Entice - 43. kapitola

Překlad: Mili

Chase

„Má zapnutý signál GPS.“ Zamumlal jsem s ťuknutím na svůj mobil, když jsem zjistil Texovu lokaci. Nacházel se u jezera Lake Mead. Ačkoliv se signál vytrácel. Buď ho hodili do vody nebo šli do podzemí. „Jsou tam nějaký tunely? Staré opuštěné budovy?“ Zeptal jsem se Sergia.

Začal bušit do klávesnice svého iPadu a jezdil prstem po mapě města. „Nevidím nic do očí bijícího než pár starých barákům a nějaké staré jeskyně.“

„Počkej.“ Frank zvedl ruku. „Je pověrčivý.“

„Cože?“

„Albatros,“ odpověděl Luca místo něho. „A domy u jezera jsou další pověra. Ten člověk se vyzná ve špatných znameních a v prokletích. Vsadím se, že jsou v podzemí nebo v opuštěné jeskyni.“

„Vyhledávám.“ Sergiovy ruce poletovaly nad klávesnicí. „Okej, takže jediné, co jsem našel, je stará opuštěná loděnice. Všechno ostatní jsou buď pěkné domy, hotely nebo restaurace. Žádná z nich ani není v blízkosti místa, kde nám zmizel.“

„Bude to stará loděnice.“

Sergio se ušklíbl.

„Co je?“ Zeptal jsem se.

Vzhlédl od monitoru. „Ta stará loděnice. Jmenuje se The Albatros.“

„Dobrá práce.“ Vydechl Nixon. „Holky, vy pojedete druhým autem s Frankem. Budete víc v bezpečí s námi, než kdybyste se ukrývaly v hotelu. Mohli by nás zastavit, aby nás zabili nebo aby se dostali k vám. Nebudu riskovat.“ Otočil se k Frankovi. „Drž se za námi, ale ne příliš blízko. Jestli o mně neuslyšíš během pár hodin, zavolej na toto číslo.“

„Co je to?“ Zeptal se Frank.

Nixonovy oči pohasly. „Aerolinky. Kdybys o nás neslyšel, vypaříte se, pojedete do prvního místa, které je zmíněno v Tracině plánu. Má informace, které budete všichni potřebovat, abyste se ukryli. Když se z toho dostaneme, potkáme se tam. Když ne...“ Hlas se mu vytratil.

„Myslel jsi na všechno,“ řekla Mo prázdným hlasem.

Nixon si ji přitiskl do náruče. „Jsme krev. A my svou krev chráníme.“

Když ji pustil, přešel jsem k němu a natáhl ruku. „Krví dovnitř. Krví ven.“

Luca a Frank si potřásli rukama a zopakovali tu sentimentálnost, načež políbili jeden druhého na tvář.

Nikdy jsem nebyl z těch, kteří řeší celou tu věc se svatým patronem, ale v tomto okamžiku jsem vytáhl kříž, který jsem si vyrobil, když mi bylo patnáct. Bylo přes něho naškrábáno Saint Paul.

„Ať nás chrání bůh,“ zamumlal Nixon a prsty před sebou ve vzduchu opsal kříž.

Frank zakýval. „Chrání spravedlivě.“

Mil se o mě opřela. „A co ti, co znásilňují malé holky, prodávají jejich panenství, nebo hůř, kupují ho pro svůj vlastní prospěch? Co udělá jim?“

Stiskl jsem ji. „Dá jim spravedlivou odplatu.“

Luca zakýval. „Věčnost v pekle.“

„Připravená?“ Zašeptal jsem jí do ucha.

„Jo.“

„Miluju tě.“

Kývla a potom kolem mě omotala své paže. „Já tě taky miluju.“

Odstoupil jsem od ní a byla to ta nejtěžší věc v mém životě, protože jsem věděl, že je docela dost možné, že jsem ji v náruči držel naposledy. Bylo to nezbytné. Jdu do války - kvůli ní. A i kdybych umřel, umřel bych v míru, protože vím, že můj poslední čin byl chránit ji před netvory a démony. Můj poslední bojový pokřik... bude s jejím jménem na mých rtech.