FC - 11. kapitola

Překlad: Verča

RUKA

„Co mám dělat?“ Jess vzlykne a vezme si další kapesník z krabice na mém stole v obývacím pokoji. „Kolik let jsem čekala a pak, najednou z ničeho nic se Tag ukáže a očekává, že na něj budu stále čekat? Zničil můj víkend. Ne. Zničil můj život.“

„No… stále na něj čekáš,“ řeknu. „A Tag nečeká, že na něj budeš čekat. Říká, že je příliš zaneprázdněný pro vztah, ale je za tebe šťastný.“

Vysmrká se a hodí kapesník, do již přetékajícího koše. Můj jasně modrý koberec je již posetý několika kapesníky, které na něj hází z bílého gauče. I když vždy nosím černou, můj dům je změť základních barev, návrat k mému starému já.

„Není nic, z čeho může být šťastný. Je to jen neformální s Blade Sawem. Myslím, mám ho ráda. Kdyby nebylo Taga, mohla bych myslet na něco vážnějšího. Je zábavný, má úžasné tělo, je žhavý v posteli, je to zlý bojovník a je ….milý.“

„Milý?“

Jess pokrčí rameny. „Dělá milé věci. Ukáže se v mé kanceláři s obědem. Vyzvedá mě z večírků, když je tma, bez otázek. Leží se mnou celé hodiny v parku, když pracuju na mém opálení, vyzvedává mé čisté oblečení, dělá mi večeři, když jsem unavená a masíruje mi nohy. Chodí s mým psem, pokud pracuju do pozdních hodin.“

„Zní jako něčí táta.“

Dá mi uražený pohled. „No, nemluví jako něčí táta. Jeho jazyk je trochu hrubý. Kozy a cecky nejsou má oblíbená slova, jak popsat má prsa, a preferuji velké a ne obrovské.“ Její rty se zkroutí v rozích. „Zejména nemám ráda šťavnatá nebo-“

„Chápu. Nepotřebuju to slyšet.“

S dramatickým povzdechem se položí do mých polštářů – stejně modrých jako koberec a závěsy, a žlutých, odpovídající jídelnímu stolu, který mě přinutil vzít si Tag z nedalekého blešího trhu.

„Nemůžu dostat vážnost s Blade Sawem, pokud je tu i ta nejmenší šance, že má Tag zájem. A myslím, že je. Nemyslíš si? Viděla jsi včera jeho tvář, když viděl Bladeovo ruku kolem mě? A to jak přerušil Rampage, aby zjistil, co se děje? Pokud by neměl zájem, co to bylo?“

„Přátelství.“ Natáhnu se na gauč, koupajíc se v pozdním odpoledním slunci. Tohle je to nejbližší odpočinku, poté, co mě Ray vysadil doma, po našem setkání v machine obchodu minulou noc.

„Ať tak či ona, jsem v háji.“S přehnaným povzdechem se posadí. „Trénují ve stejné posilovně. Jak trapné by bylo, kdybych se zbavila jednoho kvůli druhému?“

Točím mým prstenem kolem prstu. „Asi tak trapné, jako když uvidím Raye v posilovně poté, co se stalo minulou noc.“

Jess ví samozřejmě všechno. Pět minut poté, co mě Ray vysadil doma, jsem jí hned telefonovala.

„Potřebuju chipsy.“ Natáhne její ruku a já se nakloním a podám jí pytlík.

„Chipsy nejsou zrovna zdravý.“

Nacpe si pusu lupínky a zírá. „To mluví ta pravá. Měla jsi je ke snídani a k obědu.“

„Jsem v depresi.“

Jess zafuní. „Myslela jsem, že jsi řekla, že to byl nejlepší, nejvíc ohromující sex tvého života.“

Objímající polštář se zamračím. „Bylo to také nejděsivější. Cítila jsem se úplně mimo kontrolu. Bylo to jako kdyby moje tělo letělo plnou parou vpřed a můj mozek se ho snažil dohnat. Všechno, co řekl a udělal, způsob, jakým mluvil a dotýkal se mě…dopadlo to na mě tolik, že jsem nemohla myslet. Byla jsem jako loutka. Řekl otoč se, já se otočila. Řekl otevři se, já se otevřela. A potom jsem se cítila tak nervózní a uvnitř prázdná. S Charliem a Jamesem, cítila jsem se s nimi blíž po sexu, i když jsem se nikdy neudělala. S Rayem jsem se udělala tak tvrdě, až sem křičela, ale cítila jsem, že něco chybí…já.“

