FC - 1. kapitola

Překlad: Verča

Je tu první kapitola, užijte si jí J

U anotace jsem zapomněla napsat, kolik má kniha kapitol – je jich 28.

ZBLÍZKA A OSOBNĚ

Priorita: Důvěrné

Bay Area Podzemní Bojový Klub (BUFC) Bojová noc

Molo 70. Opuštěný Boathouse (stavba speciálně navržena pro uskladnění lodí, obvykle menších plavidel pro sportovní a rekreační využití). 8 hodin večer.

Kódové slovo: Masakr

Tady je.

Pronásledující jeho kořist, Tinyho Tima, přes ring. Pomalu. Jistě. Bez námahy. Není divu, že bojovníci v Redemtion ho přezdívají Predator. Mohla bych jen vystoupit a sledovat jeho vlnící se svaly.

Dav u boathouse propukne v tlumený jásot, když Predator buší do jeho protivníka s rychlým dvojitým takedownem. Podzemní boje jsou v Kalifornii nelegální a nikdo nechce přitahovat pozornost policie, nebo ještě hůře CSAC (atletická komise). Většina bojovníků, kteří tu dnes večer jsou, jsou licencovaní MMA amatéři nebo profesionálové, a kdyby měli být chyceni, byl by to vážný průšvih.

A stále chodí.

Stejně jako já.

Neexistuje nic jako škaredá, odvážná, absolutně elektrická atmosféra podzemního boje. Žádná pravidla. Žádné slitování. Čistý testosteron. Muž, v jeho primitivní podstatě. A občas žena.

Jak mohu odolat?

„Sio, po boji jdu s Blade Sawem na drink. Budeš v pohodě s tím jít domů sama?“ Jessyin hlas se třese vzrušením. Moje nejlepší kamarádka a spolunadšenec do podzemních bojů se snaží dostat do Jimmyho „Blade Saw“ kalhot od první noci, co jsem jí přivedla do Redemption, jedné z MMA tělocvičen v Bay Area, abych se podívala na trénink Predatora a mého bratra. Bohužel, po dlouhou dobu, Blade Saw chodil ven se Sandy, jedna z mála ženských bojovníků v Redemption. Vypadá to, že jakmile je Sandy pryč Jess naskočila. Skóre!

„Umm.. ne. Myslím, že bys měla jít domů se mnou, než něco uděláš.“

Jess mi dá sarkastické odfrknutí a vytáhne si její culík, propouštějíc její tmavé vlasy přes ramena. S jejími zelenými oči, křivkami a olivovou pletí je Jess exotická s velkým E. Potkali jsme se v nemocnici, když nám oběma bylo osmnáct, a na konci noci, jsme věděli, že budeme bestky navždy. Společná traumata utvoří vazbu víc, než něco jiného.

„Predator dneska vypadá dobře.“ Šťouchne mě, jak se díváme na rozvíjející se boj. „Proč neuděláš tvůj tah?“

„Protože jsem sem nepřišla získat chlapy. Přišla jsem pro inspiraci na mé umění.“

Jess mi dá kosý pohled. „Věřím v část inspirace, ale myslím si, že tvoje závislost na podzemních bojích má hodně málo co dočinění s uměním a víc co dočinění s krabicí vibrátorů, které máš schované pod postelí.“

Můj hlas klesne na nízké, podrážděné zavrčení. „Ty jsi ta, kdo mi řekl o on-line prodeji v Pink Lady Emporium. A co mám dělat? Jsem unavená z misionářských mužů, kteří nechápou, že ženy mají více než jednu erotogenní zónu.“

„Tak už s nima nechoď ven.“ Pohlédne na ring, kde je Predator, který buší pěstmi do žaludku Tinyho Tima. „Teď, Predator…je v jiné lize. Muž, který umí bojovat, takže nebude nudný v posteli. Nejspíš ani neví co to misionář je. Jsi na každém jeho boji, už celý rok. Proč si prostě nepřiznáš, že jsi do něj udělaná a neřekneš mu ahoj?“

„Jess?“

Zvedne obočí.

