CM - 38. kapitola

Překlad: Arey
Kor.: Ann

38/ Yulia

Zatímco pokračujeme v chůzi k tréninkovému poli, občas se podívám na Lucase ve snaze odhadnout, jestli mi uvěřil. Zatím to vypadá, že jo. Jeho hranatá brada je stažená vzteky a rty má v tenké lince. Vypadá, jako by nejradši někoho zabil, a k mému překvapení ucítím špetku viny, že jsem mu o Noře lhala. Jako bych zrazovala jeho důvěru.

Ne. Setřesu ten pocit. Mezi námi důvěra nikdy nebyla. Touha, ano, a možná i nějaká něha, ale ne důvěra. Možná už mě nepoutá, ale s těmi implantovanými čipy jsem pořád Lucasova vězenkyně, a i když jsem se do něj zamilovala, nejsem slepá. Vím, co za muže je a čeho je schopný. Kdyby věděl, že mi Nora řekla, abych dosvědčila, že je do mého útěku zapojená, nejspíš by tu služebnou zabil – což je nejspíš důvod, proč to na sebe Esguerrova žena vzala. Pokud to tak je.

Je možné, že Nora nelhala a v tom případě jsem řekla Lucasovi pravdu. Nezmínila jsem Nořinu návštěvu, což je naprosto jiná záležitost. Navíc, když pomyslím na to, co se Rose stalo, je mi špatně. Vím, jak hrozně se musí cítit. Poslední věc, kterou chci, je, aby byla ještě víc zraněná.

Naštěstí se zdá, že během chůze se Lucas uklidní a v době, kdy dorazíme k velkému, trávou porostlému poli, to vypadá, že je zcela klidný.

„To je ono?“ zeptám se a rozhlédnu se kolem. Pole je rozdělené na střelnici a překážkovou dráhu. Také je tu budova s plochou střechou – možná tělocvična? – na jedné straně a něco, co vypadá jako skladiště.

„Ano, tohle je tréninkové místo,“ odpoví Lucas, když projdeme kolem několika strážných, kteří se věnují bojovým uměním. „A řekl bych, že tvůj bratr je támhle.“ Ukáže na malý hlouček mužů. Můj bratr se zářivě blond vlasy mezi latinsko americkými strážnými vyčnívá. Akorát dělá kliky na trávě vedle hubeného, tmavovlasého strážného, který vypadá jen o něco málo starší než je on. Když dojdeme blíž, dojde mi, že mají soutěž. Ostatní stojí kolem nich, povzbuzují je a směsicí angličtiny a španělštiny se vsází, kdo vyhraje. Misha i jeho protivník jsou bez trička, pokrytí potem a já začnu přemýšlet, jak dlouho už to dělají. Ne, že by bylo v tomhle počasí těžké se zpotit; sama mám tričko prosáklé potem.

„Vypadá to, že Michael má náskok,“ okomentuje závod Lucas a já si v jeho hlase všimnu pobavení. „Budu muset rekrutům ztížit trénink.“

Utiším ho, nechci, aby vyrušil bratra ze soustředění. Mishův obličej je červený a ruce se mu třesou, jako by se chtěl vzdát. Ten druhý strážný ale vypadá, že je v horší kondici a po chvíli pozorování padne na břicho, neschopen udělat další klik.

„Do toho, Miacheli!“ Zakřičí kdosi a já se otočím a všimnu si, jak Diego tleská. Usmívá se od ucha k uchu. Otočím se k druhému strážnému, který natahuje ruku a namyšleně řekne, „Říkal jsem ti, že to ten kluk zvládne. Teď zaplať.“

Zatímco mluví, padne můj bratr na zem taky. S těžkým oddechováním se přetočí na záda a na obličeji se mu objeví široký úsměv. Vypadá stejně šťastný, jako na fotkách. Spěchám za ním a i mně se na tváři vykouzlí pyšný úsměv. „Dobrá práce, Michaeli,“ zavolám. Cítím, jako bych měla prasknout pýchou. „To bylo skvělé.“

Posadí se a oči se mu rozšíří, když mě uvidí přicházet. „Yulie?“ řekne rusky. „Jak se cítíš?“

„Mnohem lépe, děkuju,“ odpovím stejným jazykem. Pak, když si všimnu, jak se ostatní začnou mračit, řeknu anglicky. „Ráda vidím, že se bavíte.“

Misha vyskočí na nohy a otřese si špínu ze šortek. „Hm, jo,“ řekne anglicky a zahanbeně se rozhlédne kolem. „Jen jsme, však víš…“

„Jo, ví,“ řekne Lucas a stoupne si za mě. Založí si ruce na prsou, podívá se po strážných a ti se rychle s mumláním, že mají něco na práci, rozprchnou.

Jen Diego zůstane a úsměv mu rozzáří obličej. „Měli bychom ho najmout,“ řekne. „Už teď je lepší než ostatní nováčci. S trochou tréninku-“

Lucas zvedne ruku a přeruší ho. „Michael se s námi půjde projít,“ řekne. „Až tě budu potřebovat, dám ti vědět.“

„Dobře,“ souhlasí Diego. „Budu poblíž.“ Odběhne, aby se přidal k ostatním, a Lucas se obrátí k Michaelovi.