Jess chroupe chips. „Pravděpodobně jsi potřebovala něco lehčího, už to bylo dlouho…měkké osvětlení, teplou postel, trochu hudby, hodně mazlení, ale bohužel rozhodla ses jít hluboko, ztratit piercingové panenství a mít sex v chladném ex-machine obchodu s bojovníkem po boji, který tě varoval, že by mohl být hrubý, aniž bys mu řekla o tvé minulosti. Shrnula jsem to?“

Popadne Twizzler (pendreky) a ponoří ho do jejího cooleru (je to velký drink, zejména z vína, ovocné šťávy a sody). Zvědavá jsem udělala to samé a můj jazyk zahoří v návalu sladkosti.

„Nepotřebuje vědět o mé minulosti. Dostala jsem se přes to. Jsem připravena na normální vztah, ale ne s ním.“

„Vážně,“ pokračuje, jako kdybych nepromluvila, „celá věc zní tak žhavě, až chci být spalována, zatímco o tom mluvíš. On není Charlie nebo James, padajíc přes ně, aby ses ujistila, že ti neublíží nebo nespustí tvojí spoušť. Muži jako Ray se drží zpět tak moc. Pojmenovali ho Predator z nějakého důvodu. Je jako divoké zvíře. Viděla jsi ho v ringu. Myslíš si, že ho zkrotíš, ale ukaž mu kus syrového masa a instinkt přepíše racionální uvažování. Chceš masáže nohou a perličkové koupele, najdi si chlapa jako Charlieho. Chceš někoho, kdo ti syrově naplácá zadek, a udělá tě tak tvrdě až budeš křičet, Ray je tvůj muž.“

Cukr slábne a tak si vezmu další kousek. „Pěkné. Cítím se mnohem lépe, když o sobě přemýšlím jako o kusu syrového masa. A nenaplácal mi.“

„Myslela jsem to jako kompliment. A výprask přijde. Chlapy jako on rádi plácají. Je to dominantní vlastnost. Označí si tě prvotním způsobem.“ Strčí si hrst chipsů do úst a chroupe.

Vyvalím mé oči a seberu jí pytlík. „Sotva si myslím, že jeden sex s ním znamená, že jsem označená za jeho. Byl to jen sex. Syrový sex. Žádné emoce. Je to přesně to, co potřebuji. Nejsem schopna udržet intimní vztah. Mám problémy s důvěryhodností, kvůli tomu, co se stalo. Zjistila jsem to s Charliem a Jamesem.“

„Nebyli pro tebe ti praví,“ řekne tiše. „To je důvod, proč jsi nemohla mít intimní vztah. Nemá to nic společného s Lukem. A nejen to, nebyla jsi s nimi upřímná. Předstírala jsi, že ses udělala. Předstírala jsi, že je miluješ. Pak si je odtlačila pryč. Nikdy jsi jim nedala šanci.“

„Kdy se z tebe stal amatérský psycholog?“

Její tváře se rozzáří. „Blade Saw si bere noční psych školu. Říká mi spousta věcí.“

„A označil tě prvotním způsobem?“ Sarkasmus naplňuje můj tón.

„Blade Saw takový není. Není alfa bojovník. Je beta. Mezi jeho záliby patří bojování, ale má taky rád sociální aspekty. Takže jo, máme sex, ale nebude tlouct někoho, kdo se podívá mým směrem, nebo nezaútočí, když mě uvidí si s někým povídat. Je spíš víc „Dobře, pokud je on, co chceš. Jsem rád, že jsi šťastná.“

 „Nemyslím si, že by se Ray zachoval takto.“

„Rozhodně ne.“ Pozvedne obočí. „Jsem překvapená, že ti ještě nevolal. Alfa samci jsou velmi majetničtí, když si označí jejich území. Bude chtít vědět, že jsi stále jeho.“

Zasténám a klesu více do pohovky. „Zavolal. Neodpověděla jsem.“

„Měla bys mu zavolat.“ Popadne ubrousek ze stolu a otře si její rty. „Pozvi ho, aby viděl tvou sbírku erotických pomůcek. To by mělo věci vyhladit.“

„Nechci mu volat. Co když udělám další chybu? Temný pocit byl varování. Některá má část se snaží ochránit mě sama před sebou.“

„Je to to, jak se opravdu cítíš?“ Nakloní hlavu na stranu, její oči si mě prohlíží.