„Nečeká na tebe Blade Saw?“

„Ne. Sleduje boj.“ Ukáže směrem k temně pohlednému Blade Sawovi, který se opírá o zeď s několika jeho kamarády z Redemption: Doctor Death, Rampage a Homicide Hank.

„A co kdybys mě nechala dívat se na boj?“

Jess mi sympaticky zmáčkne rameno. „Promiň. Je to jen…jednoho dne si budeš muset začít věřit. Sleduješ ho z nějakého důvodu. Jen proto, že bojuje ještě neznamená, že je to špatný člověk. Podívej se na svého bratra. Tag je jedním z nejžhavějších, nejvíc sexy chlapů, které znám. Je ochranářský, zábavný a milý. Pokud si nevšiml, že existuju, nemá to cenu. Ne že by nebyl Blade Saw milý chlap, ale není to Tag.“

„Sledování Taga je tvoje práce.“ Jess je zamilovaná do mého bratra, který je na částečný úvazek v Redemption jako trenér a na plný úvazek osinou v zadku. Bohužel, ten pocit nikdy nebyl vzájemný.

„No…co třeba Doctor Death?“ Koukne na člena týmu, blond Adonise s ostře řezanou tváří. „Vždycky tě sleduje na těchto akcích.“ Podívá se nahoru a zamává. „Dívá se právě teď. Dej mu úsměv.“

„Je pro mě příliš hezký. A slyšela jsem o něm zvěsti a některých ženách v Redemption.“ Doctor Death, srdeční chirurg a někdy ringový lékař, který obvykle trénuje v Redemption. Přesto Jess nemůže pochopit, proč nemám zájem vracet mu jeho zájem. Ale já mám ráda mé muže s trochou ostrosti, drsnosti a mnoho nebezpečí.

Povzdychne si. „Dobře. Naštěstí pro tebe něco mám. Zítra večer.“

„Žádné další rande naslepo.“

„Ano. Budeš toho chlapa milovat. Je to hasič. Není Predator žhavý, ale stále žhavý. Roztomilý, zábavný a citlivý. Úplně neohrožující. Beta samec. Usměvavý. Pro vážné vztahy. Nehraje kolem.  Trošku zavalitý, ale vsadím se, že zná více než jeden způsob, jak zažehnout tvůj oheň.“

Zasténám. Zasměje se. Dav jásá, ale ne pro mě.

Poté, co Jess odejde flirtovat s Blade Sawem, opřu se o sloup a zaměřím se znovu na boj. Predator drží jeho soupeře na zemi a čeká, až chlap odpadne. Zklamání. Líbí se mi trochu akce, a obvykle Predator dává dobrou show.

I přesto, že nehraje davu, jeho vzpurností a rychlostí a dravostí, s nimiž poráží jeho oponenty, si získal zástupy fanoušků. Žádný bojovník se nikdy nepohyboval nahoru v podzemní lize tak rychle jako Predator. A jsem si jistá, že žádný bojovník nikdy neměl více tajemství než já.

Jako zázrak Tiny Tim zlomí Predatorovo držení. Jeho svoboda je ale krátkodobá. Predator popadne ramena Tinyho Tima a použije jeho ohebnost, aby ho srazil na zem. Během několika vteřin zamkne chudáka Tinyho Tima v trojúhelníku, jeho stehna proti krku soupeře. Zatáhne za ruku Tinyho Tima přes jeho tělo, utahujíc držení, uřezávajíc vzduch.

Dech mě opouští ve spěchu a najednou jsem Tiny Tim na podložce a Predator na mě v jiném prostoru, jeho ruka na mém krku, jeho prsty přes mé hrdlo nutíc mou hlavu zaklonit se. Jeho stisk je pevný, ale jemný. Pane bože.

