FC - 12. kapitola

Překlad: Verča

Ahoj, tak takhle kapitola je podle mě zatím nejlepší, co jsme četly. Užijte si jí. Těším se na vaše komentáře :-)

            Verča

VYPADNI OD MÝCH SKŘÍNÍ

Po dvou hodinách jízdy po městě, s mým ztuhlým zadkem a mýma zmrzlýma rukama se nakonec Raye zeptám, jestli mě vezme domů. Zaparkuje venku před mým domem a pak mě následuje.

„Jdu dovnitř,“ řekne a jsem hluboce vděčná, že jsem ušetřená obvykle trapného popřání na dobrou noc u vchodových dveří, a přemýšlení zda ho pozvat dovnitř nebo mu dát letmý polibek na rozloučenou. Ray vždy, jak se zdá, ví, kdy potřebuji, aby se ujal vedení. Nikdy jsem nebyla tak přitahována k muži, kterého znám tak málo.

Za ten rok jsem o něm nasbírala pár věcí. Není hovorný typ. Má filozofické sklony. Jeho bojové šortky na sobě mají často rčení od Nietzscheho nebo Kanta, úvahy o životě, nebo abstraktní myšlenkově-provokativní návrhy. Udržuje se v ťip-ťop stavu, jí zdravě a jen zřídka kdy jde ven pít s klukama. Takže v podstatě opak mě s mými víkendovými noci s holkama, slabostí pro brambůrky a hamburgery a mou tendencí jít cvičit pouze tehdy, kdy mi jsou džíny těsné.

Když Ray za sebou zavře dveře, všechno mé napětí mě opustí s povzdechem. Nehybná, stojím na chodbě a pokouším se zpracovat události večera bez kolapsu na podlaze.

„Co děláš, když chceš odpočívat?“ Ray přijde za mě a zabalí silnou paži kolem mého pasu a přitáhne si mé tělo proti jeho teplému.

„Piju příliš moc, dopřávám si rodinné balení brambůrek a dám si bublinkovou koupel, něco co chci teď? Ne.“ Vykroutím se pryč a sundám si Shaylinino oblečení, a pak ho hodím do koše na prádlo. Doufám, že budu mít čas vyprat ho před zítřejší prací. „Obvykle volám Jess.“

Ticho.

Otočím se a Ray je pryč. „Rayi?“

„Hmmm.“ Zavrčí Ray, když putuje po mém bytě. „Kontroluji tvoje místo.“

„Obvykle lidé čekají na pozvání.“ Opřu se o zeď a založím ruce. „Neputují jen tak po cizím bytě.“

„Oni nejsou já. Poznávám tě. Dám ti zprávu tak za minutu.“

Po dalších pět minut si prohlíží můj malý byt. První ložnici s postelí s nebesy, zářivě zeleným kobercem a skříní, kde je mé oblečení přehledně uspořádáno podle barev. Pak jde do malé koupelny, zapne kohoutek u umyvadla pro žádný důvod, otevře skříň v chodbě a hledí na mé kabáty.

„Je to teritoriální věc?“ Jdu za ním do mého obývacího pokoje lomítko jídelny lomítko kuchyně. „Chystáš se to označit, udržet ostatní muže pryč?“

Jeho tvář ztvrdne. „Vodíš si sem chlapy?“

Rozčilená řeknu. „Jop. Tuny. V podstatě furt mi dveřmi prochází žhaví, fit muži, kteří přicházejí poskytnout mi mé potřeby.“

„Není to vtipné. A ani o tom nevtipkuj.“ Zamračí se a otevře šuplíky mé kuchyňské linky, jeden po druhém, pak kouká do mé ledničky, která obsahuje překvapivou řadu zdravých potravin, vše přinesené mou matkou, která mě poctila její návštěvou.

Udělá finální kolečko kolem obývacího pokoje a pak se vrátí do chodby a otevře dvířka mé ukládací komůrky. Stojany a štětce rozházené na podlaze.