„Ne,“ zabalím kolem sebe ruce a setkám se s jejím pohledem. „Byl to naprosto nejvíc vzrušující a senzační zážitek, který jsem kdy měla. Bylo to, jako kdyby trhal mé fantazie z mé hlavy. Nejen to, ale řekl, že nemá žádné limity. To mě málem poslalo přes okraj. Představ si. Udělá mé nejhlubší a nejtemnější fantazie skutečnými. Jediné, co musím udělat, je požádat.“

Jess zhoupne nohami ze sedačky a zkontroluje její hodinky. „Myslím, že jsi prostě vystrašená. Přešla jsi z milého, jemného sexu s kluky, kteří znali jen jednu pozici a báli se zkusit něco jiného, kvůli tomu, co se ti stalo, k muži, který je jednoznačně mnohem zkušenější, velmi dominantní a kape sexappealem. Měla bys ho přivést domů, kde se cítíš v bezpečí. Říct mu, co se ti stalo. Dát si dostatek času na po-sexové mazlení.“

„Neřeknu mu to.“ Můj hrudník se napne a zmačkám prázdný pytlík od lupínků v mé pěsti. „Neřeknu to nikomu. Je konec. Hotovo. Chci být normální, i kdyby mě to mělo zabít.“

Můj telefon zabzučí a já po něm šmátrám, dokud ho nenajdu na kuchyňském ostrůvku, pak zkontroluju zprávu.

„Kdo je to?“

„Rampage.“ Mé rty se chvějí, když si čtu text. „Je v Redemption. Říká, že je tam Predator. Je celý potěšený z Predatora. Řekl, že mu Predator vyhrožoval kolem ringu, pokud mě nenajde a neujistí se, že jsem v pořádku, protože mu neberu telefon.“

Jess se rozvalí na pohovce a skříží její nohy. „Není Rampage v super těžké váze? Proč by se měl bát Predatora?“

„Je to Predator. Viděla jsi ho bojovat. Rampage by neměl žádnou šanci. Je velký, ale je pomalý.“

Můj telefon opět zabzučí. Rampage řekne, že nyní ví, že jsem v pořádku, a všichni míří k Renegadeovi a Amandě na párty. Vzhledem k tomu, že mám volný den, měla bych jít a přivést taky Jess.

Jess a já debatujeme o večírku. Chce vidět Taga. Ne, nechce vidět Taga. Chce vidět Blade Sawa. Ne, nechce vidět Blade Sawa, protože nyní myslí na rozchod s ním, kvůli Tagovi. Ale co když jí Tag opravdu nechce? Nebude mít nikoho. Nebo hůř, co když jí chtějí oba a dostanou se do boje? Olízne si rty. Bylo by opravdu úžasné sledovat to. Dobře, jde.

Ale já si nejsem tak jistá, jestli půjdu. Co když je tam Doctor Death? Co když tam je Ray? Jak vysvětlím, proč jsem odešla s rychlým přáním „dobrou noc“ poté, co mě vysadil? A co řeknu, když se zeptá, proč jsem neodpověděla na jeho volání? A co když bude chtít mluvit o minulé noci? Co řeknu? Normální lidé nemají citovou krizi po žhavém sexu. Normální lidé se najednou nebojí, že ztratí jejích důvěru.

Co když, se jen usměje a řekne ahoj a nabídne mi cooler a zažijeme dobrý čas?

***

O dvě hodiny později, Jess a já pijeme coolery na dvoře domu Renegade a Amandy. Renegade se ujal grilování. Makayla a Amanda si povídají s Hammer Fistem, a Torment se mračí u plotu. Je mi jasné proč. Chce udržet všechny dravce od jeho ženy. Rampage ve shluku nových bojovníků vypráví příběhy z Redemption, když to byl ještě podzemní bojový klub, a lahodně tmavý Obsidian vyzvedává Shaylu na větev stromu.