Jásot, který se rozléhá kolem, mě vtáhne zpět do reality. Nic nevystřelí mou krev nebo neinspiruje k mému umění víc než staré dobré špinavé rvačky. Nic kromě samotného Predatora.

Tiny Tim se svíjí a zápasí, ale nakonec podlehne, jako všichni bojovníci, co bojují s Predatorem.

Rozhodčí zapíská a pozvedne Predatorovo paže na vítězství. O chvíli později Predator zmizí do provizorní šatny.

Je po show. Predator opouští budovu.

Po rozloučení se s Jess, po opuštění budovy bočních východem jdu podél nábřeží v mému autu. Na chvíli se zastavím a nadechnu se slané vůně oceánu, utáhnu kolem sebe svou koženou bundu proti podzimnímu chladu a červený šátek kolem krku.

A potom přijde on.

Hluk z policejní sirény a záře reflektorů zničí mou klidnou chvíli ve tmě. S podrážděným odfrknutím se otočím a pokračuji ve své procházce podél mola. Vždycky jsem se cítila statečná po sledování Predatora.

Policejní auto zastaví vedle mě a okno sklouzne dolů. Oči jsou zaměřené na mé fádní šedé Volvo, tak padesát stop daleko, pořád jdu. Možná, že provedu čistý útěk. Nezapojí se do vysokorychlostní honičky s tolika lidmi kolem.

„Sio. Zastav.“ Jeho hlas mě zasáhne jako jedna z Predatorovo ran. Nenávidím ten tón hlasu, panovačný, velící. Poslední věc, kterou chci dělat je poslouchat.

Takže nezastavím.

Když uslyším křupání pneumatik auta za mnou, musím bojovat proti útěku. Neznamená to, že se bojím dostat dolů, ale nesnáším konfrontaci a můžu cítit přicházet to, jako moje matka mohla vycítit lež.

Dveře auta se zaklapnou. Policejní boty za mnou bouchají. I když vím, co se stane, nemůžu zastavit rychlé bušení mého srdce. Když pevná tlapa sevře mé rameno, můj dech se zasekne v krku. Zocelím se, když se otočím a dívám se na mého bratra, Taga.

„Vážně? Musel jsi používat sirénu? Proč všechno to drama? Každý si bude myslet, že jsem zločinec.“

Můj pokus převzít kontrolu nad situací selže.

„Co to sakra děláš? Říkal jsem ti, že tě nikdy nechci vidět na jakémkoli podzemním boji. Je po půlnoci a šla jsi sama ve tmě.“

Tagovo mračící se tvář ničí můj večer, jako zničila mnoho večerů v mém životě, od mého prvního polibku k mému prvnímu šmátrání ve tmě, a mnoho dalšího. Přehnaný, tak můžu popsat mého staršího bratra, a teď, když je policajt můžu utíkat, ale nikdy se nemůžu schovat.

 „Dobře?“ Jeho ruce najdou jeho boky, dostávajíc mou pozornost k jeho zbrani v pouzdře na opasku.

„No…“ Jsem velmi selektivní o možnostech, kterými vzdoruju Tagovi, ale sledování Predatorova boje vždy stojí za to drama. Ne, že bych někdy řekla Tagovi, že chodím za jeho kolegou do Redemption už rok. Mám ráda svůj život. Tak nějak.

„Mám spoustu klientů, kteří jsou bojovníci, a potřebovala jsem inspiraci. Šla jsem i na schválené boje, ale oni prostě nemají stejnou atmosféru. Mí klienti chtějí kostrbatost. Chtějí skutečnosti. Chtějí něco, co odráží jejich primitivní stranu. Nemohu to najít v dezinfikovaném ringu s reklamami na každém povrchu kolem a tolika pravidly.“

Tag se nafoukne a jeho tváře zrudnou, což znamená, že můžu vidět skrz Tagovo-řeč. Jess, která prakticky žila v mém domě po tom, co jsme se potkaly, je důvěrně obeznámená s Tagovo-řečí a myslí si, že je roztomilý, i když je naštvaný. Kdybych nebyla jeho sestra asi bych řekla, že je celkem hezký. Menší a širší než Predator, s hranatou čelistí a teplýma hnědýma očima; oholil si hlavu, když nastoupil k Oaklandské Policii a po šesti letech jsem skoro zapomněla, jaké mýval husté a tmavé vlasy, jako já.