„Hej! Vypadni od mých skříní.“ Závodím k němu a posbírám výtvarné potřeby. „Většina lidí se navzájem poznávají konverzací. Víš, co to je?“

Vezme mi štětec z ruky a kontroluje štětiny. „Maluješ?“

„Už ne. To je důvod, proč je to vše ve skříních.“ S pročištěním krku se kolem něj protáhnu a vysypu výtvarné potřeby do spodní části skříně. Pak zabouchnu dveře a opřu se se založenýma rukama. „Ne.“

Jeho rty se chvějí s úsměvem a zvedne obočí.

„Nehraj se mnou tu hru s obočím.“ Kývnu na něj prstem. „Nemůžeš mě zastrašit, jako to děláš všem ostatním. Nedostaneš se dovnitř.“

Ray udělá krok směrem ke mně a opře jeho předloktí o dveře podél mé hlavy. Pak přejede jeho rty přes mou tvář a zašeptá. „Kdybych opravdu chtěl dovnitř, nebyla bys schopná zastavit mě.“ Pak přejede jednou jeho rukou přes můj hrudní koš a dotkne se palcem spodní části mých prsou. Mé tělo se ohřeje, asi tak na milion stupňů a pot mi stéká po zádech.

„Myslela jsem, že se budeme dívat na televizi.“

„Chceš se dívat na televizi?“

Můj hrudník bolí, jak dýchám. Je tak blízko – tak blízko, že mohu cítit teplo jeho těla, dýchat jeho vůni kůže a mýdla a čerstvého oceánského vzduchu. Můj hrudník se napíná a stočím prsty do rukávu. Bože, chci ho. Ale po naposledy, si nejsem jistá, že ho mohu znovu zvládnout.

„Ano. TV.“

O několik minut později sedíme před televizí. Ray shrábne ovladač jednou rukou a mě druhou, zastrčí si mě proti jeho tělu, když prolítává kanály závratnou rychlostí.

„Jak můžeš vidět, co dávají, když to projíždíš tak rychle?“ Zavřu mé oči proti rozmazání, protože projede za minutu snad sto kanálů.

„Vím, co mám rád?“

Nakloním hlavu dozadu a položím ji proti ramenu. „Co myslíš tím, co mám rád?“

„Dostaneme se tam.“

Nakonec jsme se usadili na Discovery Channel na epizodě o lvech. Dozvídáme se, že lvi mohou mít sex více než stokrát za den. Ray říká, že se mu líbí učit se novým věcem na Discovery Channel a nikdy nezmešká pořad o kočkách džungle. Ptám se, jestli má sex stokrát za den. Řekneme mi, sežeň kondomy. Mírně znepokojená, že si možná nedělá srandu, mu navrhnu, abychom se dále dívali.

Lvi přejdou na žraloky. Ray nemá rád žraloky. Myslí si, že jim chybí třída. Také oni nemohou mít sex stokrát za den, jasně, jsou to menší tvorové. Pobavená touto novou, upovídanou, Discovery Channel milující stranou Raye, sklouznu dolů na gauč a položím si hlavu do jeho klína. Ray mě nepřítomně hladí po vlasech, zatímco zesměšňuje žraloky, jak trhají jejich kořist.

„Proč už nemaluješ?“

Rayova otázka mě překvapí a trhnu svou hlavou.

„Maluji teď inkoustem. Pokožka je moje plátno.“

Mávne rukou neurčitě po místnosti, zahrnujíc obří abstraktní, barevné nástěnné malby, které zdobí mé zdi: olejomalba na plátně, zarámovaná a zavěšená, celá v oranžové a hluboce oceánské modré, jasně červené a zelené. „Malovala jsi je?“

„Před dávnými časy.“

„Nádhera.“ Jeho hlas klesne na tiché šumění. „Proč si se přesměrovala na inkoust?“

„To bylo tehdy,“ řeknu. „Teď jsem jiná.“

Hmmm. Nějak se jeho ruce proplíží pod mé tričko a jeho šikovné prsty si pohrávají s mou podprsenkou. „Snažíš se mě rozptýlit, takže bys mě mohl svést?“

Ray se zasměje, když rozepne mou podprsenku, pak klouže jeho teplou rukou kolem mých prsou. „Pokud jsi mě pustila tak daleko, aniž bys mě praštila, pak jsem tě asi svedl. Teď jsi moje a udělám co se mi zlíbí, pokud budeš chtít být v klidu, jsem s tím v pohodě.“

