CM - 31. kapitola

Překlad: Arey
Kor.: Ann

31/ Lucas

Kvůli mé několikadenní nepřítomnosti mám neskutečně práce, kterou musím dohnat, a domů se nedostanu před večeří. Když konečně vejdu do domu, vidím Diega, jak sedí na gauči a sleduje televizi.

„Jak je jí?“ zeptám se a kývnu směrem k ložnici. „Pořád spí?“

Diego přikývne a postaví se na nohy. „Jo. Jak jsem ti psal ve zprávách, spala i přes oběd, pak se asi na hodinu vzbudila, četla si v posteli, pak znovu usnula. Udělal jsem jí sendvič, ale většinu nechala. Jo a ptala se na bratra, ale řekl jsem jí, že o tom rozhoduješ ty.“

„Chápu. Díky, že jsi na ni dohlídl. Zítra ti dám vědět, jestli tě budu potřebovat.“

Diego se zasměje. „Bez problému, chlape.“

Odejde a já zajdu zkontrolovat Yulii. Dlouhý spánek není neobvyklá reakce na fyzické trauma a extrémní stres – je to způsob těla, jak se s tím vyrovnat – ale nechuť k jídlu mě trápí.

V pokoji je tma, tak přejdu k posteli a zapnu lampičku na nočním stolku. Yulia se při tom lehkém světle jen zavrtí. Leží na zádech, pokrývku má vytaženou ke krku, obličej nasměrovaný ke mně. S rukou položenou dlaní vzhůru na polštáři vypadá neskutečně mladě a bezbranně, spíš jako dítě než žena.

Jestli je Kirill pořád naživu, bude si přát, aby byl mrtvý, až se k němu dostanu.

Dnes ráno jsem poslal zprávu všem našim kontaktům v Evropě a dal hackerům nový úkol: vystopovat Kirilla Luchenka. Také jsem psal Peteru Sokolovovi, jestli nezná někoho na Ukrajině, kdo by mohl pomoct. Odpověděl okamžitě, že se pozeptá, že už je otázkou času, než toho zmrda lokalizujeme.

V případě, že nepodlehl svému zranění. Když mu Yulia ustřelila ptáka, možná na chvíli zmizí.

Posadím se na okraj postele, natáhnu se a prstem pohladím Yulii po dlani, cítím teplo její kůže. Jako ona sama, je i její ruka neskutečně křehká, ztělesnění ženské elegantnosti. Ale vím, jak nebezpečná může být – a Kirill teď také.

Ten zasranej bastard chcípne jako eunuch bez ptáka. To se mi líbí.

Yulia zahýbe prsty jako reakci na můj dotyk a lehce zasténá. Pořád ale není vzhůru a nějaký instinkt mě donutí se dotknout jejího čela.

Kurva.

Je teplá – příliš teplá. Její čelo hoří. Okamžitě jsem na nohou a vytahuju telefon. Goldberg to napoprvé nezvedne, tak mu volám podruhé. A pak znovu. Na třetí pokus telefon zvedne. „Co se děje?“

„Yulia je nemocná,“ řeknu bez obalu. „Něco s ní není v pořádku. Potřebuju Vás tu. Okamžitě.“

„Jsem na cestě.“

Zavěsí, já se posadím zpátky na postel a zvednu Yuliinu ruku. Až teď si všimnu, jak teplá je. Srdce mi začne divoce bušit, když si přitáhnu její ruku k ústům a políbím ji.

„Budeš v pořádku,“ zašeptám a nevšímám si silného strachu, který mě vevnitř sevře. „Budeš v pořádku, zlato. Musíš být.“

„Vypadá to na nějaký typ horečky,“ řekne Goldberg poté, co Yulii prohlédne. „Silně ji to zasáhlo, nejspíš kvůli tomu, že její tělo už bylo pod stresem ze všech těch zranění. Pro začátek jsem jí dal antibiotika a Tylenol, abych snížil horečku. Mimo to ji musíte držet v pohodlí a ujišťovat se, že dostatečně pije.“

Zatímco mluví, Yulia otevře oči a zmateně se na mě dívá. „Lucasi?“ Hlas má slabý a nakřáplý, když se přetočí na bok. „Co-“

„Je to v pořádku, zlato. Máš jen horečku,“ odpovím a posadím se vedle ní. Vezmu sklenici vody z nočního stolku, vložím ji ruku pod záda a pomůžu jí se posadit. Podám jí sklenici a prášky, které mi Goldberg dal a zamumlám, „Tady, vypij to. Bude ti pak lépe.“

Cítím na sobě doktorův pobavený pohled, zatímco si balí věci, ale už je mi jedno, co si myslí nebo komu řekne o mé slabosti pro Yulii. Je moje a je na čase, aby se o tom všichni dozvěděli.

Yulia poslušně spolkne prášky a zapije je zbylou vodou ve sklenici. „Kde je Misha?“ zeptá se, když dopije a já si povzdechnu, když si uvědomím, že to bude nekonečný boj.

„Tvůj bratr strávil hezký den s Eduardem,“ řeknu a položím prázdnou sklenici zpátky na noční stolek, zatímco Goldberg diskrétně vyklouzne z pokoje. „Dali si dlouhý trénink, kde Michael trochu zpracoval agresi proti strážným a teď jsou na večeři, řekl bych. Což bychom měli dělat i my dva. Máš hlad? Můžu ohřát kuřecí polévku. Je z plechovky, ale-“

„nemám hlad,“ řekne a zavrtí hlavou. „Chci jen vidět Mishu.“

„A co takhle: vysprchuješ se, sníš trochu polévky a vypiješ čaj, a já zjistím, co se dá s Mishou udělat, aby sem přišel?“ Chci, aby se najedla a dřív tak uzdravila, a tohle se jeví jako nejlepší způsob.

