Entice - 41. kapitola

Překlad: Mili

Tak ještě Nixon a Trace budou mít svou malou chvilku :) a potom na nás bude čekat pár kapitol akce a napětí, než půjdeme do samotného (hezkého, a pro někoho i hodně překvapujícího) finále tohoto dílu ;)

Nixon

„Tohle není zrovna romantické,“ řekla Trace, jakmile jsme došli do pokoje.

Slíbil jsem jí plno romantiky a teď čekáme na to, jestli bude objednávka vyřízená nebo jestli aspoň Vito vystrčí hlavu z úkrytu dost dlouho na to, aby mu někdo stačil namířit na hlavu.

„Ale je.“ Přitiskl jsem si Trace do náruče. „Přemýšlej o tom tak, že všechen čas teď máme jenom pro sebe.“

„Nixone.“ Tracino podráždění bylo evidentní už jen podle způsobu, jakým snížila hlas. „Čekáme na smrt.“

„Jen tak trochu,“ hádal jsem se. „No tak, přiznej, že je to trochu sexy.“

„Jak jako?“ Zeptala se podrážděně.

„Oh, no víš, tohle může být naše poslední noc.“ Samolibě jsem se usmál. „Co bys chtěla dělat, kdyby to měla být tvoje poslední noc se mnou?“

„Je pořád moc brzy, Nixone,“ zašeptala Trace.

Ach, k čertu, snažil jsem se jí zvednout náladu, ne jí přidělat víc starostí. To už jsem udělal až až poté, co jsem předstíral svoji smrt.

Odkašlal jsem si. „Pojď ke mně.“

Sedli jsme si spolu na postel. Objal jsem jí paží kolem ramen a ona se o mě opřela.

„Už víš, co jsem chtěl já,“ řekl jsem tiše. „Chtěl jsem strávit své poslední chvilky s tebou. Ve tvé náruči, milovat tě, pečovat o tebe, zmocnit se tě. Přemýšlel jsem tenkrát o tom, že kdyby to skončilo zle, kdybych opravdu skončil mrtvý, poslední myšlenku bych chtěl mít o tobě.“

Trace si povzdechla. „Já bych chtěla to samé. I když bych to asi chtěla jinak.“

„Jinak?“

„Není fér dát své tělo a duši jedné osobě a zároveň po ní chtít, abych ti dala všechno na oplátku, když víš, že možná nesplníš slib, který jsi dal.“

„Ale já jsem - “

„Mohl jsi umřít,“ řekla pomalu. „A byl jsi ochotný vzít si každou mou část s sebou do hrobu. Nešla bych dál. Nemohla bych. I když miluju Chase, není to láska, kterou jsem cítila k tobě, Nixone. Takže ačkoliv tě neobviňuju, část mě tě pořád nenávidí za to, že sis pohrával nejen se svým životem, ale taky s mým.“

Zahanbený. Jediné, co jsem mohl dělat, bylo sedět tam. Sedět a cítit se jako naprostý idiot za to, co jsem jí udělal. „Na to jsem nepomyslel.““

„Jsi chlap.“ Hrála si s mýma rukama, otáčela mi prstenem na prstu. „Chtěl jsi, abych byla tvá, a stalo se. Ale nebyl jsi tam, abys mě viděl potom - “

„Viděl jsem tě v jeho náručí.“

„Vehnal jsi mě do jeho náruče.“ Povzdechla si. „Neviděl jsi, jak si hraju se zbraní ve své ložnici během těch dvou hodin, co tam Chase nebyl.“ Moje paže kolem ní znehybněly. „Neviděl jsi, jak jsem s ní na sebe mířila a jak jsem potom vyšilovala, že jsem na něco takového vůbec pomyslela. Víš, že jsem nikdy nebyla ten typ holek, co jsou se vyžívají ve dramatu a vyšilování. Znáš mě, Nixone. Já jenom... nedokázala jsem si představit život, kde spolu ty a já nebudeme. Láska, kterou k tobě cítím, není něco, co pomine. Je skutečná. Měla jsem to štěstí, že jsem ji jednou měla - a věděla jsem, že dostanu jen drobek, kdybych přijala to, co mi nabízel Chase. Ale stejně jsem byla zoufalá to mít, protože když jsi mě opustil, zanechal jsi mě zlomenou a on mi nabídl, že mě dá dohromady.“

„Ten mizera tě mohl zničit.“

Trace se zachichotala. „Přestaň žárlit na něco, na čem už ani nezáleží.“

„Máš pravdu.“

„Mám?“

Zavřel jsem oči před vizí, jak Trace drží zbraň a uvažuje o sebevraždě, a to všechno kvůli tomu, že jsem byl bezohledný k jejímu srdci, bezohledný k její lásce a víře. Miluju tu ženu. A umřel bych pro ni. Dýchal bych pro ni, žil bych každý den jen pro to, abych se ujistil, že je šťastná a v bezpečí.

„Trace?“

„Hmm?“

„Je mi to líto.“

„Nixon, to je - “

„Přísahám, že jestli řekneš, že je to v pořádku, tak prasknu,“ vyprskl jsem.

„No no.“ Přitulila se blíž ke mně. „Chtěla jsem říct, že je to dobrý.“

„Bude,“ přísahal jsem.