Otočím se na má záda, abych mu udělala snadnější přístup a podívám se do blankytně modrých očí. „Je těžké cítit něco jiného, než potřebu dostat se do tvých kalhot, když máš ruku pod mým trikem.“

Úsměv se tvoří na jeho rtech. „Nikdy jsem nepotkal někoho, kdo mě tak dráždí.“

„To proto, že mě neděsíš, Predatore.“ Shrábnu okraje mého trika a vytáhnu ho nahoru i s mou podprsenkou. „Vím, že máš dobré srdce.“

Jeho čelist se zatne. „Jak?“

„Protože jsem tě sledovala, jak bojuješ tak dlouho, že mohu říct, kdy ses držel zpět. A ty ses vždycky držel zpět, když jsi měl nerovné soupeře. Nechtěl si, abys je hned položil, takže ses nechal několikrát udeřit a pak jsi je sundal. Stejná věc, kterou jsi udělal druhý den v posilovně s Hammer Fistem. Viděla jsem to víckrát než tu noc. Ale držel ses zpět, takže si ho nemohl zanechat v prachu, že?“

Sleduje mé rty polštářkem jeho palce. „Vidíš hodně. Víš, co vidím? Další Siu, celou měkkou a sladkou ve světě barev, schovávající se pod vší tou černou.“

„Ta Sia je pryč.“

„Ne, není.“ Ray se skloní a políbí mě. „Je tady.“ Jeho rty kloužou po mé tváři a políbí každý piercing v mém uchu. „A tady.“

Mé oči se zavřou a nakloním mou hlavu na stranu, když mi položí polibek na krk, navazujíc na tetování na mé paži. „A tady.“

Teplo prostupuje mým tělem, potěšení protéká skrz mé žíly. Moje záda se prohýbají a jeho rty se sevřou kolem mé levé bradavky. „Tady.“

Povzdechnu si. „Kde jinde?“

„Jsi si jistá, že to chceš?“ Ray si hraje s mým piercingem v bradavce, obrací ho a tahá, posílá každý kousek tepla do mého středu. „Když jsem řekl, že přestanu, když nebudeš chtít, myslel jsem to vážně.“

„Hmmm.“ Zvednu sarkasticky obočí. „Možná bych si měla obléct mé triko a popřemýšlet o tom.“

„Mám lepší nápad.“ Ray vezme piercing mezi palec a ukazováček a já zalapám potěšením, které mnou projede. „Namaluj něco. Nahá.“

„Chceš abych pro tebe malovala….nahá?“

Ray vjede jeho rukou do mých vlasů a škubne mou hlavou dozadu. „Postarám se, že si vychutnáš každou minutu.“

Kolik let už to je, co jsem zamkla všechno pryč? S minulostí právě se rozlévající kolem mě, opravdu chci otevřít ty dveře? „Tak trochu jsem se rozhodla udělat rozhodnutí vzdát to. Nemohli-“

Ray skloní jeho ústa na má. Tento polibek je hrubý, náročný, jeho rty se vpíjí do mých, jeho jazyk mě pustoší. Volnou rukou zajede pod mou sukni a pak mě škádlí přes mé kalhotky, palcem líně krouží přes můj klitoris. „Maluj pro mě.“

„Rayi…“ Houpu se proti jeho dotekům, má stehna se třesou. „Já…je to tak dlouho…šla jsem dál.“

Namotá si můj růžový pramen kolem prstu. „Tvůj byt říká, že jsi nešla dál. Toto-“ ukáže hlavou na barvu v mých vlasech –„ říká, že jsi nešla dál. A co se stalo v uličce u Rabid Inkk, a další den v machine obchodě…Věci, které jsi mi neřekla, říkají, že ses neposunula dál od čehokoliv, co se snažíš opustit.“

S hrubým prstem mi odstrčí kalhotky stranou a hladí mé záhyby. „Maluj cokoliv. Nemusí to být obraz. Budu tady. Asi odstoupím, když tě budu sledovat jak držíš štětec.“

Moje ústa se zavodní při myšlence otevření dveří, držení štětce v ruce, stříkání barvy na plátno, dělání divokých tahů, které nemohu provést s tetovacím strojem. Nabízí mi svobodu v bezpečí jeho náruče.