„Dobře.“ Yulia ze sebe stáhne pokrývku a začne se zvedat, ale já ji vezmu a přitáhnu si ji k hrudi předtím, než stačí udělat pár malátných kroků. Vyděšeně se na mě podívá, ale pak mi obtočí ruce kolem krku a drží mě, zatímco ji odnesu do koupelny. Když tam dojdeme, opatrně ji postavím na nohy a začnu ji vysvlékat, nejdříve tričko a pak šortky, zatímco tady tiše stojí. Z nějakého důvodu mi připomene den, kdy jsem ji sem přivedl, špinavou a podvyživenou z ruského vězení. Zdá se nemožné, že je to jen měsíc od té doby – že jsem ji poznal před třemi měsíci.

Mám pocit, jako bych jí byl posedlý celý život.

„Potřebuješ chvilku?“ zeptám se a Yulia přikývne. Na místech, kde nemá modřiny, zrudne.

„Dobře. Budu venku. Zavolej, jestli se ti bude motat hlava nebo něco.“ Vyjdu z koupelny, a když uslyším, jak zapne vodu ve sprše, vrátím se zpátky. Už stojí uvnitř sprchového koutu, ruce se jí třesou, když se natahuje pro šampon.

„Tady, pomůžu ti,“ řeknu, rychle ze sebe sundám oblečení a připojím se k ní. „Nechci, aby ses vysilovala.“

„Jsem v pohodě,“ zaprotestuje, ale já už si od ní vezmu šampon a trochu si naleju do dlaně, pak si stoupnu pod sprchu, aby jí voda nepadala do obličeje. Zatímco jí masíruju hlavu, opře se o mě, zavře oči a já potlačím zasténání, když mi natlačí její perfektně tvarovaný zadek do klína a z polovičního vzrušení se okamžitě stane plnohodnotné. Do teď jsem dokázal udržet oči od jejího nahého těla, držet své libido na uzdě, ale tohle je příliš.

Dokonce i zraněná a nemocná mě neskutečně vzrušuje.

Ochabni. Ochabni kurva, nařídím mu. Krev  je v žilách horká jako láva, když otočím Yulii pod sprchu a opláchnu ji pěnu z vlasů předtím, než jí do nich vmasíruju kondicionér.

„Lucasi…“ Její hlas připomíná roztřesený šepot, když se otočí obličejem ke mně a dívá se na mě nemocnýma očima. Na hnědé řasy jí dopadají kapky vody, zdůrazňují její délku a já mám pocit, jako bych se nemohl nadechnout, když se ke mně natáhne, přejede mi rukou před břicho dolů a sevře ruku kolem penisu.

Musím sebrat veškerou sílu, abych se od ní odtáhl. „Co to děláš?“ zeptám se chraplavě, a když sleduju, jak jí voda dopadá na prsa, ještě víc se vzruším. „Máš doprdele horečku.“

Pozoruje mě a se zamrkáním setřese vodu z očí. „Nech mě se o tebe postarat, alespoň takhle.“ Znovu mi přejede prsty přes ztopořený penis, ale já ji chytím za zápěstí předtím, než kolem něj znovu obtočí prsty.

„Co se kurva děje, Yulie?“ Zírám na ni nevěřícně, na její tmavé kruhy pod očima a nepřirozenou bledost kůže. Vypadá, že omdlí a chce mi ho vyhonit?

Yulia se při mém odmítnutí otřese a já skloním pohled, ruka v mém sevření jí ochabne. Vypadá sklesle, a když se na ni tak dívám, najednou mi to dojde.

„Děláš to proto, protože si myslíš, že musíš?“ zeptám se drsným hlasem. „Bojíš se, že tvému bratrovi ublížím, pokud se mnou nebudeš mít sex?“

Vzhlédne, oči plné slz a já si uvědomím, že přesně toho se bojí, že si myslí, že jsem toho schopný. Není úplně daleko od pravdy – využil bych jejího bratra k tomu, abych ji mohl kontrolovat – ale ne pro tohle.

Ne, když je v takovém stavu.

„Yulie…“ Něžně ji chytím za bradu na nezraněné straně obličeje. „Nepotrestám tě za to, že jsi nemocná, ano? Takové monstrum nejsem. Tvůj bratr je v bezpečí. Můžeš si odpočinout a uzdravit se, aniž by ses o něj musela bát.“

„Ale-“

„Ššš.“ Přitisknu jí prst na rty. „Bude v pořádku pod jednou podmínkou: že se přestaneš stresovat a uzdravíš se. Myslíš, že to zvládneš?“

Pomalu přikývne a já zvednu ruku. „Dobře. Teď tě umyjeme a vrátíme se do postele. Dnes večer se o tebe postarám, ano?“

Yulia znovu přikývne a já jí smyju kondicionér z vlasů, pak ji opatrně omyju celou, nevšímám si stálého vzrušení. Namlouvám si, že jsem doktor, který se stará o pacienta, že v tom není žádný rozdíl od umývání dítěte, ale můj penis to nepřesvědčí.

Nicméně celé sprchování zvládnu bez toho, abych na ni skočil a v době, kdy ji zabalím do ručníku a přenesu do postele, ho už mám zase skoro pod kontrolou.

„Teď polévku a čaj,“ řeknu, podložím jí polštáři záda. Malátně se na mě podívá, vypadá ještě bledší.

„Dobře,“ zašeptá. „A pak mého bratra, ano?“

„Ano,“ řeknu, ale když se vrátím zpátky s polévkou a čajem, už zase spí, kůže jí hoří ještě víc než předtím.