CM - 33. kapitola

Překlad: Arey
Kor.: Ann

33/ Lucas

Poté, co odvedu Michaela z domu a předám ho Diegovi, vrátím se zpátky k Yulii, která zase spí. I když modřiny od Kirilla nejsou skoro vidět, stále má tmavé stíny pod očima, bledý obličej a je hubená. Během nemoci zhubla a opět vypadá znepokojivě křehce, jako skleněná figurína, která by se mohla rozbít pod jemným dotykem.

Musím být perverzní, když ji chci i tak.

Zhluboka se nadechnu, vysvleču se a vlezu si do postele vedle ní. Všechny polštáře jsou namačkané na sobě, tak je přerovnám tak, aby se mi leželo pohodlně, a přitáhnu si Yulii k sobě. Pořád má na sobě moje tričko, ale ta bariéra mezi našimi těly mi nevadí. Díky ní zvládám držet chuť na uzdě a pomáhá mi udržet iluzi, že jsem svědomitý pečovatel a ne muž, který si ho honí dvakrát denně.

Minulou noc jsem nespal, takže bych měl usnout hned, ale když cítím, jak z ní vyzařuje zase teplo, zůstanu vzhůru. Ta zasraná horečka je zpátky. Věděl jsem, že nemám Yulii poslouchat, ale nemohl jsem odolat jejím prosícím modrým očím. Pořád nechápu celý příběh s jejím bratrem – ten kluk odmítá odpovídat na jakékoliv moje otázky – ale vím, že ho miluje.

Utekla, aby ho přede mnou zachránila.

Zavřu oči a po sté si vynadám za to, že jsem ji neměl poslouchat. Posledních několik dní jsem měl možnosti si přehrát všechny naše konverzace před útěkem a zjistil jsem, že nemám koho vinit za to nedorozumění. Kdybych nechal Yulii mluvit, dozvěděl bych se, kdo je Misha a slíbil bych, že mu neublížím.

Dokonce i já mám hranice.

Yulia ze spánku něco zamumlá, přitiskne se blíž ke mně a já ji lehce políbím na ucho. Hruď se mi stáhne pod její hořící kůží. Není už tak nemocná jako včera večer, ale pořád není zcela zdravá.

Opatrně se od ní odtáhnu a zajdu do koupelny pro mokrý ručník. Když jí sundám tričko a přejedu jí ručníkem po těle, Yulia se vzbudí, zamrká na mě modrýma očima, ale než skončím, zase usne. Zhasnu světlo a vrátím se vedle ní, přitáhnu si ji k sobě. Vím, že teplo mého těla pro ni teď není optimální, ale všiml jsem si, že když ji držím, spí lépe. Nemá pak tolik nočních můr.

Znovu zavřu oči, snažím se nemyslet na zdroj jejích nočních můr, ale je to nemožné. Yuliina nemoc mi narušila normální pracovní rutinu, ale ujistil jsem se, že pátrání po Kirillovi nepřetržitě pokračuje. Naneštěstí jsem získal jen pár nedůležitých informací a falešné stopy za posledních pár dní. Jako by ten zmrd zmizel. Je možné, že by svoje zranění nepřežil, ale v tom případě bychom našli tělo nebo slyšeli něco o pohřbu. Ne, můj instinkt mi říká, že Yuliin bývalý trenér je naživu – pravděpodobně v bolestech, ale naživu. Budu muset zvýšit námahu, abych ho našel, až bude Yulie v pořádku.

Nejdřív se ale musí uzdravit.

Políbím ji na spánek, přitisknu si ji blíž a snažím se si nevšímat vzrušeného penisu.

S trochou štěstí znamená Yuliin apetit k jídlu, že se lepší a brzy bude zase silná a zdravá.

Pokud ne, Goldberg si bude přát, aby se nikdy nenarodil.

K mé úlevě se další dva dny Yulia zotavuje bez opětovného zhoršení a já se začnu na internetu pohlížet po jednoduchých, ale výživově bohatých receptech. V kuchyni jsem pořád hrozný, ale zjistil jsem, že s dostatkem soustředění zvládnu uvařit základní jídla díky sledování online videí – něco, pro co jsem nikdy neměl motivaci. Ale když je na mě Yulia zcela závislá, cítím se špatně, že ji krmím jen sendviči a cereáliemi.

Chci, aby dobře jedla a vrátila se jí síla.

„Co děláš, chlape?“ zeptá se Diego, když vejde do kuchyně a uvidí mě, jak krájím zeleninu. „Nikdy předtím jsem tě vařit neviděl.“

„Jo, no, rozšiřuju svůj seznam dovedností,“ odpovím a nasypu zeleninu do velkého hrnce předtím, než se podívám do počítače na další krok. „Nikdy není pozdě se učit, ne?“

„Uh-huh, jasně.“ Diego se na mě nejistě podívá. „Proč jsi jednoduše nepožádal Esguerrovu služebnou, aby udělala trochu víc jídla? Většinou jí to nevadí.“

„Zrovna teď nejsem Anin nejoblíbenější člověk,“ řeknu, opatrně odměřím lžičku soli. „Však víš, kvůli Rose a tak.“

„Jo, jasně.“ Diego se posadí ke stolu a se zřejmým zaujetím mě sleduje. „Je kvůli celé té věci pěkně naštvaná, co?“

„Dalo by se tak říct.“

I když Nořin zásah Rosu zachránil před výslechem a trestem, dostala i přesto domácí vězení po celý minulý týden, dokud se Esguerra nerozhodne, co s ní udělá. Nebýt Nořina přátelství s tou dívkou, bylo by to jednoduché, ale Esguerra nechce svou ženu naštvat tím, že by její kamarádku popravil.

Navíc, ani jeden z nás si není zcela jistý, jestli Nora mluví pravdu, což znamená, že je tu stále šance, že služebná spolupracuje s někým jiným. Teď, když se Yulia cítí lépe, poptám se jí na to – a na další věci.

„Takže tak je to? Teď je z tebe mistr kuchař?“ Řekne Diego, když naleju doporučené množství vody do hrnce a dám na něj pokličku, než ho dám na plotnu. „Znamená to, že já a Eduardo můžeme přijít na večeři?“

„Kurva ne. Udělejte si vlastní dušenou zeleninu.“

Diego vybuchne smíchy a okamžitě vystřízliví, když se k němu otočím.

„Dost klábosení,“ řeknu a utřu si ruce do papírového ubrousku. „Zasvěť mě do nových rekrutů, a jak na tom s nimi jsme.“

Strážný mi podá svůj denní report a já se posadím ke stolu, dohlížím na hrnec, aby se nepřelil.

Když je jídlo hotové, zkontroluju Yulii a najdu ji odpočívat v křesle v knihovně v dalším z mých triček. Přinesl jsem ji sem po obědě, kdy trvala na tom, že musí vstát, protože leží v posteli celý den. Podle knížky na jejím klíně, usnula během čtení.

Zamračeně ji položím ruku na čelo, jestli nemá zase horečku. K mé úlevě se kůže na dotyk zdá normální. Pořád není zcela zdravá, ale Goldberg měl pravdu s tím, abych nepanikařil.

Podívám se na hodiny.

Čtyři odpoledne. Dost času do večeře.

Rychle se rozhodnu a tiše vyjdu z pokoje a zamířím ven. Potřebuju udělat kolečko mezi strážnými a najít Esguerru. Když budu mít štěstí, Yulia bude spát několik dalších hodin, během kterých udělám trochu práce a pak se spolu najíme – naše první normální jídlo od návratu.

Nemůžu se, kurva dočkat.