„Cože?“

„Vezmi si mě.“

Nikdy jsem opravdu neporozuměl vyjádření, že vzduch houstne napětím. Myslím tím, už jsem zažil pár sakra vypjatých situací, ale nic, co by se dalo srovnat k tomu, jakým způsobem mi srdce vráží do hrudníku, když Trace neodpověděla hned. Nepožádal jsem ji právě o ruku? A ona neodpovídá? Začaly se mi potit dlaně, když jsem čekal na tu ženskou, až něco řekne, zatraceně, cokoliv!

Konečně... zrovna, když už to moje srdce chtělo vzdát, jsem pod sebou cítil zachvění. Do prdele, ona pláče? To ji ten nápad sňatku tak zneklidnil?

A potom vylítly její paže a omotala mi je kolem krku, když se stočila na mém klíně a začala mi fňukat do hrudníku. „T-tak moc tě miluju! Samozřejmě, že si tě vezmu!“

Vydechl jsem a vypustil ze sebe pár nadávek, než jsem byl schopný zformulovat větu. „Přísahám, že jsi mi zrovna vzala patnáct let života.“

„Myslím, že sis zasloužil delší pauzu.“

„To byla nekonečná pauza, myslím, že se fakt zastavil čas.“

„Dobře.“ Posmrkávala. „Teď víš aspoň ždibeček toho, jak jsem se cítila, když jsi byl mrtvý.“

„Chápu, zatraceně, ale můžeme do budoucna odvolat všechny pauzy, právě tady a teď? Sepíšu o tom zatracenou smlouvu a podepíšu ji krví, jenom prostě žádné další pauzy. S platností od teď, musíš říct ano pane, teď hned.“

„Nikdy ti nebudu říkat pane,“ provokovala Trace.

„Řeči,“ zamumlal jsem jí do vlasů. „Říkala jsi mi pane minulou noc.“

„To bylo za úplně jiných podmínek.“

„Opravdu? Máš na mysli, když jsi byla - “

Zakryla mi pusu svou rukou. Kousl jsem do ní.

Oči jí zableskly životem, když se očima zaměřila na moje rty.

Olízl jsem jí dlaň.

Přejela prstem po mém piercingu.

Vsál jsem její prst a mrkl na ni. Trace zvedla ruku, aby mě praštila do hrudníku, ale popadl jsem ji za zápěstí a položil ji na záda, abych se uvelebil nad ní. „Myslím, že je čas oslavovat.“

„Co máš na mysli?“ Zavrtěla se pode mnou.

Se zasténáním jsem se přitiskl na její rty. „Oh, ty víš...“ Začal jsem ji vysvlékat z trička, když jsem uslyšel zaklepání na dveře.

„Asi pokojový servis,“ zašeptala mi Trace do pusy. „Řekni jim, ať jdou pryč.“

Zakýval jsem a vyskočil z ní. „Nehýbej se.“

„Nehýbám.“ Zvedla ruce do vzduchu.

„Neobjednali jsme si žádný pokojový serv - “ Otevřel jsem dveře a Mo se mi zhroutila do náruče.

„Je pryč!“

Sevřel jsem její ramena. „Kdo je pryč? Co se stalo?“

„Tex!“ Zanaříkala. „On prostě... dostal smsku, řekl, že je za minutku zpátky a potom jsem zahlédla, jak ho doslova přepadli čtyři velcí chlapi. Byli fakt obrovští a pak - “

„Espézetka?“ Chňapl jsem po telefonu, zatímco Mo ze sebe vyhrkla číslo. Na čísla byla vždycky dobrá. „Mám to.“

Vytočil jsem nejdřív Sergia, aby vysledoval to auto, a potom jsem poslal hromadnou zprávu všem ostatním. Vypadá to, že odplata přichází zatraceně mnohem dřív, než jsme čekali.

Ukončím Campisiho život, jestli zkřiví jediný vlásek na Texově stupidní hlavě. Ukončím jeho rod. Udělám čistku a vymažu každého člena jeho rodiny, jestli tím získám jeho pozornost, a udělám to s radostí.

Chase mi odepsal okamžitě.

Chase: Jak se drží Mo?

Já: Potřebuje nás.

Chase: Hlavní hotelová hala.

„Trace, zůstaň tady a - “

„K čertu, ani náhodou.“

Trace si vytáhla z kabelky zbraň a ujistila se, že je nabitá. Jakou abnormalitu jsem to do háje stvořil?

„Ukončíme to spolu. Vy chlapi si můžete dělat, co k čertu chcete. Klidně zaútočte na hrad, ale my dívky? Budeme ve druhém autě čekat na zavolání kavalerie, bude-li třeba. Neopustíme vás.“

„Fajn,“ procedil jsem skrz zatnuté zuby. „Ale jestli vkročíš do jakékoliv díry, kde se ten chlap skrývá, postřelím tě, aby ses neocitla v ještě větším nebezpečí.“

„Ach, romantika.“ Ovívala se zbraní.

Mo si utírala tváře, zatímco si kontrolovala svou vlastní zbraň a potom vytáhla pár nožů, o kterých jsem věděl, že rád hází na lidi, když je naštvaná. Z toho důvodu má Tex jizvu na stehně. Má zabijáckou mušku, řekl bych.

Pohrála si s nimi a potom si strčila jeden do každé boty, další do rukávu a poslední do kabelky. „Jdeme.“