„Vidíš? Nemáme se čeho bát.“ Jess cinkne její lahví o mou. „Žádný Tag. Žádný Blade Saw. Žádný Doctor Death. Žádný Predator.  Možná, že jsme si měli obléct spíš opotřebované sukně a podpatky.“

„Přinášíš smůlu.“

Jessiny oči se rozšíří. „Kdo je tady?“

„Blade Saw. Všiml si tě a usmívá se s obrovským úsměvem.“

Jess se podívá a otočí se. „Pokud mě budeš potřebovat, budu se skrývat v davu s Rampageovo přisluhovači.“

„Hej, kočko.“ Obsidian mi dá vřelý úsměv, když se k němu připojím u dubu. Shayla je v půlce zvednutí, její tělo se leskne potem, ale přesto stále dokáže kývnout na pozdrav.

„Tak kdo vyhrává?“ Popíjím můj cooler a Obsidian zvedne obočí.

„Já.“

„Ne. Moc. Dlouho. Zasraně.“ Shayla zavrčí každé slovo, zatímco se její tělo plynule pohybuje nahoru a dolů.

„Chceš jít další?“ Obsidian stiskne můj biceps mezi palcem a ukazováčkem. „Vypadá to, že máš trochu síly a ona už zpomaluje.“

Shayla vyplivne kletbu a zvýší její tempo.

„Myslím si, že bych neudělala víc než jeden. Navíc mám na sobě sukni a podpatky. Není to zrovna dobrý výběr oblečení.“

„Ruka.“ Vyštěknutí příkazu z nádvoří překvapí Obsidiana. Škubne sebou, odtrhne jeho ruku z mého bicepsu a rychle ztratí rovnováhu, takže narazí do Shayly a srazí jí ze stromu. Shayla je na nohou ve dvou sekundách a Obsidian ve třech.

„To jsi udělal schválně. Byla jsem skoro na stovce. Věděl jsi, že vyhraju.“

Někdo křičí boj. Někdo jiný jásá. Jsem téměř rozdrcená v návalu vzrušených bojovníků, zachrání mě pevná ruka, která se omotá kolem mého pasu, a ještě pevnější tělo, které mě chrání před vzrušeným davem.

„To jsi byl ty?“ Podívám se na Raye, který nás vede na bezpečnou terasu. „Zařval jsi ´ruka´?“

„Měl na tobě ruku,“ řekne Ray, bez úsměvu.

„Jen si dělal srandu.“ Mávnu na dav. „Podívej co jsi udělal.“

Ray se zamračí Obsidianovo směrem. „Vypořádá se s tím, ale Shayla mě udeří.“

A dělá dobrou práci. Obsidian je již na trávě a Shayla se ho snaží zkroutit do bolestné submise, zatímco všichni křičí a jásají.

Obalujíc ruce kolem sebe, se opřu o nízkou, kamennou podezdívku. „Myslím, že to bylo trochu přehnané. Myslím, není to jako kdybysme byli…ty víš…spolu.“ Vsaju svůj ret a podívám se pryč.

„Byli jsme spolu včera večer.“ Ray mě zvedne a posadí mě na vrcholek zdi, pak roztáhne mé nohy. „Pokud to pro tebe nebude fungovat, dej mi vědět.“

Nefungovat pro mě? O čem to sakra mluví? Myslí si, že jsem falšovala ty orgasmy? Chce abych ho oznámkovala A+ za jeho výkon?

„Nerozumím tomu.“

Přistoupí blíž, roztáhne mi ještě víc nohy a moji sukni vyhrne nahoru, odhalujíc mé tajemství pro něj samotného.

„Ani já,“ řekne. „Nikdy jsem neztratil kontrolu. Když jsem ti řekl, ať něco uděláš, udělala jsi to. Žádné hry. Žádné předstírání. Bylo to, jako kdybys to chtěla udělat. A pak se to otočilo. Poslalo mě to přes okraj a zašel jsem příliš daleko.“

Jeho slova způsobují divné věci v mém břiše. Ale musí být špatný. Chlapům, se kterýma jsem randila, bych nikdy neřekla, co chci v posteli. Nedovolila jsem si být zranitelná. Nikdo mi neříká, co mám dělat. Nikdo nevidí pod povrch.

