CM - 20. kapitola

Překlad: Arey
Kor.: Ann

20/ Lucas

Esguerra mě upozorní, že Nořini rodiče chtějí odletět co nejdříve zítra ráno a já se rozhodnu udělat přesně to, co jsem řekl Rose: jet na Ukrajinu hned poté, co je vysadím doma. Ještě nejsem úplně zdravý, ale pracovní zátěž po Chicagu se snížila a žebra se mi mohou hojit na Ukrajině stejně dobře, jako tady.

Teď to jen musím říct Esguerrovi a zasvětit ho do všeho, co jsem zjistil o UUR.

„Tak si to vyjasníme,“ řekne Esguerra, když se zastavím u něj v kanceláři a všechno mu řeknu. „Chceš si vzít několik nejlépe vytrénovaných mužů na zásah v Ukrajině, i když se pořád vzpamatováváme ze všech našich ztrát? Proč je to tak důležité?“

„Snaží se za sebou zamést všechny stopy,“ odpovím. „Pokud budeme čekat déle, bude, je těžší vystopovat.“ Mlčím o důvodu, že každý den bez Yulie je zasrané mučení, a nemůžu spát bez ní po svém boku.

„No a?“ řekne Esguerra zamračeně. „Nakonec je dostaneme – až budeme silnější a obnovíme náš bezpečnostní tým. Teď nemůžeme postrádat tucet strážných. UUR není naléhavá hrozba tak jako byl Al-Quadar. Ukrajina za pád letadla zaplatí, ale půjdeme po nich, až bude správný čas.“

Zhluboka se nadechnu. Vím, že má Esguerra pravdu, ale nemůžu zůstat na pozemku, zatímco je Yulie tam venku, s tím svým Mishou.

„Fajn,“ řeknu. „A co kdybych jel do Ukrajiny jen s pár strážnými? Vzal bych Diega a Eduarda – nás tři můžeš určitě postrádat.“

Esguerra zpřísní. „Proč? Je to kvůli té holce, co utekla?“

Chvíli váhám, ale pak se rozhodnu říct pravdu. „Ano,“ řeknu a sleduju jeho reakci. „Chci ji zpátky.“

„Myslel jsem, že ses s ní jen bavil.“

„Bavil – ale ještě jsem s ní neskončil.“

Esguerra se na mě upřeně dívá. „Chápu.“

„Je moje,“ řeknu. Jsem rozhodnutý to tentokrát potvrdit. „Dostanu ji zpátky a nechám si ji.“

„Nechat si ji?“ Esguerrův výraz se nezmění, ale vidím, jak se mu na bradě pohne sval, když se nahne v křesle dopředu. „Co tím přesně myslíš?“

Rozkročím se a vyrovnaně se na něj podívám. „Tím chci říct, že do ní dám sledovací zařízení a nechám si ji tak dlouho, jak se mi zlíbí. Proti tomu nebudeš zajisté nic namítat.“

Esguerra sevře zuby k sobě, když si navzájem upřeně zíráme do očí, ani jeden neuhne. Ve vzduchu je cítit napětí a vím, že je to tu: teď zjistím, jestli si můj šéf opravdu váží mé loajality.

Esguerra prolomí ticho jako první. „Takže je to tak? Jsi připraven zapomenout na ten pád letadla?“

„Řídila se rozkazy,“ řeknu. „A navíc, kdo říká, že se z toho dostane?“ Za tuhle novou zradu – za útěk za svým milencem – Yulia zaplatí.

Esguerra drží můj pohled ještě několik vteřin, než to vzdá a přejde kolem stolu. Zastaví se přede mnou a tiše řekne, „Ty a já dobře víme, že ti dlužím za Thajsko a jestli je tohle to, co chceš –jestli je ona to, co chceš – pak ti nebudu stát v cestě. Ale je to chodící pohroma, Lucasi. Dělej, co musíš, abys ji ze sebe dostal, ale nezapomeň, kdo je a co udělala.“

„Oh, neboj se.“ Pobaveně se na něj usměju. „Nezapomenu.“

Ještě jsem se nerozhodl, jak Yulii potrestám, až ji dostanu zpátky, ale vím jednu věc.