„Pojď do auta.“ Zvýší hlas až se obrátí hlavy. Mé tváře hoří. Ale jeho hněv nepřichází ze znepokojení. Než se stal policajtem, byl bojovník a zatraceně dobrý. Ale musel se toho vzdát kvůli mně. A i když je pro něj těžké učit v Redemption, je těžší pro něj být tady, protože ze všeho nejvíc miluje podzemní boje.

„Přijela jsem mým Volvem.“ Opřu se o kovové zábradlí a povzdychnu jak vlny plesknou o stěnu. Rozhodně to není auto mých snů, ale je bezpečné, spolehlivé a přijatelné pro Taga, který mi ho pomohl financovat.

Jeho oči se zúží. „Nelíbí se mi, že pojedeš sama v noci. Vezmu tě domů a zítra se sem vrátíme.“

„No tak, Tagu. Je mi dvacet pět let, a vzal si mě na každý bezpečnostní řidičský kurz ve vesmíru. Netoužím jet domů vzadu v policejním autě jako nějaký tulák, kterého jsi sebral na ulici. Slibuju, že pojedu opatrně.“

Jeho čelist sebou škubne a pulz na jeho spánku pulzuje jako jeho noha, která sebou klepe o cement. Uh-oh. Muselo se něco stát, protože to na něj přichází, a ve velkém stylu. Tag má pekelnou náladu.

„Víš, kde jsem byl celou noc?“ Udeří rukou do kovového zábradlí. „Strávil jsem celou noc na místě činu, kde byla osmnáctiletá holka, která byla-“

Předvídajíc, co se chystá říct ho přestřihnu se zdviženou rukou. „Stop. Prosím.“

Ale on neposlouchá. Jeho obličej je plný bolesti. Ta bolest je důvod, proč je tady. Je to bolest, která by ho nikdy neměla zatěžovat a neměl by jí už znovu zažít. Bolest, kterou jsem mu dala.

Odvracejíc se na vodu se snažím vystřihnout ho, ale zachytím pár slov, které jsem nechtěla slyšet: sexuální napadení, znala jejího útočníka. Ví, že to nechci slyšet. Ví, že to přináší zpět noční můry. Ať už dnes viděl cokoliv, muselo to být špatné. Tag porozuměl tomu, co se mi stalo.

Zaměřuji se na své dýchání, tak jak mě to naučil můj terapeut v době krize. Dovnitř a ven. Slyším jen zvuk mého dechu. Nic nevidím, jen inkoustově černé vlny. Nic necítím, kromě mírného tlaku na mé tváři.

Tak jemné.

Vzhlédnu, vidím Predatora s jednou rukou na Tagově rameni a druhou vzdalující se od mé tváře.

„Jsi v pořádku?“

Můj dech se zadrhne, jak se dívám na mého zachránce – silná čelist, tmavé strniště; hrubý, drsný obličej a oči hluboké a modré jako nebe za soumraku. Oči, které pronásledují mé sny po celý rok. Tvář mé každodenní fantazie.

Predator. Z. Masa. Zblízka a osobně.

„Hej,“ řekne, setkávající se s mým pohledem.

„Hej.“ Snažím se neroztát do kaluže.

Jeho pohled šlehne Tagovým směrem a zvedne tázavě obočí. „Jsi v pořádku, Fuzzy?“

Fuzzy. Navzdory napětí kolem nás si smích vybublává cestu z mé hrudi. Můj ubohý bratr má nejhorší ringové jméno vůbec.