Čeho se bojíš? Torment se mě ptal před nedávnem. Jaký typ bojovníka jsi ty?

„Nedovolím, aby se ti něco stalo,“ řekne Ray. „Věř mi.“

Váhám jen chvilku, a pak jdu k ringu. „Dobře.“

O dvacet minut později si připravuji můj stojan na jídelní stůl. Ray hodil nějaký hadr na koberec, aby ho ochránil. Vezmu několik olejů a štětců a uspořádám si své plátno. Dlouhou chvíli jen zírám na bělost přede mnou. Boule se formuje v mém krku, když mi na mysl nepřijde žádný obrázek. Možná, že nejsem schopná opět malovat. Možná, že pokožka už bude navždy mým plátnem a tetovací stoj mým štětcem.

Ray trhne mým zmatkem jemným pohlazením. Teplé ruce na mých prsou a jeho dech šeptá na mém zátylku. „Svléknu tě. Nemysli na mě. Nemysli na cokoli, co tě děsí. Mysli na plátno a co budeš malovat. Zamysli se nad štětcem v ruce. Na barvy na tvé paletě. Mysli na něco, co tě inspiruje. Mysli na něco, co nemůžeš udělat inkoustem. Pak to udělej pro mě.“

Když mluví, jeho rukama klouže přes můj hrudník, jeho mozoly odesílají smyslné chvění po mé kůži. Palci tlačí po obou stranách na mé páteři, mne hluboké soustředné kruhy, uvolňuje napětí. Zalévá mě pocit tepla a pohody a proto se o něj opřu, jen aby mohl varovně zavrčet do mého ucha.

„Maluj.“

„Pánovitý.“

„Ještě jsem ani nezačal.“

Mé tělo brní. „Je to slib?“

„Hraješ pěkně, mohla by tu být odměna.“ Jeho jemné ujištění mě hřeje až na mých prstech u nohou. Možná je to predátor, ale má tak měkkou srst.

S pomalými, jemnými pohyby mi rozepne sukni a sundá mi jí přes boky. Studený vzduch napadne mou vyhřívanou kůži, jako vítr na tváři, když jsem na motorce. Ale ani se šťastným obrazem v mé hlavě, známé napětí se valí do mého těla. Můj dech přichází v útržkách a třesu se.

„Použij to,“ zašeptá Ray. „Nech to vyjít. Mám tě.“

S bušícím srdcem, svaly napjatými, popadnu štětec a ponořím ho do oleje a udělám černou čáru přes střed plátna. První tah je vždy téměř orgasmický. Ale tentokrát je to můj strach stříkající přes plátno, černý pruh kazí nedotčený bílý povrch, vzpomínka na jednu noc; přála jsem si snad tisíckrát aby nikdy nebyla. Vzlyk vyjde z mého krku a spustím můj štětec.

„Shhhh.“ S tichým zavrčením, Ray přejíždí po mých křivkách.

Zatracený Luke. Zatracená noc. Chystám se obrátit můj strach do něčeho krásného. Se zaťatými zuby, zvednu štětec a černý pruh se stává kolem, dvěma, a pak je spojím pruhem červené.

„Do prdele.“ Ray stlačí mé bradavky mezi palci a ukazováčky.

„Sledovat tě jak maluješ je kurva žhavý.“

PTSD je zažehnána, zvládnu se usmát. „Možná za to můžou tvé ruce na mých prsou, to je nejspíš to, co tě dělá žhavým.“

Začne mlít jeho boky proti mému zadku, jeho erekce je tuhá mezi námi. „Dotyk tebe mě dělá tvrdým. Sledovat tě mě dělá žhavým.“

Šedá pro chróm, více červené pro kapotu, abstraktní tahy, ale nemohou vyplnit detaily s Rayovo prsty pasoucí se na mém holém břichu.

„Už nemohu malovat.“

„Můžeš.“ Podebere zezadu mé pohlaví, roztahujíc jeho prsty, uvolňujíc mé nohy od sebe. „Budeš.“

Zasyčím, kdy jeho prsty sjedou po mých kalhotkách, pasoucí se na mém kopečku. Moje ruka sjede a zhoupnu se proti jeho doteku, chtějíc jeho prsty hlouběji.