„Musím mluvit s několika strážnými,“ řekne. „Můžu ti věřit, že tu zůstaneš a nedostaneš se do problémů, když tě tu s tvou sestrou nechám?“

Misha drží kamenný obličej, ale přikývne.

„Dobře.“ Lucas mě chytí za loket a přitáhne si mě k sobě. Skloní hlavu a než poodstoupí, rychle mě políbí. „Za chvíli se vrátím. Zůstaňte na dohled, ano?“

„Ano,“ řeknu a snažím se ignorovat, jak se červenám. „Budeme tady.“

Lucas odejde a já se otočím k Mishovi. Když uvidím i na něm, že se červená, zrudnu ještě víc. Vím, proč mě Lucas políbil – veřejně se ke mně hlásí – ale to neznamená, že jsem chtěla, aby toho byl svědkem můj čtrnáctiletý bratr.

Misha o mně už tak nemá valné mínění.

„Chceš se trochu projít?“ nabídnu a snažím se předstírat, že k žádnému polibku nedošlo. „Ještě jsem tréninkový areál neviděla. Možná bys mi to tu mohl ukázat?“

„Jasně.“ Misha vypadá, že je rád, že má co na práci. Popadne tričko ze země, oblékne si ho a řekne, „Tudy.“

Vede mě k překážkám a já jdu za ním. Ignoruju nepřátelské a zvědavé pohledy strážných ze všech stran.

„Jak je ti?“ zeptám se anglicky. Chci si zvyknout na to, že takhle mluvím s Mishou, aby si Lucas a ostatní nemysleli, že před nimi něco skrýváme. „Chovají se k tobě dobře?“

Přikývne. „Pořád na mě dávají pozor,“ odpoví taky anglicky, „ale kromě toho, je všechno v pohodě.“

„Dobrá.“ S úlevou se na něj usměju. „Jaké je ubytování?“

Pokrčí rameny, když projdeme kolem několika strážných, kteří trénují přeskok přes ostnatý plot. „Jsou v pohodě. O něco lepší než koleje.“

„To je dobře. A co-“

„Jak dlouho nás tu budou držet?“ přeruší mě a podívá se na mě. „Strážní mi nic neřeknou.“

„Jasně. Ohledně toho…“ Zhluboka se nadechnu. „Promluvím si s Lucasem, ale předtím potřebuju vědět něco víc o tvé situaci.“

Misha se zamračí. „Co tím myslíš?“

Tohle bude složité. „Jak jsi skončil u UUR, Michaeli?“ Zeptám se opatrně, použiju jméno, které teď upřednostňuje. „Požádal tě strejda, aby ses přidal?“

„Ne.“ Misha ani nemrkne. „Byl to můj nápad.“

Zastavím se a šokovaně se na něj podívám. „Tvůj?“

Můj bratr se na mě vyrovnaně podívá. „Měl jsem ve škole nějaké problémy a strejda Vasya mi přišel promluvit do duše. Řekl mi, jak jsem hloupý, jak by plno děcek zabíjelo pro šanci mít život, jaký mám já. A já mu řekl, že to není to, co chci. Že nechci být účetní nebo právník nebo doktor ale agent jako je on.“

Zmateně se zamračím. „Tohle se u vás v rodině otevřeně rozebíralo? UUR a to všechno?“

„Ne, samozřejmě, že ne. Mí rodiče tajili, co můj strejda dělá, ale já občas něco zaslechl. Také jsem věděl, že mám sestru, která pracuje pro naši zemi. Mí rodiče mi to řekli, protože jsem se pořád ptal, proč jsi mě opustila.“ Škubnu s sebou, ale on už pokračuje dál. „Každopádně,“ řekne, „dal jsem si dvě a dvě dohromady a na jedné návštěvě jsem strejdu Vasyu konfrontoval. Přiznal, že ses připojila k jeho programu a pak mi řekl, jak mě moji rodiče adoptovali.“

„Michaeli, to není-“

„Nelži. Říkal, že o tom budeš lhát.“ Jeho hlas je teď ostrý. „Byl to dobrý muž. Zemřel pro Ukrajinu.“

„To já vím, ale…“ Zhluboka se nadechnu. „Poslouchej mě, Michaeli. Tvůj strejda a já jsme měli dohodu. Adopce byla její součástí. Měl jsi být v bezpečí, ne naverbován do tohohle programu. Měla jsem to být jen já. Připojila jsem se k agentuře proto, že jsem tě chtěla ochránit a to jsem v sirotčinci udělat nemohla. Obenko mi slíbil-“

„Přestaň. Nechci to slyšet.“ Misha o krok ustoupí a zatřese hlavou. „Lžeš. Já vím, že jo.“

„Ne, Mishenko.“ Srdce se mi stáhne, když v jeho pohledu uvidím zmatení a vztek. „Tvůj strejda ti neřekl všechno. Neopustila jsem tě proto, že jsem byla unavená sirotčincem. Odešla jsem, protože to byl jediný způsob, jak tě udržet v bezpečí.“

Misha dál třese hlavou, ale už mě nepřerušuje, tak mu vyprávím o tom, jak za mnou přišel muž v obleku a nabídl mi dohodu, včetně toho, že musím zůstat daleko od Mishi a fotek, které jsem každých několik měsíců dostávala. Jak mluvím, vidím, jak v jeho očích vztek zčásti nahrazuje nejistotu. Neví, komu má věřit a já se mu nedivím.

