CM - 36. kapitola

Překlad: Arey
Kor.: Ann

36/ Yulia

Dura! Idiotka! Imbecile! Debilka!

S pláčem zastrčím židli pod kliku od dveří do ložnice, aby nešly otevřít. Ruce se mi třesou námahou a adrenalinem a cítím tíhu lítosti. Jak jsem mohla být tak hloupá? Jak jsem mohla znovu přiznat své city k Lucasovi? Posledně jsem alespoň spala, ale dnes nemám žádnou výmluvu. Vzhůru a při plném vědomí jsem se poddala Lucasově něžnosti.

„Yulie!“ Klika s sebou zalomcuje, jak se je snaží otevřít. „Co to kurva děláš? Pusť mě dovnitř.“

Ztěžka dýchám, poodejdu od dveří a strčím ruku před ústa, abych zakryla popotahování. Proč jsem to zas udělala? Jsem snad masochista? Vím, co pro něj jsem: sexuální hračka, kterou chce vlastnit a je jí posedlý. I kdybych o tom pochybovala, ty čipy to jasně dokazují. Co udělal, je stejné, jako si uvázat psa na vodítko a ani jeho starost během mé nemoci nepřeváží nutkání mě držet jako vězně, dokud ho nezačnu nudit.

Láska a vězení se nemíchají – alespoň ne u normálních lidí.

„Yulie.“ Lucas praští pěstí do dveří. „Pusť mě kurva dovnitř!“ Kopne do nich a židle pod klikou vydá praskavý zvuk, když se pohne o pár centimetrů a ve dveřích se objeví prasklina. Zoufale se podívám po pokoji. Ani nevím, co hledám, ale nic tu není, tak dál couvám dozadu, zatímco Lucas začne kopat do dveří. Prasklina se zvětšuje s každým kopem a já se začnu třást, když se dotknu nohou postele za mnou, židle praskne a dveře se prudce rozletí.

„Lucasi, já-“ Nejsem si jistá, co jsem chtěla říct, ale on mi ani nedá šanci. Než seberu veškeré myšlenky, je u mě a slova se někde vytratí, když dopadnu zády na postel. Přistane na mě a mrknutím oka mě chytí za zápěstí a chytí mi je nad hlavou. Jeho modré oči se vpíjejí do mých, když mě tlačí do matrace, jeho svalnaté tělo je teplé a těžké. Už je vzrušený – cítím ho přes džíny – a poznám, že tohle skončí jen jedinou cestou.

Nemoc už mě nezachrání.

Stiskne mi ruce kolem zápěstí a v jeho očích bojuje strach a podivné vzrušení. Jsem si zcela vědomá síly jeho mužného těla. Když byl takhle nade mnou Kirill, jediné, co jsem cítila, byl strach a nechuť, ale s Lucasem je to složitější. Pod strachem a nedůvěrou se nachází přitažlivost s hlubokou touhou po spojení, která nedává žádný smysl vzhledem k tomu, kdo a co jsme.

Jsem zamilovaná do muže, který má právo mnou opovrhovat – do muže, který děsí každou buňku mého těla.

„Yulie…“ zašeptá, dívá se na mě a já se roztřeseně nadechnu, cítím, jako bych neměla dostatek vzduchu. Jsem rozpolcená: jedna má část chce utéct a schovat se, předstírat, že se tohle nestalo, ale druhá, ta slabší, se mu chce opět poddat, říct mu, jak moc pro mě znamená a prosit ho, aby se mnou zůstal napořád.

Prosit ho, aby mě miloval tak, jako já miluju jeho – jako jsem ho vždycky milovala.

„Yulie, zlato…“ Jeho pohled zněžní a já si uvědomím, že zase brečím a celé tělo se otřásá vzlyky. „Ššš, zlato, není to tak hrozné… Jsi v pořádku. Všechno bude v pořádku.“

Ale já nemůžu přestat brečet – ani když mě políbí, přejede jazykem po rtech, a ani když mi pustí zápěstí a nadzvedne se nade mnou, aby mi sundal oblečení. Nemůžu přestat brečet, protože se mýlí. Nebude to v pořádku. Neexistuje pro nás budoucnost, žádná naděje k tomu, abychom vedli normální život. Je pravá ruka dealera zbraní a já jsem jeho vězenkyně.

Pro lidi jako jsme my, neexistuje žádné ‚žili šťastně až do smrti‘.

Bolest toho uvědomění se je tak pohlcující, že téměř necítím, když mi Lucas stáhne tanga a lehne si na mě, jakmile si vysvleče vlastní oblečení. Hruď mám staženou a vidění rozmazané slzami. Až mi jeho svalnaté nohy vlezou mezi mé a roztáhnou je, všechno se vrátí a mé tělo i navzdory bolesti zareaguje. Špička jeho penisu mě tlačí na pysky, ale místo toho, aby do mě vnikl, zůstane klidně ležet podepřený na loktech a hladit mě po tvářích.