„Pevnost,“ řekne. „Nechceme zničit mou motorku.“

Podívám se na něj přes rameno. „Jak víš, že je to tvoje motorka? Je to jen sbírka tahů štětcem na plátno.“

Zaboří jeho tvář do mého krku, jeho strniště škrabe mou citlivou pokožku. „Je to moje motorka.“

A pak roztrhne mé kalhotky.

Šok mi vezme dech, ale předtím, než mě může poltit strach, Ray je přede mnou na kolenou, podpírajíc mě.

„Mám tě,“ zamumlá, když oddělí má stehna od sebe.

„Rayi?“

Neodpovídá. Místo toho klouže jeho prsty přes mé záhyby, roztahuje je, vystavuje mě teplu jeho dechu.

„Ne.“ Lapám po dechu a mé ruce se třesou. „Nemůžeš. Nejsem schopná stát.“

„Přestaň. Já přestanu.“ Pak přitiskne jeho palec nahoru a odhalí můj klitoris a pak ho olízne.

Teplý a vlhký, jeho jazyk přejíždí přes můj citlivý pahorek. Z krku mi vyjde nízký, hrdelní sten. Vlhkost stéká dolů po vnitřních stranách mých stehen, uklidním se a zasténám.

Ray se odtáhne, podívá se na mě, oči zamaskované. „Dáme to spolu?“

Zhluboka se nadechují, přikývnu.

„Půjdu na tebe lehce. Jen maluj.“

Se zachvěním přikývnu. Pak shrábnu další štětec a předstírám, že přede mnou neklečí žhavý, sexy bojovník a neolizuje mou kundičku.

Červená. Oranžová. Trochu žlutá. Moje malba se zaplňuje teplem, jak mě Ray hladí jeho jazykem. Mučí mě. Naznačuje jaké by to bylo, kdybych měla v sobě jeho.

„Připrav se,“ zašeptá. A pak strčí dva tlusté prsty hluboko dovnitř mě.

Nemůžu dýchat. Nemůžu se hýbat. Rozhodně nemůžu malovat. Je tu něco hříšně erotického na tom stát nahá před plátnem z poloviny namalovaného. Rozpustilé. Ale tentokrát moje sexuální zvědavost přináší potěšení, ne bolest. „Nemůžu…potřebuju si sednout.“

„Ještě ne.“ Znovu mě olízne, prsty se dotýká mé citlivé tkáně, a když šlehne jeho jazykem přes můj piercing, pošle vlnu pulzujícího tepla do mého klitorisu.

„Ach Bože.“ Maluju, maluju rychle, divoce, míchám tvar a podobu. Tolik barev. Vířící se přes plátno ve snaze být volné.

Můj štětec spadne na zem a Ray mě usadí na židli za mnou, zvedajíc mé stehno přes jeho rameno, otevře si mě pro něj, pohybuje rukou rychleji, vtrhává dovnitř a ven s tvrdými, pevnými tahy. Opřená o židli se houpu v bocích v jeho rytmu, moje napětí se vymyká kontrole.

„Nepřestávej. Nepřestávej.“

Proniká hluboko do mě, pak se skloní a vsaje můj klitoris do úst. Jedno olíznutí pahorku a padám přes okraj.

Orgasmus mnou projede, mé tělo se třese. Tak dobré. Tak lahodně špatné. Téměř svatokrádež mého umění. Ale je mi to jedno. Svoboda je tak nespoutaná.

Když se třesu posledními vlny orgasmu, Ray mě uvolní a vtáhne do jeho náručí, drží mě když taju.

„Lepší než lvi,“ zašeptám.

Se smíchem drtí mé rty ve vášnivém polibku. Erotické zachvění se táhne přes má záda, když ochutnám sama sebe na jeho jazyku. Potřebujíc víc, sklouznu mou rukou dolů a přejíždím prsty přes jeho břicho. Ray zasténá a zkroutí jednu ruku kolem mého zadku, nasměruje mé boky proti jeho ocelové erekci. Jeho oči jsou tmavé a vzduch mezi námi je čisté vzrušení.