Tagova čelist se utáhne. „Jsme v pohodě.“

Predator se nepohybuje. „Muž slyšící ženu křičet „stop“ musí jednat.“ Jeho pohled klesne ke mně. „Děláš něco, za co tě může zatknout?“

Přehnaně si povzdechnu. „Neposlouchám mého bratra.“

„Jsi Fuzzyho sestra?“

„Bohužel.“

Predator mě studuje tak dlouho, že sklopím můj pohled a točím si svým Claddagh prstenem (https://www.google.cz/search?q=Claddagh&espv=2&biw=1366&bih=643&source=lnms&tbm=isch&sa=X&ved=0ahUKEwiN3ZjtuvPOAhXGXhoKHbXfDMcQ_AUIBigB#imgdii=f6sAicaqX_fnfM%3A%3Bf6sAicaqX_fnfM%3A%3ByPhYlxzFf0zy5M%3A&imgrc=f6sAicaqX_fnfM%3A ) kolem prstu, doufajíc, že mě nepozná z boje. Jess mi dala ten prsten první den, co jsme se potkaly, jako znamení přátelství a nikdy jsem si ho nesundala.

„Máš nějaké jméno?“

„Sia.“

„Jsem Ray.“

Předtím, než se můžu zastavit, tiše vybreptnu, „Já vím.“

Tag udělá dusivý zvuk, na půli cesty mezi vztekem a nedůvěrou; přikrčím se, vědíc, že právě zjistil pravý důvod toho, proč chodím na boje. Někdy mít blízko k příliš ochranářskému sourozenci může být opravdu na prd.

„Viděl jsem tě,“ řekne Ray.

Mé tváře hoří. Jak si mě mohl všimnout v davu, zvláště když jsem se držela ve stínech? „Jo. Já…získávám inspiraci pro své umění na bojích.“

„Tetování není skutečné umění.“ Tag se rychle zotaví, aby mohl zahájit jeden z jeho nejoblíbenějších projevů. „A lidé, kteří se nechají tetovat nejsou lidi, který bys mohla potkat kolem.“

Se zaťatými zuby se na něj podívám. Tohle jsme probírali milionkrát. Tetovací salony jsou na seznamu „Sia ne“ spolu s bojovými kluby, bary, partami, závodními dráhami a restauracemi, odkud můžou lidi přijít s otravou jídlem. A i když se snažím hrát podle něj, musím nakreslit čáru s mým inkoustem. Umění bylo vždy můj výstup, a když mě opustila moje múza, podlehla bych temnotě, pokud bych nepřijala Jessyin návrh – tetování.

Ray mi dá měřený pohled. „Máš salón? Hledal jsem někoho…“

Moje hrdlo se stáhne. Ray má úžasné tetování; na levé straně má půl rukáv, stylizovaný, kroucený design blesku, který se šíří přes jeho rameno, a s oranžovým designem na jeho pravé ruce, což jsem nemohla nikdy vidět, protože jsem nebyla dost blízko. Sama ve své posteli v noci, jsem si představovala můj vlastní barevný design na Rayově kůži, označujíc ho za mého.

„Možná jednoho dne, až budu mít víc zkušeností. Pro tuto chvíli pracuju se Slimem v Rabid Ink.“

Ray přikývne. „Znám Slima. Dělá dobrou práci.“

Neschopná si pomoc, přejedu mým prstem přes blesk motající se po jeho levém bicepsu. Jeho kůže je teplá i přes chladný vánek. „Kdo dělal tvoje tetování?“

Jeho čelist se utáhne. „Mám to ze zámoří. Dlouhá doba. Přemýšlel jsem o zakrytí. Získat něco nového.“

„Jaké zakrytí?“ Můj podnikavý mozek je nakopnut. Navzdory tomu, že jsem téměř neschopná ovládnout mou fyzickou reakci na jeho přítomnost – slabá kolena, závodící tep, vlhké kalhotky, tvrdé bradavky – jsem ohromena, že neprorážejí mou bundu – je to můj potencionální klient a jsem zoufalá po hotovosti. Máma přišla o práci v květinářství před několika týdny a Tag a já jí pomáháme s hypotékou, takže naši rodiče neztratí jejich dům.