„Podívej se na mě.“

Moje hlava sebou škubne nad jeho ostrým tónem a jeho oči doutnají, když podebere mou bradu. „Je to tady. To je proč, nemůžu zůstat pryč.“

„Omlouvám se za minulou noc.“ Cestuju podél jeho předloktí, jeho chloupky jsou měkké pod mými prsty. „Nebyl jsi to ty. To já. A pro mě…to bylo-“

„Příliš mnoho,“ prohodí tiše. „Jako lámání motýlího křídla.“

„Já se nezlomila. Já jen-“ úsměv škádlí mé rty – „odletěla.“ Opřu se do jeho teplých dlaní a pohladí mě po vlasech.

„Vrať se ke mně, motýlku.“ Omotá kolem mě ruku a políbí mě. Měkký a teplý, jeho jazyk hladí vnitřek mých úst. Moje dolní část těla se rozpouští a jsem vděčná za to, že sedím.

Ray přejíždí prsty mé vnitřní strany stehen. „Tak kurevsky sexy v té sukni. Ty boty. Muž, který vidí, že se někdo dotýká jeho ženy, když je takto oblečená, je pro něj těžké zůstat pod kontrolou.“

Krev spěchá přes mé uši, přehlušuje slabé varování v zadní části mé mysli, že nejsem někdo schopný důvěry. Tohle má být předpokládané světlo. Zábava. Splnění fantazie. Nic víc.

Oddám se návalu touhy, kloužu mým jazykem po okrajích jeho rtů. Chutná svěže a po mátě a trochou mě. Náš polibek je sladký a jemný. Dotýkající se jazyky. Šepot rtů. Zavřu oči a utápím se v měkkosti jeho úsměvu.

„Do pekla.“

Mé oči se otevřou nad Tagovo podrážděným štěkotem. O chvíli později se objeví přede mnou, jeho obličej je pozoruhodně fialový, jeho svaly se chvějí, jako kdyby chtěl někoho praštit. Pravděpodobně Raye, který se již otočil a dělá štít mezi mnou a Tagem.

„Ruce pryč z mojí zasraný ségry.“

Ray se nehýbe. „Nic ti do toho není, Fuzzy. Odejdi.“

„Tagu, prosím.“ Podívám se po dvoře a zahlédnu Jess, jak se davem tlačí k nám.

„On není bezpečný.“ Tagův hlas stoupá a pár lidí se ohlédne od boje. „Není pro tebe dobrý. Proč zasraně neposloucháš?“

„Chci tu být. S ním.“ Podívám se na Raye, jeho čelist je napjatá, a pak na Taga. „A není to jako kdybys ho neznal, Tagu. Je tvůj týmový kolega.“

„Myslel jsem, že sis vzala ponaučení; protože jsem s někým v týmu, neznamená to, že mu můžeš věřit.“ Hořkost v jeho hlase krájí mé srdce, ale jeho slova mě nutí lapat po dechu. Tag nikdy neřekl nic tak citlivého, o tom, co se mi stalo. Nikdy to proti mně nepoužil. Skutečnost, že tak učinil nyní a to na veřejnosti mi vezme dech. Má ústa se otevřou a zavřou, ale v mém šoku nejsem schopná něco říct.

Naštěstí pro mě, Jess promluví.

„Tagu O´Donnelli.“ Strčí ho do hrudníku, vytlačujíc ho z rovnováhy. „Nemůžu uvěřit, co jsi teď řekl. Co to s tebou k čertu je? Co si myslíš? Jak jsi to mohl vynést?“ Podívá se na mě se soucitem a starostí v její tváři. Emoce bublají v mém krku, odtlačím Raye pryč a sklouznu ze zdi.

„To je v pořádku.“ Můj hlas kolísá. „Jsem v pohodě. Je to fajn.“

Ale není. Nemůžu dýchat. Nemůžu mluvit. Nemůžu myslet. Musím se dostat pryč.

Obcházejíc Raye, jdu k domu. Za sebou slyším Jessin křik. „Podívej se, cos jí udělal. Co za bratra jsi? Ona je nejsilnější člověk, kterého znám. Pracovala tak tvrdě, aby se přes to dostala, a teď přijdeš a použiješ to proti ní?“

Její boty klepají na kamenných dlaždicích, a pak rachotí po linoleu, zvuk se zpomalí, když si mě všimne v kuchyni.

