdeme.“ Políbí mě na tvář. „Těším se.“

Následujeme dav k předním dveřím. Doctor Death míří jedním směrem a já najdu Jess čekající na mě v blízkosti parkoviště.

„Jdu domů s Blade Sawem,“ řekne. „Jsi v pohodě s tím, že pojedeš s Rampagem?“

„Děláš si srandu? Koupil si Hummera. Ráda se s ním projedu.“

Jess zafuní smíchy. „Hummer v San Francisku?“

„Doctor Death mě právě pozval ven.“ Následuju jí k parkovišti, kde čeká Blade Saw a Rampage.

„Konečně.“ Dá mi mrknutí. „Byla jsem unavená z toho utíkání. Teď máš možnost. Nebo přinejmenším, přinutíš Raye žárlit.“

„Nechci možnost Doctora Deatha.“ Povzdechnu si. „Chci možnost Raye. A nemyslím si, že je ten typ muže, který dělá žárlivost. Pravděpodobně by zabil každého, kdo by se dotkl toho, co je jeho.“

Jess si olízne její rty. „To zní báječně.“

Zastavíme na okraji parkoviště a Blade Saw vklouzne jeho rukou kolem Jessina pasu, když si povídáme o bojích. Rampage se zoufale snaží dostat do ringu, ale má strach z přistižení a zničení jeho rodící se amatérské kariéry. Rampage má dobrou šanci o amatérský titul v těžké váze a nechce to zkazit.

„Hej, Tagu. Nevěděl jsem, že jsi tady.“ Rampage ustoupí ke straně, aby se k nám mohl přidat a ptá se ho na to, co si myslí o boji. Jess a já sdílíme nechápavý pohled. Tag nikdy nechodí na boje, protože mu připomínají, co ztratil, když se jeho rameno neuzdravilo a musel odejít z amatérského obvodu.

Když se Rampage odmlčí, aby popadl dech, vezmu Taga na stranu. „Co tady děláš?“

„Slyšel jsem o boji. Věděl jsem, že tu budeš. Mamka mi řekla, že si půjčila tvoje auto a tak jsem tě přijel odvézt.

„A ty jsi sledoval boje?“

„Jo.“ Pohlédne na Jess a Bladeovo ruku kolem jejího pasu a jeho čelist se utáhne.

„V pohodě?“ Moje otázka je zaměřena na něj sledujícího boj, ale když zachytím jak se kouká na Jess, zajímá mě, zda ví, na co se ho ptám.

„Jo.“ Odstoupí a připojí se ke skupině. „Jess. Ty a Blade Saw?“ Přeruší Rampage v půlce věty a všichni se překvapeně dívají.

Jess polkne a cítím její bolest. Tag s ní sotva promluví, natož si jí všímá a teď, když se konečně s někým dá dohromady, rozhodne se jí věnovat pozornost. „Uh…jop.“

„Mám kliku, člověče.“ Blade Saw si přitáhne Jess blíž k jeho boku a přitiskne jí pusu na spánek. Tagovo tváří prochází bolestný výraz.

„Dobře, takže,“ řeknu nahlas. „Chtěla jsem jet domů Rampageovo Hummuerem, ale vypadá to, že dnes budu opět zločinec.“ Teprve pak si všimnu, že Tag není v uniformě. Ale pak, nemohl by se v ní ukázat na neschváleném boji, aniž by všechny nevyplašil.

„Dejte mi pouta, důstojníku. Nebo jsem dnes jen obyčejný občan?“ Přidržím své zápěstí u sebe, ale Tag se nesměje mému vtipu.

Místo toho se nadechne a pak se odvrátí. „Pojďme.“

Rozloučíme se s Rampagem, Jess a Blade Sawem a následuju Taga přes ulici. „Chtěla tě po celé roky, Tagu. Říkala jsem ti to. Ale ty jsi ji nevěnoval ani pozornost. Říkal jsi, že tě nezajímá. Co měla dělat? Věčně čekat?“

Tag sebou škubne, ale neotočí se. „Jsem za ní šťastný. Opravdu. Mám toho teď příliš, abych se s někým zapojil. Tenhle případ, na kterém pracuju, vyplňuje veškerý můj čas. Nemůžu se postarat ani o sebe, natož o někoho jiného, a citově, na konci dne, nikoho neopouštím.“

„Pokud si o tom někdy budeš chtít promluvit, víš, že já to nikomu neřeknu.“

Nasaje dech a povzdechne si. „Jsi ta jediná osoba, se kterou o tom nemůžu mluvit.“