Úsměv se objeví na jeho rtech. „Možná potřebuju nějakou odbornou radu.“

„Oh.“ Jsem uchvácená jeho úsměvem. Nemyslím si, že jsem kdy viděla jeho úsměv. Ani jsem neviděla jeho oči tak teplé. Vypadá krásně – tak krásně, že chci získat ten výraz v inkoustu.

„Máš vizitku?“ Jeho prsty přejedou přes mou tvář, když zastrčí zbloudilý pramen mých vlasů za ucho.

Pane bože. On se mě dotýká. Teplo proudí v mých žilách, znecitlivuje můj mozek a okrádá mě o schopnost pohybovat se. Jsem paralyzována potěšením a vše co můžu dělat je jen „Bunda.“

S povzdechem Tag sáhne do mé kapsy a podá Rayovi jednu z mých vizitek. „Nepotřebuješ vizitku. Tetovala polovinu kluků v Redemption. Chceš-li vidět její práci, koukni se kolem sebe.“

Ray zkoumá vizitku, pak na mě mrkne a strčí jí do kapsy.

„Rayi!“

Ray se otočí při uslyšení jeho jména a zamává ženě v dálce. „Musím jít. Shayla čeká na jízdu.“

Ach, ano. Ray a Shayla, alias Shilla Killa. Viděla jsem je předtím spolu. Mé srdce klesá, jak jde po silnici. Samozřejmě, že by měl být s někým jako je Shayla. Je to jedna z top ženských MMA bojovníků v amatérské lize. Tvrdá, kde jsem já měkká. Silná, kde jsem já slabá. Je chytrá, ambiciózní, úspěšná a nemá téměř žádný tělesný tuk. Kdybych neměla lupínkovou závislost, mohla bych vypadat jako ona. Jsem si tím jistá.

Padne na mě Rayův pohled, jako kdyby se díval jen na mě, jako kdyby nikdo jiný neexistoval. „Později.“

Později? Ano! Mé srdce dělá šťastný taneček, ale zahraju to v klidu. „Později.“

Tag a já se díváme, jak odchází a pak se zpevním na bouři. Ale nepřijde.

„Ray není ten pravý chlap pro tebe,“ řekne, když sledujeme jak Ray odchází se Shaylou. „Pracuje na volné noze jako soukromý detektiv. Vždy chodí na čáře, myslí si, že je nad zákonem. Je to tvrdý muž a má v sobě spoustu hněvu. Dobře to skrývá, ale vyjde to v ringu.“

„Je to vzrušující podívaná.“ Co Tag vidí jako hněv, já vidím jako vášeň, divokou a stěží kontrolovanou neodolatelnou auru nebezpečí. Bojuje jako kdyby se snažil vymítat démona, nebo možná jeho minulost. A, ach, bože, ta široká ramena. Ty úzké boky. Perfektní, pevný zadek. A těch šest k zulíbání buchet…mňam.

Tag rozcuchá mé vlasy. „Je nebezpečný. Speciálně pro tebe. Dokonce jsem se doslechl, že byl u CIA. Muži jako on snadno ztrácí kontrolu. Jen chci, abys byla v bezpečí, a to znamená být pryč od mužů, jako je on.“

„Jasně.“ Ano, chci být v bezpečí, ale víc než to, chci být normální. Chci být schopna podívat se na muže jako je Ray a snít o tom, že ho vezmu do postele s nadějí, že jednoho dne by se moje fantazie mohla splnit. Namísto toho mám záchvaty paniky a flasbacky, které chlapy vyděsí.

„Nemůžeš mě chránit od všeho.“ Nevyslovená slova visí mezi námi. Slib, který mi dal v čekárně v nemocnici před sedmi roky.

„Můžu se pokusit.“