Dny jejího milence jsou sečteny.

Ten večer se domluvím s Thomasem – dalším strážným, kterému věřím – aby za mě dohlédl na Rosu. Neříkám mu proč; jen ho požádám, aby ji nenápadně sledoval a monitoroval všechny její emaily a hovory. Mou prioritou číslo jedna je najít Yulii, ale nesmím zapomenout na potenciální nebezpečí z Rosiny strany.

Až se vrátím z Ukrajiny, budu se s ní zabývat. Nejdřív ale musím dostat Nořiny rodiče domů a zjistit, jak se nepozorovaně dostat na Ukrajinu. Začnu tím, že kontaktuju Buschekova, ruského úředníka, se kterým jsme se setkali v Moskvě. Nezmiňuju Yuliin útěk, ale prozradím mu, co jsem se zatím dozvěděl o UUR. Čím víc tlaku na Yuliinu agenturu použiju, tím lépe.

Naneštěstí se ukáže, že mě Buschekov není schopný na Ukrajinu dostat. Vysvětluje to tím, že napětí mezi Ukrajinou a Ruskem je příliš vysoké. Myslím, že jen nechce ohrozit agenty, které tam má, ale netlačím na něj. Kdybych netušil, kde se Yulie může vyskytovat, tak by to bylo jiné, ale jisté vodítko mám a musím udržet veškeré spojenectví, které s Ruskem máme. To znamená, že zbývá jen jediná věc. Kontaktuju Petera Sokolova, Esguerrova dřívějšího bezpečnostního konzultanta, a požádám ho o pomoc.

Peter zachránil Esguerrovi po pádu letadla zadek, ale aby se tak stalo, nechal, aby teroristi unesli Noru a můj šéf přísahal, že ho zabije, jestli ho ještě někdy uvidí. Já naopak nesdílím jeho pocity. Popravdě jsem mu vděčný, že je Esguerra naživu. Nebyl jsem s Peterem v kontaktu, ale mám jeho email z dřívějška, tak mu pošlu zprávu, ve které mu vysvětlím situaci. Ruské kontakty ve Východní Evropě jsou jedinečné; on je ten, kdo nás představil Buschekovi.

Neodpoví ihned, ale to ani nečekám. Vím, že má dost práce se svou pomstou proti lidem na svém seznamu. I tak doufám, že si udělá chvilku, aby zkontroloval email. Jediné, co potřebuju, je, aby se několik lidí, kteří hlídají vzdušný prostor, v určitou chvíli nedívali.

Jako poslední krok informuju Diega a Eduarda o naší nadcházející misi.

„Budeme jen my tři,“ vysvětlím, „takže se budeme držet zpátky. Nechceme, aby nás někdo zavětřil, dokud nebudeme hotoví. Cílem je zjistit všechno, co můžeme a dostat se ze země v jednom kuse. Je to jasné?“

Oba přikývnou a druhý den brzy ráno naložíme letadlo zbraněmi, ochrannou výstrojí, padělanými dokumenty a dalšími věcmi, které bychom mohli potřebovat, kdyby nešlo všechno podle plánu.

Teď jen potřebuju, aby nás Peter dostal skrz.

Ve chvíli, kdy přistaneme v Chicagu, nemám pořád odpověď od Sokolova, tak nechám Esguerrovi příbuzné s bezpečnostní skupinou a nařídím jim, aby je dostali v pořádku domů. Oba Nořini rodiče vypadají, že se jim ulevilo, že jsou zpátky na americké půdě a předpokládám, že se v Kolumbii dlouho neukážou.

„Takže jaký je plán?“ zeptá se Diego, když se vrátím do letadla. „Letíme hned do Kyjeva?“

„Možná se budeme muset na den nebo dva zastavit v Londýně,“ odpovím. „Ještě na něco čekám.“

Během toho, co mluvím, mi zavibruje telefon. Otevřu email, a jakmile si přečtu odpověď od Petera, na tváři se mi objeví úsměv.

„Zapomeň na to,“ řeknu a otočím se ke kabině pilota. „Letíme na Ukrajinu.“