„Yulie…“ Oči mu hoří touhou, sluncem opálená kůže se leskne. „Jsi moje,“ řekne nízkým hlasem. „Nic a nikdo tě ode mě nevezme. Žádné další lži, žádné utíkání, žádné schovávání. Postarám se o tebe a ochráním tě. O tebe i tvého bratra, rozumíš?“

Donutím se lehce přikývnout, ruce sevřu po stranách v pěst. Jeho mužné tělo je napnuté jako struna, svaly vystouplé, jako by ho čekal boj a já pochopím, že bojuje se sebekontrolou. Jakoukoliv jinou noc by už byl ve mně, ale snaží se držet zpátky, jít na to pomalu kvůli mé nemoci. Něco z toho uvolní sevření na hrudi, odežene strach, který cítím. Možná pro něj přece jen nejsem jen hračka.

Nedržel by se zpátky, kdybych mu byla ukradená.

„Je to v pořádku, Lucasi,“ zašeptám a zamrkám, abych zahnala slzy. Vzhledem k tomu, co mi slíbil, je mé tělo alespoň něco, co mu můžu dopřát. „Jsem v pořádku.“

Zorničky se mu rozšíří a oči mu ztmavnou, pak skloní hlavu a zajme mé rty v hlubokém, divokém polibku. Jeho jazyk se vpíjí do mých úst, dobývá a laská zároveň a podbřišek se mi stáhne, když ucítím tlak jeho penisu. Začne se ve mně stupňovat horko, zejména mezi nohama, a zároveň se mi navrátí strach. I přes všechno uklidňování na tohle ještě nejsem připravená – alespoň ne emocionálně.

Sex s mým věznitelem není nikdy normální a jemný.

Ale je pozdě na couvnutí. Lucasovi rty a jazyk se ke mně dobývají, berou mi dech a jedna jeho ruka postupuje dolů po mém těle, masíruje mi prsa předtím, než se dotkne mého přirození. Jeho prsty najdou klitoris, hrají si s ním tak dlouho, dokud nejsem zcela vlhká a připravená, a pak chytí svůj penis a nasměruje ho k mému otvoru, zároveň s tím zvedne hlavu, aby se na mě podíval. Jeho oči se třpytí, když se na mě dívá a oba těžce oddechujeme, když do mě špička jeho penisu vstoupí. Zapomněla jsem, jak je velký a široký. I přes mé vzrušení si na něj svaly musí přivyknout. Dýchání se přemění v povrchové, když do mě začne vstupovat hlouběji, pomalu, kontrolovaně, ale neúprosně. Když je ve mně celou délkou, zastaví se. Drží se nade mnou a na čele se mu objevují kapky potu. Pořád se snaží držet zpátky, být tak něžný, jak jen to jde.

„Miluju tě,“ zašeptám neschopná držet ty slova zpátky. V tuhle chvíli nezáleží na tom, jestli opětuje mé city, a jestli jsou všechny šance proti nám. „Tak strašně moc tě miluju, Lucasi.“

Jeho pohled se zaplní teplem, svaly se stáhnou ještě víc a vidím, jak se jeho sebekontrola rozpadá. „Yulie,“ zavrčí a s tím ze mě lehce vyjede a začne přirážet tak silně, že mě připraví o dech. Nemělo by to být tak ohromné, ale nějakým způsobem cítím, že je správné mu kolem boků obtočit nohy a pevně ho držet, když do mě buší celou silou.

„Lucasi…“ Jeho jméno ze mě vyjde jako sten, když se ve mně začne hromadit teplo a přeměňovat se s neúnosnou intenzitou. „Bože, Lucasi…“ Každý sval v těle vibruje potěšením, srdce mi buší v uších. Ten moment se zdá nekonečný a pak dosáhnu orgasmu s ohromnou silou. Sevřu svaly kolem jeho penisu a každé zakončení mého těla exploduje. Lucas skloní hlavu, aby pusou ztlumil mé výkřiky, a pokračuje v přirážení po celou dobu orgasmu. Šuká mě jako posedlý, chytí mě za hlavu, aby mě udržel na místě a mohl mě políbit, a já ucítím, jak se ve mně formuje další orgasmus. Každý příraz jeho ptáka mě přivádí blíž. Ale než se udělám, zastaví a zvedne hlavu, aby se na mě podíval.

„Řekni to znovu,“ zachraptí. Kůže se mu leskne potem, hruď se mu těžce zvedá. „Řekni, že mě miluješ.“

„Miluju tě,“ zašeptám, zvednu boky v zoufalé snaze dosáhnout vrcholu. „Prosím, Lucasi, miluju tě!“

Hlasitě se nadechne, cítím, jak ve mně ještě vzroste předtím, než naposledy přirazí a s divošským výkřikem zakloní hlavu. Vyšle do mě několik teplých vln spermatu a pak začne kroužit klínem proti mému klitorisu. K mému překvapení dosáhnu díky tomuhle pohybu orgasmu. Vykřiknu a zavrtám mu nehty do kůže na zádech, jak mnou projede další vlna senzace.

„Kurva, zlato,“ zavrčí Lucas. Cítím, jak se do mě naposledy udělá, než ze mě penis vytáhne a odvalí se pryč. Stejně jako já je pokrytý potem a těžce dýchá, ale nějak najde sílu k tomu, aby si mě k sobě přivinul a zezadu obejmul.

Když se mi srdce zklidní a post-orgasmická blaženost začne odeznívat, zavřu oči ve snaze nemyslet na to, co jsem udělala.

Snažit se ignorovat tu neskutečnou moc, kterou nade mnou Lucas teď drží.