S bušícím srdcem, uvnitř prázdná zalapám po dechu, když zkroutí prsty v mých vlasech a zatahá za ně, takže se prohnu a vystavím má prsa, takže je může sát. Škádlí a mučí moje první prso, pak druhé, jeho ústa jsou pevná, ale jemná, když si hrají s piercingem v mé bradavce, drží mě tak pevně, jak se svíjím a kroutím proti jeho tělu. Moje zakňourání přehluší zvířecí pláč přicházející z TV.

„Rayi…“ Navzdory zemí-otřásajícímu orgasmu, kterého jsem dosáhla před malou chvílí téměř nemyslím, jsem zoufalá. Sklouznu rukou mezi nás, pohladím jeho erekci a pak ji podeberu a on se zachvěje.

Povzbuzená vyhrnu jeho triko nahoru, posouvám mé ruce po jeho napjatých prsních svalech a po náčrtu tetování, které stále čeká na vyplnění. Jako já. Ray sundá jeho triko přes hlavu, když už rozepínám jeho opasek a pak poklopec.

„Chci tě v mé puse,“ zašeptám.

„Dneska ne.“ Stáhne mě na něj. „Ne potom, co jsem ochutnal tu tvou sladkou kundičku. Musím tě mít, hned.“ Zaboří jeho ruce do mého zadku a zvedne mě proti němu, pak přejde místnost ve třech krocích a pak se mnou bouchne proti zdi.

„Nohy kolem mých boků.“

Více než ochotna splnit jeho erotickou žádost, se zapřu proti zdi, paže obmotám kolem jeho krku, nohy zkroutím kolem jeho těla, když vytahuje z jeho kapsy kondom, který pak strčí pod jeho džíny. Hlava jeho erekce se tlačí proti mé štěrbině a na okamžik jsem v pokušení vzít si ho holého. I když jsem s nikým nebyla dlouhou dobu, jsem stále na pilulkách, ale znám Raye – věřím mu – dost na to, abych se vystavila takovému riziku?

Možná ne. Ještě ne.

Takže zůstanu klidná, když se stáhne a natáhne si kondom, a pak přitiskne jeho silnou hlavu proti mému vchodu a já zasténám.

„Řekni mi, že chceš mýho ptáka.“ Prsty zaryje do mého zadku, když mě drží nad objektem mé touhy.

„Chci tvýho ptáka, Rayi.“

„Kam ho chceš?“ Jeho tělo se třese, jeho potřeba je tak velká jako moje, a přesto mu jeho sebekontrolu závidím. Kdyby mě tak pevně nedržel, napíchla bych se na něj sama bez rozmýšlení.

„Chci tvýho ptáka v mé kundičce. Pane Bože. Udělej to hned. Šukej mě tvrdě.“ Kousnu se do rtu, doufajíc, že se moje nezkušenost se špinavou mluvou nijak neukáže.

„Anoooo.“ Zasténá a jedním pevným tahem mě naplní, tak lahodně silný až chci zafňukat. Utáhnu nohy kolem jeho boků a rukama kolem jeho krku se ho držím jako o život.

„Budu šukat mou holku dokud nebude křičet.“ Políbí mě a pak do mě buší, zvedá mě proti němu.

„Tak krásná.“ Vzdychá jeho slova. „Chci se dívat, jak se uděláš. Poškrábej mě, pěkná holko. Kousni mě. Ukaž mi, jak moc to chceš.“ Sklouzne palcem nad můj klitoris, krouží a pak jsem pryč, kousajíc ho do ramene tak tvrdě jak mohu, tlumím svůj výkřik.

Ray do mě dál přiráží, dokud mě nenásleduje, jeho pták hluboko uvnitř mě pulzuje.

Když se proti němu uvolním, Ray mě přenese do ložnice a pak mě položí dolů na postel a odejde vyhodit kondom. Téměř okamžitě mě zachytí panika. Pot se tvoří na mém čele a mé srdce buší. Kymácejíc se pryč z postele na všech čtyřech, zmáčknu zavřené oči a snažím se zhluboka dýchat, ale můj hrudník je příliš těsný a tma drápe v mých vizích.

„Shhhh.“ Teplá ruka mě hladí po zádech, a pak Ray obtočí ruce kolem mé hrudi a přitáhne si mě proti němu.