„Dobře, díky za to.“ Obejmu ho kolem pasu a stisknu ho. „Nemusel jsi to dělat. Vždycky tu je někdo, kdo mě odveze domů.“

„Musím dávat pozor na mou sestřičku.“ Obejme mě zpět a pak jdeme. „To jediné, co mám.“

Jdeme v tichosti k silnici, zpozoruju Tagovo Pathfinder zaparkovaný přes ulici pod pouličními lampami, jen pár vteřin předtím, než uvidím Raye, jak si to míří k nám po chodníku. Má na sobě džíny, upnuté na všech správných místech a šedé tričko v logem UFC na přední straně. Dokonce je mírně rozcuchaný, vezme mi dech a mé srdce se zaváže do uzlu, když se zastaví před námi. Je to náhodné setkání, nebo mě hledá? Co bych měla říct? Naštěstí Tag to vyřeší.

„Dobrý boj. Ne. Skvělý boj. Pokud si někdo zasloužil roztlouct, byl to Misery.“ Rozpitvává boj a ptá se Raye na jednotlivé tahy a strategii. Ray jen krčí rameny a říká, že ví, co udělal Makayle a Amandě a každou minutu co byl v ringu myslel jen na to, aby bušil do Miseryho, dokud z něj nebude kaše. Žádná strategie.

Samozřejmě, to Tag nerad slyší, protože učí kontrolu ve strategii ve všech jeho třídách. Ukáže k jeho autu. „Měli bysme jít.“

„Myslím, že to byl skvělý boj,“ řeknu Rayovi poté, co se můj jazyk rozváže. „Sledovala jsem každou minutu.“

„Vím.“

„Viděl jsi mě?“

„Vždycky tě vidím.“ Jeho hluboký hlas hřmí skrze mě. „Ty chceš…vezmu tě domů. Mám tu motorku.“

„Žádné motorky.“ Tag vzhlédne, nejdřív na Raye a pak na mě. „Za prvé, nepojedeš bez helmy. To je v rozporu se zákonem v Kalifornii. Za druhé, motorky jsou nebezpečné. Kancelář koronera je zavalena helmami z nehod. Podívej se, co se stalo naposled.“

„Naposled?“ Ray se zamračí.

„Má nezodpovědnou stranu,“ řekne Tag. „Když jí bylo sedmnáct, začala se vídat s nějakým motorkářem. Řekl jsem jí ne, ale neposlechla. Vzal jí do Napa Valley, jeli osmdesát mil za hodinu a pak se jeho motorka rozbila. Jediný důvod, proč nejsou mrtví je ten, že měli helmu. Sia byla hodně pohmožděná, nemohla chodit do školy po dobu jednoho týdne.“

Ray zvedne jeho obočí a pokrčí rameny.

„Byl to mechanický problém, ne chyba v jízdě. Bylo to největší vzrušení v mém životě.“

„Přinesl jsem extra helmu.“ Pohlédne na Taga, nejmenší náznak úsměvu hraje přes jeho rty, než otočí ty krásné modré oči na mě. „V případě, že tu budeš.“

Mé srdce se povznese, zpívá a tančí. Není to náhodné setkání. Hledal mě. Mám druhou šanci.

„Sio.“ Zachytím varovný tón v Tagovo hlase. Nebezpečný muž. Nebezpečný motorkář. Je to už dávno, co jsem udělala něco nebezpečného.

Na okamžik jsem rozpolcená. Zůstat v bezpečí s Tagem, nebo jít s mužem, který dělá mé srdce bušící a kolena slabá? Mužem, který mě dokáže přivéct do extáze a zoufalství? I přesto, že mám pocit, že mu můžu věřit, jak mohu věřit sama sobě, když jsem špatně odhadla Luka? Ani jednou od té noci jsem nezvažovala, že bych mohla být s mužem tak dominantním jako je Ray. Myslela jsem si, že nikdy sobě nedovolím být opět zranitelná. Proto jsem chodila s muži jako je Charlie a James. Nechali mě vždy ujmout se vedení, nic nepožadovali, nikdy se nedotazovali, proč se držím zpátky. Chovali se ke mně jako k porcelánu a pod jejich sympatiemi jsem praskla.

Ale od té doby, jsem se ani jednou necítila tak naživu – způsobem, jakým jsem se cítila ten den, kdy jsem jela do Napa Valley.  Tak se cítím i s Rayem. Uvolněná. Normální. Co když ochutnám?

„Pojedu s Rayem.“