„Nemusela jsi to dělat.“ Podivně ztuhlá, se opřu o pult, moje ruce obmotám kolem mého těla. „Jsem v pořádku, opravdu. Jen jsem šokována, že to vynesl.“

Jess se kouká ze dveří na dvůr. „Někdo by mu měl dát co proto. Něco se s ním děje. Nikdy nebyl tak necitlivý a bezohledný. Kdybych viděla tuhle jeho stranu dřív, nevím, zda bych se zasekla na tak dlouho.“ Zachvěje se a pak nakloní hlavu a podívá se na mě, její hlas změkne. „Jsi si jistá, že jsi v pořádku?“

„Jop.“ Naliju si vodu do sklenice a napiju se. „Myslela jsem, že je všechno pryč, zamčeno s mými malbami. Jak mohu mít normální vztah, když nemohu nechat minulost v minulosti?“

Jess zalomí jejíma rukama kolem mě a obejme mě. „Možná schovávání toho nebylo to nejlepší.“

Zaslechnu kroky na podlaze. Podívám se vzhůru, když Ray vejde do kuchyně. Když se podívá na mě, jak se objímám s Jess jeho obličej se zjemní. „Chce odvézt domů? Vezmu tě.“

„Díky, ale můžu jet domů s Jess.“ Odtáhnu se z jejího objetí, ale ne dřív, než mi zmáčkne ruku.

„Ona s tebou dneska zůstává?“

Zmatená zavrtím hlavou. „Zítra pracuje. Nepotřebuju nikoho, aby se mnou zůstal.“

„Nenechám tě o samotě.“ Založí si ruce do jeho „Nehraj si se  mnou“ pózy, jeho hlas je nakřáplý a nízký. „Chceš si o tom promluvit, promluvíme si. Nechceš, je to v pohodě. Budeme se bavit, koukat na televizi. Ale zůstanu s tebou.“

Jess si odkašle, něco podobného přidušenému vzlyku, stejně jako to dělají lidé ve filmech, když nechtějí, aby někdo věděl, že pláčou kvůli šťastné chvíli.

Ray se na ní podívá. „Máš způsob jak se dostat bezpečně domů? Pokud ne, odvezu Siu a vrátím se pro tebe.“

Jess zazáří. „Tak galantní. Měl bys to naučit ostatní bojovníky, jednu nebo dvě věci. Ale jsem v pohodě, díky. Přijeli jsme mým autem.“

Se samolibým úsměvem, Jess zamíří zpět na párty. Ray zmizí a vrátí se s tepláky, běžeckými boty a helmou.

„Shayla je měla v její tašce.“ Podá mi oblečení a boty. „Řekla, že jí to vrátíš až půjdeš do Redemption. Není pro tebe bezpečné jet bez zakrytí.“

„Vynalézavý.“ Skopnu boty a natáhnu si kalhoty přes nohy.

„Musím dostat mou holku domů v bezpečí.“

Jeho holka. Měli jsme jednou sex a najednou jsem jeho holka. Ale jak se mu mohu postavit, když je tak milý?

Poté, co jsem oblečená, vezmu si přilbu a následuji Raye ven k jeho motorce, moje ústa se zavodňují při pohledu na jeho zadek-objímací džíny a ošuntělou koženou bundu, která na něm lpí jako druhá kůže. Vzduch je chladný, svěží s nádechem oceánského vánku, ale když se dostaneme k motorce, třesu se. Jsem připravená vzít ho domů? Jsem vůbec připravena jít domů? Moje minulost je po celém bytě, a právě teď, všechno co chci udělat, je zapomenout.

„Rayi?“

„Jo.“

„Mohli bysme prostě jezdit?“

Natáhne ruku a pomůže mi na sedadlo spolujezdce. „Tak dlouho, jak budeš potřebovat. Jen mi dej vědět, až budeš chtít jet domů.“

O chvíli později přede mě vklouzne a pak mi obalí mé ruce kolem jeho pasu. „Drž se.“

A držím. Držím se ho, dokud vzpomínky nejsou pryč a vnímám jen šumění větru, rachot motorky mezi mými stehny a teplo Rayovo těla.

Aspoň na chvíli mohu odsunout minulost za sebe a předstírat, že je Ray můj.