„Tvé srdce bije příliš rychle. Musí zpomalit.“ Jeho hlas je nízký, uklidňující. Klid. Takže klid. „Dýchej pro mě.“

Třepajíc se v jeho náručí se snažím nadechnout.

„Kdekoliv jsi, musíš se vrátit, Sio.“ Jeho hlas se ozývá ve tmě a jeho paže se kolem mě utáhnou. „Slíbil jsem Fuzzymu, že tě udržím v bezpečí. Bude vyšilovat, pokud se ti něco stane.“

Tag. Dovedu si představit jeho tvář a mé srdce se zahřeje. Ale není to Tag s jeho rukama kolem mě, šeptajíc mi do ucha, že mě udrží v bezpečí. Je to Ray. Tady a teď. A mé srdce se ohřeje ještě víc.

„Jsi v pořádku?“

Nadechnu se a pak znovu. „Jo. Díky. Ráda poslouchám tvůj hlas.“

„Musel jsem udělat něco, abych tě přivedl zpět.“ Spočine jeho čelem proti mým zádům a nadechne se.

Držíme se navzájem tu nejdelší dobu a pak mě Ray uvolní. Mé tváře hoří a připravuji samu sebe na to, že odejde od ženy, která je tak moc zlomená. Místo toho vstane a zvedne mě do náručí. „Discovery Channel obvykle vysílá dvouhodinový speciál o půlnoci a myslím, že bysme se měli držet dál od postele.“

„Zůstaneš?“

„Samozřejmě, že zůstanu. Nenechám tě tu samotnou po tvém boji s Tagem a nenechám tě o samotě.“

Ohromená a zdrcená nic neříkám, dokud se nedostaneme ke dveřím ložnice. „Můžu chodit Rayi. Nemusíš mě nosit.“

„Líbí se mi tě nosit. Mám rád všechno, co s tebou souvisí a nemám na mysli tvoje špinavá ústa nebo tvoje svěží tělo nebo způsob, jak tě přinutím křičet radostí.  Líbí se mi, že jsi krásná, měkká a nevinná a umělecká. Líbí se mi, že vidíš svět úplně rozdílně, než já. A že jsi věrná a milující ke tvým přátelům a rodině.

„Jsem zlomená.“

Položí nás na gauč a zastrčí si mě proti němu, a pak shrábne deku a přehodí jí přes nás.

„To já taky. Můj život byla jedna zasraná tragédie za druhou. Ztratil jsem bratra a pak jsem ztratil mou ženu, Lisu.“

Mé srdce je v mém krku, tlačím se nahoru, ale utáhne sevření. „Stejné jako Scott,“ řekne tiše. „Nebyl jsem dostatečně rychlý. Byli jsme spolu umístění v Afghanistanu. Byla zdravotnice a já jsem byl v divizi pěchoty. Byli jsme svoji pár měsíců. Základna byla přepadená. Vyběhla na pomoc vojákovi, který byl zasažen. Viděl jsem raketomet na svahu. Běžel jsem. Bože, běžel jsem. Ale nebyl jsem dost rychlý.“

Můj dech se zasekne v krku a na okamžik se nemohu hýbat. Jak se někdo přesune z takového druhu tragédie? Ale přesunul a je tady, a potřebuje veškerý komfort, který mu mohu dát.

„Je mi to tak líto.“ Zabalím kolem něj paže, držím ho tak pevně jak jen můžu.

„Je to součást toho důvodu, proč se vážně nezapojuji.“ Ray přejíždí jeho rukou po mých zádech. „To a fakt, že si tímto druhem ztráty nemohu znovu projít. Mám toho dost za jakýkoli život. A prostě nemůžu nést víc viny. Takže jo, jsem taky zlomený.“

Bolest kvete v mé hrudi, šíří se mým tělem. Takže co dělá se mnou? S celým mým komplexem, sotva stojím za námahu…A přesto, proč si s tím dělám starosti? Nechci vztah. Dokázala jsem si znovu a znovu, že nemohu věřit vlastnímu úsudku s muži, kteří mi berou dech: Luke; motorkář Peter….a Ray.

„Jasně. Chápu.“

A ano. Jen bych si přála, aby to tolik nebolelo.