„Pořád ty fotky mám,“ řeknu, když stále nic neříká. „Nahrála jsem si je na zabezpečený účet před několika měsíci. Někdy ti je můžu ukázat, když budeš chtít.“

Misha na mě zírá. „Ty sis je nechala?“

„Samozřejmě.“ Hruď se mi bolestivě stáhne, ale donutím se usmát. „Jsi má jediná rodina, Michaeli. Nechala jsem si všechny.“

Polkne a rozhlédne se kolem, než pokračuje v chůzi. Doženu ho a několik minut se procházíme beze slov. Je milion věcí, které mu chci říct, trilion otázek, na které se chci zeptat, ale nechci na něj tlačit.

Je hezké si užívat jeho společnost.

K mému překvapení prolomí mlčení on. „Ten den jsem nevěděl, že jsi to ty,“ řekne tiše, když zastavíme a pozorujeme dva muže, kteří zápasí s noži.

„Cože?“ otočím se k němu. „O čem to mluvíš?“

„Ten den ve skladišti, když jsem pomáhal tě chytit. Nevěděl jsem, že jsi to ty.“ Mishův obličej se napne. „Zjistil jsem to až později.“

„Oh, jasně.“ Ani mě nenapadlo, že by mě poznal. „Neviděl jsi mě od tří let a měla jsem na sobě paruku. Navíc, proč bys čekal, že se tvoje sestra bude plížit kolem tréninkového zařízení?“

„Jasně.“ Založí si ruce na prsou. „Tak proč jsi tam byla? Strejda Vasya říkal, že jsi nás prozradila, že už nejsi loajální k UUR.“

„Nikdy jsem agenturu neprozradila, ale chtěla jsem odejít,“ řeknu, když se rozhodnu být naprosto upřímná. „Sledovala jsem Obenka, protože jsem doufala, že mě k tobě zavede a budu tě moct vidět naposledy předtím, než odejdu.“

Misha zamrká. „Sledovala jsi ho, abys mě viděla? Ale proč jsi chtěla odejít?“

„To je na dlouho, Michaeli.“

„Je to kvůli němu?“ Misha střelí pohledem na druhou stranu tréninkového pole, kde se Lucas baví se strážnými. „Protože“-tváře mu zčervenají-„jste vy dva milenci?“

„To je…“ Bože, proč je to tak těžké? Už mi není čtrnáct. „Mezi námi je to složité,“ donutím se nakonec říct. „Jeho šéf neměl dobré vztahy s Ukrajinou a-“

„Nutí tě Kent k něčemu?“ Mishovi oči zazáří vzteky. „Protože ho zabiju, jestli-“

„Ne, samozřejmě, že ne,“ přeruším ho a srdce mi začne rychle bít. Poslední věc, kterou chci, je Mishu v bojovné náladě. „Chci s Lucasem být,“ řeknu klidně. „Jen je ta situace složitá, kvůli UUR a tak.“Můj bratr nevypadá přesvědčený, tak rychle dodám, „A ano, to, že jsme my dva milenci, byl jeden z důvodů, proč jsem chtěla odejít.“

Misha se znovu začervená a podívá se jinam. „Dobře,“ zamumlá. „To jsem si myslel.“

„Ano a měl jsi pravdu.“ Odsunu stranou nepříjemnost situace a smutně se na něj podívám. „Jsi chytrý a skoro dospělý. Budu si na to muset zvyknout. Naposled, co jsem tě viděla, byl tvůj největší úspěch si dojít na nočník, takže je docela těžké tě vidět chovat se tak dospěle.“

Misha se usměje, jak ho to potěší, a já si uvědomím, jak dospěle se můj bratr většinu času chová. Nemám moc zkušeností s puberťáky, ale nepochybuju o tom, že by zvládli situaci lépe, než on. Popravdě si myslím, že ani většina dospělých by nebyla tak v pohodě, kdyby je unesli přes půlku světa a držel je v zajetí uprostřed džungle dealer zbraní.

Jak nad tím přemýšlím, koutkem oka si všimnu pohybu na druhé straně pole.

„Měli bychom se vrátit,“ řeknu, když si uvědomím, že na mě Lucas mává. „Myslím, že nás Lucas volá.“

Misha přikývne, stoupne si mi po boku, a když se vracíme, snažím se přijít na nejlepší způsob, jak říct svému vězniteli, aby poslal bratra domů.